Výborná hřibová polívka

1 středně velká cibule - nakrájet na kostičky
4 pol.lž. másla
250g pravých hříbků a 100g vyzrálých hnědých žampónů - nakrájet na kousky /1 až 2cm/
- hnědé žampióny můžete nahradit hříbky
500ml kuřecího vývaru
1 litr smetany
sůl a bílý pepř
čerstvá majoránka - nasekaná

na obrázku je žampión hnědý

Osmahněte cibulku na másle tak, aby byla měkká. Přidejte hříbky a vařte dokud nebudou hnědé.
Přidejte vývar a smetanu a nechte mírně vřít minimálně 30min až hodinu.
Polévka se musí vyvařit nejmíň o jednu třetinu až o polovinu. Hustota musí připomínat hutný krém. /trochu řidčí než puding/
Dochuťte vydatně solí a pepřem.
Kdo chce může přidat trošičku česneku.

Terasa zivota....

Jsme v druhem tydnu budovani a zahrada se nam uz pomaloucku zacina klubat se skorapky zmeti.
Africke "Tatry" okolo bazenu uz vypadaji jako neco co tam stalo davno pred tim nez postavili nas dum. Skoro jako to vecne jezirko uprostred domu cinskeho dvorniho hlidace vody v Pekingu :)
I ten proklety rezervoar na nadbytecnou vodu se nam konecne podarilo pohrbit hloubeji, aby nezavazel.

Dneska jsem psala Sonce historku s tim spojenou. Nas patek totiz nebyl zrovna ruzovy. Od rana prselo o 106 a navic skoro cele JNB bylo bez proudu. V praktickem zivote to znamena, ze vsechny krizovatky se semafory nefungovaly a tudiz vznikl problem s presunovanim. Tak se stalo, ze delnici to meli rezervoar pohrbit prijeli misto v 9.00 az v 11.30. V te dobe prselo jako blazen a nebohy William, starsi to pan, jen zakroutil hlavou a rekl. "Madam, we not work. Rain." - Pani, ne prace. Dest. "Also. This work. More than 4 hours. We go home 16.00" - Taky. Prace. Vice nez 4 hodiny. My domu ve 16.00.
Posledni dva tydny stravila tim, ze jsem dobre trikrat denne telefonovala k nim do kancelare, protoze mi slibili tu vec pohrbit uz minuly tyden. Cela prace stala kvuli nim. Nekdo se nade mnou slitoval a poslal mi Williama.

Tak jsem tam stala na desti a para mi sycela z usi, a prestoze jsem vedela, ze mi William nerozumi, hucela jsem do nej jak do hubene kozy: ..."ze chapu, ze za to nemuzou, ze prijeli pozde" ..."a ze me mrzi, ze prsi, ale ze to musi dneska udelat"... "ze nechci slyset dalsi problemy a ze me zajima co navrhuje ze budem delat"... proste totalni blbiny, ktere ze sebe muze sypat jen nekdo, kdo je uplne zoufaly a hlavne nasrany na nespravnou osobu.
Kdyz uz jsem se ztrapnila na maximum a William uplne ztratil posledni spetku respektu, otocila jsem se, ze pujdu opet volat do kancelare a postezuju si nekomu kdo je za to fiasko zoodpoveny. A kdo stal za mnou? Ian s pusou otevrenou dokoran, ponevac me jeste nikdy nevidel takhle nastvanou. Zacal neco blekotat o tom, ze prece nemuzu po nikom chtit, aby pracoval v desti. ..!?
Chtela jsem na neho neco steknout, ale bylo mi hamba, tak jsem radsi odplyzila do vnitr a nechala ho, at celou vec resi sam. Mela jsem za to, ze vi o bezvychodnosti cele akce, a ze je na case aby si zkusil jake to je.
Ian opet prekvapil. Vymyslel, a hlavne prinutil Wiliamovi hochy, pritahnout ze dvorka velikansky slunecnik a verte nebo ne, ten celou dobu udrzel kopace v suchu. Meli jsme i spetku stesti, ponevac v kritickém okamziku Williamova telefonu s jeho sefem, mu zkolabovala baterka a protoze nesel proud, byl chudak nucen udelat rozhodnuti sam. Asi proto, ze se bal o misto rozhodl se kopat se zbytkem nestastniku a tu obrovitanskou vec nakonec poslali tam kam patri!!

