Svatba

Jeste nez zacnu psat o svatbe, musim se omluvit, ze jsem se ted psani moc nevenovala.
Dobrovolne jsem se zaplavila nekonecnou a nevdecnou praci v obou "mych domacnostech". Pozdeji vam posly detaily. V de Vosu to minuly tyden nevypadalo moc dobre. Kerry odvezli do na nekolik dni nemocnice. Zdalo se, ze ji chemoterapie nezabira a pomalicku se nam ztracela pred ocima. Michael ma ted tri tydny prazdin a tak mi pribylo prace prez den. Minuly tyden jsem byla s partickou jeho kamaradu, kteri se doma taky nudi, v kine dokonce 3x!! Uz ale dost, napisu vam o tom priste.

Ted ke svatbe.
Vsichni uz vime, ze 31 ledna se dostavime kam? Na Ostravici do Zlateho Orla, ze ano. :)))
Doufam, ze si vsichni v kalendari poznacili, ponevac pozvanky ma na starosti Ian, tudiz pocitejte s tim, ze prijdou nejdrive v prosinci :))) Za to ale budou!!! Nechci vam nic prozrazovat, ale Ian se ted pilne uci na kurzu photoshopu a pripravuje jedinecnou pozvankovou kreaci. Ja nevim jak vy, ale ja jsem napnuta ocekavanim jako spagat.

Bohuzel nic vic zatim nevim. Probirat s Ianem jestli budeme mit obrad odpoledne nebo vecer je jako trhani zubu. Ian, a to je celkem pochopitelne, se vice stresuje tim, jestli kdyz nam vypnou proud nam stale jeste funguje elektricky plot, nebo jestli si mame poridit za nekrestanske penize solarni ohrivac vody? Doufejme, ze po vyreseni vsech techto prisernych problemu "tretiho sveta" se nevynori zadne dalsi a konecne zasedneme k bilateralnimu jednani o svatbe.

Presto vsechno jsme minuly tyden zvladli zajet na vystavu o svatbach - wedding expo - a nekolik zajimavych podnetu jsem tam pochytili. Tak napriklad, jsme doma pred zrcadlem zkouseli "prvni svatebni tanec". Kdyby u nas v obyvaku zasedla porota, dala by nam mozna 1 bod za snahu, a tutove -10 za umelecky dojem. Vypadali jsme jako kyvadlo od hodin. Bim bam, bim bam. Zalovili jsme v tasce a vytahli letacek o tanecnich hodinach. Jsem sama zvedava jake to bude...

Cele expo bylo o tom jak lidi dneska bezpredmetne utrati penize za uplne hovadiny. Na jedne strane pavilon plny neuzitecnych a drahych svatebnich kramu, a na druhe strane obycejny svet, kde na vas na parkovisti ceka clovicek, co vam hlida auto za par susli a musi z toho uzivit celou svoji rodinu. Rekneme ze si za den vydela 100R, jen cesta domu ho bude stat 15R?!! Kdo by se pak nezamyslel nad tim zda kupovat 200 taliru ve zlate barve s ladicimi se sklenickami, ubrusy, zidlickami a kdesi cosi? A hlavne co s tim po svatbe budu delat?
Inu nevim. Vdavam se prvne a necham si poradit. Co si myslite vy?

Nechci si ale stezovat. Ona je to docela zabava, kdyz se v tom jeden moc nebabra a nemuci se premyslenim nad detaily. Nakonec kdo si bude pamatovat jake byly na stole kvetiny ???? "Hlavne ze je co jist a pit......"

A kdyz uz jsme u jidla. Ne ze bych si na dorty moc potrpela a z me zkusenosti, tech dort nakonec zustane nejvice, ale naskenovala jsem nekolik docela peknych dortikovych variaci. Uz jsme s mamkou dneska resili, ze vsechny dorty jsou uvnitr stejne stejne, ale nekdo si dal tu praci a nasel neco noveho. Me treba prijdou ty stojanky s malymi dortiky docela prakticke. Co vy si myslite?

Napiste mi. Budu se tesit na jakykoliv sebemensi podnet. Cus r

Rajska zahrada

Jeste nez se nase zahradka ulozi k zimnimu spanku, vyfotila jsem nekolik zaberu naseho usili o promenu.

Takhle vypada nas dum, kdyz projdete brankou.

Takhle vypada atrium.

Krasne kere nam Juanita vybrala.

Kluci De Vosovic

Tak jsem konecne vyfotila vsechny De Vos kluky.

Micheal je ten nejvetsi a ti malinci jsou Rian and Mathew. Na tehle fotce je s nima Paulina.

Na te prvni fotce se smeje Mathew a na te druhe se smeej Rian. Do priste se nam to snad podari se synchronizovat :)

Tady basti veceri Rian a Lucy mu s tim pomaha.

Opet se u nas varilo

Ian v pondeli varil a je na svuj steak moc pysny. Tolik pysny, ze jsme jej museli vyfotit.
Salat je muj vyrobek a pokud ma nekdo zajem, rada vam poslu recept. :)

Tenhle obrazek je z predchoziho tydne , kdy jsme meli nekolik hostu a roznili jsme tunakovy burgry se salatem s mangem a haloumi syrem.

Lov na kobylky

Mikulas prave ulovil kobylku a snazi se ji rozhybat vyhazovanim ji do vzduchu ci strkanim pod koberec. Moc se mu to nedari :)))

rostou jako z vody...

Tak jsem dneska zjistila, ze jsem trestuhodne dlouho zapomnela dokumentovat jak se maji kotata naramne k svetu a jak jim to slusi.

Tak napriklad tady se Eliska uci od Iana po ranu nove hry. Brzy zjistime jak se nam seredne vymsti si s ni takhle hrat. Ponevac Eliska je selmicka prohnana a kazde rano nas vita kousanim do prstu, ktere lapi i kdyz jsou fikane schovane po duchnou.

Jak uz jsem jednou psala, vyfotit tyhle dve mrstne chlupatice je desne obtizne. Proto mam asi nejvice fotek kdyz spi. Ale posudte sami, neni to i presto zajimave pokoukanicko :)

Tady se Mikulas pokousel sabotovat nas presazovaci plan. Svuj nove objeveny spinkaci raj si peclive hlidal. Podarilo se nam jej vylakat az chytre umistenym kouskem sunky.

Lyzovani

Po novem roce nam kde kdo neustale blahopral a Ian a ja jsme museli nekolikrat opakovat jak to vlastne bylo. Kdo co rekl a jestli si Ian klekl na koleno, nebo jaktoze jsem rekla ano apod. Tak pro doplneni. Ian si neklekl na koleno. Asi proto, ze byla strasna zima a drzel me, aby mi bylo tepleji. A ja jsem opravdu rekla ano, i kdyz moje prvni reakce byla “ne, opravdu??”.
V privalem dalsich krasnych dnu jsme se vsichni opet urputne vrhli do lyzovani. Na vikend hlasi nejake to snezeni tak se snazime odlyzovat co se da. Prece jen je to sem z afriky dost daleko na to abychom to flinkali.
Jeste takova perlicka. Behem ohnostroju vyhorela jedna chatka. Denne kolem ni jezdime gondolou a kontrolujem pokroky v odstranovani ohorelich ruin.
Dalsi uz mene zajimava novinka. Vcera jsme obedvali s Jamesem Bluntem. Nikoho to vubec neprekvapilo, ponevac se dobre vi, ktere celebrity tu vlastni chalupu a denne tu potkavame plno znamych “cumaku”.

Novy rok 2008

Na novorocni veceri se chystal braii ve snehu. Pro nasince, braii je africky, nebo spise bursky, vyraz pro rozneni. Venku pred chatkou byly rozdelane velke ohne a na nich se opikaly ruzne flakoty masa. Vsechno to krasne vonelo, vsude se pilo o zivot a kdo mohl tak odstreloval petardy.
Okolo 10hodiny me Ian odlakal dal od oslavujiciho davu a svete div se pozadal me o ruku!!!!!!! Ne jen ze me neuveritelne prekvapil, ale hlavne me se sebralo jak to mel vsechno pripravene predem. Snih, oslavy, prstynek a krome Olive i celou rodinu sezval. Prirozene krome me vsichni vedeli co se chysta a kdyz jsme se vratili zacli nam vsichni gratulovat a zaclo se pit, zpivat a vubec... Britt a Corrine si se mnou poplakaly a ja jsem pak sla volat tu novinu domu. Prvni jsme se dovolala babicce. Chuderka ani nevedela co rict, ale byly jsme na tom uplne stejne protoze ja jsem to taky nemela jste uplne srovnane v hlave. Mamka velmi prakticky spraskla ruce a rekla; “sakrys, to abysme prodali auto”. Mami neboj a nic neprodavej. : ) Sonka mi poblahoprala, ne jen ke svatbe, ale i do noveho roku. Zaroven prinutila celou hromadu lidi, ktera se u nich silvestrovsky bavila hranim “hazardnich” her, (Rozumnej Scrabble a Talisman) aby mi jednohlasne taky poprali. Tatku jsem lapila az o hodinu pozdeji, ponevac se zapomel nekde u sousedu. Taky mel radost a taky nam popral vse nejlepsi do noveho roku.
Konec roku jsme pak vsichni oslavili riskatni vypravou do centra mesta, kde se shromazdili stovky podnapilych lidicek. Vsichni se bavili vypoustenim petard a delobuchu, pohazovanim konfetu a rozlivanim sampanskeho a vsim moznym co je napadlo. Ohnostroje nebrali konce a az okolo pul druhe utichly. To uz jsme byli opet v bezpeci chaloupky a posedavali okolo krbu.

Verbiere

Behem cesty jsem si zase potvrdila jak je dulezite videt okolo sebe aspon kousek te krajinky a v ni rozesazene domky. A kdyz ne krajinku tak aspon ty domky se zahradkami a okny s kvetinaci. V Africe pestujeme v oknech tak akorat mrize, ktere stejne kolem jedouci nevidi, ponevac mu s ceste stoji odpudive vyhlizejici zed.
Verbiere nas proto se svymi drevenymi chaloupkami a vanocni vyzdobou vsechny rozveselila.
Nase chaloupka stoji hned vedle vleku a pozna se tak, ze u ni vlaje vlajka JAR. Je to dost nezvykly pohled. Vsichni ji zname jen jako pestrobarevnou, pod sluncem se vlnici, cmouhu. Pripomnelo mi to film Kokosy na snehu, kde se jamajcani snazili vyhrat v Kanade zlatou medajli ve ski bobu.
Ubytovani a vybaveni jsme se hned druhy den vypravili na svah. Objednali jsme si instruktora, aby nam vsem ozivil lyzarske taje, ale zapomneli jsme si obstarat dobre pocasi a tak jsme cele dopoledne lyzovali v naproste mlze. Nikdo jsme nevideli dal nez na spicky lyzi. Svet byl velke bile nic dokola kolem. Povazte jak jsme museli byt vsichni nateseni na lyzovani, kdyz ani v takovych podminkach nikdo nepomyslel na navrat do tepla chaloupky. Po dalsi dny jsme pak mali krasne slunecne pocasi pro lyzare jak delane.

Povanocni vyprava za snehem

Den po vanocich jsme pilne oddechovali a snazili se zbalit vse potrebne pro nas lyzarsky vylet do svycarskeho Verbiere. Prelozeno, Ian a zbytek Penhale klanu oddechoval, a ja jsem se balila. Nektere kousky jsem ne a ne najit. Napriklad lyzarske bryle jsme nakonec museli zakoupit az ve Svycarsku. Do ted nevim kde jsem je shovala?!! Navic se neda predpokladat, ze by to byl v JAR tak zadany artikl, ze by je nase Rosie nebo nekdo jiny cmajznul.
Vzhledem k tomu, ze se po Svycarsku chystam zajet podivat domu, musela jsem jeste na rychlo balit vsechny vanocni darky a hlavne pripravit vse doma tak, aby az se Ian s ostatnima vrati, doma nic nechybelo a tech 10 dni, aby jakztaz prezili bez velkych komplikaci.
Mikes nam jeste na posledni chvili delal velkou hlavu, ponevac se rozstonal a musela jsem ho nekolik hodin pred odletem odvezt k lekari. Dostal sirup proti nachlazeni,, ktery mu musi Luke kazdy vecer striknout malilinkatou strikackou Mikesovi primo do krku. Chudak Luke, ktery nam hlida kotata, kdyz cestujem, ma tak zase dalsi neprijemny ukol. Po te co musel odvezt minuly tyden Elisku na vytahovani stehu, se kotatum musi nutne zdat, ze pokazde kdyz se k nam prijde podivat, tak se na ne neco neprijemneho chysta.
Nakonec jsme prece jen odleteli. Na letisti v Geneve jsme prisli o jedno zavazadlo, ktere nam nastesti k veceru privezli do bytu Ianova bratra Cliva, kde jsme stravili prvni noc. Byli jsme na tom lip nez nasi spolucestujici Douglesovi, kteri prisli o vsechny zavazadla a dostali je na az druhy den.
Venku nesmele poletovaly ve vzduchu vlocky a ja jsem se poprve po dvou letech citila vanocne.
Clive a Corrine meli v obyvaku nadherny vanocni stromecek, na stole svicky, ovoce a burske orisky k loupani, proste vse co k vanocum patri. Muj pohled na svet se mnohonasobne vylepsil. Vecer zaclo snezit poradne a kdyz jsme se rano vypravili do Verbiere vsude bylo bilo.