sobota 27. února 2010

Na pastvě

Právě jsme se vrátili z dnešního praktického školení.

Dneska jsme se učili jak správně používá klíč k určování stromů. Jednoduše nás vypustili do parku a pod dohledem jsem škubali ze stromů větvičky, které jsme pak museli podle knížky určovat.

Řeknu vám, že po našem přechodu tam po nás moc nezbylo. Bylo nás asi 30 a když si každý uškubl s 2m stromečku svoji větvičku, chudák stromek měl co dělat, aby se vůbec ještě mohl jako stromek tvářit.

Počasí nám vyšlo a příliš jsme se nepekli, ale přece jen mě to po pár hodinách přestalo bavit. Jednak jsem měla hlad, ale hlavně mě nebavilo, že všechny ty stromky jsou na jedno brdo. Samá hlošina, která se většinou liší různými tvary bobulí. Nuda, nuda, šeď, šeď... Holt je říkají tomu tady bush a né park. A bush se do češtiny překládá jako křoví.

Takhle to vypadalo v Melville Koppies, kde jsme dneska byli.

Jedinou záchranou byla knížka, která byla plná spousty zajímavých vedlejších informací. Například, že některé druhy stromů jsou tak jedovaté, že i jídlo připravené na ohni z toho dřeva může zabít člověka.

No řekli byste to do téhle nevinně vypadající rostlinky?

Acokanthera oppositifolia - Common Poison-bush

Než nás rozpustili domů, připomněli nám, že za 14 je třeba odevzdat domácí úkol o trávách. Ian a já jsme se k tomu ještě nedostali, takže jsme se závistivě koukali na borce, kteří se vytasili se skoro vyplněnými formuláři a vylisovanými vzorky. Tuším že máme za úkol nasbírat 25 vzorků přesně podle seznamu a sepsat o nich referát.

Doufali jsme, že příští víkend, který je opět věnovaný trávám, bychom mohli využít ke sbírání a nebyli jsme sami. Protože jakmile nám některý z instruktorů ukázal na trs trávy, která se má dodat, všichni se na ni hladově vrhli jako by to byla poslední kůrka chleba na světě. Po našem zásahu tam nezbyl ani lísteček ani stébélko. Nic.. byl to mazec...

Žádné komentáře: