neděle 24. května 2009

Sem bychom se mohli nastěhovat, bez toho abysme museli něco měnit.

Díl I.

Přesně tohle byl důvod proč jsme před třemi lety koupili náš dům. Od té doby jsme prakticky nepřestali přestavovat. Začli jsme bouráním zdí, letos jsme dokončili přestavbu zahrad a dneska jsme se vrhli na podlahy.
Jednou ráno jsme se probudili a zjistili jsme, že ty staré koberce jsou přece jen zašlé. No a ta plovoučka v zimě doopravdy studí, takže ta musí taky pryč. Ianův promakaný plán s vyplavením ložnice uspíšil celou akci a dnes, světe div se, se dostavili první dělníci. Překvapivě vykuchat podlahu netrvá dlouho. Za necelou hodinku bylo všechno naloženo na autě a dělníci i podlaha byli v čudu. Doufám, že si s sebou neodvezli i jiné memorabilie.

Já jsem si dopoledne udělala výlet do východní části JNB, abych zakoupila malířskou barvu. Jak se dalo čekat, tu naši měli jen v jednom jediném obchodě, daleko, daleko, až tam co jsou jen samé fabriky a nic víc. Trvalo mi hodinu a půl tam dojet, hodinu jsme čekala na smíchaní správného odstínu a pak další hoďku a půl zpátky. Večer se chystám malovat. Možná se mi povede i srnka, tak bacha !!!!

Indran, od National Carpet, mě přesvědčuje, že položení koberců nebude trvat více než jeden den. Mě by jen zajímalo, kdy a kdo opraví paty stěn, které teď vypadají dost ohlodaně a kdo se postará o všechny ty trčící dráty, které se schovávali za obrubami. Možná jsme puntičkář, ale nebude to bít do očí? Zvlášť když se po obrubami schovávala nástěnná malba z dob, kdy křiklavé barvy byly v módě.

Díl II.
Malování aneb manžel, vždycky vytuší, kdy je správný čas jít na pivo.

Včera večer jsem se vrhla na tu naši šíleně modrou stěnu v ložnici. Původní geniální myšlenka blankytně modré zdi se v reálu ukázala groteskní. A hlavně teda, teď když jsme sehnali tu správnou žlutou, není už třeba improvizovat s jinýma barvama.

Po té co dělníci odjeli a já strčila kuře do trouby, vrhla jsem se na úpravu zdí pro příští den. Vincent, náš šikulka přes údržbu, se přijel podívat na ty trčící dráty a pomohl mi oškrábat a nahodit ty okousané paty zdí. Ty pak bylo třeba natřít izolačním lakem a na to pak barvu.
Nejhorší byla ta modrá zeď. Kdo u nás byl tak ví, že naše zdi nejsou hladké, ale mají v sobě milion vrypů a prohlubní. Ty se samozřejmě válečkem nedají vyplnit, takže je třeba napřed štětečkem natřít prolákliny a pak to přejet válečkem, aby se schovaly tahy štětcem. Ne že bych na to přišla sama, ale Vincent mi ukázal jak na to.

První vrstva bílé barvy mi trvala nanést tak 2 hodiny. Ke konci téhle akce přijel domů Ian. Že prý nevěděl, že malujem a že si zašel po práci na jedno s chlapama z kanceláře. Měl snahu se přidat, ale po asi půlhodince to vzdal a šel se koukat na kriket.

Po večeři pustil Ian další díl Dr. House, ale usnul u toho, tak jsem se odplížila natřít první vrstvu žluté barvy. O dva díly později jsem měla celou stěnu žlutou a dokonce i všechny okraje opravených zdí. Byla skoro půlnoc, takže jsem vyzvedla z obýváku spícího Iana a koťata a hurá na kuťe.

Eliška mě ráno vzbudila okolo 5, tak jsem toho využila a nanesla jsem třetí vrstvu malby. Hurá vše je hotovo a teď jen aby ty koberce položili dobře. Je třeba pohlídat, aby správně vedli káblíky a neponičili mé pracně natřené zdi.

Díl III.
Pokládaní koberců je vážně hračka.


Kobercáři se dostavili časně ráno. Napřed vynesli z pokojů všechno na terasu, takže se modlíme, aby dneska nezačlo pršet. Následovně nás zbavili starých koberců ze dvou zbývajících ložnic. Zajímavý poznatek: podlažní lišta zůstala na svém místě. Nový koberec se prý jen nacpe pod ní. Šikovné!

V ložnici u Britt jsme museli šetrně odříznout čtverec podlažního topení, které se přestěhovalo k nám do ložnice, kde nám ráno zahřívá nožičky, když se vypotácíme z koupelny.

Napřed všude rozprostřeli šumnou oranžovou izolační pěnu a na ní přilepili stříbrné plachty podlažního topení. Na ně pak natáhli koberec. Všechno to proběhlo tak rychle, že jsem si myslela, že po obědě nebudou mít už co dělat.

Nevěděla jsem, že napnout a ukotvit koberce trvá nekonečně dlouho, takže do večera pak pobíhali po domě s různýma udělátkama a špaťulátkama, než jsme mohli začít stěhovat naše drobnosti zpět do domu.

Zbývá jen zakoupit nové podlažní lišty namísto těch vytrhaných a nainstalovat je. Na to si ale pozvem Vincenta.

Co dodat? Stálo to za to. Ne jen, že máme krásné nové podlahy, ale taky je nám teplíčko. Hurá!!

PS: Koťata přišly na to, že po koberci se běhá daleko lépe než po kachličkách a tak pořádají každou noc závody v běhu o rychlosti světla.
Elča dokonce přišla na to jak vytáhnout z koberce tu jedinou nitku, která tam pro ní zůstala a ráno se baví tím, že se jí snaží ukousnout. Zatím marně.

pondělí 4. května 2009

“Milacku ja si dam pred veceri vanu”

… tohle Ian zahlasil a odplouzil se do loznice. V zapeti se zvalo hlasite SHITT a nekolikrat za sebou jadrne FUCK!
V koupelne bylo po kotniky vody a v loznici se ta zaplava pak rozlivala jako Okavango do Kalahari. Vysledek cirka pulhodinoveho napousteni vany.
Ian spravne usoudil, ze potrebujem strategii. Svizne jsme rozmistili vsechny rucniky co doma mame na nejvice ohrozena mista a s kybliky jsme se jali ten prival vody pacifikovat. Zada a ruce nas boli, ale koupelna uz je relativne sucha. Rucniky vsakly v loznici vetsinu vody a zbytek se, jaka radost, vcuclo do koberce. Ojedinele rybnicky jsme okamzite vyresili stejnou metodou jako povoden v koupelne a na zbytek jsme nasadili vysoce vykonostni ventilator.
Radsi jsem jeste otevrela okna, ponevac nas obrovitansky koberec ted smrdi jako mokry pes.
To byla ale dneska vecer svanda !!!!