Trvalo mi to nekonečně dlouho, ale nakonec jsem přece jen dostala zelenou a mohla jsem nechat porazit náš šílený strom.
Někdo s neuvěřitelným smyslem pro humor, vysadil uprostřed malinkaté zahrádky velikánský strom, který ať je léto nebo zima shazuje listy o 106.
V létě k tomu návdavkem přihodí lepkavé, žluté květy, které přes noc žuhnou na zem jako hutná sněhová nadílka.
"Naštěstí" se tomuto vyjímečně praktickému stromu nelíbilo v naší nové zahradě a začal chřadnout.
Tak jsme se usnesli, že bude líp když jej necháme odejít do stromečkového nebe.
No řekněte, jestli ta zahrada nevypadá líp?
pondělí 25. srpna 2008
středa 13. srpna 2008
Pratchettovská kočka
Právě jsem dočetla útlou knížečku pana Pratchetta na téma koček.
Nejen, že jsem se náramě pobavila, ale konečně jsem pochopila jak to ty naše koťata vlastně myslí?!
například toto vysvětluje hodně....
„Opravdové kočky neloví kvůli žrádlu, ale proto, že vás mají opravdu rády. Proto si uvědomují, že jste do vybavení svého domu bůhvíproč zapomněl začlenit jisté drobnosti, které mu teprve dodají ten pravý punc domova, a snaží se ze všech sil toto vaše opomenutí napravit. Rejsci s ukousnutou hlavou jsou velmi populární, a pokud chcete něco opravdu avantgardního, není nic lepšího než hromádky miniaturních vnitřností. K docílení co nevětšího estetického účinku je nutné tyto předměty ponechat někde, kde je nikdo pár dní nenajde, a dát jim tak možnost se plně rozvinout a vytvořit si vlastní osobnost.“
Terry Pratchett: Nefalšovaná Kočka Str. 63
a co dodat k tomuhle postřehu?
„Zdá se, že poslední člověk na Zemi jednou vyhlédne ze svého protiatomového bunkru a uvidí před sebou kočku, jak trpělivě čeká, až se otevře lednička.“
Terry Pratchett: Nefalšovaná Kočka Str. 133
Prostě Terry kočky moc dobře zná....
Nejen, že jsem se náramě pobavila, ale konečně jsem pochopila jak to ty naše koťata vlastně myslí?!
například toto vysvětluje hodně....
„Opravdové kočky neloví kvůli žrádlu, ale proto, že vás mají opravdu rády. Proto si uvědomují, že jste do vybavení svého domu bůhvíproč zapomněl začlenit jisté drobnosti, které mu teprve dodají ten pravý punc domova, a snaží se ze všech sil toto vaše opomenutí napravit. Rejsci s ukousnutou hlavou jsou velmi populární, a pokud chcete něco opravdu avantgardního, není nic lepšího než hromádky miniaturních vnitřností. K docílení co nevětšího estetického účinku je nutné tyto předměty ponechat někde, kde je nikdo pár dní nenajde, a dát jim tak možnost se plně rozvinout a vytvořit si vlastní osobnost.“
Terry Pratchett: Nefalšovaná Kočka Str. 63
a co dodat k tomuhle postřehu?
„Zdá se, že poslední člověk na Zemi jednou vyhlédne ze svého protiatomového bunkru a uvidí před sebou kočku, jak trpělivě čeká, až se otevře lednička.“
Terry Pratchett: Nefalšovaná Kočka Str. 133
Prostě Terry kočky moc dobře zná....
sobota 2. srpna 2008
Kalahari
Ian pozval v červnu svůj tým s partnery na výlet do Kalaharské pouště.
Odlítali jsme malým letadýlkem pro 20 pasažérů z letiště O.R. Thambo a o hodinku později jsme přistávali na kraťoulinkém a po čertech úzkém přistávacím pruhu kdesi uprostřed pouště.
Kolem dokola se v bezmračném počasí vlnila kalharská tráva jako zlaté moře.
Hned po přistání jsme všichni odklusali do chýše s toaletami, které si pomalu ale jistě zabrali snovači. Jejich hromadné hnízdo pokrývalo celý strop a vypadalo to, že se z nedostatku místa dali do výstavby i druhého podlaží.
Široko daleko nebylo živé duše a tak jsme poslušně naskákali do terénního vozu a nechali se odvézt do neznáma.
Po cestě jsme okoukli několik stád antilop, ale hlavně jsme zjistili, že ačkoliv svítí sluníčko, za jízdy to pořádně pofukuje a jednomu velmi rychle umrzne špička nosu pokud ji nezabalí do šály.
Tswalu lodge je luxusní safari hotel na prahu menšího kopečku na jižní straně Kalaharské pouště. Dozvěděli jsme se, že před námi tam byli ubytovaní Will Smith s rodinkou. Jaká škoda, že jsme nevyrazili o pár dní dříve.
Ian a já jsme vyfasovali chatičku na samém okraji, což si Ian nesmírně pochvaloval. Měl za to, že takhle bude blíže lvům a jiné divé zvěři tam venku.
Na Tswalu panovala přímo koloniální úslužnost. Všichni kolem nás běhali a dolívali nám sklenky, jen co jsme dopili. Na co jsme si vzpomněli, to nám donesli.
Všechno to jídlo a pití nás zmohlo, že po pár dnech jsme se nemohli ani hnout.
