(pod) Vodni machinace

Od ledna letosniho roku si pilne dopisuju s vodnim uradem v JNB. Nevim jestli slovo dopisuji je nejvhodnejsi, ponevac se mi od nich nedostalo jine odpovedi nez dvou dopisu zvanych “Final Demand”, kde nam hrozi, ze kdyz nezaplatime R12 977, tak nas odpoji.

Pribeh je to celkem kratky, ale jak se zda tak pro urady naprosto nesrozumitelny.

V prosinci lonskeho roku nam prisla celkem vysoka faktura za odber 113 kl vody, kterou jsme pokorne zaplatili. V lednu uz byla konzumace vody 357 kl, coz nam bylo divne a tak jsme jim zavolali, ze mame neco s merakem a at si to prijdou zkontrolovat.

Prisli, zjistili, ze je nekde dira, nechali me podepsat papir a odesli.

Diru jsme nechali zpravit a ocekavali jsme, ze se nam ozvou stran vyuctovani.

A taky ze jo, v unoru nam prisla faktura na takzvany "odhad" za odber 221kl vody. Evidentne si mysleli, ze tolik je nase prumerna spotreba vody podle predchozich dvou faktur.

Ani v breznu se nenamahli prijit si precist merak a opet nam poslali fakturu na dalsich 221kl odebrane vody.

To uz nam bylo divne, tak jsme jim zacli volat a psat a bylo nam receno, ze musime pockat tri mesice, nez si udelaji novy prumer a zpetne nam poslou vyuctovani.

Dal jsme neplatili a cekali jsme, co nam poslou.

V kvetnu mi pri jedne z mych sondovacich telefonni konverzaci rekli, ze mame v krabici s merakem vodu, kterou reportoval jejich zamestananec, a ze to budou muset opravit a zacit s merenim na novo.

Circus!!!

Pak nam zacli chodit tyhle ty final demand (posledni upominky) a vcera vecer okolo 18:30, kdy jsme se chystala odvezt Iana na letiste, si prihasili dva tipci, ze nas prisli odpojit.

Fakt vtipne.

Takze jsem dneska jela do Braamfontein, coz je ctvrt, do ktere bily clovek nemel vkrocit pokud je mu zivot mily.

Pockala jsem si 3 hodiny ve fronte a pak se me ujala jakasi pani Martha. Vysvetlila jsme ji problem, ukazala faktury, korespondenci, nahlasila referencni cisla telefonatu a na ukazku dobre vule jsem zaplatila R 6 000, coz je polovina castky kterou po nas vyzaduji.

Martha si to vsechno s pramalym zajmem ofotila a poslala to vsechno nejake Lovey, ktera si to projde a da mi vedet.

Pro tentokrat pry nas zase pripoji s tim, ze se uvidi a prosetri co se vlastne deje.

Behem nasi diskuze jsme dosli na fakt, ze nase spotreba od brezna do dneska dela dohromady 362 kl. Podeleno 8 mesici to je zhruba 45kl na mesic.

Fakt nevim, co je na tom sloziteho? Nemusim byt raketovy inzenyr na to, abych si vsimla, ze uctovat 221kl mesicne jako odhad je krapitek prehnane???

Tuhle bylo v novinach, ze vodovodni urad v JNB pry “postrada” nebo “ztratilo” 200 bilionu Randu???

Ne ze by me to prekvapovalo u tak uzasne fungujici spolecnosti.

Jenze co s tim nadelam. Oni maji moc nas zahnat do kouta a kdyz si postavi hlavu, tak budem bez vody a jeste jim radi zaplatime cokoliv si vymysli.

Inu afrika.

Konec znaminek

Tak jsem byla v patek opet u nasi dermatolozky. Nastesti se mnou jel i Ian, presto ze si lecil kocovinu z vanocniho vecirku z predesle noci.

Pani doctor verna svemu heslu "prvni rez a potom se bav", me hned poslala si lehnout na “rezaci” stul. Nez jsem se tam ze satny dovlekla, probrala s Ianem vysledky z mych predchozich testu.

Pry vsechny znaminka co minule vyrizla byla aktivni, ale neprekrocila v zadnem aspektu miru, abychom se tim museli trapit. Ja z toho moc moudra nejsem, ale verim ji.

Tazke si tam lezim na stole a snazim se nemyslet na to, ze za par vterin mi rozriznou chodilo.

Prinesli ledove kostky a ledovali jak se dalo. Jestli to pomohlo nevim, protoze ty injekce, co prisly hned potom, bolely jako cert. Ian me capl za ruku a drzel celou dobu co me smikali skalpelem. Jeste ted mi z te vzpominky naskakuje husi kuze.

Pak jsme presli na prst u nohy a postup se opakoval. Opet to bolelo a ponevac se pani doctor pry nedarilo to sestupovat tak, aby to nekrvacelo, tak jsem tam pak lezela jeste pul hodiny s nohou ve vzduchu, nez to preslo. Skutecne nerada bych tam sla zpatky na nejake dalsi siti. Proto si davam jo majzla, abych si nic neroztrhla.

Cely den jsem pak sedela s nohou na polstari, ponevac jestli neco boli vic nez zuby, tak to je narezana noha. Fuj fuj.

Jeste dneska se asi budu drzet zpatky, ponevac delsi stani fakt boli.

Teorie velkého třesku

Vcera vecer jsem se koukala na nase nove WDTV a diky Misovi jsme tam meli nahranou prvni serii Teorie velkeho tresku.

Tolik jsem se nenasmala uz dlouho!

Az si jednou budu procitat stare prispevky, tak se urcite opet zasmeju nad temahle hlaskama:

(kluci se vracejí z paintballu celí špinaví od barvy)
Sheldon: Dával jsem jasné a krátké rozkazy! Kvůli vám jsme nevyhráli!
Howard: Myslíš to, jaks ses schoval za strom a řval "Sejměte to malé mimino!"

(Leonard a Sheldon tahají těžký nábytek do schodů a pak jim spadne)
Sheldon: Gravitace, ty bezcitná děvko.

Howard: (o Leonardovi) Stalo se mu něco?
Sheldon: Rozešla se s ním jeho imaginární přítelkyně.
Howard: To znám.

MIKA

I hope our little one will also be such a comic :) Lets hope she will inherit dad's entertaining gene.

Fingers crossed otherwise her singing career will be reduces to lip singing :)

Doufam, ze ta nase prdolka bude taky takovy smisek :) Jen doufam, ze talent podedi po tatinkovi. Jestli ne, tak se obavam, ze jeji kariea zpevacky bude omezena jen na zpivani na playback :)

Naked Chef

Sedim si takhle v Nehvizdech u Tomase a Janinky, cpu se uzenym kolenem, a tu mi prisla sms od Iana, ze je “nahaty”.

Toz tak nevim mozna, ze se upsal a ze chtel rict neco jineho. Koukam na to a rikam si, ze se musim zeptat co tim mysli, ze je nahaty ?

Podle mych informaci mel byt na poslednim vikendu s ANT (nas kurz pro safari pruvodce), kde soutezili o nejlepsi poijtie. Poijtie je tradicni afrikanske jidlo, ktere se vari nekolik hodin na taboraku ve smaltovanem kotliku.

Samozrejme nase skupina se do toho pustila se zapalem a zacli, kde jinde, studiem klasiku ve vareni na TV. Mezi jinymi i anglickou uspesnou serii “naked chef” – nahaty kuchar.

Odtud to byl jen krucek k tomuto ….

Dvanacty tyden a furt rostem .....

Brisko se mi porad zvetsuje a ja se uz nemuzu dockat az budu vypadat jako tehotna, ne jen jako momentalni tlustoska.

Minuly tyden jsem prekrocila bod, ze ktereho neni navratu a priznala jsem si, ze se nevlezu do zadnych kalhot, co ve skrini mam.

Koupila jsem si dvoje nove a nosim prevazne saty na raminka.

Ac uz jsme v tydnu 14, tohle je obrazek z tydne 12.

Krissy se na nem usmiva a mava rucickama nad hlavou - obrazne receno, ponevac si tam jeste nedosahne :)

Prace, prace sama prace…

Znate ten pocit, ze domaci prace nikdy nekonci?

Ja se z tech nasich furt nemuzu vymotat.

Jednu vec zpravim a druha se pokazi. Kolikrat se vyplatit na neco rozbiteho radsi ani nesahat.

Takhle taktika, ale nevydrzi, kdyz mate za zadkem Iana. Ten furt stoura az nakonec povolim a dam se do dila.

Ted napriklad se, s velkym sebezaprenim, poustim do kaceni palmy. Jde o to, ze nam pada zed do sousedni zahrady. My se domnivame, ze to je tim, ze koreny te palmy uz nemaji kam by se rozporostrely.

Je mi jasne, ze spolu s tim kacenim, probehne demolice prilehle zahrady a budu rada, kdyz to prezije bazen, vodotrysk a elektricky plot. Zkusenost mi ale veli, se na to nespolehat.

Poslu fotky akce az bude co fotit. Ostatne mozna bych se mela pripojistit ?

Nedelni pohoda.

Muj vylet do Cech.

Tolik jsme se tesila, az se zase podivam do Cech, ze jsem i kdyz jsem byla v 11 tydnu, tak jsme nasedla do letadla a frrrr pres more, pres hory domu.

Do Prahy jsem doletela pomackana, zpocena, unavena, ale stastna. Byl krasny podzimni den. Slunicko svitilo a vscehny ty krasne zbarevene listy stromu a ja jsem se po ceste do Nehvizd kochala pohledem na podzimni Prahu.

Zapomela jsme rict, ze poprve ten den jsem se rozneznila, kdyz jsme prelitali pres zasnezene Alpy. Mela jsem sedatko u okna a vyhled jsem mela millionovy.

Cela rodinka Velickovych, rozrostla o Janku, v jednom kole, jak se balila na vylet na Moravu. Unavena jsem po sprse usla na gauci a vzbudili me az kdyz bylo treba vyrazit.

Skolacky jsem podcenila pocasi a vybehla jsem so studeneho auta jen tak. Streplo me ale tolik, ze jsem jsem az k dalnici klepala zubama.

Ve Frydlante bylo krasne. U mamky jsme si udelali vanocni pohodu a prolenosili jsme celou sobotu.

Bohuzel pondeli prislo prilis rychle a ja jsme se musela vrhnout do pracovniho viru. Az po patku kdy jsem se vratila v Polska jsem si mohla oddechnout a zacit si vice uzivat Nehvizdovskeho domova.

V sobotu jsme se byla podivat na Fifovo plavanicko a potom jsme byli pozvani k sousedum na veprove koleno.

Pozdeji vecer se pak Makulovym, kteri si s nami na kolenu pochutnavali, narodila Teuska. Prislo to nahle a ve 4 hodiny rano uz byla na svete. Kluci to dneska urcite radne oslavi.

Pozitri uz budu muset opet odletet do JNB. Moc se mi tam nechce. Nejradeji bych tu zustala aspon do vanoc.