Už je to pár dní co se k nám do Lví ulice přistěhovali naši dva rarášci Eliška a Mikeš. Mikeš, mu už asi zůstane, ačkoliv ho tu každý volá jinak Miki, Majkl, Mikši a tak dál...Oba se mají k světu. Tuhle jsem je vážili, abychom zjístili jestli nám pěkně tloustnou nebo ne. Teď mě napadá, jak děsná je metoda babky z perníkové chaloupky, která ze stejného důvodu řeže dětem do prstů. Zajímalo by mě jestli to má nějaký zvláštní výchovný účinek. Ale zpět ke koťatům. Elča se nám boubelatí na plných 0,95kg a Mikeš se vyšplhal až na 1,05kg. Za vzorné výsledky dostali oba pochvalu.
S bytem se už seznámili, a i když jsou nejradši v ložnici, dřimkajíc na polštářích v posteli, pokaždé když slyší, že jsme se přesunuli někam, kde to znají, přesunou se s námi. Ian si tak teď musí vychutnat i zápas rugby, kde půl obrazovky zakrývá Mikešova špiónská hlava. Ťukání klavesnice je pro ně něco jako volaní tamtamů. Jakmile zmerčí, že je někdo u kompu, už se hrnou před monitor, kde se packou snaží lapit kurzor, nebo šmjedí po klávesnici a píšou lidem na icq zajímavosti z kočičího světa. Mikeš mi jednou dokonce vypnul počítač během rozepsaného mailu. Pak se na mě významně koukl a připomněl mi, že jsem ho ráno zavřela omylem ve skříni a že tedy zasloužím potrestat.
Předevčírem objevili nový kontinent - zahradu. Jakmile není nikdo nebezpečný v dohledu, řekněme Rosie nebo zahradník, vyrazí plnou parou do nebližšího trsu trávy a na dobrých pár hodin zmizí z dohledu. Jen divoký pohyb trávy a ublácené ťapky na bílých peřinách je prozradí.
Posuďte sami jak je težké je najít. Takhle jsem našla Elišku dneska ráno.
Zkusila jsem vám nahrát jejich oblíbené akrobatické číslo, ale neměla jsem zrovna štěstí, takže je z toho jen záběr jak si Elča a Mikeš hrají na honěnou.
Dneska ráno jsem se probudila a zjístila jsme, že Eliška spala Ianovi na čele, natažená jako mokrý ručník, když jednoho bolí hlava. Oba vypadali velmi spokojeně!
Žádné komentáře:
Okomentovat