sobota 27. února 2010

Na pastvě

Právě jsme se vrátili z dnešního praktického školení.

Dneska jsme se učili jak správně používá klíč k určování stromů. Jednoduše nás vypustili do parku a pod dohledem jsem škubali ze stromů větvičky, které jsme pak museli podle knížky určovat.

Řeknu vám, že po našem přechodu tam po nás moc nezbylo. Bylo nás asi 30 a když si každý uškubl s 2m stromečku svoji větvičku, chudák stromek měl co dělat, aby se vůbec ještě mohl jako stromek tvářit.

Počasí nám vyšlo a příliš jsme se nepekli, ale přece jen mě to po pár hodinách přestalo bavit. Jednak jsem měla hlad, ale hlavně mě nebavilo, že všechny ty stromky jsou na jedno brdo. Samá hlošina, která se většinou liší různými tvary bobulí. Nuda, nuda, šeď, šeď... Holt je říkají tomu tady bush a né park. A bush se do češtiny překládá jako křoví.

Takhle to vypadalo v Melville Koppies, kde jsme dneska byli.

Jedinou záchranou byla knížka, která byla plná spousty zajímavých vedlejších informací. Například, že některé druhy stromů jsou tak jedovaté, že i jídlo připravené na ohni z toho dřeva může zabít člověka.

No řekli byste to do téhle nevinně vypadající rostlinky?

Acokanthera oppositifolia - Common Poison-bush

Než nás rozpustili domů, připomněli nám, že za 14 je třeba odevzdat domácí úkol o trávách. Ian a já jsme se k tomu ještě nedostali, takže jsme se závistivě koukali na borce, kteří se vytasili se skoro vyplněnými formuláři a vylisovanými vzorky. Tuším že máme za úkol nasbírat 25 vzorků přesně podle seznamu a sepsat o nich referát.

Doufali jsme, že příští víkend, který je opět věnovaný trávám, bychom mohli využít ke sbírání a nebyli jsme sami. Protože jakmile nám některý z instruktorů ukázal na trs trávy, která se má dodat, všichni se na ni hladově vrhli jako by to byla poslední kůrka chleba na světě. Po našem zásahu tam nezbyl ani lísteček ani stébélko. Nic.. byl to mazec...

úterý 23. února 2010

Třetí týden koupelnového bláznovtsví

Zdá se, že jsme skončili s kucháním a pokročili jsme ke konstruktivní práci.
Dneska se sem nahrnuli jak elektrikáři, tak instalatéři.
Lezli si po hlavě a sprejovali na zdi svoje značky jeden přes druhého, ale začátek je za námi.

Tyto venkovní dráty jsou přípojky pro podlahové topení.


Vpravo je vidět ďoura na okna a posuvné dveře. Někde v místech kde jsou obnažené cihly bude postavena venkovní sprcha.

Takto vypadá sprcha v druhé koupelně a na druhém obrázku je vidět práci elektikářů. Zřejmě přípojky na světla a pro výhřivný držák na ručníky.


Hlavní koupelna je taky zakáblovaná. Někde za hromadou písku bude záchod a v místech kde jsou dva bílé kýble bude sprcha.

pondělí 15. února 2010

Umgazi a Nový rok

Zjistila jsem, že jsem ješte nic nenapsala o našem výletu do Umgazi.


V Mazzeppa jsme se rozloučili s Corrine a Clivem, kteří vyrazili směrem do JNB a my jsme se vydali na opačnou stranu do Umgazi.

Dorazili jsme tam už před obědem. Naše chatička ještě nebyla uklizena a tak jsme se vydali na procházku po celém kempu. Zjistili jsme kde se čepuje pivo, jak vypadá pláž a zapsali jsme se na kajaky a výšlap na místní kopeček. Taky jsme vystoupali do relaxačního centra, kde jsme se hned zapsali na masáž.

