středa 18. července 2007

Knížky….

Posledních pár týdnů jsem měla opravdu veliké štěstí na výborné čtení.

Z Čech jsem si dovezla Směšné Lásky od Kundery. Krásně volené česká slovíčka, které se hned tak v každé knížce nevidí. Jedna povídka lepší než druhá!
Opravdu doporučuji přečíst. Jen mě rozesmutnilo, že se autor na poslední chvíli rozhodl vynechat povídku Já, truchlivý Bůh, na kterou jsem se tolik těšila. Inu, budu doufat, že se k ní snad ještě někdy dostanu.

No ale hlavně vám chci napsat o knížce The poisonwood bible od Barbary Kingsolver. Hledala jsem úplně všude, ale zatím to v čechách nevyšlo, ačkoliv je to z roku 1998.[1] Autorka je američanka, která s rodiči strávila část dětství v /tehdy/ belgickém Kongu, proto je celý příběh tolik věrohodný.
První kapitola začíná popisem pralesu, kterým se prodírají čtyři postavy. Jedna starší žena a za ní v řadě tři děvčata. Je to jediný kousek knížky, který není psán v první osobě a navede pocit pravě prožité životní katastrofy. Všechny ostatní kapitoly jsou výtahy z deníku 4 dcer amerického misionáře Nathana a Orleanny Price, kteří se rozhodli vést po jeden rok křesťanskou misii v maličké vesničce Kilanga v Belgickém Kongu.
Nejmladší Ruth May je na začátku knihy 5 let. Dvojčata Leah a Adah jsou 14ti leté a
nejstarší Rachel je 15. Nikdo z nich nemá nejmenší tušení do čeho jdou a přeze všechnu snahu, nejsou schopni se vyrovnat s životem v „divočině“. Jejich přirozený pohled na život se mění ze dne na den, jak se musí přizpůsobovat novému prostředí. Od první kapitoly je jasné, že něco nedopadne dobře. Hlavní vina leží na hlavě rodiny, která je nebezpečím sama o sobě. Bigotní důvěra v Boha a jeho cesty vede Nathana k rozhodnutím, která ohrožují všechny kolem něj. On ale věří, že toto je jen zkouška, kterou musí všichni podstoupit – volky či nevolky. Jeho neochota a neschopnost se vmyslit do naturelu vesnice jej čím dál více vzdaluje od úspěchu jeho mise. Jeho neutuchající nátlak na jeho ovečky k pokřtívaní v řece, které se všichni bojí poněvač je plná krokodýlů, jej nakonec bude stát příliš mnoho.
I ty nejstrašnější příhody jsou popisovány neposkvrněnýma očima dětí. Jeden váha má –li se smát nad lehkostí a humorem jejich myšlenek nebo být smutný z toho co se vlastně dozvídá.
Příběh téhle rodiny nekončí pohádkově, a důsledky jejich několikaletého pobytu v Kilanze si pak jednotlivé postavy ponesou dál do svého života o němž se píše v druhé polovině knížky.
Pro neznalce, mezi než se počítám, je zde velice dobře popsán průběh posledních let belgického Konga, jeho první národní volby, příběh Patrice Lumumby, Mobutiho despotická vláda a proměna v republiku Zaire.
Pak-li že si to hodláte obstarat v angličtině, chci vás předem varovat, že to není lehké čtení. Na rozdíl od obyčejných knížek s obyčejnými anglickými slovy, je tahle prošpikovaná slovíčky jako LUGUBRIOUS – truchlivý, PROFLIGACY – marnotratnost, BELLIGERENT – útočný, CESSATION – zastavení, OBLITERATE – vyhladit, SALUBRIOUS – zdraví prospěšný, PETER OUT – doznívat..., které se, věřte nebo ne, běžně nepoužívají a tak vám bude zapotřebí dobrý slovníček.
Je to příklad knížky, kde na každé stránce je něco důležitého. Mě například z celé knížky utkvělo v hlavě dilema matky, která se musí v setině sekundy rozhodnou, které ze svých čtyř dětí zachrání z domu napadeného dravými pralesními mravenci. Jak a proč se rozhodla Orleanna a co si o tom myslely její dcery si musíte přečíst sami.

Vybrala jsem odstavec z kapitoly o vánočních svátcích v Kongu. Popisuje to Leah, jedno z dvojčat.

„... For Christmas Mother gave us all needlework things. We‘d known not to expect much, and lest we forget, Father‘s Christmas-morning sermon was all about having grace in your heart, which displaces the lust for material things. But still. For a Christmas tree we had a palm frond stuck in a bucket of rocks. As we gathered around it and waited our turn to open our meager, constructive gifts, I stared at that pitiful frond decorated with white frangipani angels going brown around the egdes, and decided the whole thing would have been better off ignored. Even when you’ve recently turned fifteen without a birthday cake, it’s hard to be that mature about Christmas...“[2]

můj překlad:

K vánocům jsme všichni dostali pletené věci. Věděli jsem, že nemáme očekávat mnoho, ale pro případ, že bychom zapomněli, bylo otcovo vánoční kázání celé o tom jak míti Boha v srdci nahradí veškerý chtíč po materiálních věcech. Ale stejně. Za vánoční stromeček jsme měli palmový list zaražený v kbelíku s kameny. Jak jsme se všichni shromáždili okolo něj a čekali až na nás přijde řada rozbalit naše skrovné a účelné dary, civěla jsem na ten žalostný list ozdobený bílými andílky s okraji zbarvenými dohněda, usoudila jsem, že by bylo lépe celou věc raději ignorovat. Přestože jeden právě dovršil patnáctin bez narozeninového dortu, je těžké být natolik dospělý ohledně vánoc.

[1] V tomtéž roce tahle knížka dostala mezi finalisty na Pulitzerovu cenu. http://en.wikipedia.org/wiki/Kingsolver
[2] KINGSOLVER, B., The Poisonwood Bible, ISBN 0-571-20175-X, 1998, str.169

neděle 8. července 2007

Kempování v Botswaně



Spěšně jsem nahrála pár fotek pro babičku než odjede.
Povídání přidám jak nejrychleji to půjde. Slibuju!