Kdo mě zná, ví, že muzikály nejsou moje kafe. Nikdo by mě nedostal na všemi oslavované české hitovky i když proti nim nic zásadního nemám.
Letos jsem ale nechala strhnout reklamou a viděla jsem hned tři. V květnu jsme v Londýně jsme viděli muzikál Billy Elliot, který se mi náramně líbil a pak hned na jaře jsme u nás zašli na Lion King, který je teď tolik populární. Všichni hlavní protagonisté, až na špatnáka Scar, kterého si střihl londýňan, jsou obsazení jihoafrickými zpěváky. Podle kritik je tahle africká verze nejlepší, poněvač nejlíp postihuje africké rytmy a zvuky, které mají místní v krvi.
Toho jsem si všimla už dřív, když jsme sledovala zprávy. Opět ukazovali jak někdo někde stávkuje, což je tu bežná cesta k vyřešení problému. Narozdíl od jiných stavkovačů ve světě, tahle skupina po celou dobu tančila a prozpěvovala si u toho. Například i naše Rosie si taky celý den zpívá. Když má dobrý den tak zmákne hravě všechny 4 hlasy od Destiny's child. :)
V neposlední řadě jsme byli pozvaní od univerzity CIDA na představení Hairspray. Ten večer se vůbec vydařil. Ian konečně našel projekt, kde by se mohl uplatnit a zároveň pomohl těm nejchudčím studentům afriky. Výborný muzikál byl jen třešinkou na dortu. Už se teším do kina zkouknout verzi s Christopherem Walkenem a Johnym Travoltou.
Žádné komentáře:
Okomentovat