Ptáčci po druhé

Poučení s předchozích omylů, jsme ráno vystartovali bryskně a v 9:00 jsme byli opět u plameňáků.

Nevím jestli to byl Filípek nebo mamka kdo měl z toho dne větší zážitky. Jak se ukázalo mamka znala skoro každého opeřence jménem. Prý za to může rozsáhlé sledování National Geographic. Já si spíš myslím, že mamča doma pilně studovala, aby na nás teď mohla dělat ramena :)

Sluníčko vytáhlo esa z rukávu a pálilo o 106. Večer jsme zjístili, že se nám Fífa trošičku připekl.

Když už jsme se chystali směrem k amfiteátru na ptačí šou, přikradla se k nám jedna zákeřná husa a štípla nám Fífu do zad. Ten se rozplakal a chvilku to vypadalo, že s ptáky nebudou kamarádi.

V amfiteátru to ale rozchodil, a i když se tvářil, že si jezdí autičkem po lavičce, očkem sledoval jak se nám nad hlavami prohání jestřábi a tukani.

Po poledním spaní jsme vyrazili do Woolworth, kde jsem konečně tak trochu zanakupovali. Fífa si odnesl pár fešáckých dupaček a my ostatní jsme se vybavili zimníma tričkama. Jediný kdo si nic nekoupil byl Míša. Tento trend se s ním jak se zdá táhne – musíme s tím něco udělat.

Aby jsme se neopakovali dali jsme si ještě jednou mňamky z Ocean Basket, kde Fífa objevil na zdi namalované rybky, na kterých mohl oči nechat. Jediné co mohlo překonat zážitek s rybkami byly čáry na zemi, které tam nechali hodní dělníci, kteří opravovali podlahy.

Nakupování....

Inu den byl krásný a tak jsme si opět užívali sluníčka. Míša už trpěl díky našim mickám ucpaným nosem a Filípek si zdá se přivykl na nový bydlík.

Abychom se nenudili rozhodli jsme se jít zkontrolovat Obaibi v Hyde Parku. Toto místo bylo vybráno strategicky, poněvač jsem tam potřebovala vrátit CD do půjčovny a taky jsem chtěla vrátit nakoupené návleky na peřiny do Woolworth. Aby bylo jasno, tak se nic z toho nepovedlo. Obal od CD jsem si sice vezla v kabelce, ale cédečka byla v bezpečí doma v hi-fi věži. No a Woolworth se rozhodl, že budou opravovat a tak bylo zavřeno. Peklo.

Stihli jsme tedy jen nakoupit v Obaibi a pojezdit si s Filípkem na eskalátorech. Pak jsme si dali lehký obídek a hurá domu na polední spaní.

Po obědě jsme se slůnili na zahradě a Sonička s Míšou dodělávali analýzy.

Později odpoledne jsme se rozhodli jet podívat „na ptáčky“ do Monte Casina. Bohužel nám ale trvalo hrozně dlouho než jsme se vykoprdili z domu a dojeli jsme tam až když zavírali brány.

Chvíli to vypadalo, že budem muset domu, ale Filípek na ně udělal smutný kukuč a hodná paní černoška povolila a nakonec nás vpustila do jedné z klecí.

Filípek nevěřil vlastním očím. Ať šlo o papoušeky, plameňáky nebo husy potřeboval mu věnovat maximální pozornost. Nakonec to vyhráli husy, které bylo možno pronásledovat a tak za nima běhal dokud nás od tama nevyhnali.

Rozhodli jsme se jít mamce ukázat Monte Casino zevnitř a tam se Filípek teprve rozjel. Nejprve se rozdováděl s taťkou venku u fontánky, zatím co my ostatní jsme pojídali zmrzlinu a koukali jsme se na pomalu vycházející hvězdičky.

Na večeři jsme si šli objednat mořské mňamky z Ocean Basket. Jak jsme tam na ně čekali, bavil Filípek s přehledem celý stůl černošek. Když jsme odjížděly nebylo u nich jedno oko suché. Tolik jim bylo líto, že se s nima Filípek loučí.