Kromě přejídání a výjezdů za divokou florou a faunou, jsme se nechali opečovávat týmem maséru a kosmetiček. Pozor ale, taky jsme si vyšlápli na kopec za Tswalu a někteří se dokonce učili lukostřelbě!
Jednou večer nás zabalili do několika dek a vleže na opalovacích lehátkách jsme absolvovali lekci hvězdopravectví.
Hlavně ale pro nás měli připravené koníky, na nichž jsme se mohli prohánět krajinou o 106. Tedy jen někteří. Můj koník se zkusil dát do cvalu jen jednou a málem přišel o svého jezdce. (Né, že by mu to nějak úžasně vadilo: )
Samozřejmě, že jsme si odvezli několik fotografických trofejí.
Zrovna minulý týden jsem dočetla knížku White Mischief, kde se děj odehrává mezi prvními anglickými kolonisty v Nairobi, hlavním městě Keni. Jeden se hodně dozví o chování těchto vesměs anglických aristokratů a jejich neoprávněně nabubřelém a samolibém jednání v předválečné Keni. Jedna hraběnka se tam například chlubí kolik slonů zastřelila. Nevím z jaké dálky je střílela, ale slon je tak veliký a tak důvěřivý, že jejich „lov“ je asi tak složitý, jako střelba do stáda krav.
Chci tím říct, že jsem ráda, že se dnes změnilo nejen chování „bílých“ k domorodcům, ale i způsob jakým sbírají dnes své safari „úlovky“.
Ian měl pro nás připravené nejedno „malé” překvapení. Jednou ráno nás místo na výlet zavezli na planinu, kde právě nafukovali dva horkovzdušné balóny. Do každého koše se vlezlo 8 lidí, takže jsme poslušně hupli do nejbližšího koše a hurá ke hvězdám.
Teprve seshora je pořádně vidět, že Kalahari je poušť. Navátý písek, dnes zarostlý trávou a menšími keříky, se krásně vlní.
Už jste někdy přistávali v balónu? Nejprve si „řidič“ vyhlédne relativně prázdné místo k přistání. Pak zavelí: Všichni na podlahu! a posádka se nejen stulí na podlahu koše, ale taky musí popadnout připravená bezpečnostní lana. Pak nezbývá než se modlit, protože malinkými okýnky ve výpletu koše je vidět jak se země přibližuje a PŘIBLIŽUJE A ... Když koš poprvé narazí na zem tak to s ním škubne a vymrští jej to opět do vzduchu. To se opakuje ještě několikrát a nakonec se svalí na stranu a je vláčen dokud balónu nedojde dech. Napadlo mě, že by vtipné, kdyby nám v cestě stál nějaký ten keřík nebo i strom.
Po přistání nám rozdali skleničky se šampaňským a posléze nás odvezli na místo, kde pro nás měli nachystanou festovní safari snídani uprostřed pouště. Dokonce nám přivezli i záchůdek!!
Domu jsme přijeli tak akorát na začátek mužského finále ve Wimbledonu. Zasedli jsme k TV a jak už to u nás v JNB chodí, vypnuli nám elektrický proud. Naštěstí v Londýně pršelo a utkání se protáhlo do pozdních večerních hodin, kdy nám proud opět šel.
Federerova prohra byla jedinou nepříjemnou vzpomínkou na krásný prodloužený víkend v africké poušti.
Odlítali jsme malým letadýlkem pro 20 pasažérů z letiště O.R. Thambo a o hodinku později jsme přistávali na kraťoulinkém a po čertech úzkém přistávacím pruhu kdesi uprostřed pouště.
Kolem dokola se v bezmračném počasí vlnila kalharská tráva jako zlaté moře.
Hned po přistání jsme všichni odklusali do chýše s toaletami, které si pomalu ale jistě zabrali snovači. Jejich hromadné hnízdo pokrývalo celý strop a vypadalo to, že se z nedostatku místa dali do výstavby i druhého podlaží.
Široko daleko nebylo živé duše a tak jsme poslušně naskákali do terénního vozu a nechali se odvézt do neznáma.
Po cestě jsme okoukli několik stád antilop, ale hlavně jsme zjistili, že ačkoliv svítí sluníčko, za jízdy to pořádně pofukuje a jednomu velmi rychle umrzne špička nosu pokud ji nezabalí do šály.
Tswalu lodge je luxusní safari hotel na prahu menšího kopečku na jižní straně Kalaharské pouště. Dozvěděli jsme se, že před námi tam byli ubytovaní Will Smith s rodinkou. Jaká škoda, že jsme nevyrazili o pár dní dříve.
Ian a já jsme vyfasovali chatičku na samém okraji, což si Ian nesmírně pochvaloval. Měl za to, že takhle bude blíže lvům a jiné divé zvěři tam venku.
Na Tswalu panovala přímo koloniální úslužnost. Všichni kolem nás běhali a dolívali nám sklenky, jen co jsme dopili. Na co jsme si vzpomněli, to nám donesli.
Všechno to jídlo a pití nás zmohlo, že po pár dnech jsme se nemohli ani hnout.
Kromě přejídání a výjezdů za divokou florou a faunou, jsme se nechali opečovávat týmem maséru a kosmetiček. Pozor ale, taky jsme si vyšlápli na kopec za Tswalu a někteří se dokonce učili lukostřelbě!
