Hezká sobota a ještě hezčí konec soboty.

Včera jsme vstávali poměrně brzy. Ian vyrazil do fitka a já jsem se učila 4 pravdy Buddhismu.

V devět jsme rychle vyrazili k holiči a během těch 20 min, co Ianovi šmikali vlásky jsem hopla do Manga, zkontrolovat letní zboží. Je pravda, že se zašitým břichem a modřinama kolem dokola nevypadá nic zas až tak úžasně, takže jsme odešla s prázdnou.

Následoval rychlý přesun do konferenčního centra, kde probíhala výstava DECOREXu. Tam jsme měli sjednanou schůzku s paní malířkou Ann Gadd, která nám předala pro Soňku a Míšu obrázky oveček. Jsou pěkně zabalené do bublinek, takže ani nevím jestli jsou to ty správné. Rozbalíme je až v Praze.

Odtud s malou zastávkou v řeznictví, jsme zajeli zkontrolovat novou zahradu k Mikovi a Marianne. Ti slaví příští týden 21 narozeniny jejich druhorozeného syna a proto postavili na zahradě velkou dřevěnou terasu, aby se jim tam všichni hosté vešli.

V 1 jsme měli sjednaný oběd s Richardem a Fran, se kterými jsme si vyměnili zkušenosti z kliniky pro umělé oplodnění. Od minulého měsíce jsou také „členy“ a musím říct, že je příjemné poslechnout si jak jiní mají také problémy množení.

Po výborném obídku, který v mém případě skončil na WC hned asi po 30 min, díky stále trvajícím pooperačním „radostem“, jsme si říkali, že si dáme hodinového šlofíka.

Přišel ale Haydn, že se s Yvony pohádali a chtěl si s Ian o tom pokecat. Během další hodiny se u nás sešlo dalších 5 Haydnových kámošů a 3 Ianovi známí, aby se všichni koukli na zápas rugby SA proti Australii.

Já jsem se i během tohoto, na hlasivky náročného, utkání pomaloučku učila osmidílnou Budhovu cestu k ukončení strastí a čekala jsem až všichni zase odejdou.

Bohužel Ian začal v poločase grilovat, takže se jejich návštěva protáhla až do 10 do večera.

Když už jsme všem dali sbohem a Haydn odcestoval v mém autě (jeho je opět v servisu), pozhasínali jsme a spokojeně jsme poprvé za celý večer sešli do ložnice, která byla celá pod vodou??!!!!!!!!

Ani jeden z nás si nepamatuje, že by pustil kohoutek ve vaně, každopádně byl ve vaně hozený ručník, který sloužil jako zátka a všechna voda vytekla přímo na náš nový koberec.

Dalších několik hodin jsme vysávali vodu z koberců naším super novým vysavačem. Zaplať pan Bůh, že jsme ho před nedávnem koupili, protože doopravdy nevím, jak jinak bychom tu vodu z koberce dostali.

Nakonec nás zmohla zdánlivá nekonečnost tohoto počínání a pozdní hodina.

Zapli jsme ventilátor a otevřeli jsme všechny okna a šli jsme spát.

Teď ráno je koberec ještě stále mokrý, ale Ian se musí dospat a já už se zase učím. Tentokrát rozdíly mezi Hínajánovým a Mahájánovým typem Buddhismu.

To ale byla rušná sobota, co?

Mosethla

Letos v kvetnu jsme byli s Ianovym bratrem Clivem na dva dny v Madikwe.

kočičí mišmaš

Agent Smith a Smith

Fotka: Aaron Mokoena, Grame Smith, Ian a John Smit

Další zajímavá večeře na účet pivovaru a tentokrát se rozdávaly ceny za sportovního zpravodajce roku.

U našeho stolu seděl Aaron Mokoena kapitán národního fotbalového týmu, Bafana Bafana (hoši, hoši) a taky Smith a Smit. Že by dostaveníčko z Matrixu?

Poněvač kromě Jacqua Kallise si ze zdejšího sportu nepamatuju nikoho, docela mě překvapilo, že Smith a Smit jsou dva různí lidé. Jasně kdybych se nad tím aspoň trochu zamyslela, tak je jasně, že jeden člověk nemůže být kapitánem ve dvou týmech. Tady je vidět jak mi ani kriket ani rugby nějak nepřirostly k srdci a sleduji je jen sporadicky, když náhodou projdu obývákem.

