Den se tvářil všelijak. Vypadalo to, že možná bude pršet a možná i ne. Filípek si ráno vyrazil na hrochy. Tentokrát měl štěstí a zrovna se pářili. Míša to fotil o život.
Ian zvolil pro vjezd do Kruger parku Numbi bránu, která je kousek dál než Phabeni brána, kterou jsme použili včera. Proto jsme viděli jinou krajinu a jiné zvířátka.
Hned po vjezdu jsme viděli dva lvy při páření. Daleko větší poprask ale způsobili sloní tlupa kterou našel Míša.
Tak si takhle dřímám a najednou jsme zastavili. Otevřu oči a kolem mě jsou všude sloni. Jeden co byl na mojí a Míšově straně byl tak blízko, že bychom si na něj mohli sáhnout když bychom natáhli ruku z okna.
Míša vystrčil hlavu ze střešního okýnka a fotil kolem dokola všechno co mělo chobot. To se ale asi nelíbilo samicím co kojily svoje mladé a začali na nás troubit, zvedat choboty a plácat ušima. Aby toho nebylo málo, začal Ian zlověstně špitat „ani se nehněte!“.
Bylo to strašidelné, ale přežili jsme to. Ba co víc máme krásné fotečky a zážitky k nezaplacení.
Později jsme viděli i krásnou skupinku nosorožců, takže jsme už odfajfkli čtyři z velké pětky. (slon, nosorožec, buvol, lev, levhart)
Jen co jsme vytáhli paty z brány a začli jsme naši cestu domů, začlo příšerně pršet. Doslova se nad náma roztrhlo nebe. Stěrače nestíhaly a my jsme jeli sotva 20km/h. Občas jsme museli dokonce zastavit a počkat až to přejde. Všichni jsme se báli, že nás to svede z cesty a skončíme v rygolu.
Sonička s Fífou se doma zatím o nás báli a zápasili s jednou nebezpečně drzou žábou, která se rozhodla, že dneska bude spát s nima v posteli.
Vyřízeni dlouhou a náročnou cestou jsme nakoupili večeři u KFC a rychle jsme pádili do chatičky. Déšť nás dostihl a když jsme šli spát užasně se kolem nás blýskalo a dešťové kapky bušily do střechy a oken.
Žádné komentáře:
Okomentovat