Jednou večer nás zabalili do několika dek a vleže na opalovacích lehátkách jsme absolvovali lekci hvězdopravectví.
Hlavně ale pro nás měli připravené koníky, na nichž jsme se mohli prohánět krajinou o 106. Tedy jen někteří. Můj koník se zkusil dát do cvalu jen jednou a málem přišel o svého jezdce. (Né, že by mu to nějak úžasně vadilo: )
Samozřejmě, že jsme si odvezli několik fotografických trofejí.
Zrovna minulý týden jsem dočetla knížku White Mischief, kde se děj odehrává mezi prvními anglickými kolonisty v Nairobi, hlavním městě Keni. Jeden se hodně dozví o chování těchto vesměs anglických aristokratů a jejich neoprávněně nabubřelém a samolibém jednání v předválečné Keni. Jedna hraběnka se tam například chlubí kolik slonů zastřelila. Nevím z jaké dálky je střílela, ale slon je tak veliký a tak důvěřivý, že jejich „lov“ je asi tak složitý, jako střelba do stáda krav.
Chci tím říct, že jsem ráda, že se dnes změnilo nejen chování „bílých“ k domorodcům, ale i způsob jakým sbírají dnes své safari „úlovky“.
Ian měl pro nás připravené nejedno „malé” překvapení. Jednou ráno nás místo na výlet zavezli na planinu, kde právě nafukovali dva horkovzdušné balóny. Do každého koše se vlezlo 8 lidí, takže jsme poslušně hupli do nejbližšího koše a hurá ke hvězdám.
Teprve seshora je pořádně vidět, že Kalahari je poušť. Navátý písek, dnes zarostlý trávou a menšími keříky, se krásně vlní.
Už jste někdy přistávali v balónu? Nejprve si „řidič“ vyhlédne relativně prázdné místo k přistání. Pak zavelí: Všichni na podlahu! a posádka se nejen stulí na podlahu koše, ale taky musí popadnout připravená bezpečnostní lana. Pak nezbývá než se modlit, protože malinkými okýnky ve výpletu koše je vidět jak se země přibližuje a PŘIBLIŽUJE A ... Když koš poprvé narazí na zem tak to s ním škubne a vymrští jej to opět do vzduchu. To se opakuje ještě několikrát a nakonec se svalí na stranu a je vláčen dokud balónu nedojde dech. Napadlo mě, že by vtipné, kdyby nám v cestě stál nějaký ten keřík nebo i strom.
Po přistání nám rozdali skleničky se šampaňským a posléze nás odvezli na místo, kde pro nás měli nachystanou festovní safari snídani uprostřed pouště. Dokonce nám přivezli i záchůdek!!
Domu jsme přijeli tak akorát na začátek mužského finále ve Wimbledonu. Zasedli jsme k TV a jak už to u nás v JNB chodí, vypnuli nám elektrický proud. Naštěstí v Londýně pršelo a utkání se protáhlo do pozdních večerních hodin, kdy nám proud opět šel.
Federerova prohra byla jedinou nepříjemnou vzpomínkou na krásný prodloužený víkend v africké poušti.
Koťata
Dneska je krásné zimní odpoledne a já se na zahradě snažím nalapat co nejvíce sluníčka. Chvilku jsem zvažovala co „nenáročného“ bych při takovém lelkování mohla ještě „zvládnout“ a napadlo mě, že bych si mohla uklidit v PC.
No nebudu to protahovat, našla jsem tyhle nedávné fotky našich chlupáčů.
Komentář je k tomu jen pokud si to pustíte přes http://radiiik.rajce.idnes.cz/Kotata_zima_2008/
Na těch prvních fotečkách se naparuje Eliška a poslední tři obrázky ukazují jak si Mikuláš umí najít teplé místečko na spaní. Hlavně nenápadně.....
No nebudu to protahovat, našla jsem tyhle nedávné fotky našich chlupáčů.
Komentář je k tomu jen pokud si to pustíte přes http://radiiik.rajce.idnes.cz/Kotata_zima_2008/
Na těch prvních fotečkách se naparuje Eliška a poslední tři obrázky ukazují jak si Mikuláš umí najít teplé místečko na spaní. Hlavně nenápadně.....
čtvrtek 31. července 2008
Narcisy
Tuhle jsem řešila se Soňkou malý překladatelský oříšek.
Jak se správně česky označí malá skupinka narcisů?
Já jsem navrhovala jezírko narcisů a protože nás nic lepšího nenapadlo tak to bude v téhle historce „jezírko“.
Někdy si myslím, že Knowledge*, náš zahradník si ze mně tropí šprťouchlata. Tuhle jsem ho nechala sadit narcisy a povídám mu: Buď tak hodný a vysaď je do skupinek semhle, semhle a semhle. Hlasitě jsem se začala rozplývala nad tím, jak krásně to bude vypadat až se nám na jaře vyklubou v krásné malé jezírka narcisů. Knowledge pokýval hlavou, jako že rozumí a dal se do práce.
Přišlo jaro a s ním narcisy. A jaké krásné jsou! Jenomže ne jezírka, ale za...ne řady narcisů! Voják vedle vojáka. Tři tenoučké lístečky, hubený stonek a nahoře květ. Koukala jsem na ně, jak se tam tak rezignovaně řadí a říkala jsem si, kde se stala chyba?
Že by mi nerozuměl nebo na mně uplatňoval další z jeho talentů -„selektivní vnímání“?
