čtvrtek 25. prosince 2008

Mikes v budce na ptaky

Uplne nejlepsi vanocni darek dostal Mikes!!!


A tady je jeste par fotek Mikulase, jak si hraje s fotakem.

čtvrtek 23. října 2008

Svatba

Děkujeme, že jste se rozhodli strávit s námi náš velký den.
Máme pro vás něco málo informací, které by měly usnadnit vaše plánování.

Ian & já budeme v Praze od soboty 24. 1. do pátku 30. 1., kdy se přesuneme na Moravu.
Cesty mohou být v lednu zrádné, pokud tedy plánujete dopravit se na Moravu také 30. 1., rádi vás uvítáme na neformální večeři na Zlatém Orlu okolo 19:00 hod.

Protože je konec ledna v ČR obdobím školních prázdnin, zarezervovali jsme několik pokojů v blízkém hotelu. Prosím, dejte nám co nejdříve vědět, zda, pro kolik osob a na kolik nocí budete ubytování potřebovat.

Směr cesty Praha - Ostravice hotel Zlatý Orel
387 km – 4-5 hodiny
(trasa je znázorněna v aktivní mapě, stačí kliknout na odkaz "Zvětšit mapu" pod níže uvedeným náhledem)


Zvětšit mapu

Obci Ostravice projeďte celou skoro až na samý konec. Na levé straně uvidíte dřevěnou sochu orla. Zde odbočte doleva.
Pokud se ocitnete v blízkosti přehrady Šance, zajeli jste příliš daleko a musíte se vrátit.

Parkujte prosím na dolním parkovišti a nechte se vyvézt. V den svatby bude doprava na hotel zajištěna. V ostatní dny volejte na recepci hotelu 558 682 181, odkud pro vás pošlou terénní automobil.

V místě svatby na hotelu Zlatý Orel bude v sobotu kolem poledne připraveno občerstvení, abyste se mohli na tu slávu řádně posilnit.
Okolo 14:30 by měl Ian začít bilingvní vyjednávání, a pokud uspěje, začne v 15:00 hodin samotný obřad.
Po té bude část svatebčanů požádána o pózování pro slečnu fotografku.
Večeře se začne podávat okolo 18:30 hodin. Po ní přijde řada na ty, kteří si přejí mít proslov.
Následuje zábava a veselice až do rána bílého!

Na závěr bych vás chtěla požádat o pochopení ve věci svatebních darů. Vzhledem k cetování letadlem a váhovému omezení zavazadel nebude možné si domů odvézt jakékoliv hmotné svatební dary.
Dlouho jsme přemýšleli, jak tento problém vyřešit. Napadlo nás, vybrat si v Praze obraz (nebo i několik obrazů), které bychom si následně hromadně přepravili po moři do Johannesburgu. Pokud byste nám chtěli na tento "hromadný" svatební dar přispět, je možné zaslat zvolenou částku na účet číslo:
19-3470440207/0100 (reference: „Svatební dar“, účet je veden u KB na jméno Veličková Soňa)
Děkujeme všem za pochopení.

Těšíme se na vás!
Radka & Ian

neděle 19. října 2008

Vikend

Tak jsem si rikala, co se u nas pres den deje, ze nestiham ani nic napsat na web?
Co se napriklad delo tento vikend?
Jelikoz jsme meli minuly tyden mensi drama s kotaty, rozhodli jsme se tento vikend zustat doma a ujistit tak nase chlupace, ze stale tvorime fungujici rodinnou jednotku.
Plan se zvrtlu hned v sobotu rano, kdy jsme se v jakemsi silenem amoku rozhodli jit pesky do obchodu, zakoupit bezglutanovy chleba.
Bylo po desti a venku bylo az prilis pekne na to sedet doma. Cekali jsme se, ze za hodku budem zpet, ale osklive jsme se pletli!
Nikdy predtim jsme tuto trasu nesli a proto se nam podarilo okamzite zabloutit. Ccestu tam, ktera vede z kopce k rece, pres reku a pak do strmeho kopce jsme zdolali za hodinu a pul!!!
Koupili jsme chlebik a neco malo dalsich surovin, ktere si Ian smele nalozil v batohu na zada a hura zpet.
Tentokrat jsme presne vedeli kudy nejit a zvolili jsme nejprimejsi cestu domu. Blizilo se poledne a slunce prazilo o 106. Nas pochopitelne nenapadlo pouzit rano protiopalovaci krem, takze jsme se pekli jako jako kurata na grilu. Nepomohlo ani, ze si Ian zacal pestovat masivni puchyre za patach a maliccich u nohou.
Cesta zpet vedla kolem domku Colleen a Haydna a tak jsme se zastavili na pokec. Uprimne, chteli jsme zkontrolovat jestli se Haydn uci na pondelni zkousku. Haydn nebyl doma. Nic mene 15 minutova pauzicka a nekolik hltu zarucene ciste vody z Colleenina cistice vody za prisernych 6000 randu, nas osvezili natolik, ze zbylych par kilasku jsme stihli za 15 minut.
Rychla snidane, sprcha a supito presto do obchodu. V planu bylo zakoupit fuksie, nove kolo pro Radusku, vymenit pochroumany telefon a sehnat tenisky pro Iana.
O dve hodiny pozdeji jsme sedeli vycerpani v aute a mirili jsme domu. Za to jsme ale meli nove tenisky, hodinky co meri tep, krokomer, pilaty balon, nove papuce, nekolik tricek, nove boticky pro Iana, 9 zbrusu novych taliru a puged kytek pro Sharon. Nekdy mezi teniskami a novymi tricky jsme totiz byli pozvani ke Kralingenum na veceri.
Ian se doma vrhl na studium manualu a ja jsem se rozhodla osmazit na obed nejakou tu rybu. Nez jsme se dali dokupy byl vecer a my museli vyrazik na veceri. U Kralingenu jsme skoukli jak Nadal dostal vyprask od jakehosi frenchmana. Vsichni se tim neuveritelne trapili. Nechapu proc???
Tonik zacal behem vecera vzpominat na Prahu a podle se vytasil s odporne teplou Becherovkou. Ocenila jsem, ze ji vubec mel a dala jsme si s nim nekolik kalisku. Nevim jestli to bylo tou becherovkou nebo kremovou bombou, kterou jsme spucovala na zaver vecere, ale moje brisko se rozhodlo protestovat. Kdyz jsme po 4 navstivila zachod Ian se smiloval a odvezl me domu.
Kotata jsme nasla schoulena na prahu s koziskama nasaklyma destem. Vesele nas nasledovala do postele, kde na perine blativymi packami vytvorili pozoruhodny vzorek. Kdyz uz jsme skoro spali, prisel nas navstivit sousedovic drsnak zrzek a pod oknem vypukla druha svetova. Jednim skokem jsme zdolali vzdalenost postel - dvere a jako zkusena protiterorova jednotka jsme vyrazili zjednat poradek. Ian zacal desit protivnika hlasitym “hus, hus” a pridal k tomu jakousi kreaci s rukama a nohama, kterou by mu mohl lecktery medajliska z olympijskych her zavidet. Ja jsem se jala vabit Mikese z blizkeho krovi. Eliska nas s nezajmem sledovala ode dveri. Zbezna prohlidka Mikese nas ujistila, ze tentokrat to prezil bez nasledku a rychle opet do pelisku. Okna jsme pro jistotu tentokrat zabednili.

Nedele rano mela puvodne byt asi takto – vstat co nejpozdeji, cajicek na zahrade, precist ranni noviny, doresit pozvanky na svatbu… jenze Ian si stihl neprozretelne, a zrejme pod vlivem alkoholu, domluvit golf, takze se v 7 rano, s poradnou kocovinou, vykulil s postele a bleskurychle se zacal pripravovat. Po vcerejsim opalovani vypadal jako lobstr, coz mu pripomelo se tentokrat natrit poradnou vrstvou portislunecni ochrany. Slupl i snidani co jsem stihla nachystat a v 7:30 byl v cudu. Ja jsem se pak vrhla na prani pradla, zaplaceni nekolika faktur, pripravy seznamu emailovych adres svatebcanu a nez jsem vylezla ze sprchy byl Ian zpatky.
Stale bylo treba se vydat do zahradnictvi a zakoupit fuksie pro nase dva zavesne truhliky. V Lady Beth zahradnictvi meli snad million druhu fuksii a tak jsme si nakonec domu dovezli 10 kousku fuksii prazvlastnich tvaru a barev. Prekvapive do zavesnych truhliku jsme si koupili panasovane koprivy, cert vi proc?
Taky jsme stihli vymenit muj telefon a zastavit se u znamych okouknout jejich nove instalovane zaclony.
Domu jsme dorazili okolo 4. Venku uz se zase dalo prebyvat bez toho aby se jeden potil jako v saune a tak jsme presunuli tv na nasi novou sklapeci policku na zahrade (Soniku, tisicere diky za nalezeni obrazku) a pustili jsme si zaznam nejnudnejsi F1 teto sezony.
Ian si v mezidobi stihl zaplavat a ugrilovat vybornou veceri. No a ja jsem se pustila k psani tehle slohovky. Vikend je pryc a opet jsme toho moc nestihli.
Na zaver prece jen jedna vyborna zprava. Mikulas uz zase skotaci po byte jako by se ctvrtecni trauma vubec nekonalo.

úterý 16. září 2008

Mikeš a včely

Přišla vedra a s nimi poptávka po stinných a chladných místech.
Tak se stalo, že si koťata a včelky zkřížili cestu v jednom stinném koutu zahrady.
Eliška chytře vzala nohy na ramena, ale Mikeš to neodhadl a skončil se dvěma pigáry.
Koukněte jak mu napuchla přední packa. Ta zadní, kde přistálo druhé žihadlo, na tom nebyla tak špatně, přesto chudáček kulhal několik hodin.

pondělí 25. srpna 2008

Zahrada bez šíleného stromu

Trvalo mi to nekonečně dlouho, ale nakonec jsem přece jen dostala zelenou a mohla jsem nechat porazit náš šílený strom.
Někdo s neuvěřitelným smyslem pro humor, vysadil uprostřed malinkaté zahrádky velikánský strom, který ať je léto nebo zima shazuje listy o 106.
V létě k tomu návdavkem přihodí lepkavé, žluté květy, které přes noc žuhnou na zem jako hutná sněhová nadílka.
"Naštěstí" se tomuto vyjímečně praktickému stromu nelíbilo v naší nové zahradě a začal chřadnout.
Tak jsme se usnesli, že bude líp když jej necháme odejít do stromečkového nebe.

No řekněte, jestli ta zahrada nevypadá líp?

středa 13. srpna 2008

Pratchettovská kočka

Právě jsem dočetla útlou knížečku pana Pratchetta na téma koček.
Nejen, že jsem se náramě pobavila, ale konečně jsem pochopila jak to ty naše koťata vlastně myslí?!

například toto vysvětluje hodně....

„Opravdové kočky neloví kvůli žrádlu, ale proto, že vás mají opravdu rády. Proto si uvědomují, že jste do vybavení svého domu bůhvíproč zapomněl začlenit jisté drobnosti, které mu teprve dodají ten pravý punc domova, a snaží se ze všech sil toto vaše opomenutí napravit. Rejsci s ukousnutou hlavou jsou velmi populární, a pokud chcete něco opravdu avantgardního, není nic lepšího než hromádky miniaturních vnitřností. K docílení co nevětšího estetického účinku je nutné tyto předměty ponechat někde, kde je nikdo pár dní nenajde, a dát jim tak možnost se plně rozvinout a vytvořit si vlastní osobnost.“

Terry Pratchett: Nefalšovaná Kočka Str. 63

a co dodat k tomuhle postřehu?

„Zdá se, že poslední člověk na Zemi jednou vyhlédne ze svého protiatomového bunkru a uvidí před sebou kočku, jak trpělivě čeká, až se otevře lednička.“

Terry Pratchett: Nefalšovaná Kočka Str. 133


Prostě Terry kočky moc dobře zná....

sobota 2. srpna 2008

Kalahari

Ian pozval v červnu svůj tým s partnery na výlet do Kalaharské pouště.
Odlítali jsme malým letadýlkem pro 20 pasažérů z letiště O.R. Thambo a o hodinku později jsme přistávali na kraťoulinkém a po čertech úzkém přistávacím pruhu kdesi uprostřed pouště.
Kolem dokola se v bezmračném počasí vlnila kalharská tráva jako zlaté moře.
Hned po přistání jsme všichni odklusali do chýše s toaletami, které si pomalu ale jistě zabrali snovači. Jejich hromadné hnízdo pokrývalo celý strop a vypadalo to, že se z nedostatku místa dali do výstavby i druhého podlaží.
Široko daleko nebylo živé duše a tak jsme poslušně naskákali do terénního vozu a nechali se odvézt do neznáma.
Po cestě jsme okoukli několik stád antilop, ale hlavně jsme zjistili, že ačkoliv svítí sluníčko, za jízdy to pořádně pofukuje a jednomu velmi rychle umrzne špička nosu pokud ji nezabalí do šály.

Tswalu lodge je luxusní safari hotel na prahu menšího kopečku na jižní straně Kalaharské pouště. Dozvěděli jsme se, že před námi tam byli ubytovaní Will Smith s rodinkou. Jaká škoda, že jsme nevyrazili o pár dní dříve.
Ian a já jsme vyfasovali chatičku na samém okraji, což si Ian nesmírně pochvaloval. Měl za to, že takhle bude blíže lvům a jiné divé zvěři tam venku.
Na Tswalu panovala přímo koloniální úslužnost. Všichni kolem nás běhali a dolívali nám sklenky, jen co jsme dopili. Na co jsme si vzpomněli, to nám donesli.
Všechno to jídlo a pití nás zmohlo, že po pár dnech jsme se nemohli ani hnout.



Kromě přejídání a výjezdů za divokou florou a faunou, jsme se nechali opečovávat týmem maséru a kosmetiček. Pozor ale, taky jsme si vyšlápli na kopec za Tswalu a někteří se dokonce učili lukostřelbě!
Jednou večer nás zabalili do několika dek a vleže na opalovacích lehátkách jsme absolvovali lekci hvězdopravectví.

Hlavně ale pro nás měli připravené koníky, na nichž jsme se mohli prohánět krajinou o 106. Tedy jen někteří. Můj koník se zkusil dát do cvalu jen jednou a málem přišel o svého jezdce. (Né, že by mu to nějak úžasně vadilo: )



Samozřejmě, že jsme si odvezli několik fotografických trofejí.
Zrovna minulý týden jsem dočetla knížku White Mischief, kde se děj odehrává mezi prvními anglickými kolonisty v Nairobi, hlavním městě Keni. Jeden se hodně dozví o chování těchto vesměs anglických aristokratů a jejich neoprávněně nabubřelém a samolibém jednání v předválečné Keni. Jedna hraběnka se tam například chlubí kolik slonů zastřelila. Nevím z jaké dálky je střílela, ale slon je tak veliký a tak důvěřivý, že jejich „lov“ je asi tak složitý, jako střelba do stáda krav.
Chci tím říct, že jsem ráda, že se dnes změnilo nejen chování „bílých“ k domorodcům, ale i způsob jakým sbírají dnes své safari „úlovky“.



Ian měl pro nás připravené nejedno „malé” překvapení. Jednou ráno nás místo na výlet zavezli na planinu, kde právě nafukovali dva horkovzdušné balóny. Do každého koše se vlezlo 8 lidí, takže jsme poslušně hupli do nejbližšího koše a hurá ke hvězdám.
Teprve seshora je pořádně vidět, že Kalahari je poušť. Navátý písek, dnes zarostlý trávou a menšími keříky, se krásně vlní.

Už jste někdy přistávali v balónu? Nejprve si „řidič“ vyhlédne relativně prázdné místo k přistání. Pak zavelí: Všichni na podlahu! a posádka se nejen stulí na podlahu koše, ale taky musí popadnout připravená bezpečnostní lana. Pak nezbývá než se modlit, protože malinkými okýnky ve výpletu koše je vidět jak se země přibližuje a PŘIBLIŽUJE A ... Když koš poprvé narazí na zem tak to s ním škubne a vymrští jej to opět do vzduchu. To se opakuje ještě několikrát a nakonec se svalí na stranu a je vláčen dokud balónu nedojde dech. Napadlo mě, že by vtipné, kdyby nám v cestě stál nějaký ten keřík nebo i strom.



Po přistání nám rozdali skleničky se šampaňským a posléze nás odvezli na místo, kde pro nás měli nachystanou festovní safari snídani uprostřed pouště. Dokonce nám přivezli i záchůdek!!

Domu jsme přijeli tak akorát na začátek mužského finále ve Wimbledonu. Zasedli jsme k TV a jak už to u nás v JNB chodí, vypnuli nám elektrický proud. Naštěstí v Londýně pršelo a utkání se protáhlo do pozdních večerních hodin, kdy nám proud opět šel.
Federerova prohra byla jedinou nepříjemnou vzpomínkou na krásný prodloužený víkend v africké poušti.

Koťata

Dneska je krásné zimní odpoledne a já se na zahradě snažím nalapat co nejvíce sluníčka. Chvilku jsem zvažovala co „nenáročného“ bych při takovém lelkování mohla ještě „zvládnout“ a napadlo mě, že bych si mohla uklidit v PC.
No nebudu to protahovat, našla jsem tyhle nedávné fotky našich chlupáčů.

Komentář je k tomu jen pokud si to pustíte přes http://radiiik.rajce.idnes.cz/Kotata_zima_2008/

Na těch prvních fotečkách se naparuje Eliška a poslední tři obrázky ukazují jak si Mikuláš umí najít teplé místečko na spaní. Hlavně nenápadně.....

čtvrtek 31. července 2008

Narcisy

Tuhle jsem řešila se Soňkou malý překladatelský oříšek.
Jak se správně česky označí malá skupinka narcisů?
Já jsem navrhovala jezírko narcisů a protože nás nic lepšího nenapadlo tak to bude v téhle historce „jezírko“.

Někdy si myslím, že Knowledge*, náš zahradník si ze mně tropí šprťouchlata. Tuhle jsem ho nechala sadit narcisy a povídám mu: Buď tak hodný a vysaď je do skupinek semhle, semhle a semhle. Hlasitě jsem se začala rozplývala nad tím, jak krásně to bude vypadat až se nám na jaře vyklubou v krásné malé jezírka narcisů. Knowledge pokýval hlavou, jako že rozumí a dal se do práce.

Přišlo jaro a s ním narcisy. A jaké krásné jsou! Jenomže ne jezírka, ale za...ne řady narcisů! Voják vedle vojáka. Tři tenoučké lístečky, hubený stonek a nahoře květ. Koukala jsem na ně, jak se tam tak rezignovaně řadí a říkala jsem si, kde se stala chyba?

Že by mi nerozuměl nebo na mně uplatňoval další z jeho talentů -„selektivní vnímání“?
Tak nebo tak mám plnou zahradu ubožáčků narcisů, které v létě bude třeba přesadit.
Stále zvažuju jestli tím pověřím „pana znalého“ ??

*Knowledge je anglický překlad jeho Malawijského jména, které nám neřekl. V češtině to znamená „znalost“ nebo „vědomost“. :)

Tady zřejmě taky improvizoval...:(

Když teď nad tím přemítám, tak by mě zajímalo jak dopadnou mamčiny konvalinky, které měl sadit v ten samý den.



Tahle neuvěřitelná modrá zápava vyrostla z jediného rostlinky. Pod vším tím modrem je jen jediný stonek. Jo, jo - Afrika !!!!

Zluta karta

Od meho prijezdu uplynulo uz hodne dni, ale nemuzu zapomenout na to jak jsem z pocatku „trpela“ tim, ze jsem nevlastnila zadnou kartu. Napriklad zadna telefonni spolecnost mi nechtela prodat telefon, ponevac jsem mela jen turisticke vizum, zadny ucet za vodu nebo plyn, kterym bych prokazala, ze mohu platit ucty, zadny vyplatni pasek a ani jednu jedinou platebni kartu pro mistni obchody. Tim myslim, karty vydavane obchodnimy domy, ktere opravnuji nakupovat jen v tom danem obchodu. Napriklad Woolworths (Tesco) vyda karty vsem clenum rodiny a mesicne si stahne z uctu tolik, kolik rodinka utratila. Vsichni vime jak tyhle „karty misto penez“ funguji na zakazniky. Vsichni utraci jako divi!
Dnes mam nastradanych karet do aleluja. Mam kartu do kina, kartu na benzin, kartu do fitka, kartu do knihovny, kartu golfoveho klubu, kartu ze zahradnickeho centra, kartu k reznikovi no a samozrejme karty z obchodu clicks (drogerie), woolworths (jidlo), edgars (obleceni) a exclusive books (knizky). Pripoctete ridicak, pas, kreditni a debitni platebni kartu, kartu pojistence a najednou se vam do peneznky uz nevejde vubec nic.
Jste sice v bezpeci, ponevac nenosite u sebe vice nez je potreba na zaplaceni parkovani, ale tech karet uz je opravdu trochu moc.
Pred chvili jsem vyfasovala zbrusu novou kartu – ockovaci zlutou kartu. Pristi mesic se chystame do Tanzanie a je treba se prozretelne chranit. Ian a ja jsme dneska nastoupili pred sestru Maragret, ktera vyzbrojena 10 injekcemi nam kazdnemu pichla injekci proti zlute horecce, zloutence A, tetanu, obrne a jak se tady rika „for good measures“ – navdavkem, jeste do zadecku injekci vitaminu B.
A za odmenu jsem si mohla odnest svoji novou, zlute se skvouci, ockovaci karticku. Neni to parada?!!!

středa 30. července 2008

Cerven mesic bezpecnosti

Jen stezi se da popsat jak je afrika krasna. Myslim, ze ani neexistujou jmena pro vsechny barvy zapadajiciho a vychazejiciho slunce. Nevim k cemu bych prirovnala vuni safari a slova mi chybi, kdyz mam vyjadrit respekt ke vsem tem, co dokazi prezit v podminkach jake tady jsou a pritom se uprimne radovat ze zivota.
Je hrich, ze tak krasna zeme se pomalu, ale jiste stava dobrovolnou luxusni veznici pro ty co maji co ztratit. Chudi nebo bohati, vsichni jsme dennodenne vystaveni hrozbe, ze nas nekdo prepadne. To, ze o neco prijdem, je celkem zarucene. To jestli to prezijem, je nejiste.
Minuly tyden moji znamou prepadli doma tri zlodeji s pistolemi. Zrovna poradali vecirek a zhruba 15 hostu bylo s pistoli prilozenou k hlave obrano skoro i o kalhoty. Predstava, ze ani doma neni clovek v bezpeci je strasidelna.
Tuto sobotu byla Brittany unesena taxikem, kterym se vracela na koleje. Taxikar se ji snazil osahavat a nakonec ji vyhodil z auta v liduprazdne oblasti. Je velke stesti, ze vyvazla jen s par odreninama a ze prisla jen o telefon, fotak a penezenku.
V pondeli prisla Ianova kolegyne o vsechny okna v aute. Rano v 9 hod, za naproste dopravni spicky, k ni na semaforu prisli 4 chlapici, rozmlatili vsechny okna a s pistoli ji pozadali aby vystoupila z auta. Je zazrak, ze se ji podarilo ujet.
Pridejde upadajici ekonomickou situaci a zeptejte se sami sebe jestli byste odsud radeji neodjeli?
Ja docela urcite ano. Je mi naprosto nepochopitelne jak moc mistni miluji tuhle porouchanou zemicku. Pri debatach na toto tema se jim zamzi pohled a ac to nevypada, jsou uprimne hrdi na progres, ktery pod vsim tim nanosem problemu lze pozorovat.
Je pravda, ze kdyby vsichni utekli, tak to tady bude horsi a horsi.
Proto mozna lze vysvetlit zoufale pokusy o trochu normalni zivot na ukor vlastni svobody.
Me male auticko bude mit od pristiho tydne „mrize“ na oknech. Nas dum bude od patku obehnany lejzrovymi paprsky jako sejf svycarske banky a Ian i ja mame mobil nastaveny tak, aby na pozadani ukazoval pozici toho druheho.
Co o tom rict vice? Snad jen, ze co te nezabije, te posili!

pondělí 21. července 2008

Nove periny

Do afriky dorazila zima. Teploty se houpou mezi polednimi 15C, pokud stojite na slunicku, a vecernimi okolo nuly. Zato teploty v dome, to je uplne jina story. Doma je pres cely den stejnomerne kosa, kosa, kosa !!!!
Zadne topeni, velikanske okna, prazadna izolace, kachlicky kam se podivas.... katastrofalni kombinace. Vse co vas v lete zachrani pred spalujicim slunickem, vam v zime pekelne zneprijemnuje zivot.
Celou noc makate na tom, abyste si krapet zahrali postylku, abyste z ni pak rano museli vyplout do pokoje jeskynni teploty, kde se vam kazdy dech pred oblicejem zhmotni v oblacek pary.
Minuly tyden jsme si konecne rekli dost a vydali jsme se do obchudku „Granny Goose“ „Babicka husa“, kde prodavaji periny a polstare, vsech moznych velikosti a tloustek.
Verili byste, ze v jednom obchode muzou prodavat luzkoviny z hned dvaceti ruznych druhu peri? Kupodivu nejdrahsi je peri z madarske husy? Ze by ti madari prorazili do sveta i s necim jinym nez s rubikovou kostkou?! Zajimave.
Jak probiha vyber? My jsme meli jasno v tom, ze si koupime perinu „four season“. Ne ze, by tu v africe meli ctyri sezony – ha, ha. To spise jednu „super vedro“ s malou prestavkou, kdy pocasi nabira dech na dalsich 10 mesicu „jeste vetsiho vedra“. Presto se nam system dvou perin, jedne tenoucke a jedne silnejsi, sepnute dohromady cvockama po vsech ctyrech stranach, zdal neodolatelne fikany. Pak uz jsme jen museli vyzkouset ktere peri, z prehlidky mezinarodnich hus a kacen, se nam zamlouva nejvice. Uz u pate periny jsem ztratila prehled. Vyber polstaru byl nemene slozity. Vsechny se nafukovaly jako by hrali hlavni roli v pohadce o princezne co spala na hrasku.
Vsechno nase usili se vyplatilo. Spinka se nam opravdu jako v pohadce!
Jen nase kotata maji neco proti nasi zbrusu nove perine. Ma to co delat s tim, ze pri kazdem kroku musi zdolavat obrovitanske kopce, ktere se kolem nich samy od sebe magicky objevuji nebo zakerne mizi...

čtvrtek 24. dubna 2008

Udelovani cen za reklamu

Tak jsme zase jednou museli s Ianem na slavnostni udelovani cen za reklamu. Ten den byla zima a ponevac jsem nevedela, jestli budem sedet venku nebo vevnitr, trapila jsem se nad tim, co si oblect. Tyhle akce jsou vubec podivnou smesici. Nekdo ma na sobe rifle, nekdo neco, co by se hodilo spise do kancelare, a pak jsou tu taci, co maji roby ala Blanka Martagi.
Inu akce to byla prapodivna. Poradatele udelali jednu zasadni chybu - najmuli trio amateru, kteri meli obstaravat zabavu. Usazeni kolem snehove bilych zidli s maslickou, u vyzdobenych stolu, ktere se prohybaly pod nanosy jidla, jsme sledovali jejich kotrmelce a stojky na hlave. Pritom se, prisaham, tito radoby umelci tvarili, jakoby prave vyhrali cenu za neoriginalnejsi vystoupeni roku. Nakonec tu trapnou show museli pretnout a narychlo zacali s predavanim cen. To bylo zabavnejsi. Ve stylu oscaru jsme vzdy zkoukli nominovane reklamy a pak si poslechli kdo a proc to vyhral.
Ian pronesl svoji rec o tom, jak odlisne jsou pohledy na reklamu z pozice reklamni agentury a z jeho zidle. Vsichni se bavili, ponevac to prospikoval vtipnymi postrehy z praxe.
Na zaver nas uspala pani z SATV, ktera nas zahrnula hromadou cisel o tom, ktery porad vydelal kolik penez - nebo kolik prodelal??? To uz nevim, usinala jsem hned po prvni varce cisel.
Potom jsme slupli desert a hura domu. Jeste ted se smeju, jak tam ti hosici synchronizovane delali svicku. (Zvednout nohy do stropu a podeprit si zadek rukama -narocne!!) Skoro jako na hodine telocviku. A raz, a dva!!!

neděle 20. dubna 2008

Svatba

Jeste nez zacnu psat o svatbe, musim se omluvit, ze jsem se ted psani moc nevenovala.
Dobrovolne jsem se zaplavila nekonecnou a nevdecnou praci v obou "mych domacnostech". Pozdeji vam posly detaily. V de Vosu to minuly tyden nevypadalo moc dobre. Kerry odvezli do na nekolik dni nemocnice. Zdalo se, ze ji chemoterapie nezabira a pomalicku se nam ztracela pred ocima. Michael ma ted tri tydny prazdin a tak mi pribylo prace prez den. Minuly tyden jsem byla s partickou jeho kamaradu, kteri se doma taky nudi, v kine dokonce 3x!! Uz ale dost, napisu vam o tom priste.

Ted ke svatbe.
Vsichni uz vime, ze 31 ledna se dostavime kam? Na Ostravici do Zlateho Orla, ze ano. :)))
Doufam, ze si vsichni v kalendari poznacili, ponevac pozvanky ma na starosti Ian, tudiz pocitejte s tim, ze prijdou nejdrive v prosinci :))) Za to ale budou!!! Nechci vam nic prozrazovat, ale Ian se ted pilne uci na kurzu photoshopu a pripravuje jedinecnou pozvankovou kreaci. Ja nevim jak vy, ale ja jsem napnuta ocekavanim jako spagat.

Bohuzel nic vic zatim nevim. Probirat s Ianem jestli budeme mit obrad odpoledne nebo vecer je jako trhani zubu. Ian, a to je celkem pochopitelne, se vice stresuje tim, jestli kdyz nam vypnou proud nam stale jeste funguje elektricky plot, nebo jestli si mame poridit za nekrestanske penize solarni ohrivac vody? Doufejme, ze po vyreseni vsech techto prisernych problemu "tretiho sveta" se nevynori zadne dalsi a konecne zasedneme k bilateralnimu jednani o svatbe.

Presto vsechno jsme minuly tyden zvladli zajet na vystavu o svatbach - wedding expo - a nekolik zajimavych podnetu jsem tam pochytili. Tak napriklad, jsme doma pred zrcadlem zkouseli "prvni svatebni tanec". Kdyby u nas v obyvaku zasedla porota, dala by nam mozna 1 bod za snahu, a tutove -10 za umelecky dojem. Vypadali jsme jako kyvadlo od hodin. Bim bam, bim bam. Zalovili jsme v tasce a vytahli letacek o tanecnich hodinach. Jsem sama zvedava jake to bude...

Cele expo bylo o tom jak lidi dneska bezpredmetne utrati penize za uplne hovadiny. Na jedne strane pavilon plny neuzitecnych a drahych svatebnich kramu, a na druhe strane obycejny svet, kde na vas na parkovisti ceka clovicek, co vam hlida auto za par susli a musi z toho uzivit celou svoji rodinu. Rekneme ze si za den vydela 100R, jen cesta domu ho bude stat 15R?!! Kdo by se pak nezamyslel nad tim zda kupovat 200 taliru ve zlate barve s ladicimi se sklenickami, ubrusy, zidlickami a kdesi cosi? A hlavne co s tim po svatbe budu delat?
Inu nevim. Vdavam se prvne a necham si poradit. Co si myslite vy?

Nechci si ale stezovat. Ona je to docela zabava, kdyz se v tom jeden moc nebabra a nemuci se premyslenim nad detaily. Nakonec kdo si bude pamatovat jake byly na stole kvetiny ???? "Hlavne ze je co jist a pit......"

A kdyz uz jsme u jidla. Ne ze bych si na dorty moc potrpela a z me zkusenosti, tech dort nakonec zustane nejvice, ale naskenovala jsem nekolik docela peknych dortikovych variaci. Uz jsme s mamkou dneska resili, ze vsechny dorty jsou uvnitr stejne stejne, ale nekdo si dal tu praci a nasel neco noveho. Me treba prijdou ty stojanky s malymi dortiky docela prakticke. Co vy si myslite?

Napiste mi. Budu se tesit na jakykoliv sebemensi podnet. Cus r














sobota 29. března 2008

Rajska zahrada

Jeste nez se nase zahradka ulozi k zimnimu spanku, vyfotila jsem nekolik zaberu naseho usili o promenu.

Takhle vypada nas dum, kdyz projdete brankou.


Takhle vypada atrium.
Krasne kere nam Juanita vybrala.

pátek 28. března 2008

Kluci De Vosovic

Tak jsem konecne vyfotila vsechny De Vos kluky.
Micheal je ten nejvetsi a ti malinci jsou Rian and Mathew. Na tehle fotce je s nima Paulina.

Na te prvni fotce se smeje Mathew a na te druhe se smeej Rian. Do priste se nam to snad podari se synchronizovat :)


Tady basti veceri Rian a Lucy mu s tim pomaha.

Opet se u nas varilo

Ian v pondeli varil a je na svuj steak moc pysny. Tolik pysny, ze jsme jej museli vyfotit.
Salat je muj vyrobek a pokud ma nekdo zajem, rada vam poslu recept. :)
Tenhle obrazek je z predchoziho tydne , kdy jsme meli nekolik hostu a roznili jsme tunakovy burgry se salatem s mangem a haloumi syrem.

Lov na kobylky


Mikulas prave ulovil kobylku a snazi se ji rozhybat vyhazovanim ji do vzduchu ci strkanim pod koberec. Moc se mu to nedari :)))

středa 20. února 2008

rostou jako z vody...

Tak jsem dneska zjistila, ze jsem trestuhodne dlouho zapomnela dokumentovat jak se maji kotata naramne k svetu a jak jim to slusi.




Tak napriklad tady se Eliska uci od Iana po ranu nove hry. Brzy zjistime jak se nam seredne vymsti si s ni takhle hrat. Ponevac Eliska je selmicka prohnana a kazde rano nas vita kousanim do prstu, ktere lapi i kdyz jsou fikane schovane po duchnou.



Jak uz jsem jednou psala, vyfotit tyhle dve mrstne chlupatice je desne obtizne. Proto mam asi nejvice fotek kdyz spi. Ale posudte sami, neni to i presto zajimave pokoukanicko :)
Tady se Mikulas pokousel sabotovat nas presazovaci plan. Svuj nove objeveny spinkaci raj si peclive hlidal. Podarilo se nam jej vylakat az chytre umistenym kouskem sunky.

pátek 4. ledna 2008

Lyzovani

Po novem roce nam kde kdo neustale blahopral a Ian a ja jsme museli nekolikrat opakovat jak to vlastne bylo. Kdo co rekl a jestli si Ian klekl na koleno, nebo jaktoze jsem rekla ano apod. Tak pro doplneni. Ian si neklekl na koleno. Asi proto, ze byla strasna zima a drzel me, aby mi bylo tepleji. A ja jsem opravdu rekla ano, i kdyz moje prvni reakce byla “ne, opravdu??”.
V privalem dalsich krasnych dnu jsme se vsichni opet urputne vrhli do lyzovani. Na vikend hlasi nejake to snezeni tak se snazime odlyzovat co se da. Prece jen je to sem z afriky dost daleko na to abychom to flinkali.
Jeste takova perlicka. Behem ohnostroju vyhorela jedna chatka. Denne kolem ni jezdime gondolou a kontrolujem pokroky v odstranovani ohorelich ruin.
Dalsi uz mene zajimava novinka. Vcera jsme obedvali s Jamesem Bluntem. Nikoho to vubec neprekvapilo, ponevac se dobre vi, ktere celebrity tu vlastni chalupu a denne tu potkavame plno znamych “cumaku”.

Novy rok 2008

Na novorocni veceri se chystal braii ve snehu. Pro nasince, braii je africky, nebo spise bursky, vyraz pro rozneni. Venku pred chatkou byly rozdelane velke ohne a na nich se opikaly ruzne flakoty masa. Vsechno to krasne vonelo, vsude se pilo o zivot a kdo mohl tak odstreloval petardy.
Okolo 10hodiny me Ian odlakal dal od oslavujiciho davu a svete div se pozadal me o ruku!!!!!!! Ne jen ze me neuveritelne prekvapil, ale hlavne me se sebralo jak to mel vsechno pripravene predem. Snih, oslavy, prstynek a krome Olive i celou rodinu sezval. Prirozene krome me vsichni vedeli co se chysta a kdyz jsme se vratili zacli nam vsichni gratulovat a zaclo se pit, zpivat a vubec... Britt a Corrine si se mnou poplakaly a ja jsem pak sla volat tu novinu domu. Prvni jsme se dovolala babicce. Chuderka ani nevedela co rict, ale byly jsme na tom uplne stejne protoze ja jsem to taky nemela jste uplne srovnane v hlave. Mamka velmi prakticky spraskla ruce a rekla; “sakrys, to abysme prodali auto”. Mami neboj a nic neprodavej. : ) Sonka mi poblahoprala, ne jen ke svatbe, ale i do noveho roku. Zaroven prinutila celou hromadu lidi, ktera se u nich silvestrovsky bavila hranim “hazardnich” her, (Rozumnej Scrabble a Talisman) aby mi jednohlasne taky poprali. Tatku jsem lapila az o hodinu pozdeji, ponevac se zapomel nekde u sousedu. Taky mel radost a taky nam popral vse nejlepsi do noveho roku.
Konec roku jsme pak vsichni oslavili riskatni vypravou do centra mesta, kde se shromazdili stovky podnapilych lidicek. Vsichni se bavili vypoustenim petard a delobuchu, pohazovanim konfetu a rozlivanim sampanskeho a vsim moznym co je napadlo. Ohnostroje nebrali konce a az okolo pul druhe utichly. To uz jsme byli opet v bezpeci chaloupky a posedavali okolo krbu.

Verbiere

Behem cesty jsem si zase potvrdila jak je dulezite videt okolo sebe aspon kousek te krajinky a v ni rozesazene domky. A kdyz ne krajinku tak aspon ty domky se zahradkami a okny s kvetinaci. V Africe pestujeme v oknech tak akorat mrize, ktere stejne kolem jedouci nevidi, ponevac mu s ceste stoji odpudive vyhlizejici zed.
Verbiere nas proto se svymi drevenymi chaloupkami a vanocni vyzdobou vsechny rozveselila.
Nase chaloupka stoji hned vedle vleku a pozna se tak, ze u ni vlaje vlajka JAR. Je to dost nezvykly pohled. Vsichni ji zname jen jako pestrobarevnou, pod sluncem se vlnici, cmouhu. Pripomnelo mi to film Kokosy na snehu, kde se jamajcani snazili vyhrat v Kanade zlatou medajli ve ski bobu.
Ubytovani a vybaveni jsme se hned druhy den vypravili na svah. Objednali jsme si instruktora, aby nam vsem ozivil lyzarske taje, ale zapomneli jsme si obstarat dobre pocasi a tak jsme cele dopoledne lyzovali v naproste mlze. Nikdo jsme nevideli dal nez na spicky lyzi. Svet byl velke bile nic dokola kolem. Povazte jak jsme museli byt vsichni nateseni na lyzovani, kdyz ani v takovych podminkach nikdo nepomyslel na navrat do tepla chaloupky. Po dalsi dny jsme pak mali krasne slunecne pocasi pro lyzare jak delane.