Viken prisel akorat vcas. Vsichni jsme se uklidnili. Kazdy po svem. Ja jsem az do obeda nevylezla z postele a Ian rozesilal naprdnute emaily o tom, ze vyzaduje napravu toho ci onoho... Taky jsme zahajili shoppingovou terapii. Nakoupili jsem par dekorativnich tramku ze starych kolejnic a jednu priserne starou truhlu. Podle toho co nam napovidal prodejce byla ta truhla soucasti vozu v dobe kdy v JAR probihal BIG TRECK - velky presun. Jde o celkem slozitou uzemni valku mezi novymi priztehovalci z anglie, starsimi pristehovalci - Bury a mistnaky - Zulu a dalsimy kmeny.
Tazke jestli je to vsechno pravda tak nase nova/stara truhla byla svedkem velmi zajimavych udalosti. Moc na to ale nevypada. Je po stranach krapet odrena od kol, navrchu osezena a v predu ma peknou ohorelou cmouhu od svicek. Nic vic.

Mikesova betonova packa

Mikes sel vcera po praci zkontrolovat co je na "zahrade noveho" a vratil se s prednima packama slepenyma betonem. Prisli jsme na to az kdyz zacal po byte chodit zvlastnim cukavym rytmem. Trumbera mala se snazil beton z tlapek setrast. Rychle jsme ho supli do umyvadla, ale beton uz byl poradne suchy, takze se nam neporadilo vsechen odstranit. Doufame, ze zbytek hrudek se casem podari Mikesovi ochodit :))
Vecer uz byl opet v poradku. Nasli s Eliskou prazdnou krabici a hrali si jejich oblibenou hru "ja do ni vlezu a ty na me skocis". To jim vydrzelo nejakou tu hodinku a pak oba odpadli jak zrale hrusky. Dobrou...

ps: Jeste jsem chtela dodat, ze jsem prohledala celou zahradu, ale nikde jsem nenasla Mikesovy nesmrtelne otisky tlapek. Skoda. Chtela jsem k nim supnout morskou hvezdu a vmacknout to nekde mezi nove kachlicky. Mohli jsme tak mit vlastni chodnik hvezd skoro jako v Hollywoodu!

Den druhy a treti

Zacina se nam to pekne komplikovat. Jak jsem zjistila, velka cast prace, zejmena kachlickovani, stoji na tom, ze lidicky ze SPA servise se na nas pekne vybodli a v utery nikoho neposlali. Takze ted nam v ceste stoji 2.5m hluboky vodni tank, ktery je treba zakopat o 0.5m hloubeji. Uff.
Dalsi problem jsou odpadove trubky, ktere taky musime snizit, ale nevime jak zachovat spad mezi jejich zacatkem a odpadem, ponevac oba jsou zhruba ve stejne vysce. Nerkuli o tom, ze ve spatne vysce a zavazi kachlickam. Bohuzel posunout kachle nejde, protoze ty musi byt zarovnane s bazenem a ten posune snad uz jen vule bozi. Proste parada!!
Ianovo "disko svetlo" do bazenu byl taky bezva trapas. Bazenari nam rekli, ze nemuzou pracovat dokud nezasadime svetlo a kdyz jsme tu borce se svetlem nahnali, ti nam rekli, ze dokud to nebude hotovo tak oni tam svetlo vlozit nemuzou. Situace jak z hlavy 22. Pri te prilezitosti mi aspon stihli chlapci od svetel rict, ze si mam dat na ty bazenare pozor, ze jednu cast prace evidentne odflinkli a jestli je neprinutim to napravit, tak do budoucna budeme mit dost velke problemy. Tak ted dumam jak to diplomaticky oznamit tem, uz tak upracovanym bazenarum.
Mozna uz jsem skutecne paranoidni, ale prijde mi, ze kolem toho bazenu buduji Vysoke Tatry namisto mensich kaskadek, ktere jsem si predstavovala. Podle me tam pres vsechny ty sutry nebude misto na zadne kytky ani stromky. Inu zitra se to projevi, ponevac tam zacnou sazet. HA-HA !!!



A aby vubec byla jeste vetsi prca, vcera jsme se byli podivat na bazen, ktery mel barvu kterou jsme si vybrali. Oba jsem sokem onemeli pri pohledu na tu hruzu. Dneska jsme teda zacli usilovne hledat svetlejsi variantu a zitra musime rychle zajet koupit nove kachlicky.

Jo, jo ... furt se neco deje....

