Minulý čtvrtek jsme slavili státní svátek a tak se minimálně polovina Johannesburgu vydala směrem na jih, aby si lépe vychutnal 30C vedra.Ian a já jsme měli už delší dobu v plánu si někam vyrazit sami dva a tak jsme strávili 4 dny v provincii KwaZulu-Natal v Dračích horách. Tedy pokud bych chtěla držet krok s dobou měla bych je nazývat novým jménem uKhahlamba, v překladu bariéra z oštěpů. Dračí hory jsou jedny z mála pohoří v JAR. http://en.wikipedia.org/wiki/Drakensberg Z jedné části tvoří hranici mezi JAR a Lesotho. Pokud jsem to správně pochopila tak někdy, hluboko v historii, došlo k posunu plošin pod těmito horami a tak jsou jedny vysoké, špičaté a skalnaté a ty druhé jsou o polovinu nižší, kopečkovité a porostlé trávou. Pro turisty je to hotový ráj. Nějvyšší hora Thabana Ntlenyana má 3,482 m. To se rozumí, že tam jsme nelezli, ale vymysleli jsme lepší variantu: letěli jsme se na ní podívat helikoptérou.
Někde tam pod horami je usedlost jménem Kamberg, kde úplně poslední farma, která pak hraničí s národním parkem, je Kleopatra. http://www.cleomountain.com/ Vlastní ji Richard a Mouse, kteří jak nám řikali jí zdědili od svého pra, pra, pra, pradědy. Richard je výučený kuchař a Mouse je disajnérka pokojů. Už nějakou dobu jsme s dekorací našeho domku na mrtvém bodě a tahle návštěva nám poskytla několik zajímavých tipů. Tak například už teď víme, že musíme nutně zakoupit několik cedníku a struhadel k výrobě báječného světla pro kuchyň.
Každý večer jsme měli šestichodou večeři, před kterou nám Richard povyprávěl jak co vařil a jake suroviny použil... mňam, mňam. Všichni jsme měli problém do sebe nasoukat, všech šest chodů, ale poněvač to bylo moc dobré, většina talířů se vracela do kuchyně prázdných. Počítám s tím, že úplně každý host si pak zakoupil kuchařku mistra Richarda. Není divu, že jsme pak přes den běhali po skalách jako kamzíci, abychom spálili co nejvíce kalorií a na večer byli opět fit.
Určitě se opakuju, ale v zimním období tady neprší a už asi dobrý měsíc ani nekáplo. Proto je tady spousta požárů, zejména suché trávy. Několikrát za den, jsme se brodili spaleništi a takhle jsme pak vypadali. Moje tenisky to bohužel už nerozdychaly a i když jsem je prala už několikrát jsou stále paličatě šedo-černé.
Zapoměla jsem říct, ze v Provincii KwaZulu proběhlo nejvíce vojenských střetnutí mezi britskými vojáky a bojovníky Zulu v roce 1879. Proto je v okolí taky spousta památníků. Máme v plánu si je všechny prohlídnout při přístím výletu. Takže Vám už teď slibuju další info o tom jak vypadá Isandlwana, kde to britové totálně projeli a 1000 jejich vojáku bylo pobito Zuluy. A pak hlavně jak vypadá Rorkes drift, kde to zas schytali Zuluové, i když jich bylo 4000 proti 42. Moc ráda bych navštívila i Ulundi /v zuluštině Nebesa/bývalé sídlo Zuluského krále Cečvaja, kde se svedla rozhodující bitva mezi Zulu a brity, ale prý tam není dneska nic k vidění než holé pláně. Jaká škoda!
Více obrázků je tady, ale zatím jsem nevykoumala jak to uložit tak pěkne jako Soňka....
Žádné komentáře:
Okomentovat