Povanocni vyprava za snehem

Den po vanocich jsme pilne oddechovali a snazili se zbalit vse potrebne pro nas lyzarsky vylet do svycarskeho Verbiere. Prelozeno, Ian a zbytek Penhale klanu oddechoval, a ja jsem se balila. Nektere kousky jsem ne a ne najit. Napriklad lyzarske bryle jsme nakonec museli zakoupit az ve Svycarsku. Do ted nevim kde jsem je shovala?!! Navic se neda predpokladat, ze by to byl v JAR tak zadany artikl, ze by je nase Rosie nebo nekdo jiny cmajznul.
Vzhledem k tomu, ze se po Svycarsku chystam zajet podivat domu, musela jsem jeste na rychlo balit vsechny vanocni darky a hlavne pripravit vse doma tak, aby az se Ian s ostatnima vrati, doma nic nechybelo a tech 10 dni, aby jakztaz prezili bez velkych komplikaci.
Mikes nam jeste na posledni chvili delal velkou hlavu, ponevac se rozstonal a musela jsem ho nekolik hodin pred odletem odvezt k lekari. Dostal sirup proti nachlazeni,, ktery mu musi Luke kazdy vecer striknout malilinkatou strikackou Mikesovi primo do krku. Chudak Luke, ktery nam hlida kotata, kdyz cestujem, ma tak zase dalsi neprijemny ukol. Po te co musel odvezt minuly tyden Elisku na vytahovani stehu, se kotatum musi nutne zdat, ze pokazde kdyz se k nam prijde podivat, tak se na ne neco neprijemneho chysta.
Nakonec jsme prece jen odleteli. Na letisti v Geneve jsme prisli o jedno zavazadlo, ktere nam nastesti k veceru privezli do bytu Ianova bratra Cliva, kde jsme stravili prvni noc. Byli jsme na tom lip nez nasi spolucestujici Douglesovi, kteri prisli o vsechny zavazadla a dostali je na az druhy den.
Venku nesmele poletovaly ve vzduchu vlocky a ja jsem se poprve po dvou letech citila vanocne.
Clive a Corrine meli v obyvaku nadherny vanocni stromecek, na stole svicky, ovoce a burske orisky k loupani, proste vse co k vanocum patri. Muj pohled na svet se mnohonasobne vylepsil. Vecer zaclo snezit poradne a kdyz jsme se rano vypravili do Verbiere vsude bylo bilo.

Vanoce

Vanoce v africe jsou vanoce naprd. Jsou uspechane, roztekane, namahave a celkove tak nejak nehmatatelne. Prezenou se jako letni bourka a nezbyde po nich nic nez hromada nadobi.
Loni uz jsem popisovala jak to vypada. Rano se vstane zacne se uklizet a varit. Okolo poledne, po te co se decka vypotaci z postele, rozbalujou darky. Pokud to nekoho zajima, tak ani behem rozbalovani se mi nepodarilo naladit se na tu spravou naladu rozjimani a vanocni melancholie. Po rozbaleni je treba hned vsechno uklidit a dokoncit obed. Hosti se u nas vetsinou nahromadi fura. Zejmena proto , ze mame dobry kulecnihovy stul, plnou lednicku piva, vybornou terasu a pevne doufam, ze i proto, ze dobre varim.
Letos jsme slupli obrovskou jehneci kytu, 4 kilovou vanocni sumku, brutvan pecenych brambor, misu ryze a dva rozlicne zeleninove salaty. Sklenice od piva jsem prestala pocitat jakmile jsem prez ne nemohla projit do garaze. Vsichni se u nas vselili dlouho do noci, hudba hrala o 106 a velka skupinka okupovala bazen jeste po zapadu slunce. Nesmim zapomenout dodat, ze velkoturnaj v kulecniku dopadl ke spokojenosti muzstva domacich.

Mazzeppa bay

Blizi se vanoce a s nimi jedine dlouhe prazdniny, ktere tady v JAR maji. Evropan si muze behem jednoho roku minimalne dvakrat do roka odpocinout. Jednou v lete, behem skolnich prazdnin, kdy se pracovni tempo tahne jako med na lzizce a podruhe pak okolo vanoc, kdy po prisernem a vycerpavajicim predvanocnim shonu, si sedne k plnym misam a jako kazdy spravny cech hledi, aby pribral nejake to kilo.
V JAR tenhle luxus nemaji. Skolni rok zacina v lednu a konci v prosinci. Zaridili to tak proto, aby si africka ditka mohla vychutnat prazdniny pod letnim slunickem. Kratce receno prumerny zamestnanec JAR ma prazdniny jen jednou za rok. S blizicim se koncem roku jsou pak vsichni uplne vyrizeni.
Tyden v Mazzeppa bay byl proto vsemi naramne vitan, jako tyden nic nedelani a dlouho ocekavaneho odpocinku. Tyden na plazi utekl jako voda. Zejmena proto, ze jsme jej stravili duslednym nicnedelanim. Kdo se nekoupal nebo nechytal slunicko si ctel nebo spal. Krome rybareni a prochazek byl jedinou fyzicky namahou turnaj ve Wii tenisu a Wii boxu. Dalsi pravidelnosti byl prisunu potravin a pitiva . Co se tyce ostatniho kazdy si mohl oddechovat po svem. Tyden tak ubehl nez bys rekl svec.
Nacerpani novou energii jsme pak prijeli zpet do JNB abychom se rychle pripravili na vanoce. Nakupy poslendich darku a hlavne jidla na vanocni obed.