Máme za sebou první víkend praktického školení v přírodě. Tentokrát jsme probírali druhy trav a typy listů.
Řekla bych že naše bilance není vůbec špatná. Pochopili jsme, že o trávě nevíme zhola nic a o listech jsme zjistili, že je jeden jako druhý.
Za to jsme si dovezli príma opálení – rozumějte vypálené hodinky, rukávy od trička, ponožky apod. Pak taky spoustu naškubané trávy a větviček. Jo a Ian skóroval i pěknou kocovinu. Jednoznačně to byl velmi vydařený víkend.
Od 7:30 jsme se pak pod dohledem Michelle, profesorky Kapské university, pokoušeli rozeznat jednotlivé druhy květenství trav. To abychom mohli podle atlasu identifikovat kteroupak to trávu právě žvýká ta či ona antilopa. Případně když se někdy budem prohánět buší, tak abychom neztráceli čas a nehledali býložravce na místech, kde poznáme, že roste tráva nevalné chutě.
Tak či onak, po první hodině jsem pochopila, že to bude boj. Těch zatracených trav je hodně a rozdíly mezi nima jsou nepatrné.
To mi připomíná, že jsme všichni pracovali s lupou a není nad to, když se lupou snažíte dopátrat jestli se semínka kroutí doleva či doprava a najednou zjistíte, že se koukáte přímo do obličeje pavoukovi, který se stejně překvapeně kouká na vás a přemýšlí proč mu cloumáte s jeho bydlíkem?!
Po dvou dnech jsme se konečně jakž takž naučili rozeznat základních 13 druhů květenství (inflorescences).
Vy si teď asi vybavujete některá ještě ze školy .... mnohoramenný vrcholík, dvouramenný vrcholík (vidlan), jednoramenný vrcholík (vijan, vějířek, šroubel, srpek), hrozen, klas, palice, klásek, okolík, hlávka, úbor, chocholík a laty, ty taky, ty taky°... Nemachruju, tohle jsem okopírovala z internetu.
Navíc je mi tahle informace na prd, protože se učíme trávy místní, žádné naše středozemní psinečky, srhu nebo lipnici. A navíc se to stejně musím naučit anglicky.
Těžší než poznat jestli jde o stlačenou latu (compacted panicle) , uzavřenou latu (contracted panicle), méně uzavřenou latu (slightly contracted panicle), otevřenou latu (open panicle) nebo dokonce postranně uzavřenou latu (side-ways contracted panicle) je rozeznat co je k sakru ještě osina (awn) a co už je pluška (spikelet), případně jestli je to ještě nějaká úplně jiná štětina. Z toho jsme oba, Ianem i já, úplně vyřízení.
Proto jsme byli rádi, že si nás odpoledne vzal profesor Andrew a zopakoval s námi druhy listů a řazení listů na větvičkách. Na velmi kratičkou chvíli nám tím zvedl náladu, protože jsme si mysleli, že to je přece jasné jak facka a že identifikace stromu bude hračka.
Pravda by to byla, kdyby ty africká stromy nevypadaly všechny jako trnitá hlošina před chcípnutím. Všechny listy byly stejné a tak jsme stejně museli začít studovat jak které listy smrdí, kterým směrem vedou chloupky, jestli jsou v listu skvrnky když se na něj díváme proti světlu, či co se děje když jej přetrhneme nebo když jej dáte na jazyk....
Od úplného zoufalství nás mohlo zachránit už jen to chlazené pivo a radost z toho, že v tom nejsme sami.
V kempu krásně plápolal ohýnek a i přesto, že jsme se všichni pekli celý den na sluníčku za teploty 40C ve stínu, velmi rádi jsme se shlukli okolo táboráku a hromadně jsme žehrali na svůj úděl. Čím blíž byla večeře, tím se někteří z nás stávali hlasitější a opilejší. Ian ráno vypadal velmi pobledle a se slovy "to byl ale pěkný večer" si šel dát aspirin a colu.
Přes mohutné veselení zvládli všichni v neděli vstanout a neprospat několik dalších lekcí. Po obědě jsme zbalili stany, nasedli do aut a vyrazili jsme domů.
Ve středu nás čeká další teoretická lekce a na příští školení v přírodě si počkáme dva týdny.
Když teď vím jak vážně to myslí, jsem strašně ráda, že díky návštěvy Veličků zmeškáme školení o pavoucích. Mám špatné tušení, že půjde o velmi intimní kontakt s osminožci, o který moc nestojím.
° Pro ty, co neví, tohle je hláška paní Medřické, co by maminky v Takové normální rodince v díle Kačenčin nápadník. Měli byste si to zopaknout….! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat