pondělí 30. května 2011

úterý 3. května 2011

Smutno a ticho

Tak nam vsichni vcera ujeli. Snazili jsme se je nenapadne premlouvat, ale nebylo to k nicemu.
Fifa sice projevil zajem tu zustat o trochu dele, ale tatka se ohanel necim jako letenkou, ci co a tak jsme prece jen jeli na letiste v planovanych 19:30.

Puvodne meli odletet v 22:20, ale ukazalo se, ze Velickovi maji na ty odlety z JNB setsakramenstkou smulu a az do 2 do rana jsme s Ianem trnuli jestli vubec odleti.
Pry jim na letadle prezouvali pneumatiky!?

Do Dubaje dorazili az 9:30 , tedy s 5ti hodinovym spozdeni. Na cely pribeh si budem muset jeste asi pockat.

Kazdopadne vsichni jsou celi a zdravi. Dneska budou spat v hotelu a zitra rano odleti do Prahy.

Je mi lito, ze se jim zaver dovolene takhle pokazil. Snad si to v tech Emiratech uziji jak jen to pujde.

Za nas musim rict, ze se nam po nich styska. Ian si porad pochvaluje jak hodne deti maji a ze je s nima legrace. Pry jim mam vzkazat, ze se omlouva, ze na ne nemel moc casu. Ted pred narozenim prdolky se snazi nadehnat praci a vubec nic nestiha.

Doma je ted prilis ticho. Jaka skoda, ze nebydlime k sobe bliz.

Pondeli – smutny den odjezdu

Dlasi baleni a odjezd ze Sun City.

Vsichni spolupracovali na jednicku a tak jsme byli v autech, sbaleni a ready to go home uz pred 10. Neuvertelny vykon. Nebyli bychim toho schopni kdyby Kamilka a Fifa nebyli tak hodne deti.

Fifa si po ceste do auta nasel vhodnou kaluz a pri kazde ceste tam a zpatky si do i skocil. Pri poslednim skoku docela slusne ohodil i opodal stojiciho chlapika, ktery se timu jen zasmal a brumlal si neco o tom, ce kluci jsou kluci.

Ian a ja jsem odjeli do Bukubungu zeptat se na time share a Velickovic auto se vydalo smerem domu. Domu jsem se dostali jeste pred druhou hodinou.

Ian si sel lehnout, protoze na neho neco lezlo. My ostatni jsme se postupne stridali na strazi a Sonka se postupne balila a balila a balila. Zvladla to vsechno na jednicku.

Nevim jak to dela, ale zvlada to uplne bezvadne. Ian me pozdeji varoval, ze si nemam malovat vzdusne zamky, ze ne vsechny deti jsou tak hodne jako Kamysek a Fifa. I presto, ze s nim souhlasim, ze to jsou nehodnejsi deti co znam, tak vidim kolik prace s tim ma, ale nevim jestli bych to ja zvladla.

Mlha a vlacek

Rano bylo, ze bys psa nevyhnal. Mlha sedela uplne vsude. Ian a ja jsme se sli projit s Kamilkou v kocarku a prohlidli jsme si vsechny ubykace pro pripad, ze bychom si chteli v Sun City koupit time share. Nektere novejsi stavby jsou vskutku pekne, prostorne, proslunene a maji krasny vyhled.

Kdyz jsme se vratili byli uz vsichni vzhuru a po snidani. Ja jsem rychle usmazila rizky a vymyslela jsem plan dne. Vydali jsme se na pruzkum detskych atrakaci. Bylo jich tam spousta, ale nejvice ze vseho Fifu zaujal vlacek. Ptacci ani kuzlatka nemeli sanci. Za to vlackem jel celkem 3 krat a byl by pokracoval, kdybychom nezaveleli presun.

Kamilka to zalomila u mamky v nosicce a my ostatni jsme se bavili tim, jak zajimavy muze byt svet ocima dvouleteho ditete.

Okolo poledne jsme naskakali do autka a jeli jsme opet na vylet. Meli jsme mit obidek v bushi, ale hned po vyjezdu jsme si vsichni dali po nejakem tom rizku. Teda krome Kamilky, ta ho mela az na veceri.

Nekdy kolem 2 jsme zastavili na druhy obidek a prekvapive behem te hodinky co jsme tam ztravili jsme krome neodbytnych vcel, ktere se zamilovaly do Soncinych palacinek, videli neuveritelnou spoustu zviratek, co se prisla taky posilnit k nedaleke louzi.

Co se delo pak moc nevim, ponevac jsme v aute usla. Vim jen, ze pekne prazilo slunicko a ze jsme cestu tak trochu pretahli. Deti uz toho mely dost a stridave plakaly.

Po dojezdu domu jsme si dali v restauraci u bazeku kaficko a pivecko a na chatce jsme zase prichystali masove hody. Druhy den se melo jet domu, tak proc s sebou tahat jidlo domu?

Fifa a Kamilka si dali jeste koupani ve vane, ktere jsme jim spestrili tmavou chvilkou, ponevac jsme vyhodili pojistky. V cizim prostredi jsme dlouho nikdo nemohli najit zadne svetla a predpokladam, ze jsme je slusne vylekali.

Malem bych zapomela, na ranni prihodu s pipajicim autem.

To se nam prihodilo nekde po ceste domu s Pilanesburgu. At jsme byli kde koliv, daleko nebo blizko cehokoliv, auto piskalo a piskalo.

Nakonec nas zachranil Misa, ktery profoukl sensory a ty konecne po celodennim piskani prestali.

Lost City a Valley of the waves

Rano bylo posmourno, ale bylo celkem teplo. Ja jsem rano vyfasovala Kamilku v kocarku a s mikinou pres pyzamo jsem s radosti vyrazila na prochazku. Prijeli jsme asi po hodine, ale Kamilka se hned vzbudila, takze moje vyprava byla marna.

Kluci uz byli vzhuru a po snidani, tak jsme s nima jeste sesli k bazenu, kde si Fifa dal druhou snidani a pri te prilezitosti na oba rodice sklapl slunecnik.

Ian tvrdil, ze se podle nej vycasi a ze by bylo dobre skontrolovat bazeny na druhem konci komplexu. Rika se jim "udoli vln". Je to umele udelana pisecna plaz s vodnimi atrakcemi a hlavne s umelyma vlanama.

Sbalili jsme plavky a ostatni potreby a vyrazili jsme na prochazku. Po asi pul hodine cesty jsme dosli do casina v hotelu Cabanas a prodrali se jim az na druhou stranu k plazi.

Slunicko svililo jak o zavod a tak jsme se rychle vsichni nakremovali a hura do vody. Vlezl tam odvazne jen Fifa a Misa. Ponevac pry ale voda mela jen 17 stupnu tak to bylo ten den poprve a naposled. Ian je pak vzal na prochajdu k atrakcim, ale Fifa pry nemel o zadne skluzavky zajem a nechal se presvedcit jen k tomu aby vyzkousel horni bazen. Ani ten pry ale nebyl dost teply.

Vyhrati slunickem, jsme se rozhodli vratit k nasemu bazenku, ktery jak hlasili na informacni tabuli mel 25C a hlavne u nej prodavali dobrou pizzu. Posilneni obedem jsme plavcili az do 4 hodin.

Po ceste skrz casino jsme zkusili Fifu zkazit pro casino, ale strileni kacenek ho nezajimalo a ani houpaci auticka.

Vsichni jsme se pak naskladali do auta avyrazili na kratky vylet do bushe. Vratili jsme se az za tmy. Sonka s Misou neuspesne vyzkouseli prenest spici deti do chatky, ale zabranily jim v tom zaludne destove kapky.

Vyspany Fifa si pak chtel hrat jeste dlouho do noci, kdy uz unaveni rodice nemeli silu.

Ian a ja jsme vyrazili na pivko a rugby k Helen a Arminovi a zbytek tymu byl nechan napospas v chaticce.

V 9 uz jsme byli vsichni v postylce. Krome Misi, ktery se dole ladoval barevnyma cokoladovyma kupickama :)

Velke baleni a cesta do Sun City

Ze by se mi dvakrat chtelo, to nemohu rict. Rano jsme se na tom shodli se Sonkou. Obe jsme si mysleli, ze bude lepsi nikam nejet.

Tak trochu jsme spolehaly na dopoledni check in u doktora. Prece jen vysoky tlak se musi hlidat. Vsechno se ale ukazalo v poradku a nedalo se na nic vymlouvat.

Nabalili jsme tasky s jidlem a oblecenim, pak tasky pro deti a okolo 12:00 si nas vyzvedl Ian, ktery byl do te doby v praci.

Ja se priznam, ze jsem nemela sajnu kam jedem. Meli jsme byt v aute 2 hodiny a tato informace mi stacila.

Ian si cestou vzpomel, ze ma na 2 hodku domluveny konferencni hovor a tak jsme zastavili u pumpy, abychom si predali rizeni. Tam jsme ale zjistili, ze jsme vsichni hladovi a tak se kratka zastavka zvrhla do pulhodinove obr prestavky.

Posilneni nezdravymi hamburgery, jsme pokracovali v ceste.

Nekde pred koncem cesty, behem Ianova telefonatu nas predjel Armin a Helen z ANT kurzu. Ian jim zvladl jim zavolat z meho telefonu a zjistili jsme, ze miri tam co my. Domluvili jsme se sejit na pivko, aniz bychom tusili, ze je uvidime skoro kazdy den.

Kdyz jsme prijeli do Sun City pochopila jsme, ze jsem se sbalila naprosto nevhodne a ze spoustu veci co mam, vubec nebudu potrebovat a naopak million veci, co nemam, mi bude chybet.

Vesli jsme do chaticky, ktera byla po certech vybydlena a nevonela uplne nejlip. Nicmene byla prostorna a na 3 dny naprosto vyhovujici.

Kluci se rozhodli vyrazit na vylet do bushe a my holky jsme jeli skontrolovat okoli a hlavne sehnat nejake vonne svicky.

Zjistili jsme, ze jsme nekolik kroku od prima bazenu, piskoviste, skluzavek a houpacek, coz se bude urcite v pritich dnech hodit.

Svicky jsme nesehnali, ale koupili jsme si dva velke magnum nanuky, ktere nam vylepsily naladu. Kamilka spokojene spinkala v kocarku, jak jsme ji natrasaly pres dlazebni kostky chodniku. Takovou svobodu v JNB nemame.

Skoukly jsme in neco, co by mohl byt zapad slunce, kdyby se to nechovavalo za zbytky sopecneho krateru. Holt nase chaticka nemela ten spravny vyhled. Ale co...

Pozdeji jsme na chatce zapalili svicky proti komarum, ktere se taky vyporadali s tim puchem.

Navic Ian zacal s grilovanim vecere a za chvili se chatickou linula prijemna vune masicka a pecenych brambor.

Nevim jak ostatnim, ale me se spalo vyborne.

Blesku rychly nakup v Sandtonu a sadrovy odlitek briska

Tak jsme dneska meli jeden velky cil. Nakoupit proviant na zitrejsi vylet.

Ponevac bylo hezky, nechteli jsme tahat Fifu do obchodaku a nechali jsme ho s Misou doma.

Kluci se pry 3 hodiny rachnili ve vyrivce. Kdo by si mohl vymyslet lepsi program? Sonka a ja jsem ulozili Kamyska do kocarku a v 11 jsme vyrazili do Sandtonu.

Blesku rychle jsme prolitly Pumpkin patch, koupili par oblecku na miminko a pak rychle do Wollworths, kde jsme zmakli mather care sekci a nasledne potraviny.

K memu uzasu jsem zjistila, ze v obchode, kde nakupuju uz 5 let, je vytah pro maminky s kocarky.

V potravinach se nam Kamilka probudila, takze ji Sonka sla nakojit do oddeleni povleceni a polstaru. Ja jsem zatim naplnila vozik az po okraj a vrhla jsem se do fronty u pokladen.

Domu jsme se dostali az po pul jedne. Pani, co dela odliteky briska, prijela naprosto presne ve 2 a pak uz to slo sup na sup. Hodinu jsem stravila nehybne v koupelne se sadrou na brise. Cela koupelna vypadala jako by tam vybuchla bomba se sadrou. Aidah z nas mela radost, ponevac tam zrovna pred tim uklidila.

Pak jsem musela jeste zaridit hlidani kocek, ponevac jsem si to nechala na posledni chvili a nikdo z “obvyklych podezrelych” nebyl na vikend volny.

Jediny kdo mel silu se vecer balit byla Sonka. Ja jsem byla kaput a myslim, ze i Fifa. Ten pry se koukal na cele auticka a pak chtel jeste nejakou pohadku, ale uz se nemohl unavou ani hybat.

PS: zapomela jsem se zminit, ze predchozi den jsme stravili taky v Sandtonu. Sla jsem si tam vyzvednout botiky, ktere mi telefonicky zapikali z Pretorie. Cele se to zvrhlo v celodenni nakup.

Zvladli jsme se sejit i s Ianem na obidek, ktery prestoze byl statni svatek byl v kancelari a pracoval.

Fifa si zvadl koupit tricenko s kolomotivou a Sonulka nove rifle. V zaveru nas unaveny Fifa primel zajit do obchodu s hrackama a odnesl si od tama male modre auticko, ktere ma urcite jmeno, ale ja ho neznam :(