čtvrtek 20. prosince 2007

Budoucnost


Kdo ma spetku zdraveho rozumu musi se trast strachy o budoucnost JAR.
K obrovskemu prekvapeni vsech vyhral prosincove volby predsedy ANC, africke narodni strany, Jacob Zuma. (na obrazku) Tim padem nastoupi na presidentske kreslo pristi rok po soucasnem prezidentu Thambo Umbeki. Tito dva panove se nemaji moc radi a krize mezi jejich podpurci je tak zla, ze se brzy ocekavaji predcasne prezidentske volby pri kterych bude Zuma zvolen novym presidentem JAR.
Co vi o Zumovi uplne kazdy kdo cte noviny a presto pro nej voli - nebo to bylo jinak?
Kazdopadne pred rokem byl Jacob Zuma souzen ze znasilneni jeho HIV pozitivni sekretarky. Jeho obhajoba byla uplne zcestna. Mluvil o tom, ze se nemohl nakazit, ponevac se po te osprchoval! Dale o tom, ze kdo nosi sukne si vylozene rika o to aby byl znasilnen apod.
Letos se stale vede soudni spor o uplatcich, ve kterych uz byl odsouzen Zumuv nejvetsi kamos Schabir Sheik. Zuma je stale presvecen, ze jej soud neusvedci a zrejme jsou o tom presvedceni i ti co plati jeho volebni kampan. Prekvapive v nove slozenem Zumove kabinetu je Schabiruv bratr.
Krome techto do oci byjicich "zhovadilosti" podnecuje Zuma narodnosti roztrzky. Zuma je Zulu a casto nadrazuje Zulu rasu nad ostatni. V JAR je nekolik desitekkmenu plus pristeovalci. Pro zajimavost mame 11 oficialnich jazyku. Co by se stalo kdyby se mezi sebou zacli vsichni mlatit?
Taky se mluvi o znarodnovani bank, uprednostnovani cernych proti bilym atd. Sousta nasich znamych se zacina zajimat o moznostech mimo JAR.
Uvidime jak to dopadne. Budu vas informovat.....

středa 19. prosince 2007

Operace

Kotata mela nedavno 5 mesicny narozeniny a podle veterinare pry uz jsou dost velika na to aby mohli zacit plodit dalsi roztomila kotatka.
Navim jak vy, ale podle me jsou to jeste porad malinkate mrsky, o ktere je treba se porad starat.
Tak ci tak jsem podlehla natlaku a pro jejich dobro jsme je nechali sterilizovat.

U Mikese to byla celkem nepatrna hra s nozem, ale Eliska prisla domu se dvema stehy na uplne oholenem brisku. Byla z toho cela spatna a vubec s nama nemluvila. Schovala se do boudicky a nechtela ani jist. Coz nejvice trapilo me, ponevac pred operaci meli narizeno nejist 24 hodin. Pripocteme-li den u veterinre je z toho dvou denni pust. Chudinka byla vyhubla tak, ze ji kosti na zadecku trcely jako u nekterych slechtenych druhu krav. Brisko, splaskle jako vyfoukly balon, se ji bambelalo zleva doprava pri kazdem kroku.

Bezela jsem okamzite do zverimexu a koupila jsem ji, pres vsechno moje presvedceni, konzervu s kousky kureciho masa. Co hodinu slupla jednu kavovou lzicku tehle dobroty. Bylo to obtizne, ale nakonec prece jen uspech!!
Vcera byla vytahnout stehy. Uz se tesim az v nedeli prijedem domu, abych videla jak se ji dari.

