Děkujeme, že jste se rozhodli strávit s námi náš velký den.
Máme pro vás něco málo informací, které by měly usnadnit vaše plánování.
Ian & já budeme v Praze od soboty 24. 1. do pátku 30. 1., kdy se přesuneme na Moravu.
Cesty mohou být v lednu zrádné, pokud tedy plánujete dopravit se na Moravu také 30. 1., rádi vás uvítáme na neformální večeři na Zlatém Orlu okolo 19:00 hod.
Protože je konec ledna v ČR obdobím školních prázdnin, zarezervovali jsme několik pokojů v blízkém hotelu. Prosím, dejte nám co nejdříve vědět, zda, pro kolik osob a na kolik nocí budete ubytování potřebovat.
Směr cesty Praha - Ostravice hotel Zlatý Orel
387 km – 4-5 hodiny
(trasa je znázorněna v aktivní mapě, stačí kliknout na odkaz "Zvětšit mapu" pod níže uvedeným náhledem)
Zvětšit mapu
Obci Ostravice projeďte celou skoro až na samý konec. Na levé straně uvidíte dřevěnou sochu orla. Zde odbočte doleva.
Pokud se ocitnete v blízkosti přehrady Šance, zajeli jste příliš daleko a musíte se vrátit.
Parkujte prosím na dolním parkovišti a nechte se vyvézt. V den svatby bude doprava na hotel zajištěna. V ostatní dny volejte na recepci hotelu 558 682 181, odkud pro vás pošlou terénní automobil.
V místě svatby na hotelu Zlatý Orel bude v sobotu kolem poledne připraveno občerstvení, abyste se mohli na tu slávu řádně posilnit.
Okolo 14:30 by měl Ian začít bilingvní vyjednávání, a pokud uspěje, začne v 15:00 hodin samotný obřad.
Po té bude část svatebčanů požádána o pózování pro slečnu fotografku.
Večeře se začne podávat okolo 18:30 hodin. Po ní přijde řada na ty, kteří si přejí mít proslov.
Následuje zábava a veselice až do rána bílého!
Na závěr bych vás chtěla požádat o pochopení ve věci svatebních darů. Vzhledem k cetování letadlem a váhovému omezení zavazadel nebude možné si domů odvézt jakékoliv hmotné svatební dary.
Dlouho jsme přemýšleli, jak tento problém vyřešit. Napadlo nás, vybrat si v Praze obraz (nebo i několik obrazů), které bychom si následně hromadně přepravili po moři do Johannesburgu. Pokud byste nám chtěli na tento "hromadný" svatební dar přispět, je možné zaslat zvolenou částku na účet číslo:
19-3470440207/0100 (reference: „Svatební dar“, účet je veden u KB na jméno Veličková Soňa)
Děkujeme všem za pochopení.
Těšíme se na vás!
Radka & Ian
čtvrtek 23. října 2008
neděle 19. října 2008
Vikend
Tak jsem si rikala, co se u nas pres den deje, ze nestiham ani nic napsat na web?
Co se napriklad delo tento vikend?
Jelikoz jsme meli minuly tyden mensi drama s kotaty, rozhodli jsme se tento vikend zustat doma a ujistit tak nase chlupace, ze stale tvorime fungujici rodinnou jednotku.
Plan se zvrtlu hned v sobotu rano, kdy jsme se v jakemsi silenem amoku rozhodli jit pesky do obchodu, zakoupit bezglutanovy chleba.
Bylo po desti a venku bylo az prilis pekne na to sedet doma. Cekali jsme se, ze za hodku budem zpet, ale osklive jsme se pletli!
Nikdy predtim jsme tuto trasu nesli a proto se nam podarilo okamzite zabloutit. Ccestu tam, ktera vede z kopce k rece, pres reku a pak do strmeho kopce jsme zdolali za hodinu a pul!!!
Koupili jsme chlebik a neco malo dalsich surovin, ktere si Ian smele nalozil v batohu na zada a hura zpet.
Tentokrat jsme presne vedeli kudy nejit a zvolili jsme nejprimejsi cestu domu. Blizilo se poledne a slunce prazilo o 106. Nas pochopitelne nenapadlo pouzit rano protiopalovaci krem, takze jsme se pekli jako jako kurata na grilu. Nepomohlo ani, ze si Ian zacal pestovat masivni puchyre za patach a maliccich u nohou.
Cesta zpet vedla kolem domku Colleen a Haydna a tak jsme se zastavili na pokec. Uprimne, chteli jsme zkontrolovat jestli se Haydn uci na pondelni zkousku. Haydn nebyl doma. Nic mene 15 minutova pauzicka a nekolik hltu zarucene ciste vody z Colleenina cistice vody za prisernych 6000 randu, nas osvezili natolik, ze zbylych par kilasku jsme stihli za 15 minut.
Rychla snidane, sprcha a supito presto do obchodu. V planu bylo zakoupit fuksie, nove kolo pro Radusku, vymenit pochroumany telefon a sehnat tenisky pro Iana.
O dve hodiny pozdeji jsme sedeli vycerpani v aute a mirili jsme domu. Za to jsme ale meli nove tenisky, hodinky co meri tep, krokomer, pilaty balon, nove papuce, nekolik tricek, nove boticky pro Iana, 9 zbrusu novych taliru a puged kytek pro Sharon. Nekdy mezi teniskami a novymi tricky jsme totiz byli pozvani ke Kralingenum na veceri.