Tak nebo tak mám plnou zahradu ubožáčků narcisů, které v létě bude třeba přesadit.
Stále zvažuju jestli tím pověřím „pana znalého“ ??
*Knowledge je anglický překlad jeho Malawijského jména, které nám neřekl. V češtině to znamená „znalost“ nebo „vědomost“. :)
Tady zřejmě taky improvizoval...:(
Tahle neuvěřitelná modrá zápava vyrostla z jediného rostlinky. Pod vším tím modrem je jen jediný stonek. Jo, jo - Afrika !!!!
Jak se správně česky označí malá skupinka narcisů?
Já jsem navrhovala jezírko narcisů a protože nás nic lepšího nenapadlo tak to bude v téhle historce „jezírko“.
Někdy si myslím, že Knowledge*, náš zahradník si ze mně tropí šprťouchlata. Tuhle jsem ho nechala sadit narcisy a povídám mu: Buď tak hodný a vysaď je do skupinek semhle, semhle a semhle. Hlasitě jsem se začala rozplývala nad tím, jak krásně to bude vypadat až se nám na jaře vyklubou v krásné malé jezírka narcisů. Knowledge pokýval hlavou, jako že rozumí a dal se do práce.
Přišlo jaro a s ním narcisy. A jaké krásné jsou! Jenomže ne jezírka, ale za...ne řady narcisů! Voják vedle vojáka. Tři tenoučké lístečky, hubený stonek a nahoře květ. Koukala jsem na ně, jak se tam tak rezignovaně řadí a říkala jsem si, kde se stala chyba?
Že by mi nerozuměl nebo na mně uplatňoval další z jeho talentů -„selektivní vnímání“?
Tak nebo tak mám plnou zahradu ubožáčků narcisů, které v létě bude třeba přesadit.
Stále zvažuju jestli tím pověřím „pana znalého“ ??
*Knowledge je anglický překlad jeho Malawijského jména, které nám neřekl. V češtině to znamená „znalost“ nebo „vědomost“. :)
Tady zřejmě taky improvizoval...:(Když teď nad tím přemítám, tak by mě zajímalo jak dopadnou mamčiny konvalinky, které měl sadit v ten samý den.
Tahle neuvěřitelná modrá zápava vyrostla z jediného rostlinky. Pod vším tím modrem je jen jediný stonek. Jo, jo - Afrika !!!!
Zluta karta
Od meho prijezdu uplynulo uz hodne dni, ale nemuzu zapomenout na to jak jsem z pocatku „trpela“ tim, ze jsem nevlastnila zadnou kartu. Napriklad zadna telefonni spolecnost mi nechtela prodat telefon, ponevac jsem mela jen turisticke vizum, zadny ucet za vodu nebo plyn, kterym bych prokazala, ze mohu platit ucty, zadny vyplatni pasek a ani jednu jedinou platebni kartu pro mistni obchody. Tim myslim, karty vydavane obchodnimy domy, ktere opravnuji nakupovat jen v tom danem obchodu. Napriklad Woolworths (Tesco) vyda karty vsem clenum rodiny a mesicne si stahne z uctu tolik, kolik rodinka utratila. Vsichni vime jak tyhle „karty misto penez“ funguji na zakazniky. Vsichni utraci jako divi!
Dnes mam nastradanych karet do aleluja. Mam kartu do kina, kartu na benzin, kartu do fitka, kartu do knihovny, kartu golfoveho klubu, kartu ze zahradnickeho centra, kartu k reznikovi no a samozrejme karty z obchodu clicks (drogerie), woolworths (jidlo), edgars (obleceni) a exclusive books (knizky). Pripoctete ridicak, pas, kreditni a debitni platebni kartu, kartu pojistence a najednou se vam do peneznky uz nevejde vubec nic.
Jste sice v bezpeci, ponevac nenosite u sebe vice nez je potreba na zaplaceni parkovani, ale tech karet uz je opravdu trochu moc.
Pred chvili jsem vyfasovala zbrusu novou kartu – ockovaci zlutou kartu. Pristi mesic se chystame do Tanzanie a je treba se prozretelne chranit. Ian a ja jsme dneska nastoupili pred sestru Maragret, ktera vyzbrojena 10 injekcemi nam kazdnemu pichla injekci proti zlute horecce, zloutence A, tetanu, obrne a jak se tady rika „for good measures“ – navdavkem, jeste do zadecku injekci vitaminu B.
A za odmenu jsem si mohla odnest svoji novou, zlute se skvouci, ockovaci karticku. Neni to parada?!!!
Dnes mam nastradanych karet do aleluja. Mam kartu do kina, kartu na benzin, kartu do fitka, kartu do knihovny, kartu golfoveho klubu, kartu ze zahradnickeho centra, kartu k reznikovi no a samozrejme karty z obchodu clicks (drogerie), woolworths (jidlo), edgars (obleceni) a exclusive books (knizky). Pripoctete ridicak, pas, kreditni a debitni platebni kartu, kartu pojistence a najednou se vam do peneznky uz nevejde vubec nic.
Jste sice v bezpeci, ponevac nenosite u sebe vice nez je potreba na zaplaceni parkovani, ale tech karet uz je opravdu trochu moc.
Pred chvili jsem vyfasovala zbrusu novou kartu – ockovaci zlutou kartu. Pristi mesic se chystame do Tanzanie a je treba se prozretelne chranit. Ian a ja jsme dneska nastoupili pred sestru Maragret, ktera vyzbrojena 10 injekcemi nam kazdnemu pichla injekci proti zlute horecce, zloutence A, tetanu, obrne a jak se tady rika „for good measures“ – navdavkem, jeste do zadecku injekci vitaminu B.
A za odmenu jsem si mohla odnest svoji novou, zlute se skvouci, ockovaci karticku. Neni to parada?!!!
středa 30. července 2008
Cerven mesic bezpecnosti
Jen stezi se da popsat jak je afrika krasna. Myslim, ze ani neexistujou jmena pro vsechny barvy zapadajiciho a vychazejiciho slunce. Nevim k cemu bych prirovnala vuni safari a slova mi chybi, kdyz mam vyjadrit respekt ke vsem tem, co dokazi prezit v podminkach jake tady jsou a pritom se uprimne radovat ze zivota.
Je hrich, ze tak krasna zeme se pomalu, ale jiste stava dobrovolnou luxusni veznici pro ty co maji co ztratit. Chudi nebo bohati, vsichni jsme dennodenne vystaveni hrozbe, ze nas nekdo prepadne. To, ze o neco prijdem, je celkem zarucene. To jestli to prezijem, je nejiste.
Minuly tyden moji znamou prepadli doma tri zlodeji s pistolemi. Zrovna poradali vecirek a zhruba 15 hostu bylo s pistoli prilozenou k hlave obrano skoro i o kalhoty. Predstava, ze ani doma neni clovek v bezpeci je strasidelna.
Tuto sobotu byla Brittany unesena taxikem, kterym se vracela na koleje. Taxikar se ji snazil osahavat a nakonec ji vyhodil z auta v liduprazdne oblasti. Je velke stesti, ze vyvazla jen s par odreninama a ze prisla jen o telefon, fotak a penezenku.
V pondeli prisla Ianova kolegyne o vsechny okna v aute. Rano v 9 hod, za naproste dopravni spicky, k ni na semaforu prisli 4 chlapici, rozmlatili vsechny okna a s pistoli ji pozadali aby vystoupila z auta. Je zazrak, ze se ji podarilo ujet.
Pridejde upadajici ekonomickou situaci a zeptejte se sami sebe jestli byste odsud radeji neodjeli?
Ja docela urcite ano. Je mi naprosto nepochopitelne jak moc mistni miluji tuhle porouchanou zemicku. Pri debatach na toto tema se jim zamzi pohled a ac to nevypada, jsou uprimne hrdi na progres, ktery pod vsim tim nanosem problemu lze pozorovat.
Je pravda, ze kdyby vsichni utekli, tak to tady bude horsi a horsi.
Proto mozna lze vysvetlit zoufale pokusy o trochu normalni zivot na ukor vlastni svobody.
Me male auticko bude mit od pristiho tydne „mrize“ na oknech. Nas dum bude od patku obehnany lejzrovymi paprsky jako sejf svycarske banky a Ian i ja mame mobil nastaveny tak, aby na pozadani ukazoval pozici toho druheho.
Co o tom rict vice? Snad jen, ze co te nezabije, te posili!
Je hrich, ze tak krasna zeme se pomalu, ale jiste stava dobrovolnou luxusni veznici pro ty co maji co ztratit. Chudi nebo bohati, vsichni jsme dennodenne vystaveni hrozbe, ze nas nekdo prepadne. To, ze o neco prijdem, je celkem zarucene. To jestli to prezijem, je nejiste.
Minuly tyden moji znamou prepadli doma tri zlodeji s pistolemi. Zrovna poradali vecirek a zhruba 15 hostu bylo s pistoli prilozenou k hlave obrano skoro i o kalhoty. Predstava, ze ani doma neni clovek v bezpeci je strasidelna.
Tuto sobotu byla Brittany unesena taxikem, kterym se vracela na koleje. Taxikar se ji snazil osahavat a nakonec ji vyhodil z auta v liduprazdne oblasti. Je velke stesti, ze vyvazla jen s par odreninama a ze prisla jen o telefon, fotak a penezenku.
V pondeli prisla Ianova kolegyne o vsechny okna v aute. Rano v 9 hod, za naproste dopravni spicky, k ni na semaforu prisli 4 chlapici, rozmlatili vsechny okna a s pistoli ji pozadali aby vystoupila z auta. Je zazrak, ze se ji podarilo ujet.
Pridejde upadajici ekonomickou situaci a zeptejte se sami sebe jestli byste odsud radeji neodjeli?
Ja docela urcite ano. Je mi naprosto nepochopitelne jak moc mistni miluji tuhle porouchanou zemicku. Pri debatach na toto tema se jim zamzi pohled a ac to nevypada, jsou uprimne hrdi na progres, ktery pod vsim tim nanosem problemu lze pozorovat.
Je pravda, ze kdyby vsichni utekli, tak to tady bude horsi a horsi.
Proto mozna lze vysvetlit zoufale pokusy o trochu normalni zivot na ukor vlastni svobody.
Me male auticko bude mit od pristiho tydne „mrize“ na oknech. Nas dum bude od patku obehnany lejzrovymi paprsky jako sejf svycarske banky a Ian i ja mame mobil nastaveny tak, aby na pozadani ukazoval pozici toho druheho.
