Jsme v druhem tydnu budovani a zahrada se nam uz pomaloucku zacina klubat se skorapky zmeti.
Africke "Tatry" okolo bazenu uz vypadaji jako neco co tam stalo davno pred tim nez postavili nas dum. Skoro jako to vecne jezirko uprostred domu cinskeho dvorniho hlidace vody v Pekingu :)
I ten proklety rezervoar na nadbytecnou vodu se nam konecne podarilo pohrbit hloubeji, aby nezavazel.
Dneska jsem psala Sonce historku s tim spojenou. Nas patek totiz nebyl zrovna ruzovy. Od rana prselo o 106 a navic skoro cele JNB bylo bez proudu. V praktickem zivote to znamena, ze vsechny krizovatky se semafory nefungovaly a tudiz vznikl problem s presunovanim. Tak se stalo, ze delnici to meli rezervoar pohrbit prijeli misto v 9.00 az v 11.30. V te dobe prselo jako blazen a nebohy William, starsi to pan, jen zakroutil hlavou a rekl. "Madam, we not work. Rain." - Pani, ne prace. Dest. "Also. This work. More than 4 hours. We go home 16.00" - Taky. Prace. Vice nez 4 hodiny. My domu ve 16.00.
Posledni dva tydny stravila tim, ze jsem dobre trikrat denne telefonovala k nim do kancelare, protoze mi slibili tu vec pohrbit uz minuly tyden. Cela prace stala kvuli nim. Nekdo se nade mnou slitoval a poslal mi Williama.
Tak jsem tam stala na desti a para mi sycela z usi, a prestoze jsem vedela, ze mi William nerozumi, hucela jsem do nej jak do hubene kozy: ..."ze chapu, ze za to nemuzou, ze prijeli pozde" ..."a ze me mrzi, ze prsi, ale ze to musi dneska udelat"... "ze nechci slyset dalsi problemy a ze me zajima co navrhuje ze budem delat"... proste totalni blbiny, ktere ze sebe muze sypat jen nekdo, kdo je uplne zoufaly a hlavne nasrany na nespravnou osobu.
Kdyz uz jsem se ztrapnila na maximum a William uplne ztratil posledni spetku respektu, otocila jsem se, ze pujdu opet volat do kancelare a postezuju si nekomu kdo je za to fiasko zoodpoveny. A kdo stal za mnou? Ian s pusou otevrenou dokoran, ponevac me jeste nikdy nevidel takhle nastvanou. Zacal neco blekotat o tom, ze prece nemuzu po nikom chtit, aby pracoval v desti. ..!?
Chtela jsem na neho neco steknout, ale bylo mi hamba, tak jsem radsi odplyzila do vnitr a nechala ho, at celou vec resi sam. Mela jsem za to, ze vi o bezvychodnosti cele akce, a ze je na case aby si zkusil jake to je.
Ian opet prekvapil. Vymyslel, a hlavne prinutil Wiliamovi hochy, pritahnout ze dvorka velikansky slunecnik a verte nebo ne, ten celou dobu udrzel kopace v suchu. Meli jsme i spetku stesti, ponevac v kritickém okamziku Williamova telefonu s jeho sefem, mu zkolabovala baterka a protoze nesel proud, byl chudak nucen udelat rozhodnuti sam. Asi proto, ze se bal o misto rozhodl se kopat se zbytkem nestastniku a tu obrovitanskou vec nakonec poslali tam kam patri!!
Viken prisel akorat vcas. Vsichni jsme se uklidnili. Kazdy po svem. Ja jsem az do obeda nevylezla z postele a Ian rozesilal naprdnute emaily o tom, ze vyzaduje napravu toho ci onoho... Taky jsme zahajili shoppingovou terapii. Nakoupili jsem par dekorativnich tramku ze starych kolejnic a jednu priserne starou truhlu. Podle toho co nam napovidal prodejce byla ta truhla soucasti vozu v dobe kdy v JAR probihal BIG TRECK - velky presun. Jde o celkem slozitou uzemni valku mezi novymi priztehovalci z anglie, starsimi pristehovalci - Bury a mistnaky - Zulu a dalsimy kmeny.
Tazke jestli je to vsechno pravda tak nase nova/stara truhla byla svedkem velmi zajimavych udalosti. Moc na to ale nevypada. Je po stranach krapet odrena od kol, navrchu osezena a v predu ma peknou ohorelou cmouhu od svicek. Nic vic.
Žádné komentáře:
Okomentovat