čtvrtek 20. prosince 2007

Budoucnost


Kdo ma spetku zdraveho rozumu musi se trast strachy o budoucnost JAR.
K obrovskemu prekvapeni vsech vyhral prosincove volby predsedy ANC, africke narodni strany, Jacob Zuma. (na obrazku) Tim padem nastoupi na presidentske kreslo pristi rok po soucasnem prezidentu Thambo Umbeki. Tito dva panove se nemaji moc radi a krize mezi jejich podpurci je tak zla, ze se brzy ocekavaji predcasne prezidentske volby pri kterych bude Zuma zvolen novym presidentem JAR.
Co vi o Zumovi uplne kazdy kdo cte noviny a presto pro nej voli - nebo to bylo jinak?
Kazdopadne pred rokem byl Jacob Zuma souzen ze znasilneni jeho HIV pozitivni sekretarky. Jeho obhajoba byla uplne zcestna. Mluvil o tom, ze se nemohl nakazit, ponevac se po te osprchoval! Dale o tom, ze kdo nosi sukne si vylozene rika o to aby byl znasilnen apod.
Letos se stale vede soudni spor o uplatcich, ve kterych uz byl odsouzen Zumuv nejvetsi kamos Schabir Sheik. Zuma je stale presvecen, ze jej soud neusvedci a zrejme jsou o tom presvedceni i ti co plati jeho volebni kampan. Prekvapive v nove slozenem Zumove kabinetu je Schabiruv bratr.
Krome techto do oci byjicich "zhovadilosti" podnecuje Zuma narodnosti roztrzky. Zuma je Zulu a casto nadrazuje Zulu rasu nad ostatni. V JAR je nekolik desitekkmenu plus pristeovalci. Pro zajimavost mame 11 oficialnich jazyku. Co by se stalo kdyby se mezi sebou zacli vsichni mlatit?
Taky se mluvi o znarodnovani bank, uprednostnovani cernych proti bilym atd. Sousta nasich znamych se zacina zajimat o moznostech mimo JAR.
Uvidime jak to dopadne. Budu vas informovat.....

středa 19. prosince 2007

Operace

Kotata mela nedavno 5 mesicny narozeniny a podle veterinare pry uz jsou dost velika na to aby mohli zacit plodit dalsi roztomila kotatka.
Navim jak vy, ale podle me jsou to jeste porad malinkate mrsky, o ktere je treba se porad starat.
Tak ci tak jsem podlehla natlaku a pro jejich dobro jsme je nechali sterilizovat.

U Mikese to byla celkem nepatrna hra s nozem, ale Eliska prisla domu se dvema stehy na uplne oholenem brisku. Byla z toho cela spatna a vubec s nama nemluvila. Schovala se do boudicky a nechtela ani jist. Coz nejvice trapilo me, ponevac pred operaci meli narizeno nejist 24 hodin. Pripocteme-li den u veterinre je z toho dvou denni pust. Chudinka byla vyhubla tak, ze ji kosti na zadecku trcely jako u nekterych slechtenych druhu krav. Brisko, splaskle jako vyfoukly balon, se ji bambelalo zleva doprava pri kazdem kroku.

Bezela jsem okamzite do zverimexu a koupila jsem ji, pres vsechno moje presvedceni, konzervu s kousky kureciho masa. Co hodinu slupla jednu kavovou lzicku tehle dobroty. Bylo to obtizne, ale nakonec prece jen uspech!!
Vcera byla vytahnout stehy. Uz se tesim az v nedeli prijedem domu, abych videla jak se ji dari.

Rosie

Nase Rosie ma priserneho manzela. Jsou svoji teprve kratce. Tusim, ze se brali po te co nastoupila k nam do prace. Asi to melo co delat s financni situaci, ponevac spolu maji 4leteho chlapecka.
Uz jednou prisla do prace s monoklem kvuli nejake pitomosti. Taky si pamatuju, ze kdyz u nas jednou musela prespat kvuli Ianove oslave 50, kdy vsichni jasali az do 3 do rana, mela z toho doma opletacky.
Kdyz jsem ji videla takhle otlucenou, zduraznovala jsem ji, ze za nama muze kdykoliv prijit, ze nemusi zustavat doma a nechat se bit.
V pondeli prisla Rosie bez predniho zubu a ve stredu mi volala, ze uz dva dny nespala, ze ji maznel porad bije a jestli by nemohla prijit k nam.
Zkousela jsem se dovolat na linku Power agency nebo Together against Women and children abuse, ale bylo to marne.
Rosie stejne uz mela plan. Teda az na to, ze hloupe vykecala prekvapenemu manzelovi kde je a ten se k nam priritil jako velka voda, ze okamzite musi jit s nim a kdesi cosi. Mela jsem v kalhotach, takze jsem rekla, ze pujdem ale ze si napred dame rande na policejni stanici, kde to muzem v klidu vsechno probrat. Nakonec ustoupil, ale vzal si s sebou JEN Rosineho chlapecka. Nevim jak vy, ale ja jsem zirala jako tele na vrata, ponevac byt to moje dite tak ho nedam ani za zivot.
To byl prvni krok k memu procitnuti, ponevac co nasledovalo po tom, byl teprve tiatr.
Co jsem dozvedela noveho o cernoske komunite je, ze nikdo neni sam. Neexistuje jedinec. Vsichni jsou soucasti nejake rodiny a rodina resi problemy jako jeden celek. Takze kdyz Rosie utekla, obvolala vsechny rodice, teticky a a strycky a ti se vsichni sjeli na druhy den na “snem”, kde se otevrene jednalo o tom co se bude dit dal??!!
Dokonce kdyz jsem se konecne dovolala na helplinku presne tohleto mi poradili jako prvni stupen pomoci.
Rosie se s trosku polekanou dusickou na druhy den sbalila a vyrazila se ucastnit rodinneho sdruzeni. V patek mi pak referovala, ze manzel pry plakal a kal se a pry uz nic podobneho neudela. Snad pry jestli se to nekdy bude opakovat tak Rosie doslala povoleni od rodiny jej udat na policii.
Taky koukate, co?
Zatim jsem nevidela zadne dalsi modriny takze pocitam, ze seka dobrotu....

Kerry De Vos

Kerry a Dave jsou nasi velmi vzdaleni znami. Uplne po pravde Ian si na Kerry moc nepamatuje ponevac pro nej pracovala jen kratce a hodne hodne davno. A ja znam Kerry jen skrz nekolik kratkych konverzaci na narozeninovych oslavach Douglesovskych devcat.
Kerry a Dave maji 9 leteho Micheala a par tydnu stare dvojcata Riyan a Mathew. Micheael mel 4 letou sestricku Teagan, ktera umrela loni pri automobilove nehode. Kerry byla na konci listopadu diagnostikovana s pokrocilou rakovinou a v soucasne dobe je po operaci a podstupuje chemoterapii. Bohuzel jeji vyhlidky nejsou nijak ruzove.
Shirley Dougles mi behem naseho pobytu ve Svate Lucii volala, ze De Vos hledaji nekoho kdo by jim pomohl starat se o domacnost a hlavne Micheala a dvojcata. Kerry je na tom moc spatne a Dave musi chodit do prace.
Tady je treba vysvetlit, ze maji dve pani na uklizeni a zdravotni sestricku, ktera se stara jen o dvojcata. Zivot v JAR je docela jiny nez v CR. Napriklad jedna z veci, kterou takova rodina potrebuje je nekdo kdo ma ridicsky prukaz a muze zajistit odvozy a prevozy, nakupy, opravy a vubec. Po povohoru jsem zjistila, ze krome dvojcat je to hlavne Michel, ktery potrebuje odvezt do skoly, ze skoly na ruzne krouzky a taky podrebuje aby se nekdo prijel kouknout na jeho zapas v tom ci onom....aby ho nekdo vzal do kina nebo treba jen mel enegrii s nim ozdobit vanocni stromecek. Nakonec jim taky varim ponevac jejich pani na uklizeni neumi nic vic nez spagety nebo vlocky s mlikem.
Asi uz je jasne, ze jsem tu praci vzala. Kdo by je v tom taky mohl nechat?
Zatim jsem si prosla jen zkusebnim tydnem. Testovala jsem jak to asi bude vypadat. Micheal je moc prima a dvojcata jsou k senzacni!!!!
Jediny kdo mi pije krev je nova pani na hlidani Paulina. Je hubata a leniva. Az se vratim tak si s ni budu muset popovidat.

středa 5. prosince 2007

Návštěvnící

Kdo to ještě neslyšel, minulý měsíc k nám přijeli Soňka s Míšou a Honzíkem.
Pořád čekám, že si na jejich webu přečtu jak se jim u nás líbilo, ale asi toho mají hodně a tak je už druhý týden jejich poslední zpráva o tom jak „mldý a nezáživný“ byl jejich odlet. Jednou o tom určitě vyjde knížka.
Vemu to zběžně, poněvač toho bylo tolik, že bych určitě zapomněla na řadu důležitých zážitků.
Myslím, že přípravy a přelet je docela vyčerpal a tak všichni ochotně souhlasili s tím se vykašlat na plánovanou obhlídku JNB a zplacatili jsme se všichni na zahradě. Míša s Honzíkem dokonce otestovali bazén i výřivku. Sobotu jsme začali docela obyčejným nákupem potravin. Soňka se nám zatím proměnila v půvabnou zrzečku. Všichni jsme si v Cape Union zakoupili apartní safari kloboučky a takto vybaveni jsme se opět přesunuli domů, kde začlo pakování. V neděli ráno jsme nacpali autko a vyrazili na 8hodinvou cestu za zvířátky. Hned za branou Hluhluwe Game reserve jsme potkali slona, pak impaly, několik zeber, nosorožce a čert ví co ještě. Pomaloučku s očima upřenýma do křoví, kde jsme hledali lvy, jsme dojeli do kempu. První noc jsme strávili ve stanu. Později připojím fotku.

Další dva dny jsme pak spali v soukromém kempu Hlatekulu, kde nám byli k dispozici kuchař a safari průvodce. Přežili jsme i první guided tour, kdy v příšerném verdu, jsme všichni uvažovali, že přeskočíme všechny krokodýly co se na břehu válí a hupnem po hlavě do řeky. Teď mě napadlo, že jeden by měl zvážit co si přeje, protože Honzíkovi a mě se přání vykoupat se v řece splnilo. Naše koupelna byla totiž přímo napojená na řeku a vana plná vody barvy kakaa není zas až tak skvělý zážitek.
Při jedné z našich procházek jsme natrefili na partičku nosorožců. Na fotkách je vidět jak blizoučko jsme k nim měli. Samozřejmně oni k nám též.

Po třech dnech jsme se přesunuli k oceánu a hned při první příležitosti jsme se šli okoupat. Ian nás strašil deštěm a tak když bylo hezky namířili jsme si to přímo na pláž. Naneštěstí se nám do cesty pořád pletly obchody se slevama a všemi oblíbená restaurace Ocean basket, takže jsme si všichni udrželi jen takové zdravé opálení. Teda až na Míšu, který se svou zdravě bílou barvou proslavil mezi místním obyvatelstvem.
Tady počítám, že ostatní dodají jak se jim tam líbilo. Já do dnes vedu válku s kempem v Cape Vidal a doufám, že nám vrátí peníze, protože ubytovaní, které nám nachystali bylo vyžilé a odpudivé.
Jelikož jsme o dobrý týden předstihly letní školní prázdniny, často jsme na pláži byli úplně sami. Dlouhatánské písčité pláže, krabíci a hlavně vlnky, vlny a mega vlny. Těch si prý nejvíce užil Honzík. Opět to nechám na nich aby vám to popsali čerstvým pohledem turisty.
Doma se nám zatím přihodilo hned několik neštěstí najednou. Ian se rozstonal. Zahradníci panikařili a dožadovali se vstupu do zahrady. A během velkých bouřek se ucpaly okapy a vyplavily nám kuchyň, obývák a přípravnu.
Nemohli jsme v tom Iana nechat a zkratili jsme výlet o jeden den. V sobotu ráno se nám ještě Honzík snažil utopit při šnorchlovaní, ale nepovedlo se mu to. Při přejezdu nás chytla pěkná bouřka a tak jsme si mohli z blizoučka prohlídnout blesky. Na závěr několik km před JNB na nás spadlo ještě i několik krup.
V neděli jsme si jeli prohlídnout lvy v říji a večer jsme šli na muzikál Lion King. Myslím, že popis Monte casina nechám taky na Sńči a Míšovi. V pondělí jsme vzali stečí obchody a nakoupili dárky. Odpoledne jsme totiž měli domluvený výlet do SOWETA. O tom vám asi taky raději poví Soňka nebo Míša. :)
Večer rychlé balení a odlet.
Všem se nám stýská, že už jste opět v ČR. Zejména koťata se vás nemůžou domňoukat. Škoda, že Míša tak dobře simuloval alergii na kočky, jinak bych oba Elišku i Mikeše v lednu přibalila do kufru.
Ostatní kdo se k nám chystají na příště přijet na podobnou túru se musí připravit na intenzivní turistiku bez času na oddech a nebo sem musí přijet na déle než jen 10 dní!

Zub číslo 24

Včera mi vytrhli zub číslo 24.
Přišlo mi to legrační, když jsem tam tak seděla na sedátku a pan doktor nahlas četl zprávu od mého ortodontisty. Prosím vytrhněte slečně Radce zub číslo 24. :)
Pro informaci je to horní zub nalevo, pátý v řadě počítáno od zadu.
Pár dní teď budu vypadat jako čtyřleté dítě, co když se usměje ukazuje světu díry po chybějících zubech.
Nebude to ale trvat dlouho. Už ráno jsem si všimla, že si na tu svobodu a prostor začínají některé vybrané kousky zaraceně rychle zvykat. Vehementně si dělají rozestupy jako by byli na spartakiádě. Počítám, že do vánoc budu mít luxusně ventilované celé horní patro. Ale co, nechme se překvapit.
Jen mě mrzí, že po včerejším maratónu mezi zubaři, kde mi napřed museli sundat rovnátka, pak vytrhnout zub a opět nasadit rovnátka, jsem vyčerpala letošní dávku návštěv u mého tolik štramáckého ortodontisty a na další musím čekat až do února. :)

čtvrtek 8. listopadu 2007

Hra na schovávanou

Mikeš si s náma včera hrál na schovávanou...

neděle 4. listopadu 2007

Sobotni zahrada

Dneska jsme dokoncili druhy tyden. Zahrada jeste porad vypada jako po vybuchu atomove bomby, ale aspon nektere dulezite veci uz jsou dokoncene.
Napriklad kachlicky okolo bazenu uz jsou vsechny polozene. Takze ted musime peclive sledovat pocasi a jakmile se objevi dva dny bez destu tak budem moc dokoncit bazen polozenim vnitrni vrstvy marbelitu.
Vcera jeste dokoncovali kachlickovani mensich zidek okolo domu, ale jak jsme pozdeji zjistili tak to opet zmrsili a budou to muset v pondeli opravit, drive nez zacnout delat neco dalsiho. Jaka ztrata casu.
Nic mene nejake dobre zpravy mame. Uz mame hotovou zahradku pred domem. Posilam obrazek.
Taky atrium uz vypada lepe. Jen jeste neni uplne osazena. Az bude upne kompletni poslu vam lepsi obrazek.
Tak nam drzet palecky, ponevac do patku bychom to chteli mit vsechno hotove!

středa 31. října 2007

Výborná hřibová polívka

1 středně velká cibule - nakrájet na kostičky
4 pol.lž. másla
250g pravých hříbků a 100g vyzrálých hnědých žampónů - nakrájet na kousky /1 až 2cm/
- hnědé žampióny můžete nahradit hříbky
500ml kuřecího vývaru
1 litr smetany
sůl a bílý pepř
čerstvá majoránka - nasekaná

na obrázku je žampión hnědý

Osmahněte cibulku na másle tak, aby byla měkká. Přidejte hříbky a vařte dokud nebudou hnědé.
Přidejte vývar a smetanu a nechte mírně vřít minimálně 30min až hodinu.
Polévka se musí vyvařit nejmíň o jednu třetinu až o polovinu. Hustota musí připomínat hutný krém. /trochu řidčí než puding/
Dochuťte vydatně solí a pepřem.
Kdo chce může přidat trošičku česneku.

pondělí 29. října 2007

Terasa zivota....

Jsme v druhem tydnu budovani a zahrada se nam uz pomaloucku zacina klubat se skorapky zmeti.
Africke "Tatry" okolo bazenu uz vypadaji jako neco co tam stalo davno pred tim nez postavili nas dum. Skoro jako to vecne jezirko uprostred domu cinskeho dvorniho hlidace vody v Pekingu :)
I ten proklety rezervoar na nadbytecnou vodu se nam konecne podarilo pohrbit hloubeji, aby nezavazel.