Ian se doma vrhl na studium manualu a ja jsem se rozhodla osmazit na obed nejakou tu rybu. Nez jsme se dali dokupy byl vecer a my museli vyrazik na veceri. U Kralingenu jsme skoukli jak Nadal dostal vyprask od jakehosi frenchmana. Vsichni se tim neuveritelne trapili. Nechapu proc???
Tonik zacal behem vecera vzpominat na Prahu a podle se vytasil s odporne teplou Becherovkou. Ocenila jsem, ze ji vubec mel a dala jsme si s nim nekolik kalisku. Nevim jestli to bylo tou becherovkou nebo kremovou bombou, kterou jsme spucovala na zaver vecere, ale moje brisko se rozhodlo protestovat. Kdyz jsme po 4 navstivila zachod Ian se smiloval a odvezl me domu.
Kotata jsme nasla schoulena na prahu s koziskama nasaklyma destem. Vesele nas nasledovala do postele, kde na perine blativymi packami vytvorili pozoruhodny vzorek. Kdyz uz jsme skoro spali, prisel nas navstivit sousedovic drsnak zrzek a pod oknem vypukla druha svetova. Jednim skokem jsme zdolali vzdalenost postel - dvere a jako zkusena protiterorova jednotka jsme vyrazili zjednat poradek. Ian zacal desit protivnika hlasitym “hus, hus” a pridal k tomu jakousi kreaci s rukama a nohama, kterou by mu mohl lecktery medajliska z olympijskych her zavidet. Ja jsem se jala vabit Mikese z blizkeho krovi. Eliska nas s nezajmem sledovala ode dveri. Zbezna prohlidka Mikese nas ujistila, ze tentokrat to prezil bez nasledku a rychle opet do pelisku. Okna jsme pro jistotu tentokrat zabednili.
Nedele rano mela puvodne byt asi takto – vstat co nejpozdeji, cajicek na zahrade, precist ranni noviny, doresit pozvanky na svatbu… jenze Ian si stihl neprozretelne, a zrejme pod vlivem alkoholu, domluvit golf, takze se v 7 rano, s poradnou kocovinou, vykulil s postele a bleskurychle se zacal pripravovat. Po vcerejsim opalovani vypadal jako lobstr, coz mu pripomelo se tentokrat natrit poradnou vrstvou portislunecni ochrany. Slupl i snidani co jsem stihla nachystat a v 7:30 byl v cudu. Ja jsem se pak vrhla na prani pradla, zaplaceni nekolika faktur, pripravy seznamu emailovych adres svatebcanu a nez jsem vylezla ze sprchy byl Ian zpatky.
Stale bylo treba se vydat do zahradnictvi a zakoupit fuksie pro nase dva zavesne truhliky. V Lady Beth zahradnictvi meli snad million druhu fuksii a tak jsme si nakonec domu dovezli 10 kousku fuksii prazvlastnich tvaru a barev. Prekvapive do zavesnych truhliku jsme si koupili panasovane koprivy, cert vi proc?
Taky jsme stihli vymenit muj telefon a zastavit se u znamych okouknout jejich nove instalovane zaclony.
Domu jsme dorazili okolo 4. Venku uz se zase dalo prebyvat bez toho aby se jeden potil jako v saune a tak jsme presunuli tv na nasi novou sklapeci policku na zahrade (Soniku, tisicere diky za nalezeni obrazku) a pustili jsme si zaznam nejnudnejsi F1 teto sezony.
Ian si v mezidobi stihl zaplavat a ugrilovat vybornou veceri. No a ja jsem se pustila k psani tehle slohovky. Vikend je pryc a opet jsme toho moc nestihli.
Na zaver prece jen jedna vyborna zprava. Mikulas uz zase skotaci po byte jako by se ctvrtecni trauma vubec nekonalo.
Co se napriklad delo tento vikend?
Jelikoz jsme meli minuly tyden mensi drama s kotaty, rozhodli jsme se tento vikend zustat doma a ujistit tak nase chlupace, ze stale tvorime fungujici rodinnou jednotku.
Plan se zvrtlu hned v sobotu rano, kdy jsme se v jakemsi silenem amoku rozhodli jit pesky do obchodu, zakoupit bezglutanovy chleba.
Bylo po desti a venku bylo az prilis pekne na to sedet doma. Cekali jsme se, ze za hodku budem zpet, ale osklive jsme se pletli!
Nikdy predtim jsme tuto trasu nesli a proto se nam podarilo okamzite zabloutit. Ccestu tam, ktera vede z kopce k rece, pres reku a pak do strmeho kopce jsme zdolali za hodinu a pul!!!
Koupili jsme chlebik a neco malo dalsich surovin, ktere si Ian smele nalozil v batohu na zada a hura zpet.
Tentokrat jsme presne vedeli kudy nejit a zvolili jsme nejprimejsi cestu domu. Blizilo se poledne a slunce prazilo o 106. Nas pochopitelne nenapadlo pouzit rano protiopalovaci krem, takze jsme se pekli jako jako kurata na grilu. Nepomohlo ani, ze si Ian zacal pestovat masivni puchyre za patach a maliccich u nohou.
Cesta zpet vedla kolem domku Colleen a Haydna a tak jsme se zastavili na pokec. Uprimne, chteli jsme zkontrolovat jestli se Haydn uci na pondelni zkousku. Haydn nebyl doma. Nic mene 15 minutova pauzicka a nekolik hltu zarucene ciste vody z Colleenina cistice vody za prisernych 6000 randu, nas osvezili natolik, ze zbylych par kilasku jsme stihli za 15 minut.