Pracovní deník - den první

Všichni dorazili na čas. Vlastně skoro ve stejnou chvíli, takže jsme si nazačátku tak trochu skákali do řeči, abychom co nejrychleji uložili práci svým ovečkám. Ian na rychlo před odjezdem do práce odsouhlasil barvu "marbelite" v bazénu a narychlo si ještě vymyslel nějake trapně drahé "disco" světlo do bazénu na dálkové ovládání ??!!! Někdo by měl zvážit nakolik je zdravé takové hovadiny inzerovat ! No nic budeme mít světlo co bliká, když zmáčkneš čudlík. Co ale máme už teď je rozřezaná terasa s téměř rozebranou její pravou půlku. Taky nám přibyla díra ve zdi, provizorní dveře a spousta odsekaných kachliček. Co nám ubylo? Několik bananovníků, pár neidentifikovatelných keříků a tráva, co přežila i přes naše pravidelné nezalívání!
Taky bazén teď vypadá nelákavě. Voda je pryč, kachličky jsou pryč, starý marbelite je pryč... zbyla jen díra v zemi.
Na první den to není špatný výsledek?

Koťata vypadají, že jim ten ruch vůbec nevadí. Baví se pozorováním dělníku a když je to začne nudit, tak si lážo-plážo schrupnou.
Dneska jsem konečně potkala někoho, kdo by byl schopen nám předělat dvěře na verandu. Zatím nevím kolik taková sranda bude stát, ale jejich rěšení bude docela dost možná to jediné schůdné. Ten kdo se kdysi rozhodl obezdít, co dříve byla jen zastřešená terasa, se nenamáhal s vyrovnáním podlahy a vesele to vykachličkoval. Půlka obýváku je od druhé o 7cm níže! Zkuste si pak do něčeho takového vsadit posuvné dvěre! Jedno možné řešení je vymlátit kachle v celém domě, vyrovnat to a znovu položit podlahy. Do toho se nám ale vůbec nechce. Takže teď hledáme alternativu. Držte nám pěsti.
http://www.sunflexsa.co.za

Mezinárodní faux pas - "Go Bokke, Go!"

Včera večer hráli jihoafričtí Springboks proti Anglii o první a druhé místo ve světovém poháru v rugby. Celý národ se oblíkl do žlutozelené a všude vlály národní vlajky. V životě jsem neviděla tolik národní hrdosti.

Jak všichni víte, vyhráli jsme. Hurá!!!! Poslední minutu zápasu, kdy už všichni věděli, že to máme v kapse, zpíval celý stadion, a my všichni v baru, s ním Nkosi Sikelel' iAfrika" ("Bůh žehnej Africe"). Narozdíl od toho jak my vnímame naší hymnu, tahle hymna napsaná v xhosa jazyce je zpívaná vždycky s velkou láskou a hrdostí. Je to určitě nejpopulárnější "písnička" ve zdejším .

To že jsme vyhráli je pro afričany obrovské. Zrovna v této těžké době, potřebují jako sůl povzbudit. Blíží se prezidentské volby a bohužel žádný další Nelson Mandela není na obzoru. Zatím to vypadá, že po prezidentu Tabo Mbeki nastoupí nějaký mizera jako třeba Jacob Zuma. Ale o něm jindy.

Afrika miluje svoje dva po-apartheidské prezidenty Mandelu a Mbekiho. Oba byli včera v Paříži a v dresu Springboks pořádně fandili. Po předání poháru, zvedli Springboks Mbekiho, který držel pohár, na ramena a nesli ho přes celý stadión!

Bohužel před tím se anglie dopustila obrovského faux pas. Při medajlové ceremonii stáli v řadě a gratulovali hráčům /v tomto pořadí/ prezident Francie Nicolas Sarkozy, ministerský předseda anglie Gordon Brown a prezident JAR Tabo Mbeki. První dostali medajle angličané a jak se tak šinuli sklesle v řadě za sebou a třásli si rukama s pohlaváry, řada z nich si hanebně nevšimala natažené ruky jediné osoby černé pleti. Tak se stalo, že citlivé černé obyvatelstvo afriky se spavedlivě namíchlo, že angličani nemají respekt pro jejich prezidenta a žádají, aby se mužstvo anglie veřejně omluvilo. Příšerná ostuda.



Ps: Springbok, nebo taky afrikánsky springbokke - zkráceně bokke, je africká gazela.

Zkoušela jsem na you tube najít nějakou pěknou verzi Nkosi Sikelel iAfrika http://www.youtube.com/watch?v=N5tP7IkkwYI a taky Shosholozy http://en.wikipedia.org/wiki/Shosholoza, což je populární lidová písnička, kterou si tu lidi rádi prozpěvují. Našla jsem tohle. Překvapivě věrný obrázek toho jak to dopadne, když se sejde pár lidí co si chce zazpívat, jen si místo veletrhu představte třeba autobusovou zastávku. http://www.youtube.com/watch?v=54GPDtMCHBw

Muzikály

Kdo mě zná, ví, že muzikály nejsou moje kafe. Nikdo by mě nedostal na všemi oslavované české hitovky i když proti nim nic zásadního nemám.
Letos jsem ale nechala strhnout reklamou a viděla jsem hned tři. V květnu jsme v Londýně jsme viděli muzikál Billy Elliot, který se mi náramně líbil a pak hned na jaře jsme u nás zašli na Lion King, který je teď tolik populární. Všichni hlavní protagonisté, až na špatnáka Scar, kterého si střihl londýňan, jsou obsazení jihoafrickými zpěváky. Podle kritik je tahle africká verze nejlepší, poněvač nejlíp postihuje africké rytmy a zvuky, které mají místní v krvi.
Toho jsem si všimla už dřív, když jsme sledovala zprávy. Opět ukazovali jak někdo někde stávkuje, což je tu bežná cesta k vyřešení problému. Narozdíl od jiných stavkovačů ve světě, tahle skupina po celou dobu tančila a prozpěvovala si u toho. Například i naše Rosie si taky celý den zpívá. Když má dobrý den tak zmákne hravě všechny 4 hlasy od Destiny's child. :)
V neposlední řadě jsme byli pozvaní od univerzity CIDA na představení Hairspray. Ten večer se vůbec vydařil. Ian konečně našel projekt, kde by se mohl uplatnit a zároveň pomohl těm nejchudčím studentům afriky. Výborný muzikál byl jen třešinkou na dortu. Už se teším do kina zkouknout verzi s Christopherem Walkenem a Johnym Travoltou.

Kdo bude smutný až nám předělají zahradu?

Kratičké video o tom, kdo bude litovat toho, že některá zajímavá místa z naší zahrady na dobro zmizí.

Práce v plném proudu

Tak se nám konečně povedlo skloubit všechno tak, aby příští týden mohla začít práce na naší nové zahradě.

Juanita, paní která novou zahradu navrhla, je naší vizí tak nadšená, že se rozhodla celý proces dokumentovat a následně jej zařadit do jejího programu na SABC /kanál jihoafrické TV/.

Naše zahrádka je sice prťavá, ale zajímavá. Určitě je to pro ní změna oproti mega hektarovým parcelám, které navrhuje dnes a denně.

S malými domky jsou ale spojené velké problemy. Například, jak dopravit do naší zahrady balvany pro kaskády okolo bazénu. Pro tento účel budou muset zbourat vnejší zeď a na nějaký čas tam vsadit branku. Po té co práce skončí se pak díra zazdí a hotovo. Důmslné, co? Na obrázku je vidět jak bude asi vypadat náš nový bazén. Ačkoliv náš nebude mít zelenou výpň, alebřž nám se líbí tmavě modrá. Taky trávník se do naší pidi zahrádky nevejde. Místo trávy bude velká část zahrady pokryta pískovcovým kamenem. Tady je obrázek.

Vnitřní átrium pak bude mít malé jezírko. Něco jako na tomhle obrázku.

Úplně nejlepší na celé akci je ale to, že začnou už v pondělí a budou se vším hotovi dřív než přijede Míša se Soňkou! Hurá!!

Jediné s čím si lámu hlavu je koncept naší zahrady. Podle hesla v Římě žij jako říman, bych měla celou zahradu osadit baobaby a dalšími bobulovými keři, aby se místní ptactvo mělo kde slítat na snídani. Stesk po domově je ale silnější a tak se mi pomaloučku do té naší "africké" zahrádky vkrádají rostlinky, které mi připomínají domov. Chci tím říct, že až k nám přijedete na návštěvu a budete na terase popíjet své chlazené cokoliv, prosím přivřete oči nad těmi "obyčejnýmy" sedmikráskami a šeříky, které znáte jako svoje boty. Nedoť tady bydlí někdo, kdo si potřebuje občas připomenout jak to vypadá doma. A ať se to někomu líbi nebo ne, pro mě je jeden šeřík hezčí než všechny palmy afriky.

Je málo elektřiny - musíte šetřit!

Nová horečka v JAR se teď točí okolo elektřiny. Tuhle zveřejnili údaj o tom, že elektřinu nám opět pustí, až se nám podaří ušetřit 3o% běžné spotřeby. Nevím jak si to kdo bere k srdci, ale už přes dva týdny se nám pravidelně stává, že přes odpoledne vypnou na pár hodin proud. A to nejen v domácnostech, ale i v kancelařích a ve fabrikách. A aby nám to ještě zpestřili, tyhle ty výpadky jsou neohlášené, lokální a nikdo nikdy neví, jestli elektřina poběží za hodinu nebo za 10 hodin. To aby nebyla nuda :))

Minulý týden jsem vám psala o té velké bouřce co se k nám blížila. Všechny rádia hlasila, že na Johannesburg míří obrovská bouřka se silnými větry a že bude lepší, když se na to patřičně připravíme. Okolo oběda se hysterie začla stupňovat a zprávy se začly šířit emailem a smskami. Tentokrát už nás nabádali abychom se dostali domů před 16,00 hodinou, neboť pak se "nebe protrhne". Všichni- školy, nemocnice, obchody, kancelaře, fabriky - zavřeli dřív, aby se lidi mohli dostat domů včas. Na ulicích propukla panika, jako po té co v rádiu odvysílali Orwelovu hru o útoků marťanů. Auta se pro zácpy nemohla pohnout a všichni byli vyděšeni dalšími a barvitějšími zprávami.

Co to budu dále popisovat. I my jsme se doma opevnili a s hrnek čaje jsme sledovali oblohu. Všude bylo černo a v dálce se hřmělo. Přešla 16,00 hodina a furt nic. V 19,00 se docela normálně rozpršelo, přišly nějaké ty hromy blesky - docela průměrné, a v 21,00 bylo po všem.
Žádná velká bouřka a větry se nekonali.

Na druhý den se začlo všetřovat kde se stala chyba. Jenže tady jsme v africe a pokud tu přece jen začnou něco vyšetřovat, buďte si jistí, že nic nového nezjí.

Pokud někdy v budoucnu, přece jen na Johannesburg přijde nějaká ta obr-bouřka, nevím, nevím jestli tomu bude někdo věřit.

Koťata druhý díl

Už je to pár dní co se k nám do Lví ulice přistěhovali naši dva rarášci Eliška a Mikeš. Mikeš, mu už asi zůstane, ačkoliv ho tu každý volá jinak Miki, Majkl, Mikši a tak dál...

Oba se mají k světu. Tuhle jsem je vážili, abychom zjístili jestli nám pěkně tloustnou nebo ne. Teď mě napadá, jak děsná je metoda babky z perníkové chaloupky, která ze stejného důvodu řeže dětem do prstů. Zajímalo by mě jestli to má nějaký zvláštní výchovný účinek. Ale zpět ke koťatům. Elča se nám boubelatí na plných 0,95kg a Mikeš se vyšplhal až na 1,05kg. Za vzorné výsledky dostali oba pochvalu.

S bytem se už seznámili, a i když jsou nejradši v ložnici, dřimkajíc na polštářích v posteli, pokaždé když slyší, že jsme se přesunuli někam, kde to znají, přesunou se s námi. Ian si tak teď musí vychutnat i zápas rugby, kde půl obrazovky zakrývá Mikešova špiónská hlava. Ťukání klavesnice je pro ně něco jako volaní tamtamů. Jakmile zmerčí, že je někdo u kompu, už se hrnou před monitor, kde se packou snaží lapit kurzor, nebo šmjedí po klávesnici a píšou lidem na icq zajímavosti z kočičího světa. Mikeš mi jednou dokonce vypnul počítač během rozepsaného mailu. Pak se na mě významně koukl a připomněl mi, že jsem ho ráno zavřela omylem ve skříni a že tedy zasloužím potrestat.



Předevčírem objevili nový kontinent - zahradu. Jakmile není nikdo nebezpečný v dohledu, řekněme Rosie nebo zahradník, vyrazí plnou parou do nebližšího trsu trávy a na dobrých pár hodin zmizí z dohledu. Jen divoký pohyb trávy a ublácené ťapky na bílých peřinách je prozradí.
Posuďte sami jak je težké je najít. Takhle jsem našla Elišku dneska ráno.



Zkusila jsem vám nahrát jejich oblíbené akrobatické číslo, ale neměla jsem zrovna štěstí, takže je z toho jen záběr jak si Elča a Mikeš hrají na honěnou.



Dneska ráno jsem se probudila a zjístila jsme, že Eliška spala Ianovi na čele, natažená jako mokrý ručník, když jednoho bolí hlava. Oba vypadali velmi spokojeně!