Kamikaze

Dneska jsme prisli domu a nasli jsme na okne tohle umelecke dilo.

Nikde zadne dalsi stopy, takze si myslime, ze to prezil :)

Podle vseho nam nejaky poblazneny holub chtel zanechat na okne vzkaz - "Hasta la vista, baby!"

Druhé kolo

Zdá se, že ani 75% šance na úspěch nám nestačila. Jdeme rovnou do druhého kola a někdy okolo 1. prosince bychom to mohli zkusit znovu.

Kroupy

Včera u nás opět padaly kroupy. Celé to trvalo asi 5 minut, ale stalo to za to.

Ian a já jsem tu smršť chytili v autě po cestě domu. V takové chvíli nezbývá motoristům než se zastavit a počkat až to přejde.

V autě to pak vypadá jakoby na vás někdo sypal z vlečky štěrk. Kroupy se rozpraskávaly o přední sklo a kapotu tak hlasitě, že jsem si myslela, že se něco dozajista brzy rozbije.

My i auto jsme to přežili bez následků, ale doma jsme zjistili, že Elišku chytila ta bouřka venku a že se stihla, dupka naše malá, schovat jen pod takový slaboučký keříček.

Našli jsme ji tam úplně promočenou a vystrašenou.

Ty kroupy byly velké asi jako blůmy, takže dobře mířená kroupa mohla způsobit velké bolesti.

Ještě že je Eli celá a že se jí nic nestalo.

Doslov.

Ráno našel Ian na zahradě opuštěné ptáčátko. Počítáme, že je sirotek, tak ho za chvíli povezu k veterináři. Nechci ani pomyslet jaká kanonáda to musela být pro všechno ptactvo.

Ferda a Ferda

OK – OK, ještě pořád jsem se nedostala k tomu, abych napsala na web jak jsem se měla v ČR, ale teď na to budu mít dva týdny, tak bych to měla brzy zpravit.

Každopádně bych Vám chtěla popsat jak jsme dostali Ferdu a Ferdu. A to dříve než to všechno zevšední pod nánosem nových událostí.

Na nových Penhejlátkách jsme začali pracovat už v Pze a jestli se nám povedou, tak to bude zásluha nejen MedeFemu, ale taky díky „strejdovi“ Míšovi, který mi svědomitě a bezbolestně každé ráno džogal injekci za injekcí.

To se ale předbíhám. Takže po všech nutných operacích, které jsme jak Ian, tak já, absolvovali, jsme se dopracovali k tomu, že jsem před pár týdny mohla začít cyklus hormonálních injekcí pro umělé oplodnění.

Začali jsme s injekcemi, které jsem s sebou vezla už v ČR a zbytek těch komplexnějších mixů jsem dostala až v JNB.

Ian mixoval lektvary jako hotový profík. Natahoval do injekční stříkačky roztoky z jedné ampulky, aby je pak smíchal s tekutinou v jiné ampulce, a to celé pak zas do jiné a tak dále ....!

Oba jsme to statečně zvládli a pan doktor nás minulý týden pochválil, když se na skenu ukázalo pěkných 16 vajíček. Asi to bude mít co dělat s tím, že jsem přesně podle letáku na lécích prospala více než tři čtvrtiny dne J

V úterý mi všechny vajíčka vzali a hned je i oplodnili. Celý minulý týden jsem každé ráno v 9:30 dostala zprávu jak se naše miminka mají.

První den to byl trošku šok, protože se úspěšně podařilo oplodnit pouze 9 a do druhého dne jich přežilo jen 7.

Ale i to je pěkné číslo, ze kterého jsme s Ianem měli radost. Já jsem se postupně začala připravovat na budoucí časy a začala jsem hltat knížky o tom co čekat, když čekáte.

Těšili jsme se na holčičku nebo i na dvě a už jsme začali studovat i kalendář pro vhodné jména.

Ve čtvrtek nám umřelo další embryo a tak na pateční testy zůstalo pouhých 6 malých bobíšů.

V pátek jsme se dozvěděli, že i ten 6 „little one“ = jek mu říkala naše embryoložistka Aldo, se chová nějak podivně.

Přesto plná pozitivních nadějí provedla PGT (Preimplantation Genetic Test) na všech šesti.

Murphyho zákon zafungoval a my jsme se dozvěděli, že všech 6 jsou kluci, a taky že 4 z nich mají různé problémy s chromozomy, pro které je bohužel museli vyřadit z úspěšného procesu implantace.

Dneska ráno jsme si tedy šli pro ty zbývající dvě embrya, která všechno toto šťastně přežila.

Ráno v 7:30 jsme dorazili do liduprázdné kliniky. Byly jsme tam jen 4, které jsme si šly vyzvednou naše potomstvo.

Hodna paní sestřička nám vysvětlila co nás čeká a přidala kratší přednášku o tom, čeho se v příštích 24 hodinám máme vyvarovat. Na to se obrátila na naše manžely a znovu jim připomenula, že v tuhle dobu je obzvlášť důležité abychom byly co nejvíce v klidu a že se mají připravit na „cokoliv“ J

Ian to komentoval slovy, „že to u nás nebude nic nového pod sluncem“.