Rychla snidane, sprcha a supito presto do obchodu. V planu bylo zakoupit fuksie, nove kolo pro Radusku, vymenit pochroumany telefon a sehnat tenisky pro Iana.
O dve hodiny pozdeji jsme sedeli vycerpani v aute a mirili jsme domu. Za to jsme ale meli nove tenisky, hodinky co meri tep, krokomer, pilaty balon, nove papuce, nekolik tricek, nove boticky pro Iana, 9 zbrusu novych taliru a puged kytek pro Sharon. Nekdy mezi teniskami a novymi tricky jsme totiz byli pozvani ke Kralingenum na veceri.
Ian se doma vrhl na studium manualu a ja jsem se rozhodla osmazit na obed nejakou tu rybu. Nez jsme se dali dokupy byl vecer a my museli vyrazik na veceri. U Kralingenu jsme skoukli jak Nadal dostal vyprask od jakehosi frenchmana. Vsichni se tim neuveritelne trapili. Nechapu proc???
Tonik zacal behem vecera vzpominat na Prahu a podle se vytasil s odporne teplou Becherovkou. Ocenila jsem, ze ji vubec mel a dala jsme si s nim nekolik kalisku. Nevim jestli to bylo tou becherovkou nebo kremovou bombou, kterou jsme spucovala na zaver vecere, ale moje brisko se rozhodlo protestovat. Kdyz jsme po 4 navstivila zachod Ian se smiloval a odvezl me domu.
Kotata jsme nasla schoulena na prahu s koziskama nasaklyma destem. Vesele nas nasledovala do postele, kde na perine blativymi packami vytvorili pozoruhodny vzorek. Kdyz uz jsme skoro spali, prisel nas navstivit sousedovic drsnak zrzek a pod oknem vypukla druha svetova. Jednim skokem jsme zdolali vzdalenost postel - dvere a jako zkusena protiterorova jednotka jsme vyrazili zjednat poradek. Ian zacal desit protivnika hlasitym “hus, hus” a pridal k tomu jakousi kreaci s rukama a nohama, kterou by mu mohl lecktery medajliska z olympijskych her zavidet. Ja jsem se jala vabit Mikese z blizkeho krovi. Eliska nas s nezajmem sledovala ode dveri. Zbezna prohlidka Mikese nas ujistila, ze tentokrat to prezil bez nasledku a rychle opet do pelisku. Okna jsme pro jistotu tentokrat zabednili.
Nedele rano mela puvodne byt asi takto – vstat co nejpozdeji, cajicek na zahrade, precist ranni noviny, doresit pozvanky na svatbu… jenze Ian si stihl neprozretelne, a zrejme pod vlivem alkoholu, domluvit golf, takze se v 7 rano, s poradnou kocovinou, vykulil s postele a bleskurychle se zacal pripravovat. Po vcerejsim opalovani vypadal jako lobstr, coz mu pripomelo se tentokrat natrit poradnou vrstvou portislunecni ochrany. Slupl i snidani co jsem stihla nachystat a v 7:30 byl v cudu. Ja jsem se pak vrhla na prani pradla, zaplaceni nekolika faktur, pripravy seznamu emailovych adres svatebcanu a nez jsem vylezla ze sprchy byl Ian zpatky.
Stale bylo treba se vydat do zahradnictvi a zakoupit fuksie pro nase dva zavesne truhliky. V Lady Beth zahradnictvi meli snad million druhu fuksii a tak jsme si nakonec domu dovezli 10 kousku fuksii prazvlastnich tvaru a barev. Prekvapive do zavesnych truhliku jsme si koupili panasovane koprivy, cert vi proc?
Taky jsme stihli vymenit muj telefon a zastavit se u znamych okouknout jejich nove instalovane zaclony.
Domu jsme dorazili okolo 4. Venku uz se zase dalo prebyvat bez toho aby se jeden potil jako v saune a tak jsme presunuli tv na nasi novou sklapeci policku na zahrade (Soniku, tisicere diky za nalezeni obrazku) a pustili jsme si zaznam nejnudnejsi F1 teto sezony.
Ian si v mezidobi stihl zaplavat a ugrilovat vybornou veceri. No a ja jsem se pustila k psani tehle slohovky. Vikend je pryc a opet jsme toho moc nestihli.
Na zaver prece jen jedna vyborna zprava. Mikulas uz zase skotaci po byte jako by se ctvrtecni trauma vubec nekonalo.
úterý 16. září 2008
Mikeš a včely
Přišla vedra a s nimi poptávka po stinných a chladných místech.
Tak se stalo, že si koťata a včelky zkřížili cestu v jednom stinném koutu zahrady.
Eliška chytře vzala nohy na ramena, ale Mikeš to neodhadl a skončil se dvěma pigáry.
Koukněte jak mu napuchla přední packa. Ta zadní, kde přistálo druhé žihadlo, na tom nebyla tak špatně, přesto chudáček kulhal několik hodin.
Tak se stalo, že si koťata a včelky zkřížili cestu v jednom stinném koutu zahrady.
Eliška chytře vzala nohy na ramena, ale Mikeš to neodhadl a skončil se dvěma pigáry.
Koukněte jak mu napuchla přední packa. Ta zadní, kde přistálo druhé žihadlo, na tom nebyla tak špatně, přesto chudáček kulhal několik hodin.
pondělí 25. srpna 2008
Zahrada bez šíleného stromu
Trvalo mi to nekonečně dlouho, ale nakonec jsem přece jen dostala zelenou a mohla jsem nechat porazit náš šílený strom.
Někdo s neuvěřitelným smyslem pro humor, vysadil uprostřed malinkaté zahrádky velikánský strom, který ať je léto nebo zima shazuje listy o 106.
V létě k tomu návdavkem přihodí lepkavé, žluté květy, které přes noc žuhnou na zem jako hutná sněhová nadílka.
"Naštěstí" se tomuto vyjímečně praktickému stromu nelíbilo v naší nové zahradě a začal chřadnout.
Tak jsme se usnesli, že bude líp když jej necháme odejít do stromečkového nebe.
No řekněte, jestli ta zahrada nevypadá líp?
Někdo s neuvěřitelným smyslem pro humor, vysadil uprostřed malinkaté zahrádky velikánský strom, který ať je léto nebo zima shazuje listy o 106.
V létě k tomu návdavkem přihodí lepkavé, žluté květy, které přes noc žuhnou na zem jako hutná sněhová nadílka.
"Naštěstí" se tomuto vyjímečně praktickému stromu nelíbilo v naší nové zahradě a začal chřadnout.
Tak jsme se usnesli, že bude líp když jej necháme odejít do stromečkového nebe.
No řekněte, jestli ta zahrada nevypadá líp?
středa 13. srpna 2008
Pratchettovská kočka
Právě jsem dočetla útlou knížečku pana Pratchetta na téma koček.
Nejen, že jsem se náramě pobavila, ale konečně jsem pochopila jak to ty naše koťata vlastně myslí?!
například toto vysvětluje hodně....
„Opravdové kočky neloví kvůli žrádlu, ale proto, že vás mají opravdu rády. Proto si uvědomují, že jste do vybavení svého domu bůhvíproč zapomněl začlenit jisté drobnosti, které mu teprve dodají ten pravý punc domova, a snaží se ze všech sil toto vaše opomenutí napravit. Rejsci s ukousnutou hlavou jsou velmi populární, a pokud chcete něco opravdu avantgardního, není nic lepšího než hromádky miniaturních vnitřností. K docílení co nevětšího estetického účinku je nutné tyto předměty ponechat někde, kde je nikdo pár dní nenajde, a dát jim tak možnost se plně rozvinout a vytvořit si vlastní osobnost.“
Terry Pratchett: Nefalšovaná Kočka Str. 63
a co dodat k tomuhle postřehu?
„Zdá se, že poslední člověk na Zemi jednou vyhlédne ze svého protiatomového bunkru a uvidí před sebou kočku, jak trpělivě čeká, až se otevře lednička.“
Terry Pratchett: Nefalšovaná Kočka Str. 133
Prostě Terry kočky moc dobře zná....
Nejen, že jsem se náramě pobavila, ale konečně jsem pochopila jak to ty naše koťata vlastně myslí?!
například toto vysvětluje hodně....
„Opravdové kočky neloví kvůli žrádlu, ale proto, že vás mají opravdu rády. Proto si uvědomují, že jste do vybavení svého domu bůhvíproč zapomněl začlenit jisté drobnosti, které mu teprve dodají ten pravý punc domova, a snaží se ze všech sil toto vaše opomenutí napravit. Rejsci s ukousnutou hlavou jsou velmi populární, a pokud chcete něco opravdu avantgardního, není nic lepšího než hromádky miniaturních vnitřností. K docílení co nevětšího estetického účinku je nutné tyto předměty ponechat někde, kde je nikdo pár dní nenajde, a dát jim tak možnost se plně rozvinout a vytvořit si vlastní osobnost.“
Terry Pratchett: Nefalšovaná Kočka Str. 63
a co dodat k tomuhle postřehu?
„Zdá se, že poslední člověk na Zemi jednou vyhlédne ze svého protiatomového bunkru a uvidí před sebou kočku, jak trpělivě čeká, až se otevře lednička.“
Terry Pratchett: Nefalšovaná Kočka Str. 133
Prostě Terry kočky moc dobře zná....
sobota 2. srpna 2008
Kalahari
Ian pozval v červnu svůj tým s partnery na výlet do Kalaharské pouště.
Odlítali jsme malým letadýlkem pro 20 pasažérů z letiště O.R. Thambo a o hodinku později jsme přistávali na kraťoulinkém a po čertech úzkém přistávacím pruhu kdesi uprostřed pouště.
Kolem dokola se v bezmračném počasí vlnila kalharská tráva jako zlaté moře.
Hned po přistání jsme všichni odklusali do chýše s toaletami, které si pomalu ale jistě zabrali snovači. Jejich hromadné hnízdo pokrývalo celý strop a vypadalo to, že se z nedostatku místa dali do výstavby i druhého podlaží.
Široko daleko nebylo živé duše a tak jsme poslušně naskákali do terénního vozu a nechali se odvézt do neznáma.
Po cestě jsme okoukli několik stád antilop, ale hlavně jsme zjistili, že ačkoliv svítí sluníčko, za jízdy to pořádně pofukuje a jednomu velmi rychle umrzne špička nosu pokud ji nezabalí do šály.
Tswalu lodge je luxusní safari hotel na prahu menšího kopečku na jižní straně Kalaharské pouště. Dozvěděli jsme se, že před námi tam byli ubytovaní Will Smith s rodinkou. Jaká škoda, že jsme nevyrazili o pár dní dříve.
Ian a já jsme vyfasovali chatičku na samém okraji, což si Ian nesmírně pochvaloval. Měl za to, že takhle bude blíže lvům a jiné divé zvěři tam venku.
Na Tswalu panovala přímo koloniální úslužnost. Všichni kolem nás běhali a dolívali nám sklenky, jen co jsme dopili. Na co jsme si vzpomněli, to nám donesli.
Všechno to jídlo a pití nás zmohlo, že po pár dnech jsme se nemohli ani hnout.
Kromě přejídání a výjezdů za divokou florou a faunou, jsme se nechali opečovávat týmem maséru a kosmetiček. Pozor ale, taky jsme si vyšlápli na kopec za Tswalu a někteří se dokonce učili lukostřelbě!
Jednou večer nás zabalili do několika dek a vleže na opalovacích lehátkách jsme absolvovali lekci hvězdopravectví.
Hlavně ale pro nás měli připravené koníky, na nichž jsme se mohli prohánět krajinou o 106. Tedy jen někteří. Můj koník se zkusil dát do cvalu jen jednou a málem přišel o svého jezdce. (Né, že by mu to nějak úžasně vadilo: )
Samozřejmě, že jsme si odvezli několik fotografických trofejí.
Zrovna minulý týden jsem dočetla knížku White Mischief, kde se děj odehrává mezi prvními anglickými kolonisty v Nairobi, hlavním městě Keni. Jeden se hodně dozví o chování těchto vesměs anglických aristokratů a jejich neoprávněně nabubřelém a samolibém jednání v předválečné Keni. Jedna hraběnka se tam například chlubí kolik slonů zastřelila. Nevím z jaké dálky je střílela, ale slon je tak veliký a tak důvěřivý, že jejich „lov“ je asi tak složitý, jako střelba do stáda krav.
Chci tím říct, že jsem ráda, že se dnes změnilo nejen chování „bílých“ k domorodcům, ale i způsob jakým sbírají dnes své safari „úlovky“.
Ian měl pro nás připravené nejedno „malé” překvapení. Jednou ráno nás místo na výlet zavezli na planinu, kde právě nafukovali dva horkovzdušné balóny. Do každého koše se vlezlo 8 lidí, takže jsme poslušně hupli do nejbližšího koše a hurá ke hvězdám.
Teprve seshora je pořádně vidět, že Kalahari je poušť. Navátý písek, dnes zarostlý trávou a menšími keříky, se krásně vlní.
Už jste někdy přistávali v balónu? Nejprve si „řidič“ vyhlédne relativně prázdné místo k přistání. Pak zavelí: Všichni na podlahu! a posádka se nejen stulí na podlahu koše, ale taky musí popadnout připravená bezpečnostní lana. Pak nezbývá než se modlit, protože malinkými okýnky ve výpletu koše je vidět jak se země přibližuje a PŘIBLIŽUJE A ... Když koš poprvé narazí na zem tak to s ním škubne a vymrští jej to opět do vzduchu. To se opakuje ještě několikrát a nakonec se svalí na stranu a je vláčen dokud balónu nedojde dech. Napadlo mě, že by vtipné, kdyby nám v cestě stál nějaký ten keřík nebo i strom.
Po přistání nám rozdali skleničky se šampaňským a posléze nás odvezli na místo, kde pro nás měli nachystanou festovní safari snídani uprostřed pouště. Dokonce nám přivezli i záchůdek!!
Domu jsme přijeli tak akorát na začátek mužského finále ve Wimbledonu. Zasedli jsme k TV a jak už to u nás v JNB chodí, vypnuli nám elektrický proud. Naštěstí v Londýně pršelo a utkání se protáhlo do pozdních večerních hodin, kdy nám proud opět šel.
Federerova prohra byla jedinou nepříjemnou vzpomínkou na krásný prodloužený víkend v africké poušti.
Odlítali jsme malým letadýlkem pro 20 pasažérů z letiště O.R. Thambo a o hodinku později jsme přistávali na kraťoulinkém a po čertech úzkém přistávacím pruhu kdesi uprostřed pouště.
Kolem dokola se v bezmračném počasí vlnila kalharská tráva jako zlaté moře.
Hned po přistání jsme všichni odklusali do chýše s toaletami, které si pomalu ale jistě zabrali snovači. Jejich hromadné hnízdo pokrývalo celý strop a vypadalo to, že se z nedostatku místa dali do výstavby i druhého podlaží.
Široko daleko nebylo živé duše a tak jsme poslušně naskákali do terénního vozu a nechali se odvézt do neznáma.
Po cestě jsme okoukli několik stád antilop, ale hlavně jsme zjistili, že ačkoliv svítí sluníčko, za jízdy to pořádně pofukuje a jednomu velmi rychle umrzne špička nosu pokud ji nezabalí do šály.
Tswalu lodge je luxusní safari hotel na prahu menšího kopečku na jižní straně Kalaharské pouště. Dozvěděli jsme se, že před námi tam byli ubytovaní Will Smith s rodinkou. Jaká škoda, že jsme nevyrazili o pár dní dříve.
Ian a já jsme vyfasovali chatičku na samém okraji, což si Ian nesmírně pochvaloval. Měl za to, že takhle bude blíže lvům a jiné divé zvěři tam venku.
Na Tswalu panovala přímo koloniální úslužnost. Všichni kolem nás běhali a dolívali nám sklenky, jen co jsme dopili. Na co jsme si vzpomněli, to nám donesli.
Všechno to jídlo a pití nás zmohlo, že po pár dnech jsme se nemohli ani hnout.
Kromě přejídání a výjezdů za divokou florou a faunou, jsme se nechali opečovávat týmem maséru a kosmetiček. Pozor ale, taky jsme si vyšlápli na kopec za Tswalu a někteří se dokonce učili lukostřelbě!
Jednou večer nás zabalili do několika dek a vleže na opalovacích lehátkách jsme absolvovali lekci hvězdopravectví.
Hlavně ale pro nás měli připravené koníky, na nichž jsme se mohli prohánět krajinou o 106. Tedy jen někteří. Můj koník se zkusil dát do cvalu jen jednou a málem přišel o svého jezdce. (Né, že by mu to nějak úžasně vadilo: )
Samozřejmě, že jsme si odvezli několik fotografických trofejí.
Zrovna minulý týden jsem dočetla knížku White Mischief, kde se děj odehrává mezi prvními anglickými kolonisty v Nairobi, hlavním městě Keni. Jeden se hodně dozví o chování těchto vesměs anglických aristokratů a jejich neoprávněně nabubřelém a samolibém jednání v předválečné Keni. Jedna hraběnka se tam například chlubí kolik slonů zastřelila. Nevím z jaké dálky je střílela, ale slon je tak veliký a tak důvěřivý, že jejich „lov“ je asi tak složitý, jako střelba do stáda krav.
Chci tím říct, že jsem ráda, že se dnes změnilo nejen chování „bílých“ k domorodcům, ale i způsob jakým sbírají dnes své safari „úlovky“.
Ian měl pro nás připravené nejedno „malé” překvapení. Jednou ráno nás místo na výlet zavezli na planinu, kde právě nafukovali dva horkovzdušné balóny. Do každého koše se vlezlo 8 lidí, takže jsme poslušně hupli do nejbližšího koše a hurá ke hvězdám.
Teprve seshora je pořádně vidět, že Kalahari je poušť. Navátý písek, dnes zarostlý trávou a menšími keříky, se krásně vlní.
Už jste někdy přistávali v balónu? Nejprve si „řidič“ vyhlédne relativně prázdné místo k přistání. Pak zavelí: Všichni na podlahu! a posádka se nejen stulí na podlahu koše, ale taky musí popadnout připravená bezpečnostní lana. Pak nezbývá než se modlit, protože malinkými okýnky ve výpletu koše je vidět jak se země přibližuje a PŘIBLIŽUJE A ... Když koš poprvé narazí na zem tak to s ním škubne a vymrští jej to opět do vzduchu. To se opakuje ještě několikrát a nakonec se svalí na stranu a je vláčen dokud balónu nedojde dech. Napadlo mě, že by vtipné, kdyby nám v cestě stál nějaký ten keřík nebo i strom.
Po přistání nám rozdali skleničky se šampaňským a posléze nás odvezli na místo, kde pro nás měli nachystanou festovní safari snídani uprostřed pouště. Dokonce nám přivezli i záchůdek!!
Domu jsme přijeli tak akorát na začátek mužského finále ve Wimbledonu. Zasedli jsme k TV a jak už to u nás v JNB chodí, vypnuli nám elektrický proud. Naštěstí v Londýně pršelo a utkání se protáhlo do pozdních večerních hodin, kdy nám proud opět šel.
Federerova prohra byla jedinou nepříjemnou vzpomínkou na krásný prodloužený víkend v africké poušti.
Koťata
Dneska je krásné zimní odpoledne a já se na zahradě snažím nalapat co nejvíce sluníčka. Chvilku jsem zvažovala co „nenáročného“ bych při takovém lelkování mohla ještě „zvládnout“ a napadlo mě, že bych si mohla uklidit v PC.
No nebudu to protahovat, našla jsem tyhle nedávné fotky našich chlupáčů.
Komentář je k tomu jen pokud si to pustíte přes http://radiiik.rajce.idnes.cz/Kotata_zima_2008/
Na těch prvních fotečkách se naparuje Eliška a poslední tři obrázky ukazují jak si Mikuláš umí najít teplé místečko na spaní. Hlavně nenápadně.....
No nebudu to protahovat, našla jsem tyhle nedávné fotky našich chlupáčů.
Komentář je k tomu jen pokud si to pustíte přes http://radiiik.rajce.idnes.cz/Kotata_zima_2008/
Na těch prvních fotečkách se naparuje Eliška a poslední tři obrázky ukazují jak si Mikuláš umí najít teplé místečko na spaní. Hlavně nenápadně.....
čtvrtek 31. července 2008
Narcisy
Tuhle jsem řešila se Soňkou malý překladatelský oříšek.
Jak se správně česky označí malá skupinka narcisů?
Já jsem navrhovala jezírko narcisů a protože nás nic lepšího nenapadlo tak to bude v téhle historce „jezírko“.
Někdy si myslím, že Knowledge*, náš zahradník si ze mně tropí šprťouchlata. Tuhle jsem ho nechala sadit narcisy a povídám mu: Buď tak hodný a vysaď je do skupinek semhle, semhle a semhle. Hlasitě jsem se začala rozplývala nad tím, jak krásně to bude vypadat až se nám na jaře vyklubou v krásné malé jezírka narcisů. Knowledge pokýval hlavou, jako že rozumí a dal se do práce.
Přišlo jaro a s ním narcisy. A jaké krásné jsou! Jenomže ne jezírka, ale za...ne řady narcisů! Voják vedle vojáka. Tři tenoučké lístečky, hubený stonek a nahoře květ. Koukala jsem na ně, jak se tam tak rezignovaně řadí a říkala jsem si, kde se stala chyba?
