OK – OK, ještě pořád jsem se nedostala k tomu, abych napsala na web jak jsem se měla v ČR, ale teď na to budu mít dva týdny, tak bych to měla brzy zpravit.
Každopádně bych Vám chtěla popsat jak jsme dostali Ferdu a Ferdu. A to dříve než to všechno zevšední pod nánosem nových událostí.
Na nových Penhejlátkách jsme začali pracovat už v Pze a jestli se nám povedou, tak to bude zásluha nejen MedeFemu, ale taky díky „strejdovi“ Míšovi, který mi svědomitě a bezbolestně každé ráno džogal injekci za injekcí.
To se ale předbíhám. Takže po všech nutných operacích, které jsme jak Ian, tak já, absolvovali, jsme se dopracovali k tomu, že jsem před pár týdny mohla začít cyklus hormonálních injekcí pro umělé oplodnění.
Začali jsme s injekcemi, které jsem s sebou vezla už v ČR a zbytek těch komplexnějších mixů jsem dostala až v JNB.
Ian mixoval lektvary jako hotový profík. Natahoval do injekční stříkačky roztoky z jedné ampulky, aby je pak smíchal s tekutinou v jiné ampulce, a to celé pak zas do jiné a tak dále ....!
Oba jsme to statečně zvládli a pan doktor nás minulý týden pochválil, když se na skenu ukázalo pěkných 16 vajíček. Asi to bude mít co dělat s tím, že jsem přesně podle letáku na lécích prospala více než tři čtvrtiny dne J
V úterý mi všechny vajíčka vzali a hned je i oplodnili. Celý minulý týden jsem každé ráno v 9:30 dostala zprávu jak se naše miminka mají.
První den to byl trošku šok, protože se úspěšně podařilo oplodnit pouze 9 a do druhého dne jich přežilo jen 7.
Ale i to je pěkné číslo, ze kterého jsme s Ianem měli radost. Já jsem se postupně začala připravovat na budoucí časy a začala jsem hltat knížky o tom co čekat, když čekáte.
Ve čtvrtek nám umřelo další embryo a tak na pateční testy zůstalo pouhých 6 malých bobíšů.
V pátek jsme se dozvěděli, že i ten 6 „little one“ = jek mu říkala naše embryoložistka Aldo, se chová nějak podivně.
Přesto plná pozitivních nadějí provedla PGT (Preimplantation Genetic Test) na všech šesti.
Murphyho zákon zafungoval a my jsme se dozvěděli, že všech 6 jsou kluci, a taky že 4 z nich mají různé problémy s chromozomy, pro které je bohužel museli vyřadit z úspěšného procesu implantace.
Dneska ráno jsme si tedy šli pro ty zbývající dvě embrya, která všechno toto šťastně přežila.
Ráno v 7:30 jsme dorazili do liduprázdné kliniky. Byly jsme tam jen 4, které jsme si šly vyzvednou naše potomstvo.
Hodna paní sestřička nám vysvětlila co nás čeká a přidala kratší přednášku o tom, čeho se v příštích 24 hodinám máme vyvarovat. Na to se obrátila na naše manžely a znovu jim připomenula, že v tuhle dobu je obzvlášť důležité abychom byly co nejvíce v klidu a že se mají připravit na „cokoliv“ J
Ian to komentoval slovy, „že to u nás nebude nic nového pod sluncem“.
Chvilku na to se ze sálu ozval pan doktor, že mu chybí sestra a že třeba ji rychle najít, protože jedna várka vajíček se začala líhnout a že je třeba je okamžitě implantovat.
Hádejte čí to byli nezbedníci, co ztropili ten chaos.
Samozřejmě kluci Penhalovci.
Ještě nejsou ani centimetr velcí a už o sobě dávají takhle vědět světu.
Šupi presto mě převezli na sál, bleskurychle mi ukázali snímky dvou miniaturních „medúzek“ a ani ne za 2 minuty byli kluci tam, kde by měli strávit příštích 9 měsíců.
Za 14 dní nás čeká první test. Tak nám držte palce!
Ferda a Ferda, jak se snaží vysoukat ze skořápky.
Žádné komentáře:
Okomentovat