Včera okolo 5hoďky jsme si vyzvedli v útulku dvě malinkaté koťáska. Holčičku jsme pojmenovali Eliška a pro kluka jméno ještě nemáme. Zejména proto, že Ian vymýšlí furt samé hňupoviny jako Boy-cat nebo White-cat, dokonce zvažoval, že jej pojmenuje po jedné pivní značce - Hansa. Na to jak je v práci jinak kreativní se zatím drží sakra zpátky.
Podle návodu jsme obě chlupaté kuličky umístili do té nejmenší místnosti co máme - WC, a uspořádali jsme jim to tam tak, jak jsou na to z útulku zvyklé. Jídlo na jedné straně a zachůdek na druhé. Pár hračiček a dva domečky na spaní - což se ukázalo úplně zbytečné, poněvač jeden bez druhého neudělají ani krok. Spali smotaní do klubíčka, že nešlo rozeznat čí packa je čí.
Dneska je čeká první z deseti dnů, které tam stráví. Jamile si na nás zvyknou a naučí se, kde najít misku s jídlem a hlavně kde dělat loužičky, budeme je postupně seznamovat se zbytkem domu a nakonec i se zahradou.
Napadlo mě, že to mají setsakramentsky dobře promyšlené. Ponevač každé to koťásko je tak prťavé, že se vleze do dlaně. Kdyby jsme se vypustili hned do celého domu, určitě by někam zalezlo a zkuste ho pak najít!
Moc si pochvalujem jak jsou pěkne naučená. Baští jedna báseň a pokaždé když jdou na toaletu tak je slyšet jak urputně zahrabávají i ta nejmenší učurknutí. Taky mňoukat ještě moc neumí. Zatím jen otevřou tlamičku ukážou dva spodní zuby a z posleních sil, ze sebe vymáčknou slaboučké radoby mňouknutí.
Z počátku, když jsme vstoupili do koupelny, mohli jsme sledovat bezhlavý úrpk do bezpečí, ale k večeru už to byla jiná písnička. Stačí si k nim sednout na zem a hnedle se vám nasáčkujou do klína a začnou příst jako motorová pila. Teda pokud zrovna nemají něco lepšího na práci, jako třeba vyhazovat do vzduchu pěnovou kuličku a pak ji neobratně, za to s maximálním nasazením chytat.
Inu je to s nima legrace. Budu vás informovat o dalším průběhu našeho soužití a pokud se mi to povede pokusím se ty dvě šídla i vyfotit.
ps: Eliška má na čele dvě šedé skvrny, co vypadají jako vlásky upravené pěkně za uši. Připomína mi kočičku Vilemínu /i když teď už nevím jestli se tak jmenovala/ z pohádky o třech koťátkách :))
Podle návodu jsme obě chlupaté kuličky umístili do té nejmenší místnosti co máme - WC, a uspořádali jsme jim to tam tak, jak jsou na to z útulku zvyklé. Jídlo na jedné straně a zachůdek na druhé. Pár hračiček a dva domečky na spaní - což se ukázalo úplně zbytečné, poněvač jeden bez druhého neudělají ani krok. Spali smotaní do klubíčka, že nešlo rozeznat čí packa je čí.
Dneska je čeká první z deseti dnů, které tam stráví. Jamile si na nás zvyknou a naučí se, kde najít misku s jídlem a hlavně kde dělat loužičky, budeme je postupně seznamovat se zbytkem domu a nakonec i se zahradou.
Napadlo mě, že to mají setsakramentsky dobře promyšlené. Ponevač každé to koťásko je tak prťavé, že se vleze do dlaně. Kdyby jsme se vypustili hned do celého domu, určitě by někam zalezlo a zkuste ho pak najít!
Moc si pochvalujem jak jsou pěkne naučená. Baští jedna báseň a pokaždé když jdou na toaletu tak je slyšet jak urputně zahrabávají i ta nejmenší učurknutí. Taky mňoukat ještě moc neumí. Zatím jen otevřou tlamičku ukážou dva spodní zuby a z posleních sil, ze sebe vymáčknou slaboučké radoby mňouknutí.
Z počátku, když jsme vstoupili do koupelny, mohli jsme sledovat bezhlavý úrpk do bezpečí, ale k večeru už to byla jiná písnička. Stačí si k nim sednout na zem a hnedle se vám nasáčkujou do klína a začnou příst jako motorová pila. Teda pokud zrovna nemají něco lepšího na práci, jako třeba vyhazovat do vzduchu pěnovou kuličku a pak ji neobratně, za to s maximálním nasazením chytat.
Inu je to s nima legrace. Budu vás informovat o dalším průběhu našeho soužití a pokud se mi to povede pokusím se ty dvě šídla i vyfotit.
ps: Eliška má na čele dvě šedé skvrny, co vypadají jako vlásky upravené pěkně za uši. Připomína mi kočičku Vilemínu /i když teď už nevím jestli se tak jmenovala/ z pohádky o třech koťátkách :))
Žádné komentáře:
Okomentovat