Po večeři jsme mamka a já sledovali film s Belmondem a popíjeli vínko. Sonička s Míšou opět dělali na analýzách.

Hurá všichni dorazili v pořádku.

Moje úterní ráno bylo plné zážitků ještě dříve než jsem si stačila vyzvednout na letišti všechny moje návštěvníky.

Ian ráno odlítal do Kapského města a bylo třeba jej sbalit a odbavit. Taky bylo třeba uklidit koupelny, které ještě den před tím nebyly plně funkční. Páni dělníci si všechno nechali na poslední chvíli a tak ani nebylo jasné zda budou vůbec fungovat. Do desáte hodiny měl silikón ještě trvdnout a tak byla tahle otázka stále otevřená.

Dobrodružně jsem pak vyrazila do Fourways najít obchod kde prodávají dobrý český chlebík. Samozřejmě jsem minula místo kam jsem jela a musela jsem se vracet. Každopádně chlebíček jsem koupila a pak už hurá na letiště.

Na cestě byla zácpa a tak mě museli čekat před letištní halou, kde jsem si je vyzvedla.

Menší zádrhel představovala dětská sedačka, která nebyla správně složená a nikdo z nás ji neuměl dát dohromady. Museli jsme tam Filípka zauzlit. Zauzlenaž po uši to přežil až do příjezdu do domečku.

Sluničko svítilo a tak jsme se rozprostřeli na zahradě. Míša se jako první ospršil v naší zbrusu nové koupelně a pak si s Filípkem dali na 3 hodiny šlofíka. Což se ukázalo byl Filípkův dovolenkový rekord.

Sonička, mamka a já jsme si uvařili čajíček, dali jsme si k tomu sušenky a začli jsme špekulovat nad tou zatrápenou sedačkou. Po půl hodince jsme vyčerpali všechny možné varianty a zůstaly už jen ty nepravděpodobné. Překvapivě kombinace nepravděpodobných přehmatů nás dovedla ke správnému řešení. Od té doby jezdí Filípek bezpečně ač nezauzlen.

Mamka se Soničkou se pak nechali odvézt k ostříhání, kde jsme je pak s Míšou a Filípkem šli vyzvednout.

Po večeři jsme odpadli jako borůvky.

Sprrrrrrrcha

Velke drama poslednich par tydnu - sprcha - se konecne blizi ke zdarnemu konci.

Dneska rano jsem sice jeste jednou musela malovat, ponevac sobotni zahradnici zablatili celou podlazku, ale to nic. Hlavne aby to zitra natreli lakem, ktery zaruci, ze ani kapicka vody neposkodi, ten znamenity barevny efekt.

Matabele Bru

Je poledne venku pece sluniko, na nebi neni ani jeden mracek, ve stinu je asi 30C a co delame my? S rycema a koleckama jsme odhodlane vyrazili do bushe kopat diry. Pot z nas tekl proudem, ale co bychom pro prirodu neudelali, ze jo?!

Ian byl v tymu kopacu, kteri meli za ukol vykopat diru, pro konstrukci z pletiva a ja jsem s ostatnima chudakama nosila sutry, ktere jsme pozdeji naladovali mezi pletivo.

Cela ta silenost ma zabranit erozi pudy, ktera odplavuje pri destich vyzivnou pudu a zanechava za sebou jen neurodnou zpoust.

Vsichni jsme si po takove lopote zaslouzili super chlazene pivecko a trochu te zabavy.

Zavody na trakarich nejsou nic noveho pod sluncem, ale komu se postesti zavodit s THE STICK?!

Vecer jsme pak meli zavody ve vyrobe koktailu. Ten neoriginalnejsi mel vyhrat. Ale protoze jsme nevyhrali s nasim BAFANA BANANA (Bafana je jmeno narodniho fotbaloveho tymu), tak si troufam rict, ze to porota tentokrat netrefila. Nicmene nam dali cenu za nejlepsiho sportovniho ducha.