Rosie

Nase Rosie ma priserneho manzela. Jsou svoji teprve kratce. Tusim, ze se brali po te co nastoupila k nam do prace. Asi to melo co delat s financni situaci, ponevac spolu maji 4leteho chlapecka.
Uz jednou prisla do prace s monoklem kvuli nejake pitomosti. Taky si pamatuju, ze kdyz u nas jednou musela prespat kvuli Ianove oslave 50, kdy vsichni jasali az do 3 do rana, mela z toho doma opletacky.
Kdyz jsem ji videla takhle otlucenou, zduraznovala jsem ji, ze za nama muze kdykoliv prijit, ze nemusi zustavat doma a nechat se bit.
V pondeli prisla Rosie bez predniho zubu a ve stredu mi volala, ze uz dva dny nespala, ze ji maznel porad bije a jestli by nemohla prijit k nam.
Zkousela jsem se dovolat na linku Power agency nebo Together against Women and children abuse, ale bylo to marne.
Rosie stejne uz mela plan. Teda az na to, ze hloupe vykecala prekvapenemu manzelovi kde je a ten se k nam priritil jako velka voda, ze okamzite musi jit s nim a kdesi cosi. Mela jsem v kalhotach, takze jsem rekla, ze pujdem ale ze si napred dame rande na policejni stanici, kde to muzem v klidu vsechno probrat. Nakonec ustoupil, ale vzal si s sebou JEN Rosineho chlapecka. Nevim jak vy, ale ja jsem zirala jako tele na vrata, ponevac byt to moje dite tak ho nedam ani za zivot.
To byl prvni krok k memu procitnuti, ponevac co nasledovalo po tom, byl teprve tiatr.
Co jsem dozvedela noveho o cernoske komunite je, ze nikdo neni sam. Neexistuje jedinec. Vsichni jsou soucasti nejake rodiny a rodina resi problemy jako jeden celek. Takze kdyz Rosie utekla, obvolala vsechny rodice, teticky a a strycky a ti se vsichni sjeli na druhy den na “snem”, kde se otevrene jednalo o tom co se bude dit dal??!!
Dokonce kdyz jsem se konecne dovolala na helplinku presne tohleto mi poradili jako prvni stupen pomoci.
Rosie se s trosku polekanou dusickou na druhy den sbalila a vyrazila se ucastnit rodinneho sdruzeni. V patek mi pak referovala, ze manzel pry plakal a kal se a pry uz nic podobneho neudela. Snad pry jestli se to nekdy bude opakovat tak Rosie doslala povoleni od rodiny jej udat na policii.
Taky koukate, co?
Zatim jsem nevidela zadne dalsi modriny takze pocitam, ze seka dobrotu....

Kerry De Vos

Kerry a Dave jsou nasi velmi vzdaleni znami. Uplne po pravde Ian si na Kerry moc nepamatuje ponevac pro nej pracovala jen kratce a hodne hodne davno. A ja znam Kerry jen skrz nekolik kratkych konverzaci na narozeninovych oslavach Douglesovskych devcat.
Kerry a Dave maji 9 leteho Micheala a par tydnu stare dvojcata Riyan a Mathew. Micheael mel 4 letou sestricku Teagan, ktera umrela loni pri automobilove nehode. Kerry byla na konci listopadu diagnostikovana s pokrocilou rakovinou a v soucasne dobe je po operaci a podstupuje chemoterapii. Bohuzel jeji vyhlidky nejsou nijak ruzove.
Shirley Dougles mi behem naseho pobytu ve Svate Lucii volala, ze De Vos hledaji nekoho kdo by jim pomohl starat se o domacnost a hlavne Micheala a dvojcata. Kerry je na tom moc spatne a Dave musi chodit do prace.
Tady je treba vysvetlit, ze maji dve pani na uklizeni a zdravotni sestricku, ktera se stara jen o dvojcata. Zivot v JAR je docela jiny nez v CR. Napriklad jedna z veci, kterou takova rodina potrebuje je nekdo kdo ma ridicsky prukaz a muze zajistit odvozy a prevozy, nakupy, opravy a vubec. Po povohoru jsem zjistila, ze krome dvojcat je to hlavne Michel, ktery potrebuje odvezt do skoly, ze skoly na ruzne krouzky a taky podrebuje aby se nekdo prijel kouknout na jeho zapas v tom ci onom....aby ho nekdo vzal do kina nebo treba jen mel enegrii s nim ozdobit vanocni stromecek. Nakonec jim taky varim ponevac jejich pani na uklizeni neumi nic vic nez spagety nebo vlocky s mlikem.
Asi uz je jasne, ze jsem tu praci vzala. Kdo by je v tom taky mohl nechat?
Zatim jsem si prosla jen zkusebnim tydnem. Testovala jsem jak to asi bude vypadat. Micheal je moc prima a dvojcata jsou k senzacni!!!!
Jediny kdo mi pije krev je nova pani na hlidani Paulina. Je hubata a leniva. Az se vratim tak si s ni budu muset popovidat.

středa 5. prosince 2007

Návštěvnící

Kdo to ještě neslyšel, minulý měsíc k nám přijeli Soňka s Míšou a Honzíkem.
Pořád čekám, že si na jejich webu přečtu jak se jim u nás líbilo, ale asi toho mají hodně a tak je už druhý týden jejich poslední zpráva o tom jak „mldý a nezáživný“ byl jejich odlet. Jednou o tom určitě vyjde knížka.
Vemu to zběžně, poněvač toho bylo tolik, že bych určitě zapomněla na řadu důležitých zážitků.
Myslím, že přípravy a přelet je docela vyčerpal a tak všichni ochotně souhlasili s tím se vykašlat na plánovanou obhlídku JNB a zplacatili jsme se všichni na zahradě. Míša s Honzíkem dokonce otestovali bazén i výřivku. Sobotu jsme začali docela obyčejným nákupem potravin. Soňka se nám zatím proměnila v půvabnou zrzečku. Všichni jsme si v Cape Union zakoupili apartní safari kloboučky a takto vybaveni jsme se opět přesunuli domů, kde začlo pakování. V neděli ráno jsme nacpali autko a vyrazili na 8hodinvou cestu za zvířátky. Hned za branou Hluhluwe Game reserve jsme potkali slona, pak impaly, několik zeber, nosorožce a čert ví co ještě. Pomaloučku s očima upřenýma do křoví, kde jsme hledali lvy, jsme dojeli do kempu. První noc jsme strávili ve stanu. Později připojím fotku.

