Balení a cesta domů.

Tak už se zase balíme. Příjde mi, že se balíme furt dokolečka. Tentokrát jsme to museli zvládnout velmi rychle poněvač Ian na nikoho nečekal a hned jak vyskočil z postele chtěl vyrazit.

My ostatní jsme lítali jako fretky po chatě v zoufalé snaze na nic nezapomenout. Filípek byl hodňoučký a celé dopoledne se loučil s hrošanama a ostatníma zvířátkama. Okolo 10 jsme přece jen vyrazili.

Obídek jsme zvládli po cestě ve Steers, kde pro nás měl Fífa připravené malé artistické číslo na téma „viděli jste někdy jak vypadá pepřenka uvnitř?“. Všichni se řádně bavili a oceňili jsme i uměleckou vynalézavost.

I když jsme se před JNB strategicky rozpojili, dojeli jsme domu nakonec přece jen jako konvoj. Fifula prý koncem cesty trénoval jak se volá na Mikeše a Elišku a prý mu to naše „kity, kity“ docela slušně šlo.

Doma jsme zahájili veliké praní. Z pračky se kouřilo a věšáky se prohýbali pod náloží našeho týdenního prádla. Na večeři jsme rychle usmažili řízečky s bramborem a rajčatovou cizrnou.

Sobota měl být den oddechu, ale nakonec jsme opět prali, žehlili a nakupovali. Ráno nám totiž inteligentně vypli proud, zrovna když jsme pekli na snídani. Tak jsme se oblíkli a rychle šup do obchodu. Fífa si sám osobně kupil grilované kuřecí prsa. Kdo by to byl čekal?!

Po snídani, jsme se opět pustili do balení. Příští den nás čekal výlet do Kapského města a bylo třeba se sbalit rozumně. Přece jen 4 dospěláci a jedno mimčo zaberou v autě hodně místa.

I Ian se zapojil a dojel nám koupit váhu, abychom ty naše kufry mohli zvážit.

V neděli brzy ráno jsme odletěli do Kapského. Let byl v pohodě. Sice nám změnili bránu odletu, ale jinak jsme to zvládli pěkně v čas a bez problémů. V Kapském nás vyzvedl Markus, správce domku, kde jsme byli ubytovaní. Sonička s Filípkem si tam dali poledního šlofíka a já s mamkou jsme zajeli do obchodu kupit provize.

Auto, které nám Markus půjčil, bylo pravděpodobně starší než naše mamča a na ten zážitek s řízení nikdy nezapomenu. Každopádně dojelo to kam jsme potřebovali, takže si nebudu stěžovat.

Odpoledne jsme vyrazili na Stolovou horu. Měli jsme krásné počasí a dohlídli jsme z tama až na konec světa.

Po cestě domů jsme ještě zkontrolovali pláž v Champs bay a dali jsme si večeři v restauraci s výhledem na nádherný západ slunce. Fífula to s náma krásně zvládl a večer pak spal jako zařezaný. To ho asi zmohly všechny ty holubičky co dělal na samém vršku stolové hory.