Že by mi nerozuměl nebo na mně uplatňoval další z jeho talentů -„selektivní vnímání“?
Tak nebo tak mám plnou zahradu ubožáčků narcisů, které v létě bude třeba přesadit.
Stále zvažuju jestli tím pověřím „pana znalého“ ??
*Knowledge je anglický překlad jeho Malawijského jména, které nám neřekl. V češtině to znamená „znalost“ nebo „vědomost“. :)
Tady zřejmě taky improvizoval...:(
Tahle neuvěřitelná modrá zápava vyrostla z jediného rostlinky. Pod vším tím modrem je jen jediný stonek. Jo, jo - Afrika !!!!
Jak se správně česky označí malá skupinka narcisů?
Já jsem navrhovala jezírko narcisů a protože nás nic lepšího nenapadlo tak to bude v téhle historce „jezírko“.
Někdy si myslím, že Knowledge*, náš zahradník si ze mně tropí šprťouchlata. Tuhle jsem ho nechala sadit narcisy a povídám mu: Buď tak hodný a vysaď je do skupinek semhle, semhle a semhle. Hlasitě jsem se začala rozplývala nad tím, jak krásně to bude vypadat až se nám na jaře vyklubou v krásné malé jezírka narcisů. Knowledge pokýval hlavou, jako že rozumí a dal se do práce.
Přišlo jaro a s ním narcisy. A jaké krásné jsou! Jenomže ne jezírka, ale za...ne řady narcisů! Voják vedle vojáka. Tři tenoučké lístečky, hubený stonek a nahoře květ. Koukala jsem na ně, jak se tam tak rezignovaně řadí a říkala jsem si, kde se stala chyba?
Že by mi nerozuměl nebo na mně uplatňoval další z jeho talentů -„selektivní vnímání“?
Tak nebo tak mám plnou zahradu ubožáčků narcisů, které v létě bude třeba přesadit.
Stále zvažuju jestli tím pověřím „pana znalého“ ??
*Knowledge je anglický překlad jeho Malawijského jména, které nám neřekl. V češtině to znamená „znalost“ nebo „vědomost“. :)
Tady zřejmě taky improvizoval...:(Když teď nad tím přemítám, tak by mě zajímalo jak dopadnou mamčiny konvalinky, které měl sadit v ten samý den.
Tahle neuvěřitelná modrá zápava vyrostla z jediného rostlinky. Pod vším tím modrem je jen jediný stonek. Jo, jo - Afrika !!!!
Zluta karta
Od meho prijezdu uplynulo uz hodne dni, ale nemuzu zapomenout na to jak jsem z pocatku „trpela“ tim, ze jsem nevlastnila zadnou kartu. Napriklad zadna telefonni spolecnost mi nechtela prodat telefon, ponevac jsem mela jen turisticke vizum, zadny ucet za vodu nebo plyn, kterym bych prokazala, ze mohu platit ucty, zadny vyplatni pasek a ani jednu jedinou platebni kartu pro mistni obchody. Tim myslim, karty vydavane obchodnimy domy, ktere opravnuji nakupovat jen v tom danem obchodu. Napriklad Woolworths (Tesco) vyda karty vsem clenum rodiny a mesicne si stahne z uctu tolik, kolik rodinka utratila. Vsichni vime jak tyhle „karty misto penez“ funguji na zakazniky. Vsichni utraci jako divi!
Dnes mam nastradanych karet do aleluja. Mam kartu do kina, kartu na benzin, kartu do fitka, kartu do knihovny, kartu golfoveho klubu, kartu ze zahradnickeho centra, kartu k reznikovi no a samozrejme karty z obchodu clicks (drogerie), woolworths (jidlo), edgars (obleceni) a exclusive books (knizky). Pripoctete ridicak, pas, kreditni a debitni platebni kartu, kartu pojistence a najednou se vam do peneznky uz nevejde vubec nic.
Jste sice v bezpeci, ponevac nenosite u sebe vice nez je potreba na zaplaceni parkovani, ale tech karet uz je opravdu trochu moc.
Pred chvili jsem vyfasovala zbrusu novou kartu – ockovaci zlutou kartu. Pristi mesic se chystame do Tanzanie a je treba se prozretelne chranit. Ian a ja jsme dneska nastoupili pred sestru Maragret, ktera vyzbrojena 10 injekcemi nam kazdnemu pichla injekci proti zlute horecce, zloutence A, tetanu, obrne a jak se tady rika „for good measures“ – navdavkem, jeste do zadecku injekci vitaminu B.
A za odmenu jsem si mohla odnest svoji novou, zlute se skvouci, ockovaci karticku. Neni to parada?!!!
Dnes mam nastradanych karet do aleluja. Mam kartu do kina, kartu na benzin, kartu do fitka, kartu do knihovny, kartu golfoveho klubu, kartu ze zahradnickeho centra, kartu k reznikovi no a samozrejme karty z obchodu clicks (drogerie), woolworths (jidlo), edgars (obleceni) a exclusive books (knizky). Pripoctete ridicak, pas, kreditni a debitni platebni kartu, kartu pojistence a najednou se vam do peneznky uz nevejde vubec nic.
Jste sice v bezpeci, ponevac nenosite u sebe vice nez je potreba na zaplaceni parkovani, ale tech karet uz je opravdu trochu moc.
