Den po vanocich jsme pilne oddechovali a snazili se zbalit vse potrebne pro nas lyzarsky vylet do svycarskeho Verbiere. Prelozeno, Ian a zbytek Penhale klanu oddechoval, a ja jsem se balila. Nektere kousky jsem ne a ne najit. Napriklad lyzarske bryle jsme nakonec museli zakoupit az ve Svycarsku. Do ted nevim kde jsem je shovala?!! Navic se neda predpokladat, ze by to byl v JAR tak zadany artikl, ze by je nase Rosie nebo nekdo jiny cmajznul.
Vzhledem k tomu, ze se po Svycarsku chystam zajet podivat domu, musela jsem jeste na rychlo balit vsechny vanocni darky a hlavne pripravit vse doma tak, aby az se Ian s ostatnima vrati, doma nic nechybelo a tech 10 dni, aby jakztaz prezili bez velkych komplikaci.
Mikes nam jeste na posledni chvili delal velkou hlavu, ponevac se rozstonal a musela jsem ho nekolik hodin pred odletem odvezt k lekari. Dostal sirup proti nachlazeni,, ktery mu musi Luke kazdy vecer striknout malilinkatou strikackou Mikesovi primo do krku. Chudak Luke, ktery nam hlida kotata, kdyz cestujem, ma tak zase dalsi neprijemny ukol. Po te co musel odvezt minuly tyden Elisku na vytahovani stehu, se kotatum musi nutne zdat, ze pokazde kdyz se k nam prijde podivat, tak se na ne neco neprijemneho chysta.
Nakonec jsme prece jen odleteli. Na letisti v Geneve jsme prisli o jedno zavazadlo, ktere nam nastesti k veceru privezli do bytu Ianova bratra Cliva, kde jsme stravili prvni noc. Byli jsme na tom lip nez nasi spolucestujici Douglesovi, kteri prisli o vsechny zavazadla a dostali je na az druhy den.
Venku nesmele poletovaly ve vzduchu vlocky a ja jsem se poprve po dvou letech citila vanocne.
Clive a Corrine meli v obyvaku nadherny vanocni stromecek, na stole svicky, ovoce a burske orisky k loupani, proste vse co k vanocum patri. Muj pohled na svet se mnohonasobne vylepsil. Vecer zaclo snezit poradne a kdyz jsme se rano vypravili do Verbiere vsude bylo bilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat