sobota 2. srpna 2008

Kalahari

Ian pozval v červnu svůj tým s partnery na výlet do Kalaharské pouště.
Odlítali jsme malým letadýlkem pro 20 pasažérů z letiště O.R. Thambo a o hodinku později jsme přistávali na kraťoulinkém a po čertech úzkém přistávacím pruhu kdesi uprostřed pouště.
Kolem dokola se v bezmračném počasí vlnila kalharská tráva jako zlaté moře.
Hned po přistání jsme všichni odklusali do chýše s toaletami, které si pomalu ale jistě zabrali snovači. Jejich hromadné hnízdo pokrývalo celý strop a vypadalo to, že se z nedostatku místa dali do výstavby i druhého podlaží.
Široko daleko nebylo živé duše a tak jsme poslušně naskákali do terénního vozu a nechali se odvézt do neznáma.
Po cestě jsme okoukli několik stád antilop, ale hlavně jsme zjistili, že ačkoliv svítí sluníčko, za jízdy to pořádně pofukuje a jednomu velmi rychle umrzne špička nosu pokud ji nezabalí do šály.

Tswalu lodge je luxusní safari hotel na prahu menšího kopečku na jižní straně Kalaharské pouště. Dozvěděli jsme se, že před námi tam byli ubytovaní Will Smith s rodinkou. Jaká škoda, že jsme nevyrazili o pár dní dříve.
Ian a já jsme vyfasovali chatičku na samém okraji, což si Ian nesmírně pochvaloval. Měl za to, že takhle bude blíže lvům a jiné divé zvěři tam venku.
Na Tswalu panovala přímo koloniální úslužnost. Všichni kolem nás běhali a dolívali nám sklenky, jen co jsme dopili. Na co jsme si vzpomněli, to nám donesli.
Všechno to jídlo a pití nás zmohlo, že po pár dnech jsme se nemohli ani hnout.



Kromě přejídání a výjezdů za divokou florou a faunou, jsme se nechali opečovávat týmem maséru a kosmetiček. Pozor ale, taky jsme si vyšlápli na kopec za Tswalu a někteří se dokonce učili lukostřelbě!
Jednou večer nás zabalili do několika dek a vleže na opalovacích lehátkách jsme absolvovali lekci hvězdopravectví.

Hlavně ale pro nás měli připravené koníky, na nichž jsme se mohli prohánět krajinou o 106. Tedy jen někteří. Můj koník se zkusil dát do cvalu jen jednou a málem přišel o svého jezdce. (Né, že by mu to nějak úžasně vadilo: )



Samozřejmě, že jsme si odvezli několik fotografických trofejí.
Zrovna minulý týden jsem dočetla knížku White Mischief, kde se děj odehrává mezi prvními anglickými kolonisty v Nairobi, hlavním městě Keni. Jeden se hodně dozví o chování těchto vesměs anglických aristokratů a jejich neoprávněně nabubřelém a samolibém jednání v předválečné Keni. Jedna hraběnka se tam například chlubí kolik slonů zastřelila. Nevím z jaké dálky je střílela, ale slon je tak veliký a tak důvěřivý, že jejich „lov“ je asi tak složitý, jako střelba do stáda krav.
Chci tím říct, že jsem ráda, že se dnes změnilo nejen chování „bílých“ k domorodcům, ale i způsob jakým sbírají dnes své safari „úlovky“.



Ian měl pro nás připravené nejedno „malé” překvapení. Jednou ráno nás místo na výlet zavezli na planinu, kde právě nafukovali dva horkovzdušné balóny. Do každého koše se vlezlo 8 lidí, takže jsme poslušně hupli do nejbližšího koše a hurá ke hvězdám.
Teprve seshora je pořádně vidět, že Kalahari je poušť. Navátý písek, dnes zarostlý trávou a menšími keříky, se krásně vlní.

Už jste někdy přistávali v balónu? Nejprve si „řidič“ vyhlédne relativně prázdné místo k přistání. Pak zavelí: Všichni na podlahu! a posádka se nejen stulí na podlahu koše, ale taky musí popadnout připravená bezpečnostní lana. Pak nezbývá než se modlit, protože malinkými okýnky ve výpletu koše je vidět jak se země přibližuje a PŘIBLIŽUJE A ... Když koš poprvé narazí na zem tak to s ním škubne a vymrští jej to opět do vzduchu. To se opakuje ještě několikrát a nakonec se svalí na stranu a je vláčen dokud balónu nedojde dech. Napadlo mě, že by vtipné, kdyby nám v cestě stál nějaký ten keřík nebo i strom.



Po přistání nám rozdali skleničky se šampaňským a posléze nás odvezli na místo, kde pro nás měli nachystanou festovní safari snídani uprostřed pouště. Dokonce nám přivezli i záchůdek!!

Domu jsme přijeli tak akorát na začátek mužského finále ve Wimbledonu. Zasedli jsme k TV a jak už to u nás v JNB chodí, vypnuli nám elektrický proud. Naštěstí v Londýně pršelo a utkání se protáhlo do pozdních večerních hodin, kdy nám proud opět šel.
Federerova prohra byla jedinou nepříjemnou vzpomínkou na krásný prodloužený víkend v africké poušti.

Žádné komentáře: