Posnídali jsme míchaná vajíčka, které nám nachystali místní maní černošky, které si přirozeně oblíbili Fífu a laškovali s ním o 106.
Během snídaně nám volali z restaurace Two oceanes, že nám tam budou rezervovat místo v 11:00. Proto jsme se chbitě sbalili a hurá na výlet.
Chvilku to vypadalo, že nevyjedem ani z brány, ale polonahý rus-ukrajinec, s vlasy rozvrkočenými a cigaretou v koutku pusy, vyběhl z domu a uhnul nám s jeho vozem, který nás blokoval. Pak už bylo třeba jen poslechnout navigaci a jet směrem na jih. Cesta po pravé straně poloostrova (což v podstatě Kapské město je) byl slunečná a bez mráčků. Všude napravo bylo modré moře (oceán) a nalevo skála. Jen co jsme ale přejeli pohoří a dostali se druhou stranu, přijeli jsme do velkého mraku a teplota klesla na 11C.
Když jsme zastavili na tučnáky, nebylo vidět ani na špičku vlastního nosu. Tučnáky jsme mohli tak akorát slyšet a čuchat. Každopádně lístek nám platil až do večera, tak se rozhodlo jet dál na Cape point a po cestě zpět se sem vrátit. Aby se nám mamka neproměnila v rampouch koupili jsme ji fešáckou flísovou bundičku.
Po další hodinu cesty se neudálo celkem nic, jen mlha a víc mlhy. I na parkovišti v Cape point to vypadalo jako z duchařského filmu. Pár autobusů tam opuštěně stálo a něco málo turistů se k sobě v hloučcích tulilo v stánku s pohledy. Všudypřítomná mlha zakrývala vše proč jsme sem jeli.
Rozhodli jsme se najíst a rozhodnout se pak co bude dál. Jídlo bylo vznikající. Míša si dal jehněčí koleno, mamka kalamáři a Sonička zeleninovou polívku. Ja jsem si dala Babootie – afrikánské národní jídlo.
Než jsme dojedli poslední sousto mlha se zvedla a my jsme konečně zase viděli modré nebe a sluníčko. Vyrazili jsme tedy na rozhlednu. Fífa to ale cestou zalomil v kočárku a tak jsme se s mamkou nabídli podržet dobytou kvótu a počkat s Fífou v dolním táboře. Koukali jsme na moře a kochali se pohledem na krásné skály, kde se v dálce rýsovali Soňka s Míšou, kteří šli až na samý konec afrického světadílu.
Fífula se mezi tím krásně prospal.
Protože jsme ale měli jedinečnou příležitost si smočit nohy v indickém oceánu, zastavili jsme na pláži a vše jsme to krásně vyfotili. I ty hnusné mušky a pštrosy, co se tam taky rozhodli strávit od poledne.
Jak se zdá všem vyhovoval více oceán tichomořský, který jsme vyzkoušeli na pláži tučňáků. Filípek se tak rozřešil, že si při první příležitosti namočil kalhoty i s plínkou.
Než jsme od tama odjeli koukli jsme se zodpovědně pod auto, jak nám radil nápis na ceduli, jestli se nám tam náhodou neschoval tučnák.
Na večeři jsme měli čerstvé rybky s rybářské restaurace Mosazný zvon. Po cestě jsme zjistili, že i večerní Kapské město je pěkné a že bydlet tam by nebylo vůbec špatné.
Žádné komentáře:
Okomentovat