Prazážitky

Taky se někdy zničeho nic přistihnete jak myslíte na jednu konkrétní věc, která nemá vůbec nic společného s tím, co právě děláte?

Ja jsem se nedávno přistihla, jak přemýšlím nad odkapávacím tácem, co jsme kdysi doma měli. Jak byl prohnutý a držela se v něm voda plná bublinek od jaru. A taky na kruh co měl vypálený se spod, po té co jej mamka postavila na hrnec s vařící vodou.

Kdo ví na co si vzpomenu příště a kdy to bude, ale docela se teším.

Mikeš a myš

Zdá se, že je myší sezóna. Za poslední dva dny je tohle už třetí kousek.

Bobule

Tak se mi zdá, že v poslední době píšu buď o stavbě a nebo o ANT kurzu.

Pravda je, že více toho do jednoho týdne nenarvu.

Tento víkedn jsme studovali květiny. Ian si doma nechal brýle, takže často hledal v atlase úplně jiné kvítka, než nám zadali. Tak moc se ale nestalo, poněvač velmi často jsme se setkali s tím, že nám sice předvedli krásný exemplář toho či onoho, ale hned nám taky řekli, že to ani hledat v atlase nemáme, že to tam není.

Tak prima... máme sice atlas, ale je asi na prd.

Prý jen těch mrňavých žlutých jako-by-pampelišek je zhruba 8000 druhů a v atlase byly jen 3. Mizerná bilance.

Nakonec jsme si domů odnesli jen větvičky něakých křáků pro příští projekt. Udatně to lisujem a při tom pořizujem fotky trnů a bobulí, které se lisovat nedají.

Podívejte se jak to Ianovi pěkně jde J

Mimořádné....

Máš skleněné posuvné dveře. I kdybys je v životě neviděl, je ti jasné, že asi nebudou na stejné kolejnici. Aby se ty dveře mohli otevírat, budou se muset na těch kolejnicích míjet, nebo ne?

To znamená, že jedna tabule, řekněme ta fixní, bude na jedné kolejnici a druhá, ta posuvná, bude na druhé koleji. Když se dveře otevřou, zasune se ta posuvna tabule za tu fixní a budou se vizuálně překrývat. Jinými slovy budou těsně vedle sebe, nebo chcete-li za sebou.

Chápu, že přes internet není úplně snadné představit si to, proto posílám obrázek, ze kterého to pochopí snad každé ucho.

OK. Takže všichni víme o čem tu kvákám?

Tak si představte, že za mnou přišel instalatér, že teda přeměřili úplně všechno a že vana je na místě a jestli by ji mohli přilepit ke kachličkám. Vejdu do koupelny a už jen z pruhů mezi kachličkami je mi jasné, že ta vana není rovně.

Ano je tu ta možnost, že ty kachle byly položeny křivě. Nebylo by to poprvé co kachličkář něco kolosálně zdupal.

Tentokrát to ale bylo jinak. Koukám na to zprava zleva, půjčím si metr a měřím všechny vzdálenosti = od dveří, od oken.... verdikt = je to křivě.

Tak to sdělím instalatérovi a ten se na mě durdí, že to není možné, že to měřil od okna a že to má 100% rovně. Prý to je přesně 31cm od okna. A hned si mi to jal ukazovat.

Tak jsme přišli na to, že ten mameluk to měřil od okna a to doslovně od okenních tabulek. Čímž se stalo, že si NEVŠILM???, že ty okenní tabulky nejsou v jedné rovině. Proč nejsou v jedné rovině jsem popsala na začátku.

Řekněte sami, je toto vůbec možné? Jak to, že mu to nebylo divné? A jak to, že si nevšiml takové do očí bijící samozřejmosti? Inu jiná země, jiné míry.... :]

Posledni tyden

posledni tyden nedkoncenych koupelen.

a takhle vypada skoro hotova venkovni sprcha.