Pred chvili jsem vyfasovala zbrusu novou kartu – ockovaci zlutou kartu. Pristi mesic se chystame do Tanzanie a je treba se prozretelne chranit. Ian a ja jsme dneska nastoupili pred sestru Maragret, ktera vyzbrojena 10 injekcemi nam kazdnemu pichla injekci proti zlute horecce, zloutence A, tetanu, obrne a jak se tady rika „for good measures“ – navdavkem, jeste do zadecku injekci vitaminu B.
A za odmenu jsem si mohla odnest svoji novou, zlute se skvouci, ockovaci karticku. Neni to parada?!!!
středa 30. července 2008
Cerven mesic bezpecnosti
Jen stezi se da popsat jak je afrika krasna. Myslim, ze ani neexistujou jmena pro vsechny barvy zapadajiciho a vychazejiciho slunce. Nevim k cemu bych prirovnala vuni safari a slova mi chybi, kdyz mam vyjadrit respekt ke vsem tem, co dokazi prezit v podminkach jake tady jsou a pritom se uprimne radovat ze zivota.
Je hrich, ze tak krasna zeme se pomalu, ale jiste stava dobrovolnou luxusni veznici pro ty co maji co ztratit. Chudi nebo bohati, vsichni jsme dennodenne vystaveni hrozbe, ze nas nekdo prepadne. To, ze o neco prijdem, je celkem zarucene. To jestli to prezijem, je nejiste.
Minuly tyden moji znamou prepadli doma tri zlodeji s pistolemi. Zrovna poradali vecirek a zhruba 15 hostu bylo s pistoli prilozenou k hlave obrano skoro i o kalhoty. Predstava, ze ani doma neni clovek v bezpeci je strasidelna.
Tuto sobotu byla Brittany unesena taxikem, kterym se vracela na koleje. Taxikar se ji snazil osahavat a nakonec ji vyhodil z auta v liduprazdne oblasti. Je velke stesti, ze vyvazla jen s par odreninama a ze prisla jen o telefon, fotak a penezenku.
V pondeli prisla Ianova kolegyne o vsechny okna v aute. Rano v 9 hod, za naproste dopravni spicky, k ni na semaforu prisli 4 chlapici, rozmlatili vsechny okna a s pistoli ji pozadali aby vystoupila z auta. Je zazrak, ze se ji podarilo ujet.
Pridejde upadajici ekonomickou situaci a zeptejte se sami sebe jestli byste odsud radeji neodjeli?
Ja docela urcite ano. Je mi naprosto nepochopitelne jak moc mistni miluji tuhle porouchanou zemicku. Pri debatach na toto tema se jim zamzi pohled a ac to nevypada, jsou uprimne hrdi na progres, ktery pod vsim tim nanosem problemu lze pozorovat.
Je pravda, ze kdyby vsichni utekli, tak to tady bude horsi a horsi.
Proto mozna lze vysvetlit zoufale pokusy o trochu normalni zivot na ukor vlastni svobody.
Me male auticko bude mit od pristiho tydne „mrize“ na oknech. Nas dum bude od patku obehnany lejzrovymi paprsky jako sejf svycarske banky a Ian i ja mame mobil nastaveny tak, aby na pozadani ukazoval pozici toho druheho.
Co o tom rict vice? Snad jen, ze co te nezabije, te posili!
Je hrich, ze tak krasna zeme se pomalu, ale jiste stava dobrovolnou luxusni veznici pro ty co maji co ztratit. Chudi nebo bohati, vsichni jsme dennodenne vystaveni hrozbe, ze nas nekdo prepadne. To, ze o neco prijdem, je celkem zarucene. To jestli to prezijem, je nejiste.
Minuly tyden moji znamou prepadli doma tri zlodeji s pistolemi. Zrovna poradali vecirek a zhruba 15 hostu bylo s pistoli prilozenou k hlave obrano skoro i o kalhoty. Predstava, ze ani doma neni clovek v bezpeci je strasidelna.
Tuto sobotu byla Brittany unesena taxikem, kterym se vracela na koleje. Taxikar se ji snazil osahavat a nakonec ji vyhodil z auta v liduprazdne oblasti. Je velke stesti, ze vyvazla jen s par odreninama a ze prisla jen o telefon, fotak a penezenku.
V pondeli prisla Ianova kolegyne o vsechny okna v aute. Rano v 9 hod, za naproste dopravni spicky, k ni na semaforu prisli 4 chlapici, rozmlatili vsechny okna a s pistoli ji pozadali aby vystoupila z auta. Je zazrak, ze se ji podarilo ujet.
Pridejde upadajici ekonomickou situaci a zeptejte se sami sebe jestli byste odsud radeji neodjeli?
Ja docela urcite ano. Je mi naprosto nepochopitelne jak moc mistni miluji tuhle porouchanou zemicku. Pri debatach na toto tema se jim zamzi pohled a ac to nevypada, jsou uprimne hrdi na progres, ktery pod vsim tim nanosem problemu lze pozorovat.
Je pravda, ze kdyby vsichni utekli, tak to tady bude horsi a horsi.
Proto mozna lze vysvetlit zoufale pokusy o trochu normalni zivot na ukor vlastni svobody.
Me male auticko bude mit od pristiho tydne „mrize“ na oknech. Nas dum bude od patku obehnany lejzrovymi paprsky jako sejf svycarske banky a Ian i ja mame mobil nastaveny tak, aby na pozadani ukazoval pozici toho druheho.
Co o tom rict vice? Snad jen, ze co te nezabije, te posili!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)