Chvilku na to se ze sálu ozval pan doktor, že mu chybí sestra a že třeba ji rychle najít, protože jedna várka vajíček se začala líhnout a že je třeba je okamžitě implantovat.

Hádejte čí to byli nezbedníci, co ztropili ten chaos.

Samozřejmě kluci Penhalovci.

Ještě nejsou ani centimetr velcí a už o sobě dávají takhle vědět světu.

Šupi presto mě převezli na sál, bleskurychle mi ukázali snímky dvou miniaturních „medúzek“ a ani ne za 2 minuty byli kluci tam, kde by měli strávit příštích 9 měsíců.

Moc se na ně s Ianem těšíme, i když budeme muset zapracovat na jménech. Nemůžeme jim přece říkat Kristýna a Alice? Prozatím jsou to Ferda a Ferda J

Za 14 dní nás čeká první test. Tak nám držte palce!

Ferda a Ferda, jak se snaží vysoukat ze skořápky.

MACHOTO

Nemela jsem jeste cas popsat vam jake byly zkousky a jak vlastne dopadl muj pobyt v CR.

Ted uz jsem ale zpatky a nez se vsechno utrese do zajetych koleji, a ja budu mit vice casu na psani, musim se aspon podelit o dnesni zazitek.

Pred casem jsem koupili dum, ktery hodlame zrenovovat a opet prodat. Pokud mozno v co nejkratsim case.

Situaci stezuje rodina, ktera tam zatim zije a jak to vypada, tak celkem lacine. Teprve nedavno jsme zjistili, ze krome toho, ze nam odmitaji platit najem, tak uz pres rok nezaplatili ani vodu ani elektrinu.

Navic nam brani v renovaci, jelikoz nepousti nikoho na pozemek a kdyz jsem byla pryc doslo pry k incidentu, kdy jednoho delnika dokonce zbili.

Ian tedy rozhodl, ze je treba prejit k drastictejsi metode a najmul vymahace.

Probehlo to asi takhle.

Vcera dopoledne se v dohodnutou dobu dostavili k domu nasi dva jednatele (architect a pravnik) a s nimi ctverice namakanych cernochu v uniforme MACHOTO. Tato ‘firma’ ma tak neotresitelnou povest, ze pote co jim pani otevrela dvere, jeji prvni slova byla “vy jste me prisli zabit?”.

Kdyz ji bylo vysvetleno, ze tito panove jsou nasi “konzultanti” a ze budou pritomni dalsimu jednani s nimi, byli vsichni vpusteni dovnitr.

Pry doslo na krik a vyhrozovani, ze strany najemcu-neplaticu, na cez se pry Siswe, ten co zbil toho delnika, zvedl a odficel ve svem voze za kvileni pneumatic a cmoudu. Asi po pul hodine prijelo k domu 6 policejnich aut s houkackami.

Vsech 12 cetniku pak vysetrovalo co se stalo. Nasi jednatele byli na tuto alternative pripraveni a predvedli baterii dokumentu o tom, ze nam patri tento dum a ze lide co tam ted bydli jsou tam, uz ted nelegalne, a hlavne, ze neplati a jinak zabranuji nasemu obchodnimu zameru.

Inu policie pry udela jen potichu celem vzad a odjela. Siswe se pry tak rozcilil, ze zacal po vsech kricet a pry si zacal dovolovat i na jednoho z tech svalovcu. Nacez byl pry slovne prinucen predat jmeno jejich pravnika, kterezto pred nami uz nekolik mesicu taji a ruzne se vytaci.

Tak se prislo na to, ze jejich smlouva, kterou se furt ohaneli, uz je davno neplatna. Takze ted se ceka co bude dal.

Pry nam posleze telefonicky nabidli jakesi penize s tim, ze se odstehuji az v listopadu. Coz neni idealni, ponevac kazdy mesic co si tam tato rodinka vesele bivakuje my prichazime o penize a hlavne pres vanoce zadne delniky na stavbu nedostanem. Proto je pro nas tato nabidka neprijatelna a asi dojde na dalsi ‘jednani’.

Ian se zacal povecerech zabyvat tim, jak by jim ten pobyt v nasem dome zpestril. Napadlo ho, ze by jim nechal vymontovat vsechny dvere J Pry to nekde slysel….

Kdo by to byl cekal…..

Hezká sobota a ještě hezčí konec soboty.

Včera jsme vstávali poměrně brzy. Ian vyrazil do fitka a já jsem se učila 4 pravdy Buddhismu.

V devět jsme rychle vyrazili k holiči a během těch 20 min, co Ianovi šmikali vlásky jsem hopla do Manga, zkontrolovat letní zboží. Je pravda, že se zašitým břichem a modřinama kolem dokola nevypadá nic zas až tak úžasně, takže jsme odešla s prázdnou.

Následoval rychlý přesun do konferenčního centra, kde probíhala výstava DECOREXu. Tam jsme měli sjednanou schůzku s paní malířkou Ann Gadd, která nám předala pro Soňku a Míšu obrázky oveček. Jsou pěkně zabalené do bublinek, takže ani nevím jestli jsou to ty správné. Rozbalíme je až v Praze.