Dneska jsem psala Sonce historku s tim spojenou. Nas patek totiz nebyl zrovna ruzovy. Od rana prselo o 106 a navic skoro cele JNB bylo bez proudu. V praktickem zivote to znamena, ze vsechny krizovatky se semafory nefungovaly a tudiz vznikl problem s presunovanim. Tak se stalo, ze delnici to meli rezervoar pohrbit prijeli misto v 9.00 az v 11.30. V te dobe prselo jako blazen a nebohy William, starsi to pan, jen zakroutil hlavou a rekl. "Madam, we not work. Rain." - Pani, ne prace. Dest. "Also. This work. More than 4 hours. We go home 16.00" - Taky. Prace. Vice nez 4 hodiny. My domu ve 16.00.
Posledni dva tydny stravila tim, ze jsem dobre trikrat denne telefonovala k nim do kancelare, protoze mi slibili tu vec pohrbit uz minuly tyden. Cela prace stala kvuli nim. Nekdo se nade mnou slitoval a poslal mi Williama.

Tak jsem tam stala na desti a para mi sycela z usi, a prestoze jsem vedela, ze mi William nerozumi, hucela jsem do nej jak do hubene kozy: ..."ze chapu, ze za to nemuzou, ze prijeli pozde" ..."a ze me mrzi, ze prsi, ale ze to musi dneska udelat"... "ze nechci slyset dalsi problemy a ze me zajima co navrhuje ze budem delat"... proste totalni blbiny, ktere ze sebe muze sypat jen nekdo, kdo je uplne zoufaly a hlavne nasrany na nespravnou osobu.
Kdyz uz jsem se ztrapnila na maximum a William uplne ztratil posledni spetku respektu, otocila jsem se, ze pujdu opet volat do kancelare a postezuju si nekomu kdo je za to fiasko zoodpoveny. A kdo stal za mnou? Ian s pusou otevrenou dokoran, ponevac me jeste nikdy nevidel takhle nastvanou. Zacal neco blekotat o tom, ze prece nemuzu po nikom chtit, aby pracoval v desti. ..!?
Chtela jsem na neho neco steknout, ale bylo mi hamba, tak jsem radsi odplyzila do vnitr a nechala ho, at celou vec resi sam. Mela jsem za to, ze vi o bezvychodnosti cele akce, a ze je na case aby si zkusil jake to je.
Ian opet prekvapil. Vymyslel, a hlavne prinutil Wiliamovi hochy, pritahnout ze dvorka velikansky slunecnik a verte nebo ne, ten celou dobu udrzel kopace v suchu. Meli jsme i spetku stesti, ponevac v kritickém okamziku Williamova telefonu s jeho sefem, mu zkolabovala baterka a protoze nesel proud, byl chudak nucen udelat rozhodnuti sam. Asi proto, ze se bal o misto rozhodl se kopat se zbytkem nestastniku a tu obrovitanskou vec nakonec poslali tam kam patri!!

Viken prisel akorat vcas. Vsichni jsme se uklidnili. Kazdy po svem. Ja jsem az do obeda nevylezla z postele a Ian rozesilal naprdnute emaily o tom, ze vyzaduje napravu toho ci onoho... Taky jsme zahajili shoppingovou terapii. Nakoupili jsem par dekorativnich tramku ze starych kolejnic a jednu priserne starou truhlu. Podle toho co nam napovidal prodejce byla ta truhla soucasti vozu v dobe kdy v JAR probihal BIG TRECK - velky presun. Jde o celkem slozitou uzemni valku mezi novymi priztehovalci z anglie, starsimi pristehovalci - Bury a mistnaky - Zulu a dalsimy kmeny.
Tazke jestli je to vsechno pravda tak nase nova/stara truhla byla svedkem velmi zajimavych udalosti. Moc na to ale nevypada. Je po stranach krapet odrena od kol, navrchu osezena a v predu ma peknou ohorelou cmouhu od svicek. Nic vic.

středa 24. října 2007

Mikesova betonova packa

Mikes sel vcera po praci zkontrolovat co je na "zahrade noveho" a vratil se s prednima packama slepenyma betonem. Prisli jsme na to az kdyz zacal po byte chodit zvlastnim cukavym rytmem. Trumbera mala se snazil beton z tlapek setrast. Rychle jsme ho supli do umyvadla, ale beton uz byl poradne suchy, takze se nam neporadilo vsechen odstranit. Doufame, ze zbytek hrudek se casem podari Mikesovi ochodit :))
Vecer uz byl opet v poradku. Nasli s Eliskou prazdnou krabici a hrali si jejich oblibenou hru "ja do ni vlezu a ty na me skocis". To jim vydrzelo nejakou tu hodinku a pak oba odpadli jak zrale hrusky. Dobrou...

ps: Jeste jsem chtela dodat, ze jsem prohledala celou zahradu, ale nikde jsem nenasla Mikesovy nesmrtelne otisky tlapek. Skoda. Chtela jsem k nim supnout morskou hvezdu a vmacknout to nekde mezi nove kachlicky. Mohli jsme tak mit vlastni chodnik hvezd skoro jako v Hollywoodu!

Den druhy a treti

Zacina se nam to pekne komplikovat. Jak jsem zjistila, velka cast prace, zejmena kachlickovani, stoji na tom, ze lidicky ze SPA servise se na nas pekne vybodli a v utery nikoho neposlali. Takze ted nam v ceste stoji 2.5m hluboky vodni tank, ktery je treba zakopat o 0.5m hloubeji. Uff.
Dalsi problem jsou odpadove trubky, ktere taky musime snizit, ale nevime jak zachovat spad mezi jejich zacatkem a odpadem, ponevac oba jsou zhruba ve stejne vysce. Nerkuli o tom, ze ve spatne vysce a zavazi kachlickam. Bohuzel posunout kachle nejde, protoze ty musi byt zarovnane s bazenem a ten posune snad uz jen vule bozi. Proste parada!!
Ianovo "disko svetlo" do bazenu byl taky bezva trapas. Bazenari nam rekli, ze nemuzou pracovat dokud nezasadime svetlo a kdyz jsme tu borce se svetlem nahnali, ti nam rekli, ze dokud to nebude hotovo tak oni tam svetlo vlozit nemuzou. Situace jak z hlavy 22. Pri te prilezitosti mi aspon stihli chlapci od svetel rict, ze si mam dat na ty bazenare pozor, ze jednu cast prace evidentne odflinkli a jestli je neprinutim to napravit, tak do budoucna budeme mit dost velke problemy. Tak ted dumam jak to diplomaticky oznamit tem, uz tak upracovanym bazenarum.
Mozna uz jsem skutecne paranoidni, ale prijde mi, ze kolem toho bazenu buduji Vysoke Tatry namisto mensich kaskadek, ktere jsem si predstavovala. Podle me tam pres vsechny ty sutry nebude misto na zadne kytky ani stromky. Inu zitra se to projevi, ponevac tam zacnou sazet. HA-HA !!!



A aby vubec byla jeste vetsi prca, vcera jsme se byli podivat na bazen, ktery mel barvu kterou jsme si vybrali. Oba jsem sokem onemeli pri pohledu na tu hruzu. Dneska jsme teda zacli usilovne hledat svetlejsi variantu a zitra musime rychle zajet koupit nove kachlicky.

Jo, jo ... furt se neco deje....

pondělí 22. října 2007

Pracovní deník - den první

Všichni dorazili na čas. Vlastně skoro ve stejnou chvíli, takže jsme si nazačátku tak trochu skákali do řeči, abychom co nejrychleji uložili práci svým ovečkám. Ian na rychlo před odjezdem do práce odsouhlasil barvu "marbelite" v bazénu a narychlo si ještě vymyslel nějake trapně drahé "disco" světlo do bazénu na dálkové ovládání ??!!! Někdo by měl zvážit nakolik je zdravé takové hovadiny inzerovat ! No nic budeme mít světlo co bliká, když zmáčkneš čudlík. Co ale máme už teď je rozřezaná terasa s téměř rozebranou její pravou půlku. Taky nám přibyla díra ve zdi, provizorní dveře a spousta odsekaných kachliček. Co nám ubylo? Několik bananovníků, pár neidentifikovatelných keříků a tráva, co přežila i přes naše pravidelné nezalívání!
Taky bazén teď vypadá nelákavě. Voda je pryč, kachličky jsou pryč, starý marbelite je pryč... zbyla jen díra v zemi.
Na první den to není špatný výsledek?

Koťata vypadají, že jim ten ruch vůbec nevadí. Baví se pozorováním dělníku a když je to začne nudit, tak si lážo-plážo schrupnou.
Dneska jsem konečně potkala někoho, kdo by byl schopen nám předělat dvěře na verandu. Zatím nevím kolik taková sranda bude stát, ale jejich rěšení bude docela dost možná to jediné schůdné. Ten kdo se kdysi rozhodl obezdít, co dříve byla jen zastřešená terasa, se nenamáhal s vyrovnáním podlahy a vesele to vykachličkoval. Půlka obýváku je od druhé o 7cm níže! Zkuste si pak do něčeho takového vsadit posuvné dvěre! Jedno možné řešení je vymlátit kachle v celém domě, vyrovnat to a znovu položit podlahy. Do toho se nám ale vůbec nechce. Takže teď hledáme alternativu. Držte nám pěsti.
http://www.sunflexsa.co.za

neděle 21. října 2007

Mezinárodní faux pas - "Go Bokke, Go!"

Včera večer hráli jihoafričtí Springboks proti Anglii o první a druhé místo ve světovém poháru v rugby. Celý národ se oblíkl do žlutozelené a všude vlály národní vlajky. V životě jsem neviděla tolik národní hrdosti.

Jak všichni víte, vyhráli jsme. Hurá!!!! Poslední minutu zápasu, kdy už všichni věděli, že to máme v kapse, zpíval celý stadion, a my všichni v baru, s ním Nkosi Sikelel' iAfrika" ("Bůh žehnej Africe"). Narozdíl od toho jak my vnímame naší hymnu, tahle hymna napsaná v xhosa jazyce je zpívaná vždycky s velkou láskou a hrdostí. Je to určitě nejpopulárnější "písnička" ve zdejším .

To že jsme vyhráli je pro afričany obrovské. Zrovna v této těžké době, potřebují jako sůl povzbudit. Blíží se prezidentské volby a bohužel žádný další Nelson Mandela není na obzoru. Zatím to vypadá, že po prezidentu Tabo Mbeki nastoupí nějaký mizera jako třeba Jacob Zuma. Ale o něm jindy.

Afrika miluje svoje dva po-apartheidské prezidenty Mandelu a Mbekiho. Oba byli včera v Paříži a v dresu Springboks pořádně fandili. Po předání poháru, zvedli Springboks Mbekiho, který držel pohár, na ramena a nesli ho přes celý stadión!

Bohužel před tím se anglie dopustila obrovského faux pas. Při medajlové ceremonii stáli v řadě a gratulovali hráčům /v tomto pořadí/ prezident Francie Nicolas Sarkozy, ministerský předseda anglie Gordon Brown a prezident JAR Tabo Mbeki. První dostali medajle angličané a jak se tak šinuli sklesle v řadě za sebou a třásli si rukama s pohlaváry, řada z nich si hanebně nevšimala natažené ruky jediné osoby černé pleti. Tak se stalo, že citlivé černé obyvatelstvo afriky se spavedlivě namíchlo, že angličani nemají respekt pro jejich prezidenta a žádají, aby se mužstvo anglie veřejně omluvilo. Příšerná ostuda.



Ps: Springbok, nebo taky afrikánsky springbokke - zkráceně bokke, je africká gazela.


Zkoušela jsem na you tube najít nějakou pěknou verzi Nkosi Sikelel iAfrika http://www.youtube.com/watch?v=N5tP7IkkwYI a taky Shosholozy http://en.wikipedia.org/wiki/Shosholoza, což je populární lidová písnička, kterou si tu lidi rádi prozpěvují. Našla jsem tohle. Překvapivě věrný obrázek toho jak to dopadne, když se sejde pár lidí co si chce zazpívat, jen si místo veletrhu představte třeba autobusovou zastávku. http://www.youtube.com/watch?v=54GPDtMCHBw

Muzikály

Kdo mě zná, ví, že muzikály nejsou moje kafe. Nikdo by mě nedostal na všemi oslavované české hitovky i když proti nim nic zásadního nemám.
Letos jsem ale nechala strhnout reklamou a viděla jsem hned tři. V květnu jsme v Londýně jsme viděli muzikál Billy Elliot, který se mi náramně líbil a pak hned na jaře jsme u nás zašli na Lion King, který je teď tolik populární. Všichni hlavní protagonisté, až na špatnáka Scar, kterého si střihl londýňan, jsou obsazení jihoafrickými zpěváky. Podle kritik je tahle africká verze nejlepší, poněvač nejlíp postihuje africké rytmy a zvuky, které mají místní v krvi.
Toho jsem si všimla už dřív, když jsme sledovala zprávy. Opět ukazovali jak někdo někde stávkuje, což je tu bežná cesta k vyřešení problému. Narozdíl od jiných stavkovačů ve světě, tahle skupina po celou dobu tančila a prozpěvovala si u toho. Například i naše Rosie si taky celý den zpívá. Když má dobrý den tak zmákne hravě všechny 4 hlasy od Destiny's child. :)
V neposlední řadě jsme byli pozvaní od univerzity CIDA na představení Hairspray. Ten večer se vůbec vydařil. Ian konečně našel projekt, kde by se mohl uplatnit a zároveň pomohl těm nejchudčím studentům afriky. Výborný muzikál byl jen třešinkou na dortu. Už se teším do kina zkouknout verzi s Christopherem Walkenem a Johnym Travoltou.

Kdo bude smutný až nám předělají zahradu?

Kratičké video o tom, kdo bude litovat toho, že některá zajímavá místa z naší zahrady na dobro zmizí.



pátek 19. října 2007

Práce v plném proudu

Tak se nám konečně povedlo skloubit všechno tak, aby příští týden mohla začít práce na naší nové zahradě.

Juanita, paní která novou zahradu navrhla, je naší vizí tak nadšená, že se rozhodla celý proces dokumentovat a následně jej zařadit do jejího programu na SABC /kanál jihoafrické TV/.

Naše zahrádka je sice prťavá, ale zajímavá. Určitě je to pro ní změna oproti mega hektarovým parcelám, které navrhuje dnes a denně.

S malými domky jsou ale spojené velké problemy. Například, jak dopravit do naší zahrady balvany pro kaskády okolo bazénu. Pro tento účel budou muset zbourat vnejší zeď a na nějaký čas tam vsadit branku. Po té co práce skončí se pak díra zazdí a hotovo. Důmslné, co? Na obrázku je vidět jak bude asi vypadat náš nový bazén. Ačkoliv náš nebude mít zelenou výpň, alebřž nám se líbí tmavě modrá. Taky trávník se do naší pidi zahrádky nevejde. Místo trávy bude velká část zahrady pokryta pískovcovým kamenem. Tady je obrázek.


Vnitřní átrium pak bude mít malé jezírko. Něco jako na tomhle obrázku.
Úplně nejlepší na celé akci je ale to, že začnou už v pondělí a budou se vším hotovi dřív než přijede Míša se Soňkou! Hurá!!
Jediné s čím si lámu hlavu je koncept naší zahrady. Podle hesla v Římě žij jako říman, bych měla celou zahradu osadit baobaby a dalšími bobulovými keři, aby se místní ptactvo mělo kde slítat na snídani. Stesk po domově je ale silnější a tak se mi pomaloučku do té naší "africké" zahrádky vkrádají rostlinky, které mi připomínají domov. Chci tím říct, že až k nám přijedete na návštěvu a budete na terase popíjet své chlazené cokoliv, prosím přivřete oči nad těmi "obyčejnýmy" sedmikráskami a šeříky, které znáte jako svoje boty. Nedoť tady bydlí někdo, kdo si potřebuje občas připomenout jak to vypadá doma. A ať se to někomu líbi nebo ne, pro mě je jeden šeřík hezčí než všechny palmy afriky.

pátek 12. října 2007

Je málo elektřiny - musíte šetřit!

Nová horečka v JAR se teď točí okolo elektřiny. Tuhle zveřejnili údaj o tom, že elektřinu nám opět pustí, až se nám podaří ušetřit 3o% běžné spotřeby. Nevím jak si to kdo bere k srdci, ale už přes dva týdny se nám pravidelně stává, že přes odpoledne vypnou na pár hodin proud. A to nejen v domácnostech, ale i v kancelařích a ve fabrikách. A aby nám to ještě zpestřili, tyhle ty výpadky jsou neohlášené, lokální a nikdo nikdy neví, jestli elektřina poběží za hodinu nebo za 10 hodin. To aby nebyla nuda :))

Minulý týden jsem vám psala o té velké bouřce co se k nám blížila. Všechny rádia hlasila, že na Johannesburg míří obrovská bouřka se silnými větry a že bude lepší, když se na to patřičně připravíme. Okolo oběda se hysterie začla stupňovat a zprávy se začly šířit emailem a smskami. Tentokrát už nás nabádali abychom se dostali domů před 16,00 hodinou, neboť pak se "nebe protrhne". Všichni- školy, nemocnice, obchody, kancelaře, fabriky - zavřeli dřív, aby se lidi mohli dostat domů včas. Na ulicích propukla panika, jako po té co v rádiu odvysílali Orwelovu hru o útoků marťanů. Auta se pro zácpy nemohla pohnout a všichni byli vyděšeni dalšími a barvitějšími zprávami.