Další dva dny jsme pak spali v soukromém kempu Hlatekulu, kde nám byli k dispozici kuchař a safari průvodce. Přežili jsme i první guided tour, kdy v příšerném verdu, jsme všichni uvažovali, že přeskočíme všechny krokodýly co se na břehu válí a hupnem po hlavě do řeky. Teď mě napadlo, že jeden by měl zvážit co si přeje, protože Honzíkovi a mě se přání vykoupat se v řece splnilo. Naše koupelna byla totiž přímo napojená na řeku a vana plná vody barvy kakaa není zas až tak skvělý zážitek.
Při jedné z našich procházek jsme natrefili na partičku nosorožců. Na fotkách je vidět jak blizoučko jsme k nim měli. Samozřejmně oni k nám též.

Po třech dnech jsme se přesunuli k oceánu a hned při první příležitosti jsme se šli okoupat. Ian nás strašil deštěm a tak když bylo hezky namířili jsme si to přímo na pláž. Naneštěstí se nám do cesty pořád pletly obchody se slevama a všemi oblíbená restaurace Ocean basket, takže jsme si všichni udrželi jen takové zdravé opálení. Teda až na Míšu, který se svou zdravě bílou barvou proslavil mezi místním obyvatelstvem.
Tady počítám, že ostatní dodají jak se jim tam líbilo. Já do dnes vedu válku s kempem v Cape Vidal a doufám, že nám vrátí peníze, protože ubytovaní, které nám nachystali bylo vyžilé a odpudivé.
Jelikož jsme o dobrý týden předstihly letní školní prázdniny, často jsme na pláži byli úplně sami. Dlouhatánské písčité pláže, krabíci a hlavně vlnky, vlny a mega vlny. Těch si prý nejvíce užil Honzík. Opět to nechám na nich aby vám to popsali čerstvým pohledem turisty.
Doma se nám zatím přihodilo hned několik neštěstí najednou. Ian se rozstonal. Zahradníci panikařili a dožadovali se vstupu do zahrady. A během velkých bouřek se ucpaly okapy a vyplavily nám kuchyň, obývák a přípravnu.
Nemohli jsme v tom Iana nechat a zkratili jsme výlet o jeden den. V sobotu ráno se nám ještě Honzík snažil utopit při šnorchlovaní, ale nepovedlo se mu to. Při přejezdu nás chytla pěkná bouřka a tak jsme si mohli z blizoučka prohlídnout blesky. Na závěr několik km před JNB na nás spadlo ještě i několik krup.
V neděli jsme si jeli prohlídnout lvy v říji a večer jsme šli na muzikál Lion King. Myslím, že popis Monte casina nechám taky na Sńči a Míšovi. V pondělí jsme vzali stečí obchody a nakoupili dárky. Odpoledne jsme totiž měli domluvený výlet do SOWETA. O tom vám asi taky raději poví Soňka nebo Míša. :)
Večer rychlé balení a odlet.
Všem se nám stýská, že už jste opět v ČR. Zejména koťata se vás nemůžou domňoukat. Škoda, že Míša tak dobře simuloval alergii na kočky, jinak bych oba Elišku i Mikeše v lednu přibalila do kufru.
Ostatní kdo se k nám chystají na příště přijet na podobnou túru se musí připravit na intenzivní turistiku bez času na oddech a nebo sem musí přijet na déle než jen 10 dní!

Zub číslo 24

Včera mi vytrhli zub číslo 24.
Přišlo mi to legrační, když jsem tam tak seděla na sedátku a pan doktor nahlas četl zprávu od mého ortodontisty. Prosím vytrhněte slečně Radce zub číslo 24. :)
Pro informaci je to horní zub nalevo, pátý v řadě počítáno od zadu.
Pár dní teď budu vypadat jako čtyřleté dítě, co když se usměje ukazuje světu díry po chybějících zubech.
Nebude to ale trvat dlouho. Už ráno jsem si všimla, že si na tu svobodu a prostor začínají některé vybrané kousky zaraceně rychle zvykat. Vehementně si dělají rozestupy jako by byli na spartakiádě. Počítám, že do vánoc budu mít luxusně ventilované celé horní patro. Ale co, nechme se překvapit.
Jen mě mrzí, že po včerejším maratónu mezi zubaři, kde mi napřed museli sundat rovnátka, pak vytrhnout zub a opět nasadit rovnátka, jsem vyčerpala letošní dávku návštěv u mého tolik štramáckého ortodontisty a na další musím čekat až do února. :)