JAR vs Dansko

Dneska jsme meli jit na posledni pratelak pred patecnim zahajenim MS2010.

Vyrazili jsme celkem dobre 3 hodiny pred zapasem. Cesta do Pretorie trva mimo dopravni spicku zhruba hodinu. Je sobota 12:00, takze kdo by sakra jezdil do Pretorie??!!

No vypadato, ze krome nas, tam mirila tak asi pulka afriky. Fronty byly vsude a nedaly se nijak objet.

Asi po hodine a pul, vesmes stani ve frontach, jsme se dostali na dalnici, ktera byla zrovna tak ucpana ve vsech 4 pruzich.

Vsude kam se podivas byli lidicky ve zlutych trickach, kteri taky zarucene chteli na stadion. Nektere autobusy to vzdali a na okrajich cesty nechali sve obeti vystoupit a pustili jim zapas z radia.

My jsme nakonec zhodnotili, ze pri tehle rychlosti bychom tam byli na poslednich par minut, tak jsme to otocili a jeli jsme to sledovat domu.

Kdo se dival vi, ze JAR dalo krasny gol a vsichni jsme meli sanci si zarvat z plnych plic LAAAAAAAAAAAAAAAAADUMA !!!!!

Ja osobne jsem rada, ze zadny takovy dopravni zazitek me uz neceka a pro ty co maji listky mam jednu radu – vyrazte uz rano !!!

Rymecka aneb kdyz se sere tak se sere....

Ian se vratil s Londyna s poradnou chripuli. Uz v patek nevstal z postele a krome obcasneho procitnuti, na varici se hrnky s coldrexem , prospal cely den.

V sobotu jsem ten bacil chytila i ja a v nedeli uz jsme lezeli oba.

V pondeli jsem se citila lipa chtela jsem aspon odeslala par mailu. Jenze muj laptop se rozhodl, ze se mnou skoncil a ne a ne nastartovat.

Tak jsem si rikala, ze je treba ho dovezt do opravy, abych na utery mela na cem pracovat.

V oprave mi ale rekli, ze si delam marne nadeje, a ze me vyjde levneji si koupit novy. Tak jsem se rozjela o obchodu a po porade s “kamaradem na telefnu” jsem si koupila novy.

Ten jsem odevzdala v oprave, aby mi tam pretahli data z ted uz oficialne mrtveho notebooku.

Doma se mezi tim roztahovali securitaci, kteri instalovali kamery. Dorazili me tim, ze tv, ktera je soucasti smlouvy, naistalovali uplne mimo vyhrazene misto. Kreteni. Mela bych se prestat divit – dyt je to tu uplne normalni.

Uplne vyrizena jsem odpadla do postele a druhy den jsem ten blazinec musela vylezet.

Jedinemu komu jsem otevrela ten den dvere byl chlapik od telekomu, na ktereho jsme cekali jak na smilovani Bozi. Pry uz konecne nasli kde nejaky kreten presekl nas kabel a opravili jej. Hura!!!! Tak po tydnech a tydnech bez internet jsme opet on line.

Plži

Hězdy jsou krásné a zajímavé, alé člověk si stejně pamatuje více věci, nad kterými zůstavá rozum stát.

Například věděliste, že hadi mají dva penisy?!

Ne? Ja taky ne. Prý ale používají vždy jen jeden podle toho, na které straně samička je.

Teď bych potřebovala jakési tlačítko delete, které by vymazalo představu kopulujících hadů z mé hlavy.

Totéž se dá říct o obrázcích, které nám ten den ukazovali. Všechny na téma jedy a uštknutí hadem.

Nic pěkného to nebylo. Probrali jsme všechny 4 druhy jedů, které hadi mají v repertoáru a jak působí na oběť. Taky jsme probrali hadí tesáky a kde má který druh kanálky na jed. Nezapomněli jsme ani na plivací hady a než byl konec hodiny, tak jsem měla velkou chuť utéct.

Pokud jde o antisera, tak prosím vás zapoměňte na to. Šance, že vás to serum nezabije je 1:10. Antiresum se vyrábí tím, že hadí jed píchnou koni, ten vyrobí protilátky a ty jsou z jeho krve pak extrahovány. Kdo ale ví jestli budou fungovat? Je to přece jen koní krev.

Navíc tyto antiséra musí být čerstvá a uchovávána v pečlivě kontrolované teplotě. Žádná safari lodge ale není na nic takového stavěná a tak se raději nechte prevézt do nemocnice, kde minimalizují vedlejší účinky jedu dokud se sám nevstřebá.

Abysme mu všichni neutekli kořenil nám lektor peřdnášku příhodama, jako například o tom jak britští kolonialiste chtěli chytit zelenou mambu a 7 černochů muselo umřít, než ji vyštourali z termitiště, kde si chuderka malá dávala šlofíka.

Taky nám vysvětlil, že 30mg jedu zmije útočné zvládne hravě zabít 500 ovcí. Zřejmě mají zmije těhle jedovatých proteinu habakůk, ponevač jeden její kusanec jich obsahuje 600mg. Když už, tak pořádně.

Na závěr aby nás před spaním uklidnil nám vykládal o želvách.

Věděli jste například, že jak hadi, tak i želvy vajíčka nemají chromozom pohlaví. Jestli se z vajíčka narodí sameček nebo samička rozhodne teplota při líhnutí.

U hadů čím chladněji je, tím více se líhne samečku. U želv je tomu naopak.

Prý jakási cizokrajná rostlina, zanešená do Kruger parku ptáky, způsobila svým rychlým růstem a stinnými listy, téměř vyhynutí jednoho druhu hadů. V místech kde se tahle rostlina roztorstla se totiž rok po roce rodili jen samí samečci.

Želvy vesměs kladou vajíčka do písku a ty nahoře, blíže sluničku, budou samečci a ty hlouběji v chladnu budou samičky.

Co se týče želv. Jedno varovaní. Nikdy nezvedejte želvu ze země. Snad jen na začátku jara. Každá želva ma vodový vak, do kterého si hromadí vodu na zimu. Když je ale ve stresu, vypustí tu vodu do krunýře a na zimu, kdy je sucho, ji pak nic nezbude. To znamená, že takto zvednutá želvička je s podstatě mrtvá.

Hvězdy

Včera byla přednáška o astronomii, takže se dneska potýkám s pocitem méněcennosti a rezignace.

Obrázky z Hubblova teleskopu mě úplně dodělali. Zvláště ten nejslavnější „Pillars of creation“.

V podstatě jde jen o prach a plyny nazvaný „Eagle Nebula“ vzdálených asi 7000 světelných let od Země. Podle toho co nám říkali, tak z každého toho prstíku (na těch sloupech jsou vidět malé prstíky) se časem odpojí časem kus ve tvaru „vajíčka“, ze které se zrodí nová galaxie s novými hvězdami, velikosti přinejměnším naší sluneční soustavy.

Nic méně Hubble jde brzy do důchodu a loňská oprava byla jeho poslední. Plánuje se, že jej přivezou zpět na Zem a vystaví.

V červnu 2014 Hubble nahradí zbrusu nový teleskop nazvaný James Webb.

Kromě spousty technických vychytávek, jako třeba 2x tak velké zrcadlo, jeho největší výhoda bude umístění na bodu Langerově bodu 2.

(bod v soustavě dvou těles [slunce a země], v němž se vyrovnávají gravitační a odstředivé síly soustavy tak, že malé těleso umístěné do tohoto bodu nemění vůči soustavě svou polohu a zachovává od obou soustav konstantní vzdálenost)

Tím pádem bude od Země 4x dále než měsíc. Mnohem, mnohem dále než je Hubble, proto se očekává, že budeme mít možnost nahlídnout do míst o kterých se nikomu ani nesní.

Jelikož bude Webb dělat infra - červené snímky, počítá se, že se dozvíme více o tom jak vznikají planety a tím pádem i o velkém třesku.

Bikram joga

Ty silene obrazky nahatych osklivych chlapu na webu me meli varovat.

Neposlechla jsem a sla jsem vcera na bikram jogu.

Denne kolem toho skudia chodim, kdyz jdu do prace a tak me napadlo, ze bych to mohla vyzkouset.

O cem je bikram joga. Internet se o ni vyjadrije velmi opatrne. Pouziva slova jako ‘pry’ a ‘rika se’, ze vysoke teploty a velka humidita je pro telo blahodarna a protahovani je pak mnohem jednodusii.

Inu budiz, je potreba vyzkouset vsechno a tak jsem tam vcera sla.

Nejprve me prekvapilo, ze ve studiu byl puch jak v psi boude. Zvlhcovace ovzdusi jely na plne kule a me napadlo, jestli nemeli vybrat lepsi vonnou prisadu ?

Jakmile jsem se ale zacla potit, coz bylo hned po pvnim dechovem cviceni, zjistila jsem, ze to nebude vonnou prisadou, ze to tak pachne koberec nasakly potem, ktery ze vsech nas lil proudem.

Daleko horsi byl samotny instruktor, ktery se produciroval mezi nami ve svych speedo plaveckach a vsechny nas buzeroval. Jeho ego bylo tak velike, ze se s nami neveslo do mistnosti.

Velmi brzy jsem mela neodolatelnou chut mu jednu vrazit.

Kdyby se mi nedelalou soulf z toho puchu a z toho, ze stojim hlavou vzhuru a snazim se o nejakou komplikovanou pozici, tak bych urcite nasla silu na to mu neco rict.

Po asi hodine uz jsem na o nemela nervy a odesla jsem. Mr. Speedo za mnou volal neco o tom, ze kam si myslim, ze jdu. To jsem ignorovala a jsma jsem si dat sprchu. Bylo mi vedro a blivno a nemela jsem chut mu neco vysvetlovat.

Bikram joga neni pro me.

Berge Farrell

Zjistila jsem nekolik veci.

Byt v kanclu se 4 dalsima hoklama je docela zahul. Clovek se dozvi veci a hlavne teda je to makacka zapamatovat si kdo ma kolik deti a jak se jmenujou….a vubec….

Pak je du problem s oblecenim. Ctyri roky doma se tak nejak podepsali na me garderobe a se 6 pary teplaku to v kanclu moc nevytrhnu.

Mam sice kousky jeste z Prahy, ktere jsem nebyla ochotna rozdat, ale do tech se bohuzel nevlezu.

O to se postaraly hormonalni koktaily z Medfemu.

Podpatky. To je peklo. Clovek si odvykne. Uz v poledne snim o pohodlnych teniskach a crocksech.

Jinak jet u ale vsechno moc prima. Nemuzu si na nic stezovat. Sef je prima. Kancelare jsou na vybornem miste, takze rano netrpim v dopravnich zacpach jako asi 95% pracujicich v JNB.

Furt se tu neco deje a ja to nasavam jako houba. Rada bych aby to vyslo.

Jeste jednou musim pochvalit Iana, ze mi nasel tak prima praci.

Kvetnove IVF se nepovedlo.

Zaclo to celkem nadejne a vsech 17 vajicek se povedlo oplodnit. Od pondeli do patku uz ale vydrelo jen jedno embryo a ani to neproslo prisnymi testy na geneticke poruchy.

Ve stredu jdeme na dalsi krevni testy a podle vysledu se uvidi jake budou dalsi kroky.

Odlet - Nejsmutnější den v roce.

Velmi brzy ráno jsem vyrazila na kontrolu k doktorovi. Bylo třeba spočítat vajíčka a zapikat operaci na pondělí ráno.

Pak jsme s Míšou zajeli k paní doktorce aby mu dala injekci a po obědě jsme ještě zapikali Míšu k fyzioterapeutce, která prý mu trošku od bolesti pomohla.

Přece jen měl před sebou 12 hodinový let a když vás bolí záda, tak to není vůbec žadná sranda.

Soňka zatím doma pilně balila (zas to balení) aby všechny ty naše nákupy mohla propašovat přes přísnou kontrolu na letišti.

Míša si ještě s Fífou stihl schrupnout a pak už jsme opravdu jen čekali až přijede z práce Ian a předá nám auto.

Na letiště jsme dojeli v pořádku. Začli jsme ve velkém nakupovat vuvuzely apod., když tu jsme zjístili, že vlastě ani tolik času nemáme a že je třeba se rychle odbavit.