Netušila jsem jak je to v Umgazi krásné. Všech 20 chatiček je postavených okolo místa, kde se řeka Umgazi vlívá do moře. Dvakrát za den je řeka s mořem spojená, ale jinak je to poklidná říčka, kde se dá nádherně koupat.

neděle 14. února 2010

První týden bez koupelny.

V pondělí jsme odstranili rostlinky a v úterý si odvezli bezpečnostní rolety.

Ve středu jsem zamkli dveře od koupelen a přetáhli jsme přes futra dveří igelit, aby se nám do bytu neprášilo. Skupinka asi 6 chlapíku si nasadila rukavice a hbitě se jala kladivem vyrážet okna, cihly a jiné překážky, které je třeba před přestavbou obstranit.

Nebyla by to ale afrika, aby i tito pracanti nevytušili příležitost a po té co získali můj souhlas začli pomalu a pečlivě, téměř jako archeologové v kryptě, rozkrývat a odpižlávat všechno co se dá použít.

Tak se stalo, že za dva dny byla garáž plná umyvadel, van, kohoutků, toaletních mís a kdo ví čeho ještě. Jednoho krásného odpoledne to naložili na dodávku a odvezli to směrem na Alex, kde to jistě za velké kačky prodali na černém trhu.

Řekla bych, že si to zasloužili a pak, komu to prospěje, když to roztříštěné na kousky přijde na skladku? Jediné co mě mrzí, je že jsem tím zřejmě prodloužila naše bez koupelnové pokání.

Kromě této maličkosti zatím všechno funguje jak na drátkách.

Před přestavbou.

Den 1.

Den 2.

Den 3.

Jednu chvíli to vypadalo, že díky odflinknuté podpoře oken budeme muset odstoupit od plánovaných posuvných dveří. Na plac byl povolán pán inženýr a ten navrhl řešení. Dveře teda budou... alespoň prozatím si to myslíme...

Laty - ty taky, ty taky…

Máme za sebou první víkend praktického školení v přírodě. Tentokrát jsme probírali druhy trav a typy listů.

Řekla bych že naše bilance není vůbec špatná. Pochopili jsme, že o trávě nevíme zhola nic a o listech jsme zjistili, že je jeden jako druhý.

Za to jsme si dovezli príma opálení – rozumějte vypálené hodinky, rukávy od trička, ponožky apod. Pak taky spoustu naškubané trávy a větviček. Jo a Ian skóroval i pěknou kocovinu. Jednoznačně to byl velmi vydařený víkend.

Opravdu to byl pěkný víkend. Vyrazili jsme v sobotu ráno a než začla první lekce, stihli jsme v kempu postavit stan a hlavně zapojit ledničku, aby se piva řádně chladila....

Od 7:30 jsme se pak pod dohledem Michelle, profesorky Kapské university, pokoušeli rozeznat jednotlivé druhy květenství trav. To abychom mohli podle atlasu identifikovat kteroupak to trávu právě žvýká ta či ona antilopa. Případně když se někdy budem prohánět buší, tak abychom neztráceli čas a nehledali býložravce na místech, kde poznáme, že roste tráva nevalné chutě.

Tak či onak, po první hodině jsem pochopila, že to bude boj. Těch zatracených trav je hodně a rozdíly mezi nima jsou nepatrné.

To mi připomíná, že jsme všichni pracovali s lupou a není nad to, když se lupou snažíte dopátrat jestli se semínka kroutí doleva či doprava a najednou zjistíte, že se koukáte přímo do obličeje pavoukovi, který se stejně překvapeně kouká na vás a přemýšlí proč mu cloumáte s jeho bydlíkem?!

Po dvou dnech jsme se konečně jakž takž naučili rozeznat základních 13 druhů květenství (inflorescences).

Vy si teď asi vybavujete některá ještě ze školy .... mnohoramenný vrcholík, dvouramenný vrcholík (vidlan), jednoramenný vrcholík (vijan, vějířek, šroubel, srpek), hrozen, klas, palice, klásek, okolík, hlávka, úbor, chocholík a laty, ty taky, ty taky°... Nemachruju, tohle jsem okopírovala z internetu.

Navíc je mi tahle informace na prd, protože se učíme trávy místní, žádné naše středozemní psinečky, srhu nebo lipnici. A navíc se to stejně musím naučit anglicky.

Těžší než poznat jestli jde o stlačenou latu (compacted panicle) , uzavřenou latu (contracted panicle), méně uzavřenou latu (slightly contracted panicle), otevřenou latu (open panicle) nebo dokonce postranně uzavřenou latu (side-ways contracted panicle) je rozeznat co je k sakru ještě osina (awn) a co už je pluška (spikelet), případně jestli je to ještě nějaká úplně jiná štětina. Z toho jsme oba, Ianem i já, úplně vyřízení.

Proto jsme byli rádi, že si nás odpoledne vzal profesor Andrew a zopakoval s námi druhy listů a řazení listů na větvičkách. Na velmi kratičkou chvíli nám tím zvedl náladu, protože jsme si mysleli, že to je přece jasné jak facka a že identifikace stromu bude hračka.

Pravda by to byla, kdyby ty africká stromy nevypadaly všechny jako trnitá hlošina před chcípnutím. Všechny listy byly stejné a tak jsme stejně museli začít studovat jak které listy smrdí, kterým směrem vedou chloupky, jestli jsou v listu skvrnky když se na něj díváme proti světlu, či co se děje když jej přetrhneme nebo když jej dáte na jazyk....

Od úplného zoufalství nás mohlo zachránit už jen to chlazené pivo a radost z toho, že v tom nejsme sami.

V kempu krásně plápolal ohýnek a i přesto, že jsme se všichni pekli celý den na sluníčku za teploty 40C ve stínu, velmi rádi jsme se shlukli okolo táboráku a hromadně jsme žehrali na svůj úděl. Čím blíž byla večeře, tím se někteří z nás stávali hlasitější a opilejší. Ian ráno vypadal velmi pobledle a se slovy "to byl ale pěkný večer" si šel dát aspirin a colu.

Přes mohutné veselení zvládli všichni v neděli vstanout a neprospat několik dalších lekcí. Po obědě jsme zbalili stany, nasedli do aut a vyrazili jsme domů.

Ve středu nás čeká další teoretická lekce a na příští školení v přírodě si počkáme dva týdny.

Když teď vím jak vážně to myslí, jsem strašně ráda, že díky návštěvy Veličků zmeškáme školení o pavoucích. Mám špatné tušení, že půjde o velmi intimní kontakt s osminožci, o který moc nestojím.

° Pro ty, co neví, tohle je hláška paní Medřické, co by maminky v Takové normální rodince v díle Kačenčin nápadník. Měli byste si to zopaknout….! :)

pondělí 8. února 2010

Kolečka navíc

Donedávna jsme si o Mikuldovi mysleli, že je to sice sladké zvířátko, ale že mu nějaké to kolečko přece jen chybí. Ale poslechněte si toto.

Na naší zahrádce je budka se zrním, kterou před nedávnem zabral pro sebe a svým 5 manželek miniaturní ptáček Pin-Tailed Whydah.

My mu přezdíváme JZ (džej-zí) podle našeho prezidenta Jacoba Zumy, který taky monogamii nepěstuje a nedávno se ženil se svou pátou manželkou Thobekou.


JZ je velmi starostlivý manžel a tak se kolem budky prohání jako kosmická raketa a odráží jakýkoliv pokus místních holubů o trochu toho zrní. Nevadí mu, že je více než třikrát menší, ani to že těch zatracených holubů je skoro 20 a on je na ně sám.

Někdy mu dokonce příjde nutné postrašit i vetřelce, co se objevuje ve skleněných dveřích a náramně se mu podobá. Tato aktivita mu vynesla vekou oblíbenost u našich koček, které pak okamžitě všeho nechají, nalepí se na sklo z druhé strany a něco na něj volají v kočičím jazyce.

Tak si takhle hledím svého a najednou slyším jak se ke mně blíží srdce ryvný vřískot. Mikuláš se hrdě vznášel na obláčku pýchy a v pusině si nesl jednu z JZího manželek. Pěkně mi ji položil k nohám a nenuceně si začal olizovat tlapky.

Za přinesenou kořist totiž dostanou naši neohrožení lovci od mamky kousek šumky. Tento trik jsme cvičili několik týdnů, ale výsledek je sladký. Naši miláčci nám teď nenechávají po bytě polosnědené ještěrky a jiné „voňavé“ vnitřnosti.

Takže Mikuláš dostal svůj kousek šumky a ptáček se opět rozletěl za rodinou.

Ani ne o hodinu později se scénka opakovala do slova a do písmene.

Je těžké říct jestli to byla stejná „manželka“ nebo jiná, ale Mikuláš dostal šumku přesně podle vytýčeného plánu.

Né že bych Mikulášovi nechtěla dopřát více přídavků šumky, ale bála jsem se, aby mi tu chuderku nedonesl ještě jednou, proto jsem musela zavřít všechny dveře na zahradu, abych těm opeřencům dala šanci.

Zdálo se mi totiž, že Mikuláš měl v plánu se takhle bavit celé odpoledne. ...trochu si zalovit, potěšit mamku „dárečkem“ a hlavně - pochutnat si na šumce...

Mikuláš je jedna vychytralá šelmička, a ví moc dobře, jak si obstarat šumčičku. Žádné kolečku mu rozhodně nechybí.

pondělí 1. února 2010

Záchůdek

Tak jsem zas jednou s Ianem vyrazili na nákupy. Tentokrát jsme si chtěli koupit nějaké to umyvadlo, záchůdek a vanu.

Zajeli jsme nejdříve do obchoďáku Fereiras, který je svou rozlohou větší než letiště v Ruzyni, takže jsme se tam pěkně naběhali.

Někde mezi řadami umyvadel různých tvarů a délek jsme se s Ianem porafali, ale než jsme se odštrachali k sprchovým hlavicím zase jsme se udobřili.

Unaveni a zhunsení jsme se od tamaď vypotáceli s tím, že se potřebujem najíst.

Rozhodli jsme se zajít si na pizzu, ale co čert nechtěl, když jsme zaparkovali před restaurací zahlédli jsme vchod do jiného obchodu s koupelnama Bathroom Bizzare. Prostě jsme se tam museli před dlabencem jít kouknout.

Nebyli jsme v tom obchodě ani 10 min a Ian se postaral o náležitou pozornost všech obchodních zástupců na place. Zařídil to s velkým třeskem a to tak, že si sedl na toaletu, která držela na dvou vachrlatých šroubcích na kartónové zdi.

Když se pod ním ten záchůdek zřítil, přiběhli k nám všichni, co se tam do té doby jen poflakovali a šťourali v nose. Někteří se snažili utajit smích a jiní se horlivě snažili vymyslet jak to navlíknout, aby se Ian cítil povinen tu zpoušť zacvakat.

Ian nehnul ani brvou a grandiózně oznámil, že si přejeme vybavit dvě koupelny a co prý tam mají?

Jakýsi človíček jménem Mário vycítil příležitost a svižně se nás ujal. Další dvě hodiny pak strávil přenášením umyvadel sem a tam, pokaždé když jsme se nemohli rozhodnout jestli chceme tuhle skříňku nebo tenhle kohoutek.

Trvalo nám to dlouho a nespočetně krát jsme lezli z jedné vany do druhé, než jsme našli tu "pravou lásku", ale nakonec jsme přece jen odešli s tří stránkovým seznamem věcí, které je třeba příští týden zakoupit.

Zítra seznam zkontroluje architekt a pozítří si jej příjde prohlídnout instalatér, aby provedl odborný odhad na kolik nás všechna tahle sranda příjde.

Musím ještě dodat, že do dnešního dne po nás nikdo žádnou úhradu za rozbitý záchůdek nechtěl.