Behem cesty jsem si zase potvrdila jak je dulezite videt okolo sebe aspon kousek te krajinky a v ni rozesazene domky. A kdyz ne krajinku tak aspon ty domky se zahradkami a okny s kvetinaci. V Africe pestujeme v oknech tak akorat mrize, ktere stejne kolem jedouci nevidi, ponevac mu s ceste stoji odpudive vyhlizejici zed.
Verbiere nas proto se svymi drevenymi chaloupkami a vanocni vyzdobou vsechny rozveselila.
Nase chaloupka stoji hned vedle vleku a pozna se tak, ze u ni vlaje vlajka JAR. Je to dost nezvykly pohled. Vsichni ji zname jen jako pestrobarevnou, pod sluncem se vlnici, cmouhu. Pripomnelo mi to film Kokosy na snehu, kde se jamajcani snazili vyhrat v Kanade zlatou medajli ve ski bobu.
Ubytovani a vybaveni jsme se hned druhy den vypravili na svah. Objednali jsme si instruktora, aby nam vsem ozivil lyzarske taje, ale zapomneli jsme si obstarat dobre pocasi a tak jsme cele dopoledne lyzovali v naproste mlze. Nikdo jsme nevideli dal nez na spicky lyzi. Svet byl velke bile nic dokola kolem. Povazte jak jsme museli byt vsichni nateseni na lyzovani, kdyz ani v takovych podminkach nikdo nepomyslel na navrat do tepla chaloupky. Po dalsi dny jsme pak mali krasne slunecne pocasi pro lyzare jak delane.
Žádné komentáře:
Okomentovat