Co to budu dále popisovat. I my jsme se doma opevnili a s hrnek čaje jsme sledovali oblohu. Všude bylo černo a v dálce se hřmělo. Přešla 16,00 hodina a furt nic. V 19,00 se docela normálně rozpršelo, přišly nějaké ty hromy blesky - docela průměrné, a v 21,00 bylo po všem.
Žádná velká bouřka a větry se nekonali.

Na druhý den se začlo všetřovat kde se stala chyba. Jenže tady jsme v africe a pokud tu přece jen začnou něco vyšetřovat, buďte si jistí, že nic nového nezjí.

Pokud někdy v budoucnu, přece jen na Johannesburg přijde nějaká ta obr-bouřka, nevím, nevím jestli tomu bude někdo věřit.

pátek 5. října 2007

Koťata druhý díl

Už je to pár dní co se k nám do Lví ulice přistěhovali naši dva rarášci Eliška a Mikeš. Mikeš, mu už asi zůstane, ačkoliv ho tu každý volá jinak Miki, Majkl, Mikši a tak dál...

Oba se mají k světu. Tuhle jsem je vážili, abychom zjístili jestli nám pěkně tloustnou nebo ne. Teď mě napadá, jak děsná je metoda babky z perníkové chaloupky, která ze stejného důvodu řeže dětem do prstů. Zajímalo by mě jestli to má nějaký zvláštní výchovný účinek. Ale zpět ke koťatům. Elča se nám boubelatí na plných 0,95kg a Mikeš se vyšplhal až na 1,05kg. Za vzorné výsledky dostali oba pochvalu.

S bytem se už seznámili, a i když jsou nejradši v ložnici, dřimkajíc na polštářích v posteli, pokaždé když slyší, že jsme se přesunuli někam, kde to znají, přesunou se s námi. Ian si tak teď musí vychutnat i zápas rugby, kde půl obrazovky zakrývá Mikešova špiónská hlava. Ťukání klavesnice je pro ně něco jako volaní tamtamů. Jakmile zmerčí, že je někdo u kompu, už se hrnou před monitor, kde se packou snaží lapit kurzor, nebo šmjedí po klávesnici a píšou lidem na icq zajímavosti z kočičího světa. Mikeš mi jednou dokonce vypnul počítač během rozepsaného mailu. Pak se na mě významně koukl a připomněl mi, že jsem ho ráno zavřela omylem ve skříni a že tedy zasloužím potrestat.



Předevčírem objevili nový kontinent - zahradu. Jakmile není nikdo nebezpečný v dohledu, řekněme Rosie nebo zahradník, vyrazí plnou parou do nebližšího trsu trávy a na dobrých pár hodin zmizí z dohledu. Jen divoký pohyb trávy a ublácené ťapky na bílých peřinách je prozradí.
Posuďte sami jak je težké je najít. Takhle jsem našla Elišku dneska ráno.



Zkusila jsem vám nahrát jejich oblíbené akrobatické číslo, ale neměla jsem zrovna štěstí, takže je z toho jen záběr jak si Elča a Mikeš hrají na honěnou.



Dneska ráno jsem se probudila a zjístila jsme, že Eliška spala Ianovi na čele, natažená jako mokrý ručník, když jednoho bolí hlava. Oba vypadali velmi spokojeně!

pondělí 17. září 2007

Pratchettovská Koťáska


Včera okolo 5hoďky jsme si vyzvedli v útulku dvě malinkaté koťáska. Holčičku jsme pojmenovali Eliška a pro kluka jméno ještě nemáme. Zejména proto, že Ian vymýšlí furt samé hňupoviny jako Boy-cat nebo White-cat, dokonce zvažoval, že jej pojmenuje po jedné pivní značce - Hansa. Na to jak je v práci jinak kreativní se zatím drží sakra zpátky.
Podle návodu jsme obě chlupaté kuličky umístili do té nejmenší místnosti co máme - WC, a uspořádali jsme jim to tam tak, jak jsou na to z útulku zvyklé. Jídlo na jedné straně a zachůdek na druhé. Pár hračiček a dva domečky na spaní - což se ukázalo úplně zbytečné, poněvač jeden bez druhého neudělají ani krok. Spali smotaní do klubíčka, že nešlo rozeznat čí packa je čí.
Dneska je čeká první z deseti dnů, které tam stráví. Jamile si na nás zvyknou a naučí se, kde najít misku s jídlem a hlavně kde dělat loužičky, budeme je postupně seznamovat se zbytkem domu a nakonec i se zahradou.
Napadlo mě, že to mají setsakramentsky dobře promyšlené. Ponevač každé to koťásko je tak prťavé, že se vleze do dlaně. Kdyby jsme se vypustili hned do celého domu, určitě by někam zalezlo a zkuste ho pak najít!
Moc si pochvalujem jak jsou pěkne naučená. Baští jedna báseň a pokaždé když jdou na toaletu tak je slyšet jak urputně zahrabávají i ta nejmenší učurknutí. Taky mňoukat ještě moc neumí. Zatím jen otevřou tlamičku ukážou dva spodní zuby a z posleních sil, ze sebe vymáčknou slaboučké radoby mňouknutí.
Z počátku, když jsme vstoupili do koupelny, mohli jsme sledovat bezhlavý úrpk do bezpečí, ale k večeru už to byla jiná písnička. Stačí si k nim sednout na zem a hnedle se vám nasáčkujou do klína a začnou příst jako motorová pila. Teda pokud zrovna nemají něco lepšího na práci, jako třeba vyhazovat do vzduchu pěnovou kuličku a pak ji neobratně, za to s maximálním nasazením chytat.
Inu je to s nima legrace. Budu vás informovat o dalším průběhu našeho soužití a pokud se mi to povede pokusím se ty dvě šídla i vyfotit.

ps: Eliška má na čele dvě šedé skvrny, co vypadají jako vlásky upravené pěkně za uši. Připomína mi kočičku Vilemínu /i když teď už nevím jestli se tak jmenovala/ z pohádky o třech koťátkách :))

sobota 15. září 2007

Jo Botswana

Vsimli jste si nekdy jak si lidi vybiraji jmena pro sve podniky? Jak casto v CR uvidite podnik s nazvem Pepa Ceska Republika? A proc je zde tolik pidi obchudku se jmeny jako Yaya South africa, Jo Botswana...?

pátek 14. září 2007

No job people

Naproti naseho komplexu se stavi novy a vcera se na zdi objevil novy napis "no job people" - "zadna prace lidi". Uz nejaky ten mesic zpatky musi podnikatele zamestnavat jak bile tak barevne podle stanovenych kvot. Tusim, ze ty kvoty procentualne kopiruji rasove rozlozeni obyvatel JAR. Problem nastava, pokud potrebujete najit cloveka, ktery ma zadane vzdelani, zkusenost a hlavne se kterym chcete pracovat, ale predevsim aby nebyl bily. Jak se tady rika je to lose-lose situation. Vzdelani bili nemaji sanci najit misto kvuli temto kvotam a podniky musi zamestnavat nevzdelane barevne, kteri nejsou schopni odvest slusnou praci.

Kafkuv Zamek v Johannesburgu

Na muj svatek jsme obdrzeli zpravu z ministerstva vnitrich zalezitosti o zamitnuti moji zdosti o vizum. Z nam neznamych duvodu se jim na me neco nezda. Potiz je v tom, ze zdejsi urad ma rousku anonymity a tudiz neexistuje zadna konkretni osoba, se kterou by se o tom dal vest rozhovor. Nezbyva nam, nez se pisemne odvolat a zazadat znovu. That sucks!
Doufam, ze stejne jako hlavni hrdina ze Zamku neskoncim jen jako cekatel...

neděle 9. září 2007

Africka kucharka

V nastalych vedrech jsme se vsichni z domecku presunuli na terasy. Nas vyhrivany bazen je velmi popularni mezi detmi nasich sousedu a znamych a tak se u nas od patku dvere netrhli.
Ian setrel pavuciny z jeho milovneho weber grilu a s pivkem v ruce a panskou skupinkou "radilu" se na zahradce oddavali jejich oblibenemu hobby. Grilovani steaku povysilo na precizni umeni, kde pul minuty muze pokazit cely obed!
Abych s takovou konkurenci udrela krok rozhodla jsem se otestovat co nejvice novych receptu z mych nedocenitelych kucharek. Kdo vi kolik na svete existuje receptu, urcite je jich vice nez si myslim, ale jako kazdy kdo vari vecer co vecer si casto lamu hlavu nad tim, jak vymyslet neco odlisneho od toho co jsem varila vcera, nebo minuly tyden...
A protoze jsem se tuhle bavila o tom, jak je treba predavat dal dobre recepty posilam vam jeden velice jednoduchy recept na vitecne brambory, jak je urcite jeste neznate.
Pocitam s tim, ze v CR se uz dneska daji koupit pochutinky jako sladke bambory a zazvor...

SLADKE BRAMBORY plo(to mi tady natukal Ian pres rameno, tak to tu musim nechat:)
pro 4-6 osob
4 stredne velke sladke brambory
koren zazvoru velikosti palce
120g mekkeho masla
30ml nasekane pazitky
duznina a stava z velkeho pomerance

1. Predehrat troubu na 190C (375F)
2. Omyt brambory a prichnout na dvou stranach vidlickou
3. Pect 40-60min na lehce namastenem plechu dokud slupka neni krupava a vnitrek mekky

4. Oloupat a nastrouhat zazvor a smichat s maslem (nejlip slanym) a pomerancem (klidne muzete pouzit mixer)
5. Pridejte nakrajenou pazitku, sul a pepr

6. Hotove brambory velkoryse nakrajete do vetsi misy a pokryjte pod nanosem maslove smesi.

Na par minut muzete necim priklopit, aby se maslo lepe roztopilo a vsaklo do brambor.

Mnam, mnam!!!

--------------------

Kdyz jsem tak premyslela nad temi recepty, tak me napadlo poslat vam jeste par supr jednoduchych receptu na vyborne grilovane kure.

Prvni vyborny trik co jsme se tu naucila je rozkrojit cele kure pres prsni krupku a rozevrit jej jako motylka na brutvan.

KURATKO SE ZELENINOU
pro 4-6 osob

1 cele kure rozkrojene na motylka
2 caj.lz. morske soli
2 caj.lz. soli
2 caj.lz. herbamare soli (sul + cerstvy pepr)

250g ostrouhane mrkve, nejlip baby mrkvicek
3 brambory, nakrajene na ctvrtky
250g zukiny, nakrajene 2cm kousky
250g na 2cm kostky nakrajeny butternut (hladka lahvovita zlutohneda zimni tykev s oranzovou duzninou http://en.wikipedia.org/wiki/Butternut_squash )
250g zampiony nebo jine houby
2 cibule nakrajena na ctvrtky
500ml (2 hrnky) vrici vody

1. Predehrat troubu na 200C (400F)
2. Prosolte kure vsim z prvniho sloupku a vlozte do brutvanu kuzi smerem dolu na 30 min
3. Predvarte brambory v mikrovlnce na nejvyssi teplotu na 4min.
5. Otocte kure a do brutvanu nasypte vsechnu zeleninu krome hribku a vse opet prosolte
6. Pecte dalsich 30 min a pak pridejte vrici vodu a hribky
7. Po dalsich 30 min pecte a polivejte kure vzniklou stavou
8. Na zaver dochutte stavu a podavejte.

POMERANCOVE KURE S KUSKUS NADIVKOU
pro 4 osoby

1 cele kure /1.5kg /

nadivka:
125ml /pul hrnku/ uvareneho kuskusu
1/2 cervene cibule, jemne nakrajene
75g susenych merunek, jemne nakrajenych
30ml /2 pol.lz. / borovych orechu, oloupanych
1-2 pol.lz. nakrajene petrzelky
15 ml /1 pol.lz. / pomerancove stavy
2 caj. lz. soli

stava:
175-250ml cerstve vymackane stavy z pomerancu /vcetne duzniny/
sul a pepr
cervena paprika pro barvu

1. Predehrat troubu na 180C (375F)
2. Smichejte ingredience pro nadivku a poradne prosolte kure
3. Napechujte nadivku do kurete a otvor uzavrete paratky
4. Vlozte kure do mensi pecici nadoby a popeprete a posypte paprikou, podlejete stavou z pomerancu
5. Pecte dalsich 45 min a po celou dobu polivejte kure stavou
6. Po te kure otocte opet popeprete a pecte uplne stejne dalsich 45min


GRILOVANE KUR.PRSA S KUKURICI
pro 6-8 osob

8 kurecich prs
300g kukurice v plechovce
50ml susene rajcata, jemne nakrajene
1 cervena cibule, jemne nakrajena
20ml jemne nakrajny cerstvy koriandr
sul a koreni

1. Smichejte kukurici, rajcata, cibulku, koriandr, sul a koreni
2. Predehrat troubu na 220C (425F)
3. Nakrojte kazdy platek masa a naplnte smesi, spichnete paratkem
4. Posolte a popeprete a narychlo osmahnete na velmi horke panvicce s olivovym olejem (2min kazda strana)
5. Pecte neprikryte na plechu 20-25 min.

úterý 28. srpna 2007

Johannesburg

Často mě napadá jak si asi představujete Johanneburg.

Když jsem poprvé viděla JAR, byla jsem zklamaná, že to tady nevypadá ani trošku tak, jak jsem si to představovala. Všechno bylo zelené a takové "normální".
Moje představy byly krapet exotičtější a hlavně zcestné. Očekávala jsem něco jako zažloutlé pláňe, po kterých se proháněl Vinetů. :)
Snažila jsem se všemožně vyfotit normální život v JNB, ale bohužel, kdo to tady zná, ví, že to vůbec není lehké.
Kvůli vysoké kriminalitě se zde život odbývá za vysokýmy a dráty obehnanýmy zdmy. Obchodní centra, které bujně rostou všude doma, jsou tu nezbytností a často i středem veškerého dění. V takových mega centrech jsou pak divadla, kina, restaurace... cokoliv na co si vzpomenete. V poslední době se snaží budovat i centra, která mají hlídaný open air prostor, kde pak simulují to, co my z Evropy známe jako ulice s obchody a kavárnami. Takové místa jsou velmi populární, ale jen v období, kdy není příliš horko, ponevač pak se zase všichni stáhnou do klimatizovaných obchodních monstr-center.
Na rozdíl od Evropy, nebo chcete-li ČR, nemá JAR problém s prostorem. Místa je tu dost, a tak často pozemek naležící k jednomu domu je až přespříliš veliký. Neumím si představit, jak je možné některé mega zahrady vůbec zcela využít?
Domy jsou prostorné, špatně teplené s obrovskýmy halami, obýváky co nikdo nepoužívá a s nezbytnou terasou, která je středobodem všeho dění.
Představíte-li si ulici, na které jsou tři takové domky, řekla bych, že vám bude trvat nejmíň 10 minut než přejete z jednoho konce na druhý. 10min! Vzpomínám si, že za doby co jsem pravidelně jezdila vlakem do školy, jsem měla spočteno, že od našeho domu k nádraží je to přesně 12min svižné chůze. Některé čtvrti jsou pak rozplizlé široko daleko a průměr obyvatel na metr2 je směšně malý.
Nebyla bych o tom mluvila, kdyby se tu teď neřešil jeden velký problém. Doprava turistů, co přijedou sledovat MF 2010. Řešení tohohle logistického oříšku budu s nadšením sledovat, ponevač si neumím představit jak budou navrhovat zastávky autobusů v místech jaké jsem právě popsala. :)
JNB zápasí ještě s jedním zajímavým problémem. Jak známo JNB je obchodním centren JAR a všechny větší firmy i ty co chtějí něco znamenat se snaží mít kanceláře v "dobrých" lokalitách města. Důvody čistě africké budou: menší kriminalita, relativně malá ranní dopravní zácpa, blízko k místům, kde se dá parkovat, jíst apod. Tímto se zvedla poptávka v několika čtvrtích a výsledek je stavební boom.
Nevím jak je to možné, ale zdá se, že teď několik let po té co se postavilo mnoho a mnoho budov se přišlo na to, že kanalizace, přípoje vody, plynu a elektriky nejsou na takové množství dělané a pochopitelně začaly dělat problémy. Některé čtvrti jsou často celý týden bez vody. V zimě kdy všichni topí o život vypínají elektriku od 17 do 5 rano apod. Prozatím se neví kdo a jak to bude řešit, ale určitě to bude zajímavé sledovat.
Afrika vás nikdy nezklame, pokud hledáte historky nad kterýmy zůstává rozum stát.

neděle 26. srpna 2007

Mamčiny narozeniny

Mamča měla včera narozeniny. Jak už to tak bývá opět jsme se minuly v kyberprostoru. Já měla čas jen ráno a ona jen odpoledne. Co se dá dělat.

Mami, všechno nejlepší!!!!

Koukla jsem do počítače a hleda nějaké mamčiny fotky a hle nějake přece jen mám...

středa 15. srpna 2007

Dračí hory a Kleopatra

Minulý čtvrtek jsme slavili státní svátek a tak se minimálně polovina Johannesburgu vydala směrem na jih, aby si lépe vychutnal 30C vedra.
Ian a já jsme měli už delší dobu v plánu si někam vyrazit sami dva a tak jsme strávili 4 dny v provincii KwaZulu-Natal v Dračích horách. Tedy pokud bych chtěla držet krok s dobou měla bych je nazývat novým jménem uKhahlamba, v překladu bariéra z oštěpů. Dračí hory jsou jedny z mála pohoří v JAR. http://en.wikipedia.org/wiki/Drakensberg Z jedné části tvoří hranici mezi JAR a Lesotho. Pokud jsem to správně pochopila tak někdy, hluboko v historii, došlo k posunu plošin pod těmito horami a tak jsou jedny vysoké, špičaté a skalnaté a ty druhé jsou o polovinu nižší, kopečkovité a porostlé trávou. Pro turisty je to hotový ráj. Nějvyšší hora Thabana Ntlenyana má 3,482 m. To se rozumí, že tam jsme nelezli, ale vymysleli jsme lepší variantu: letěli jsme se na ní podívat helikoptérou.



Někde tam pod horami je usedlost jménem Kamberg, kde úplně poslední farma, která pak hraničí s národním parkem, je Kleopatra. http://www.cleomountain.com/ Vlastní ji Richard a Mouse, kteří jak nám řikali jí zdědili od svého pra, pra, pra, pradědy. Richard je výučený kuchař a Mouse je disajnérka pokojů. Už nějakou dobu jsme s dekorací našeho domku na mrtvém bodě a tahle návštěva nám poskytla několik zajímavých tipů. Tak například už teď víme, že musíme nutně zakoupit několik cedníku a struhadel k výrobě báječného světla pro kuchyň.

Každý večer jsme měli šestichodou večeři, před kterou nám Richard povyprávěl jak co vařil a jake suroviny použil... mňam, mňam. Všichni jsme měli problém do sebe nasoukat, všech šest chodů, ale poněvač to bylo moc dobré, většina talířů se vracela do kuchyně prázdných. Počítám s tím, že úplně každý host si pak zakoupil kuchařku mistra Richarda. Není divu, že jsme pak přes den běhali po skalách jako kamzíci, abychom spálili co nejvíce kalorií a na večer byli opět fit.

Určitě se opakuju, ale v zimním období tady neprší a už asi dobrý měsíc ani nekáplo. Proto je tady spousta požárů, zejména suché trávy. Několikrát za den, jsme se brodili spaleništi a takhle jsme pak vypadali. Moje tenisky to bohužel už nerozdychaly a i když jsem je prala už několikrát jsou stále paličatě šedo-černé.
Zapoměla jsem říct, ze v Provincii KwaZulu proběhlo nejvíce vojenských střetnutí mezi britskými vojáky a bojovníky Zulu v roce 1879. Proto je v okolí taky spousta památníků. Máme v plánu si je všechny prohlídnout při přístím výletu. Takže Vám už teď slibuju další info o tom jak vypadá Isandlwana, kde to britové totálně projeli a 1000 jejich vojáku bylo pobito Zuluy. A pak hlavně jak vypadá Rorkes drift, kde to zas schytali Zuluové, i když jich bylo 4000 proti 42. Moc ráda bych navštívila i Ulundi /v zuluštině Nebesa/bývalé sídlo Zuluského krále Cečvaja, kde se svedla rozhodující bitva mezi Zulu a brity, ale prý tam není dneska nic k vidění než holé pláně. Jaká škoda!
Více obrázků je tady, ale zatím jsem nevykoumala jak to uložit tak pěkne jako Soňka....

pondělí 6. srpna 2007

Nostalgie

V sobotu večer jsme pozvali na večeři pár známých. Díky naší posedlosti kuchařkami od Sharon Glass, jsme strávili páteční večer horečnou debatou o tom co budem kuchtit. Nakonec jsme se dohodli na "skromném" čtyřchodém jídle, které nám zabralo celou sobotu, včetně nákupu misek na dezert, kterých jsme neměli potřebný počet - 11 :).
Vše připraveno, po bytě se line příjemná vůně, oheň v krbu praská, svíčky hoří a Ian přehrává jednu hitovku za druhou. Konečně přišli naši hosté. Některé z nich mám tu čest poznat poprvé. Netrvalo dlouho a přišla obligátní otázka "Jak se ti líbí JAR?" Na čež automaticky odpovídám "děkuji, velmi se mi zde líbí". Následuje další velmi častá otázka "Nestýská se ti?" - "ano, stýská". Pak ale přišla nečekaná otázka "A po čem se ti stýská?". Tiše sedím a přemýšlím o záludnosti té otázky. Předpokládá se, že tady nikomu nic nemůže chybět? Nebo mám po pravdě odpovědět, že mi chybí sníh, procházky po městě, MHD, smrky a jedle, vršky hor, čaj se sirupem, nedělní černobíle filmy a čert ví co ještě. Nic z toho by jim asi mnoho neřeklo, takže diplomaticky odpovím, že mi chybí příbuzní a kamarádi.
Po pravdě právě teď se mi stýská po nedělích. Typická Frýdlatnská neděle je spojená s vůní cibulky, sičením papiňáku, bzučením sekačky na trávu a lelkovaním po bytě. Okolo oběda, který je spolehlivě okolo 12 hod se v televizi objeví příjemná paní hlasatelka a oznámí nám, že přávě uvedou x-tý díl Nemocnice na kraji města. Už několik let žádná změna v tomhle víkendovém rituálu.
Pražská neděle se liší v tom, že auta se nemyjí před domem, ale sousedi se za sluněčných dní sejdou ve frontě na nejblizší myčce. Při ceste s košem, lze v každém patře přesně identifikovat co má kdo na oběd. A hlavně víkendový výlet do supermarketu! "Domů, do Podolí, do p--, je mi smutno!"
Naše minulá neděle proběhla po africku. Ranní zbrklé vstávání, rychle proběhnout bytem, po cestě ukoupit nějaký ten toust, místo čaje si srknout Roibbos, otřást se nad tím jak je trpký. Nasadit si slip-slops, což je africká variace na botky "žabky" a hurá do auta. Podle chuti se pak přesunujeme od jedněch známých ke druhým, v přesně odměřených intervalech mezi zápasy rugby či kriketu. Tuto neděli se nic nehrálo, tudíž jsme se vydali na lov umění. Ranní Art in the park, který se pořádá, každou první neděli v měsíci jsme absolvovali bez větších výdajů. Odvezli jsme pouze maličkého hrocha z pálené hlíny. Nasledovala honba za perfektním obrazem pro jídelnu. Mezi 10 a 17 hod jsme ujeli několik desítek kilometrů, navštívili nespočet galerií, píchli jsme přední levé kolo a to vše pro obraz čili-papričky, který jsme koupili pouze proto, že má zajímavý rám, dva pidi obrázky z recyklovaného materiálu a jednu zadumanou holku.
Večer jsme zbití padli na gauč, přecpali jsme se take-away pizzou a zbytek energie jsme vyčerpali snahou uhodnout kdo to schytá v dalším díle Prison break.
Komu by se nestýskalo?

Zahrada

Jsme přesně uprostřed kruté jihoafrické zimy. Teploty rapidně klesly na 25-15C a někteří z nás se museli smířit s tím, že je třeba mít při ruce dobrý svetr.
Výborný čas na plánování zahrady! Požadavky rozeslány, pohovory ukončeny, rozpočet stanoven, čili nezbývá než trpělivě čekat. A na to já moc nejsem.
Dneska jsem požádala zahradníka Ronnieho, aby nám prořezel jeden přerostlý keř. Chudák řezal tak zuřivě, že se pod ním zbortil žebřík a při pádu ten neštasný keř zlomil.
Já myslím, že tahle historka ilustruje docela přesně mé dobré úmysly, které mají bohužel nepěkné konce.
Proto jsem se rozhodla sednout si na ruce a pokud možno na zahradu vůbec nevycházet. Pro případ, že by se v budoucnu mělo přihodit další podobné neštěstí, jsem si na památku vyfotila to, co nám ještě ze zahrady zbylo.

středa 18. července 2007

Knížky….

Posledních pár týdnů jsem měla opravdu veliké štěstí na výborné čtení.

Z Čech jsem si dovezla Směšné Lásky od Kundery. Krásně volené česká slovíčka, které se hned tak v každé knížce nevidí. Jedna povídka lepší než druhá!
Opravdu doporučuji přečíst. Jen mě rozesmutnilo, že se autor na poslední chvíli rozhodl vynechat povídku Já, truchlivý Bůh, na kterou jsem se tolik těšila. Inu, budu doufat, že se k ní snad ještě někdy dostanu.

No ale hlavně vám chci napsat o knížce The poisonwood bible od Barbary Kingsolver. Hledala jsem úplně všude, ale zatím to v čechách nevyšlo, ačkoliv je to z roku 1998.[1] Autorka je američanka, která s rodiči strávila část dětství v /tehdy/ belgickém Kongu, proto je celý příběh tolik věrohodný.
První kapitola začíná popisem pralesu, kterým se prodírají čtyři postavy. Jedna starší žena a za ní v řadě tři děvčata. Je to jediný kousek knížky, který není psán v první osobě a navede pocit pravě prožité životní katastrofy. Všechny ostatní kapitoly jsou výtahy z deníku 4 dcer amerického misionáře Nathana a Orleanny Price, kteří se rozhodli vést po jeden rok křesťanskou misii v maličké vesničce Kilanga v Belgickém Kongu.
Nejmladší Ruth May je na začátku knihy 5 let. Dvojčata Leah a Adah jsou 14ti leté a
nejstarší Rachel je 15. Nikdo z nich nemá nejmenší tušení do čeho jdou a přeze všechnu snahu, nejsou schopni se vyrovnat s životem v „divočině“. Jejich přirozený pohled na život se mění ze dne na den, jak se musí přizpůsobovat novému prostředí. Od první kapitoly je jasné, že něco nedopadne dobře. Hlavní vina leží na hlavě rodiny, která je nebezpečím sama o sobě. Bigotní důvěra v Boha a jeho cesty vede Nathana k rozhodnutím, která ohrožují všechny kolem něj. On ale věří, že toto je jen zkouška, kterou musí všichni podstoupit – volky či nevolky. Jeho neochota a neschopnost se vmyslit do naturelu vesnice jej čím dál více vzdaluje od úspěchu jeho mise. Jeho neutuchající nátlak na jeho ovečky k pokřtívaní v řece, které se všichni bojí poněvač je plná krokodýlů, jej nakonec bude stát příliš mnoho.
I ty nejstrašnější příhody jsou popisovány neposkvrněnýma očima dětí. Jeden váha má –li se smát nad lehkostí a humorem jejich myšlenek nebo být smutný z toho co se vlastně dozvídá.
Příběh téhle rodiny nekončí pohádkově, a důsledky jejich několikaletého pobytu v Kilanze si pak jednotlivé postavy ponesou dál do svého života o němž se píše v druhé polovině knížky.
Pro neznalce, mezi než se počítám, je zde velice dobře popsán průběh posledních let belgického Konga, jeho první národní volby, příběh Patrice Lumumby, Mobutiho despotická vláda a proměna v republiku Zaire.
Pak-li že si to hodláte obstarat v angličtině, chci vás předem varovat, že to není lehké čtení. Na rozdíl od obyčejných knížek s obyčejnými anglickými slovy, je tahle prošpikovaná slovíčky jako LUGUBRIOUS – truchlivý, PROFLIGACY – marnotratnost, BELLIGERENT – útočný, CESSATION – zastavení, OBLITERATE – vyhladit, SALUBRIOUS – zdraví prospěšný, PETER OUT – doznívat..., které se, věřte nebo ne, běžně nepoužívají a tak vám bude zapotřebí dobrý slovníček.
Je to příklad knížky, kde na každé stránce je něco důležitého. Mě například z celé knížky utkvělo v hlavě dilema matky, která se musí v setině sekundy rozhodnou, které ze svých čtyř dětí zachrání z domu napadeného dravými pralesními mravenci. Jak a proč se rozhodla Orleanna a co si o tom myslely její dcery si musíte přečíst sami.

Vybrala jsem odstavec z kapitoly o vánočních svátcích v Kongu. Popisuje to Leah, jedno z dvojčat.

„... For Christmas Mother gave us all needlework things. We‘d known not to expect much, and lest we forget, Father‘s Christmas-morning sermon was all about having grace in your heart, which displaces the lust for material things. But still. For a Christmas tree we had a palm frond stuck in a bucket of rocks. As we gathered around it and waited our turn to open our meager, constructive gifts, I stared at that pitiful frond decorated with white frangipani angels going brown around the egdes, and decided the whole thing would have been better off ignored. Even when you’ve recently turned fifteen without a birthday cake, it’s hard to be that mature about Christmas...“[2]

můj překlad:

K vánocům jsme všichni dostali pletené věci. Věděli jsem, že nemáme očekávat mnoho, ale pro případ, že bychom zapomněli, bylo otcovo vánoční kázání celé o tom jak míti Boha v srdci nahradí veškerý chtíč po materiálních věcech. Ale stejně. Za vánoční stromeček jsme měli palmový list zaražený v kbelíku s kameny. Jak jsme se všichni shromáždili okolo něj a čekali až na nás přijde řada rozbalit naše skrovné a účelné dary, civěla jsem na ten žalostný list ozdobený bílými andílky s okraji zbarvenými dohněda, usoudila jsem, že by bylo lépe celou věc raději ignorovat. Přestože jeden právě dovršil patnáctin bez narozeninového dortu, je těžké být natolik dospělý ohledně vánoc.

[1] V tomtéž roce tahle knížka dostala mezi finalisty na Pulitzerovu cenu. http://en.wikipedia.org/wiki/Kingsolver
[2] KINGSOLVER, B., The Poisonwood Bible, ISBN 0-571-20175-X, 1998, str.169

neděle 8. července 2007

Kempování v Botswaně



Spěšně jsem nahrála pár fotek pro babičku než odjede.
Povídání přidám jak nejrychleji to půjde. Slibuju!





pondělí 18. června 2007

není zima, jako zima

například teď v červnu je u nás zima teprve v plínkách. ne všechny stromy jsou ještě zbarvené a málokterý má opadané listy. na to si počkáme až do jara, kdy se o to postarají prudké lijáky a vítr. každopádně teplota se rozmarně kymácí mezi 0C a 20C.
mě, jako odchovanci přetopených bytů, nejvíce čílí zima v domě. "domorodci" totiž svéhlavě věří, že zimní období je mýtus, něco o čem se jim možná někdy i zdálo, ale vybavují si to jen matně.
no bodejď! přibližně 30 letý človíček, žijící v jar zažil 270 měsíců afrických pařáků a jen 90 měsíců, kdy při dobré vůli mohl přes den nosit kraťasy a tričko. v tomto světle se s nimi lze jen těžko bavit o něčem tak nesmyslném jako je topení nebo telepné izolace domů. všimla jsem si, že občas někde v koutku zahlídnu krčit se nějaké to přítopné zařízení, ale kdo by topil? vždyť to stojí tolik peněz a navíc za chvíli je tady jaro!

překvapivě nedávno zapršelo a mě se podařilo udělat několik fotek naší zahrady v zimě.
tady jsou...

africká jména

tuhle jsem se bavila o tom jak slozite se mi pamatujou mistni jmena. tim nechci rict, ze by se mi nelibily, ty co slysim casteji, jsem si i oblibila. naprikla jmena mest - polokwane /polokuány/, knysna /názna/, hluhluwe /šušluuí/. neni to pekne?
o to zajimavejsi to je, kdyz se ke mne dostane i vyznam tech slov. napriklad buluwayo /buluvéjo/ - znamena "misto toho, kdo zabiji s vycitkami". dalsi priklad je egoli /egoli/ - tak brzy prejmenuji johannesburg - "misto, kde se tezi zlato". napada me, jestli treba karvina nema nejake starsi jmeno, ktere by naznacilo nahodnemu turistovi, ze se zde tezi uhli?

casto clovek slysi kolem sebe lidi rikat "je-bo". prosim vas, pro ty co se sem chystaji, to neni nadavka, ale domorody preklad slova "ano, jasne, jo".

pojdme ale k tem jmenum. jsou jmena, ktera si proste neumim zapamatovat. jedinou zahranou je jejich podobnost s nekterymi s ceskych slov. tak si treba pamatuju, ze recepcni ve fitku se jmenuje mhathabile /matabille/. tu tabuli tam ma jako vysitou!
jsou ale i jmena, ktera ani neumim vyslovit. jedina zachrana jsou zkratky. moshidi je mos, bonghile je bongi, rosinah je rosie apod...
uplnou katastrofou je pak prekladani takovych jmen do anglictiny. pak se v obchodech na vas usmiva pani co se jmenuje "krasa", "trpelivost", "mir" .... des, bes !
nahodne jsem pro vas vybrala par jmen, co jsem si vypsala s clanku, kt jsem prave docetla o nynejsim prezidentu zimbabwe rodertu mugabemu.

floence durrant
tanza tsutsunana
enos nkala
dumbutshena enoch
dumiso dabengwa

vypada to jako zmet pismenek, ze jo?

pak ale prijde bomba, jako jmeno ex presidenta zimbabwe "canaan sodindo banana" a ja se opet musim smat.

http://en.wikipedia.org/wiki/Canaan_Banana

at zije afrika a jeji jmena!