Na velké rozlučovaní nebyl čas, takže jsem je všechny objala a naposledy jsem jim zamávala než zmizeli v davu.

Po cestě domu jsme si brekla a až ráno jsem si oddechla, když přišla sms, že jsou v pořádku v Evropě.

Jejich patálie se ale neskončili a mamka musela čekat na domov ještě mnohem déle.

Moc, moc mi chybíte !!!!

Poslední den v Kapském městě

Poslední den a my se máme vydat na projížďku autobusem po městě. Všichni jsou ale zničení a venku fučí jako na letišti. Stromy se ohýbají vejpůl a člověk neslyší ani vlastní myšlekny. Tak jsme se raději sbalili a vyrazili opět na Waterfront. Ten je chráněný Stolovou horou a užíval si krásného slunného bezvětří. Courali jsme se po molu a užívali sluníčka, které nikde jinde nebylo. V JNB kam jsme se odpoledne chystali chcalo a bylo tam okolo 15C. Ian nám hlásil, že doma zatopil v krbu a zapnul všechna podlahové topení.

Míša nám statečně trpěl zánětem sedacího svalu. Všem nám ho bylo líto, ale v tu dobu jsme mu neuměli pomoct.

Na letiště jsme dorazili brzy a tak jsme se rozhodli si dát obídek u Mug & Bean. Bohužel to kuchaři opět posrali a donesli nám jídlo až když bylo třeba abychom se odebrali k bráně. Tak jsme to všechno shrábli do polystyrénových krabic a šup s tím do letadla.

Tam jsme jako největší frajeři jedli svoje kuřátka a salátečky a palačinky, když ostatní se cpali papundeklově vypadajícími sendviči.

Přiznám se, že jsem nic podobného ještě nezažila. Čekala bych, že nám letušáci naši žřanici zatrhnou, ale oni se tvářili jako by jim to bylo úplně jedno. Asi i bylo.

Ian nás vyzvedl a odvezl si nás domů. Plní zážitků a jídla od Mug & Bean jsme se o něco později odkutáleli do postele.

Waterfront a pláž

Krásné slunné ráno a my jsme vyrazili na nejznámější místo s celého Kapského města – Waterfront.

Prohlídli jsme si místní lodičky a zapikali jsme se na projížďku pirátskou lodí, což se později ukázalo být velikánská chyba.

Před vyplutím jsme se vydala koupit Fífovi housku a mamce kafe. Mezi tím se prý Fífa zabral do hry na bubínky a nechtěl se od tama hnout.

Ja jsem na konec doběhla s jazykem na vestě na loď se 4 sendvičemi od Subway, ale zapomněla jsem na houstičku pro Fífu a kafe pro mamku mi ta pomalá kráva u pultu taky nestihla uvařit.

S pirátů se vyklubala celkem hlučná sebranka a Fífa to docela špatně nesl. Museli jsme ho odnést do podpalubí, kde nakonec usnul Soňce v náručí. Mamka zatím s Míšou na zádi sledovali delfíny a velryby.

Bylo už skoro poledne a sluníčlo pálilo jako o závod. Tak jsme zajeli na pláž, kde si Fífa hned našel kamarádku černošku a spolu objevovali taje písečné pláže.

Míša si „zaplaval“ v moři a protože se blížil západ slunce, osprchovali jsme se a zajeli jsme do místního aquacentra. Všichni jsme se tam naladili na modro a patřičně hladoví jsme šli spořádat jakési mořské mrňky do Ocean basket.

Že to bude výhra jsme věděli hned jak jsme si sedli. Mamku totiž téměř okamžitě pokadil racek. Pan číšník se usmál a řekl nám akorát, že to přináší štěstí. Na to zmizel a jak se zdálo celý zbytek večera se po něm zem slehla. Několikrát jsme se pokoušeli ho najít ale nakonec jsme naše jídlo vydolovali z ostatních číšníků. I Fífa dostal své mlíčko, poněvač nám někdo koho jsme viděli poprvé donesl Fífovu lahvičku zázračně naplněnou vařící vodou.

I mamka se nám na čas ztratila. To když se vydala hledat záchod a obešla celé pobřeží než ho našla J