Odtud s malou zastávkou v řeznictví, jsme zajeli zkontrolovat novou zahradu k Mikovi a Marianne. Ti slaví příští týden 21 narozeniny jejich druhorozeného syna a proto postavili na zahradě velkou dřevěnou terasu, aby se jim tam všichni hosté vešli.

V 1 jsme měli sjednaný oběd s Richardem a Fran, se kterými jsme si vyměnili zkušenosti z kliniky pro umělé oplodnění. Od minulého měsíce jsou také „členy“ a musím říct, že je příjemné poslechnout si jak jiní mají také problémy množení.

Po výborném obídku, který v mém případě skončil na WC hned asi po 30 min, díky stále trvajícím pooperačním „radostem“, jsme si říkali, že si dáme hodinového šlofíka.

Přišel ale Haydn, že se s Yvony pohádali a chtěl si s Ian o tom pokecat. Během další hodiny se u nás sešlo dalších 5 Haydnových kámošů a 3 Ianovi známí, aby se všichni koukli na zápas rugby SA proti Australii.

Já jsem se i během tohoto, na hlasivky náročného, utkání pomaloučku učila osmidílnou Budhovu cestu k ukončení strastí a čekala jsem až všichni zase odejdou.

Bohužel Ian začal v poločase grilovat, takže se jejich návštěva protáhla až do 10 do večera.

Když už jsme všem dali sbohem a Haydn odcestoval v mém autě (jeho je opět v servisu), pozhasínali jsme a spokojeně jsme poprvé za celý večer sešli do ložnice, která byla celá pod vodou??!!!!!!!!

Ani jeden z nás si nepamatuje, že by pustil kohoutek ve vaně, každopádně byl ve vaně hozený ručník, který sloužil jako zátka a všechna voda vytekla přímo na náš nový koberec.

Dalších několik hodin jsme vysávali vodu z koberců naším super novým vysavačem. Zaplať pan Bůh, že jsme ho před nedávnem koupili, protože doopravdy nevím, jak jinak bychom tu vodu z koberce dostali.

Nakonec nás zmohla zdánlivá nekonečnost tohoto počínání a pozdní hodina.

Zapli jsme ventilátor a otevřeli jsme všechny okna a šli jsme spát.

Teď ráno je koberec ještě stále mokrý, ale Ian se musí dospat a já už se zase učím. Tentokrát rozdíly mezi Hínajánovým a Mahájánovým typem Buddhismu.

To ale byla rušná sobota, co?

Mosethla

Letos v kvetnu jsme byli s Ianovym bratrem Clivem na dva dny v Madikwe.

kočičí mišmaš

Agent Smith a Smith

Fotka: Aaron Mokoena, Grame Smith, Ian a John Smit

Další zajímavá večeře na účet pivovaru a tentokrát se rozdávaly ceny za sportovního zpravodajce roku.

U našeho stolu seděl Aaron Mokoena kapitán národního fotbalového týmu, Bafana Bafana (hoši, hoši) a taky Smith a Smit. Že by dostaveníčko z Matrixu?

Poněvač kromě Jacqua Kallise si ze zdejšího sportu nepamatuju nikoho, docela mě překvapilo, že Smith a Smit jsou dva různí lidé. Jasně kdybych se nad tím aspoň trochu zamyslela, tak je jasně, že jeden člověk nemůže být kapitánem ve dvou týmech. Tady je vidět jak mi ani kriket ani rugby nějak nepřirostly k srdci a sleduji je jen sporadicky, když náhodou projdu obývákem.

Pro upřesnění John Smit je kapitán rugby týmu Springbok (africká antilopa) a Graeme Smith je kapitán kriketovéhu týmu Proteas. (africká národní květina).

To jen pro případ, že byste se někdy ocitli v situaci jako já a museli jste se s oběma bavit a nevěděli jste kam kdo vlastně patří.

Teorie důležitosti nedůležitých faktů

Tak jsem si dneska zapamatovala další kravinu, o které doufám, že mi jednou-možná přijde vhod.

Už je to tak, přišel den, kdy můžu směle prohlásit, že dokážu dalekosáhle konverzovat na téma marginální náboženství Nové Guinei. Zejména pak toho vím spoustu o náboženství „Kargo“ starých Papuanců, kteréžto mě svou šíleností natolik zaujalo, že jsem ho googlovala včera celé odpoledne.

Kolik takových hovadin je schopen člověk v jednom lidském životě obsáhnout? A hlavně, pokud obsah přesáhne určitý limit, jak rozhodneme, kterou hovadinu může obětovat a kterou musíme zachovat pro dny budoucí? Je možné, že i na tohle máme systém, jako třeba Jeffrey z Couplings? The Giggle Loop

Ok, nečekali jste ode mě novou teorii relativity, ale řekněte sami kolik hňupovin máte nastřádaných a čekáte až přijde čas a bude je moci „udat“?

Kterou největší blbost si pamatujete a nevíte proč nebo nevíte co s ní?