Co o tom rict vice? Snad jen, ze co te nezabije, te posili!
pondělí 21. července 2008
Nove periny
Do afriky dorazila zima. Teploty se houpou mezi polednimi 15C, pokud stojite na slunicku, a vecernimi okolo nuly. Zato teploty v dome, to je uplne jina story. Doma je pres cely den stejnomerne kosa, kosa, kosa !!!!
Zadne topeni, velikanske okna, prazadna izolace, kachlicky kam se podivas.... katastrofalni kombinace. Vse co vas v lete zachrani pred spalujicim slunickem, vam v zime pekelne zneprijemnuje zivot.
Celou noc makate na tom, abyste si krapet zahrali postylku, abyste z ni pak rano museli vyplout do pokoje jeskynni teploty, kde se vam kazdy dech pred oblicejem zhmotni v oblacek pary.
Minuly tyden jsme si konecne rekli dost a vydali jsme se do obchudku „Granny Goose“ „Babicka husa“, kde prodavaji periny a polstare, vsech moznych velikosti a tloustek.
Verili byste, ze v jednom obchode muzou prodavat luzkoviny z hned dvaceti ruznych druhu peri? Kupodivu nejdrahsi je peri z madarske husy? Ze by ti madari prorazili do sveta i s necim jinym nez s rubikovou kostkou?! Zajimave.
Jak probiha vyber? My jsme meli jasno v tom, ze si koupime perinu „four season“. Ne ze, by tu v africe meli ctyri sezony – ha, ha. To spise jednu „super vedro“ s malou prestavkou, kdy pocasi nabira dech na dalsich 10 mesicu „jeste vetsiho vedra“. Presto se nam system dvou perin, jedne tenoucke a jedne silnejsi, sepnute dohromady cvockama po vsech ctyrech stranach, zdal neodolatelne fikany. Pak uz jsme jen museli vyzkouset ktere peri, z prehlidky mezinarodnich hus a kacen, se nam zamlouva nejvice. Uz u pate periny jsem ztratila prehled. Vyber polstaru byl nemene slozity. Vsechny se nafukovaly jako by hrali hlavni roli v pohadce o princezne co spala na hrasku.
Vsechno nase usili se vyplatilo. Spinka se nam opravdu jako v pohadce!
Jen nase kotata maji neco proti nasi zbrusu nove perine. Ma to co delat s tim, ze pri kazdem kroku musi zdolavat obrovitanske kopce, ktere se kolem nich samy od sebe magicky objevuji nebo zakerne mizi...
Zadne topeni, velikanske okna, prazadna izolace, kachlicky kam se podivas.... katastrofalni kombinace. Vse co vas v lete zachrani pred spalujicim slunickem, vam v zime pekelne zneprijemnuje zivot.
Celou noc makate na tom, abyste si krapet zahrali postylku, abyste z ni pak rano museli vyplout do pokoje jeskynni teploty, kde se vam kazdy dech pred oblicejem zhmotni v oblacek pary.
Minuly tyden jsme si konecne rekli dost a vydali jsme se do obchudku „Granny Goose“ „Babicka husa“, kde prodavaji periny a polstare, vsech moznych velikosti a tloustek.
Verili byste, ze v jednom obchode muzou prodavat luzkoviny z hned dvaceti ruznych druhu peri? Kupodivu nejdrahsi je peri z madarske husy? Ze by ti madari prorazili do sveta i s necim jinym nez s rubikovou kostkou?! Zajimave.
Jak probiha vyber? My jsme meli jasno v tom, ze si koupime perinu „four season“. Ne ze, by tu v africe meli ctyri sezony – ha, ha. To spise jednu „super vedro“ s malou prestavkou, kdy pocasi nabira dech na dalsich 10 mesicu „jeste vetsiho vedra“. Presto se nam system dvou perin, jedne tenoucke a jedne silnejsi, sepnute dohromady cvockama po vsech ctyrech stranach, zdal neodolatelne fikany. Pak uz jsme jen museli vyzkouset ktere peri, z prehlidky mezinarodnich hus a kacen, se nam zamlouva nejvice. Uz u pate periny jsem ztratila prehled. Vyber polstaru byl nemene slozity. Vsechny se nafukovaly jako by hrali hlavni roli v pohadce o princezne co spala na hrasku.
Vsechno nase usili se vyplatilo. Spinka se nam opravdu jako v pohadce!
Jen nase kotata maji neco proti nasi zbrusu nove perine. Ma to co delat s tim, ze pri kazdem kroku musi zdolavat obrovitanske kopce, ktere se kolem nich samy od sebe magicky objevuji nebo zakerne mizi...
čtvrtek 24. dubna 2008
Udelovani cen za reklamu
Tak jsme zase jednou museli s Ianem na slavnostni udelovani cen za reklamu. Ten den byla zima a ponevac jsem nevedela, jestli budem sedet venku nebo vevnitr, trapila jsem se nad tim, co si oblect. Tyhle akce jsou vubec podivnou smesici. Nekdo ma na sobe rifle, nekdo neco, co by se hodilo spise do kancelare, a pak jsou tu taci, co maji roby ala Blanka Martagi.
Inu akce to byla prapodivna. Poradatele udelali jednu zasadni chybu - najmuli trio amateru, kteri meli obstaravat zabavu. Usazeni kolem snehove bilych zidli s maslickou, u vyzdobenych stolu, ktere se prohybaly pod nanosy jidla, jsme sledovali jejich kotrmelce a stojky na hlave. Pritom se, prisaham, tito radoby umelci tvarili, jakoby prave vyhrali cenu za neoriginalnejsi vystoupeni roku. Nakonec tu trapnou show museli pretnout a narychlo zacali s predavanim cen. To bylo zabavnejsi. Ve stylu oscaru jsme vzdy zkoukli nominovane reklamy a pak si poslechli kdo a proc to vyhral.
Ian pronesl svoji rec o tom, jak odlisne jsou pohledy na reklamu z pozice reklamni agentury a z jeho zidle. Vsichni se bavili, ponevac to prospikoval vtipnymi postrehy z praxe.
Na zaver nas uspala pani z SATV, ktera nas zahrnula hromadou cisel o tom, ktery porad vydelal kolik penez - nebo kolik prodelal??? To uz nevim, usinala jsem hned po prvni varce cisel.
Potom jsme slupli desert a hura domu. Jeste ted se smeju, jak tam ti hosici synchronizovane delali svicku. (Zvednout nohy do stropu a podeprit si zadek rukama -narocne!!) Skoro jako na hodine telocviku. A raz, a dva!!!
Inu akce to byla prapodivna. Poradatele udelali jednu zasadni chybu - najmuli trio amateru, kteri meli obstaravat zabavu. Usazeni kolem snehove bilych zidli s maslickou, u vyzdobenych stolu, ktere se prohybaly pod nanosy jidla, jsme sledovali jejich kotrmelce a stojky na hlave. Pritom se, prisaham, tito radoby umelci tvarili, jakoby prave vyhrali cenu za neoriginalnejsi vystoupeni roku. Nakonec tu trapnou show museli pretnout a narychlo zacali s predavanim cen. To bylo zabavnejsi. Ve stylu oscaru jsme vzdy zkoukli nominovane reklamy a pak si poslechli kdo a proc to vyhral.
Ian pronesl svoji rec o tom, jak odlisne jsou pohledy na reklamu z pozice reklamni agentury a z jeho zidle. Vsichni se bavili, ponevac to prospikoval vtipnymi postrehy z praxe.
Na zaver nas uspala pani z SATV, ktera nas zahrnula hromadou cisel o tom, ktery porad vydelal kolik penez - nebo kolik prodelal??? To uz nevim, usinala jsem hned po prvni varce cisel.
Potom jsme slupli desert a hura domu. Jeste ted se smeju, jak tam ti hosici synchronizovane delali svicku. (Zvednout nohy do stropu a podeprit si zadek rukama -narocne!!) Skoro jako na hodine telocviku. A raz, a dva!!!
neděle 20. dubna 2008
Svatba
Jeste nez zacnu psat o svatbe, musim se omluvit, ze jsem se ted psani moc nevenovala.
Dobrovolne jsem se zaplavila nekonecnou a nevdecnou praci v obou "mych domacnostech". Pozdeji vam posly detaily. V de Vosu to minuly tyden nevypadalo moc dobre. Kerry odvezli do na nekolik dni nemocnice. Zdalo se, ze ji chemoterapie nezabira a pomalicku se nam ztracela pred ocima. Michael ma ted tri tydny prazdin a tak mi pribylo prace prez den. Minuly tyden jsem byla s partickou jeho kamaradu, kteri se doma taky nudi, v kine dokonce 3x!! Uz ale dost, napisu vam o tom priste.
Ted ke svatbe.
Vsichni uz vime, ze 31 ledna se dostavime kam? Na Ostravici do Zlateho Orla, ze ano. :)))
Doufam, ze si vsichni v kalendari poznacili, ponevac pozvanky ma na starosti Ian, tudiz pocitejte s tim, ze prijdou nejdrive v prosinci :))) Za to ale budou!!! Nechci vam nic prozrazovat, ale Ian se ted pilne uci na kurzu photoshopu a pripravuje jedinecnou pozvankovou kreaci. Ja nevim jak vy, ale ja jsem napnuta ocekavanim jako spagat.
Bohuzel nic vic zatim nevim. Probirat s Ianem jestli budeme mit obrad odpoledne nebo vecer je jako trhani zubu. Ian, a to je celkem pochopitelne, se vice stresuje tim, jestli kdyz nam vypnou proud nam stale jeste funguje elektricky plot, nebo jestli si mame poridit za nekrestanske penize solarni ohrivac vody? Doufejme, ze po vyreseni vsech techto prisernych problemu "tretiho sveta" se nevynori zadne dalsi a konecne zasedneme k bilateralnimu jednani o svatbe.
Presto vsechno jsme minuly tyden zvladli zajet na vystavu o svatbach - wedding expo - a nekolik zajimavych podnetu jsem tam pochytili. Tak napriklad, jsme doma pred zrcadlem zkouseli "prvni svatebni tanec". Kdyby u nas v obyvaku zasedla porota, dala by nam mozna 1 bod za snahu, a tutove -10 za umelecky dojem. Vypadali jsme jako kyvadlo od hodin. Bim bam, bim bam. Zalovili jsme v tasce a vytahli letacek o tanecnich hodinach. Jsem sama zvedava jake to bude...
Cele expo bylo o tom jak lidi dneska bezpredmetne utrati penize za uplne hovadiny. Na jedne strane pavilon plny neuzitecnych a drahych svatebnich kramu, a na druhe strane obycejny svet, kde na vas na parkovisti ceka clovicek, co vam hlida auto za par susli a musi z toho uzivit celou svoji rodinu. Rekneme ze si za den vydela 100R, jen cesta domu ho bude stat 15R?!! Kdo by se pak nezamyslel nad tim zda kupovat 200 taliru ve zlate barve s ladicimi se sklenickami, ubrusy, zidlickami a kdesi cosi? A hlavne co s tim po svatbe budu delat?
Inu nevim. Vdavam se prvne a necham si poradit. Co si myslite vy?
Nechci si ale stezovat. Ona je to docela zabava, kdyz se v tom jeden moc nebabra a nemuci se premyslenim nad detaily. Nakonec kdo si bude pamatovat jake byly na stole kvetiny ???? "Hlavne ze je co jist a pit......"
A kdyz uz jsme u jidla. Ne ze bych si na dorty moc potrpela a z me zkusenosti, tech dort nakonec zustane nejvice, ale naskenovala jsem nekolik docela peknych dortikovych variaci. Uz jsme s mamkou dneska resili, ze vsechny dorty jsou uvnitr stejne stejne, ale nekdo si dal tu praci a nasel neco noveho. Me treba prijdou ty stojanky s malymi dortiky docela prakticke. Co vy si myslite?
Napiste mi. Budu se tesit na jakykoliv sebemensi podnet. Cus r
Dobrovolne jsem se zaplavila nekonecnou a nevdecnou praci v obou "mych domacnostech". Pozdeji vam posly detaily. V de Vosu to minuly tyden nevypadalo moc dobre. Kerry odvezli do na nekolik dni nemocnice. Zdalo se, ze ji chemoterapie nezabira a pomalicku se nam ztracela pred ocima. Michael ma ted tri tydny prazdin a tak mi pribylo prace prez den. Minuly tyden jsem byla s partickou jeho kamaradu, kteri se doma taky nudi, v kine dokonce 3x!! Uz ale dost, napisu vam o tom priste.
Ted ke svatbe.
Vsichni uz vime, ze 31 ledna se dostavime kam? Na Ostravici do Zlateho Orla, ze ano. :)))
Doufam, ze si vsichni v kalendari poznacili, ponevac pozvanky ma na starosti Ian, tudiz pocitejte s tim, ze prijdou nejdrive v prosinci :))) Za to ale budou!!! Nechci vam nic prozrazovat, ale Ian se ted pilne uci na kurzu photoshopu a pripravuje jedinecnou pozvankovou kreaci. Ja nevim jak vy, ale ja jsem napnuta ocekavanim jako spagat.
Bohuzel nic vic zatim nevim. Probirat s Ianem jestli budeme mit obrad odpoledne nebo vecer je jako trhani zubu. Ian, a to je celkem pochopitelne, se vice stresuje tim, jestli kdyz nam vypnou proud nam stale jeste funguje elektricky plot, nebo jestli si mame poridit za nekrestanske penize solarni ohrivac vody? Doufejme, ze po vyreseni vsech techto prisernych problemu "tretiho sveta" se nevynori zadne dalsi a konecne zasedneme k bilateralnimu jednani o svatbe.
Presto vsechno jsme minuly tyden zvladli zajet na vystavu o svatbach - wedding expo - a nekolik zajimavych podnetu jsem tam pochytili. Tak napriklad, jsme doma pred zrcadlem zkouseli "prvni svatebni tanec". Kdyby u nas v obyvaku zasedla porota, dala by nam mozna 1 bod za snahu, a tutove -10 za umelecky dojem. Vypadali jsme jako kyvadlo od hodin. Bim bam, bim bam. Zalovili jsme v tasce a vytahli letacek o tanecnich hodinach. Jsem sama zvedava jake to bude...
Cele expo bylo o tom jak lidi dneska bezpredmetne utrati penize za uplne hovadiny. Na jedne strane pavilon plny neuzitecnych a drahych svatebnich kramu, a na druhe strane obycejny svet, kde na vas na parkovisti ceka clovicek, co vam hlida auto za par susli a musi z toho uzivit celou svoji rodinu. Rekneme ze si za den vydela 100R, jen cesta domu ho bude stat 15R?!! Kdo by se pak nezamyslel nad tim zda kupovat 200 taliru ve zlate barve s ladicimi se sklenickami, ubrusy, zidlickami a kdesi cosi? A hlavne co s tim po svatbe budu delat?
Inu nevim. Vdavam se prvne a necham si poradit. Co si myslite vy?
Nechci si ale stezovat. Ona je to docela zabava, kdyz se v tom jeden moc nebabra a nemuci se premyslenim nad detaily. Nakonec kdo si bude pamatovat jake byly na stole kvetiny ???? "Hlavne ze je co jist a pit......"
A kdyz uz jsme u jidla. Ne ze bych si na dorty moc potrpela a z me zkusenosti, tech dort nakonec zustane nejvice, ale naskenovala jsem nekolik docela peknych dortikovych variaci. Uz jsme s mamkou dneska resili, ze vsechny dorty jsou uvnitr stejne stejne, ale nekdo si dal tu praci a nasel neco noveho. Me treba prijdou ty stojanky s malymi dortiky docela prakticke. Co vy si myslite?
Napiste mi. Budu se tesit na jakykoliv sebemensi podnet. Cus r
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)