Vcera jsem se rano krasne prosli.
Byl statni svatek a Ian prijel z fitka s tim, ze vsechny obchody jsou zavrene. To me docela prekvapilo, jelikoz jsem pocitala s tim, ze jidlo dnes obstara on a ze si na to i sam nakoupi.
Pozdeji jsme se rozhodli, ze to prece tak byt nemuze a vyrazili jsme na prochazku do blizkeho P&P s cilem nakoupit.
Fifa si vytahl sve odrazedlo a pred domem nam jeste ukazal jak mu to krasne jde. Urcite mel radost, ze ma tak obrovske obecenstvo. Vsichni jsme mu tleskali, az na Kamilku ktera spokojene spinkala v kocarku. Kdyby mohla urcite by mu ale taky tleskala J
Hned za branou komplexu se ale Fifa sprajcl, ze chce jet autem. Sonicka mu to pak, ale nejak rozmluvila a zbytek cesty do obchodu se nenadsene, ale prece jen doloudal po svych. Nejvesti louda ze vsech jsem byla ja a nase zabka. Nozicky natikaly, ale me to nevadilo.
V obchode jsme zjistili, ze P&P je zavrene, tak jsme se blesku rychle posilnili parecky a vyrazili okolo hlavni cesty k jinemu obchodu. Cesty byly jako v celem JNB neudrzovane, ve trave vyslapane stezicky, po kterych denne chodi stovky cernochu do prace. Tu a tam se nam postestil kousicek chodniku, ale ani ty nebyly kolikrat moc udrzovane a chybeli jim kostky nebo jim naopak dlazebni kostky nadbyvaly. Zatezkavaci test kocarek prezil na jednicku a my jsme s veselou dojeli az k obchodu.
Ian nakoupil proviant a hura zpatky. Tentokrat tlacil kocarek on a v nem tasky s nakupem. Kamilka si po obede spokojene hovela u Sonci v naruci a koukala na auta, co kolem nas v rannim slunicku jezdila. Jak spravne Sonka podotkla, ja jsem tahla nejvetsi naklad. Moje natekle pajtky a brisko plne miminka.
Nekde napul cesty se Fifa rozhodl, ze ten vylet prece jen neni tak marny a zacal se zajimat o stromy a vysokou travu, co tam po ceste rostla. Misa s nim trpelive krouzil kolem akacii a doloval ho z vysoke travy, ktera Fifovy sahala az po ramena.
Doma nam pak Ian nachystal vybozny obidek. Filet s cervenymi peprovymi kulickami s bramborem. Nejak ho to ale zmohlo a usl pak pred tv i v kucharske zastere.
Vymlouval se pak na slunicko, ktere ho pry spalilo. A mel pravdu. Predstavte si, ze jedini kdo se na tehle male vychazce spalili jsme my dva africane. Stredozemci, vcetne Kamilky, byly bez ujmy. To ukazuje jak malo chodime ven.
Odpoledne jsme si pak hrali na zahrade dokud se surove nerozprselo.
Žádné komentáře:
Okomentovat