Pro upřesnění John Smit je kapitán rugby týmu Springbok (africká antilopa) a Graeme Smith je kapitán kriketovéhu týmu Proteas. (africká národní květina).

To jen pro případ, že byste se někdy ocitli v situaci jako já a museli jste se s oběma bavit a nevěděli jste kam kdo vlastně patří.

Teorie důležitosti nedůležitých faktů

Tak jsem si dneska zapamatovala další kravinu, o které doufám, že mi jednou-možná přijde vhod.

Už je to tak, přišel den, kdy můžu směle prohlásit, že dokážu dalekosáhle konverzovat na téma marginální náboženství Nové Guinei. Zejména pak toho vím spoustu o náboženství „Kargo“ starých Papuanců, kteréžto mě svou šíleností natolik zaujalo, že jsem ho googlovala včera celé odpoledne.

Kolik takových hovadin je schopen člověk v jednom lidském životě obsáhnout? A hlavně, pokud obsah přesáhne určitý limit, jak rozhodneme, kterou hovadinu může obětovat a kterou musíme zachovat pro dny budoucí? Je možné, že i na tohle máme systém, jako třeba Jeffrey z Couplings? The Giggle Loop

Ok, nečekali jste ode mě novou teorii relativity, ale řekněte sami kolik hňupovin máte nastřádaných a čekáte až přijde čas a bude je moci „udat“?

Kterou největší blbost si pamatujete a nevíte proč nebo nevíte co s ní?

vítězná bábovka

Před nějakým časem jsme se rozhodla vyzkoušek všechny recepty na čokoládové bábovky, které mi příjdou pod ruku.

Tenhle recept je prozatimní vítěz a i kdybych později našla lepší na tuhle bábovku nejde zapomenout.

Čokoládovo-pistáciová bábovka

Bábovka:

150g hořké čokolády (min 70% obsah kakaa)
150g cukr
150g pistáciových oříšků bez skořápek, rozemletých na moučku
150g másla, změklé pokojovou teplotou
6 velkých vajíček, bílky a žloutky zvlášť
Půl citrónu

Špetka soli
23cm kulatá formička na dorty s oddělitelným okrajem s klipovou sponou
(je potřeba ji vystlat alobalem, tak aby bábovková směs nevytekla, a potřít máslem)

Poleva:

150g hořké čokolády (min 70% obsah kakaa)
150ml smetany ke šlehání
Kapku výtažku z květů pomerančovníku - nepovinné
(lze nahradit vanilkovým extraktem)*
2-4 polívkové lžíce nahrubo nasekaných pistáciových ořechů

Nepovinné: lze podávat s malinami a smetanou

Postup:

Předehrát troubu na 190C.
Rozlamte čokoládu do misky a vložte ji do cedníku do hrnce nad vřící vodu. Vyhněte se jakémukoliv míchání nebo jiné manipulaci s čokoládou.
Mezitím rozemelte ořechy a 50g cukru. Smíchejte s máslem a přidejte dalších 50g cukru. Míchejte dokud nebude směs krémovité konzistence. Přidejte postupně žloutek po žloutku, přičemž každý pořádně zpracujte, než přidáte další.
Rozpuštěnou čokoládu nechte lehce vychladit a pomalu přimíchejte do směsi.
V jiné misce potřete vnitřek citrónem a ušlehejte v ní bílky se solí. Když se začnou tvořit na povrchu špičky, přidejte opatrně 50g cukru a ušlehejte do tuhé a lesklé konzistence.

Do ušlehané směsi přidejte vařečkovou porci čokoládové směsi a lehce vmíchejte stěrkou. Zbytek čokoládové směsi vmíchejte na třikrát.

Vlijte směs do připravené formy a pečte 20min. Pak snižte teplotu na 180C a pečte dalších 20-25min dokud je bábovka plně upečená. Když je bábovka upečená, bude se odlupovat od okrajů formy.

Po vytáhnutí z trouby, položte bábovku ve formě na rošt a nechte vychladnout na 15min. Bábovka trochu klesne.

Rozpusťte čokoládu pro polevu stejným způsobem a přidejte k čokoládě smetanu a extrakt z květů pomerančovníku nebo vanilky. Jakmile se čokoláda rozpustí smíchejte vše metličkou na šlehání, dokud směs nezhoustne natolik, aby se dala vylít na bábovku.
Pro manipulaci s polevou můžete použít stěrku namočenou v oleji. Buď můžete nechat polevu jen trochu stékat po okraji nebo můžete celý okraj pokrýt.

Posypte povrch rozsekanými ořechy. V tomto případě je méně více.

Nechte vychladnout a podávejte s malinami a smetanou, do které můžete vmíchat kapku extraktu.

*Vanilkový extrakt je vhodnější než vanilková esence.

Vězněm v cizí zemi.

Možná, že naši předkové kdysi zápasili dennodenně o holý život, ale chtěla bych je vidět, jak by se vypořádali s byrokracií. Já bych řekla, že den na úřadě, zejména na tak fantasticky fungujícím jako máme v JAR, by je odrovnal.

Moje dnešní stesky platí na adresu ministerstva vnitra a jejich pasovému oddělení. Už podruhé v mém relativně krátkém pobytu tady mi znepříjemňují život. Když se nad tím tak zamýšlím, tak jen dvakrát jsem po nich něco chtěla a vždycky to bylo drama.

Můj požadavek byl, věřte mi, jednoduchý. Můj starý pas, kde mám vízum pro JAR, končil platnost v květnu. Proto jsem na začátku března požádala, aby mi to vízum přepsali do pasu nového.

Je červen a furt nic. Voláme tam obden a do minulého týdne jsme z nich nedostali rozumnou větu. Minulý týden jsem přišla o kreditní kartu a protože bez průkazu totožnosti si nemůžu vyzvednou novou, chtěla jsme po nich, aby mi ty pasy vrátili alespoň na den.

Tak jsme zjistili, že moje pasy jsou kdoví kde. Prý byly vyžádány pro vyšetřování nějakých nesrovnalostí jinou pobočkou. Vyšetřování prý stále probíhá a pasy jsou v rukou vyšetřovatelů.

No já nechci malovat čerta na zeď, ale můj starý pas už je dávno neplatný a tak mám pocit, že od 1. června jsem tady ilegálně. Mimoto mě trápí, že bez pasu nemám šanci vycestovat. I kdybych si nechala udělat přes českou ambasádu nový pas, což by trvalo 6 měsíců, tak v něm stejně nebudu mít vízum pro trvalý pobyt. To vízum, které mi trvalo dva roky, než jsem ho dostala.

No řekněte sami, jestli byste radši nešli lovit jeleny, než bojovali s byrokraty?

Sem bychom se mohli nastěhovat, bez toho abysme museli něco měnit.

Díl I.

Přesně tohle byl důvod proč jsme před třemi lety koupili náš dům. Od té doby jsme prakticky nepřestali přestavovat. Začli jsme bouráním zdí, letos jsme dokončili přestavbu zahrad a dneska jsme se vrhli na podlahy.
Jednou ráno jsme se probudili a zjistili jsme, že ty staré koberce jsou přece jen zašlé. No a ta plovoučka v zimě doopravdy studí, takže ta musí taky pryč. Ianův promakaný plán s vyplavením ložnice uspíšil celou akci a dnes, světe div se, se dostavili první dělníci. Překvapivě vykuchat podlahu netrvá dlouho. Za necelou hodinku bylo všechno naloženo na autě a dělníci i podlaha byli v čudu. Doufám, že si s sebou neodvezli i jiné memorabilie.

Já jsem si dopoledne udělala výlet do východní části JNB, abych zakoupila malířskou barvu. Jak se dalo čekat, tu naši měli jen v jednom jediném obchodě, daleko, daleko, až tam co jsou jen samé fabriky a nic víc. Trvalo mi hodinu a půl tam dojet, hodinu jsme čekala na smíchaní správného odstínu a pak další hoďku a půl zpátky. Večer se chystám malovat. Možná se mi povede i srnka, tak bacha !!!!

Indran, od National Carpet, mě přesvědčuje, že položení koberců nebude trvat více než jeden den. Mě by jen zajímalo, kdy a kdo opraví paty stěn, které teď vypadají dost ohlodaně a kdo se postará o všechny ty trčící dráty, které se schovávali za obrubami. Možná jsme puntičkář, ale nebude to bít do očí? Zvlášť když se po obrubami schovávala nástěnná malba z dob, kdy křiklavé barvy byly v módě.

Díl II.
Malování aneb manžel, vždycky vytuší, kdy je správný čas jít na pivo.

Včera večer jsem se vrhla na tu naši šíleně modrou stěnu v ložnici. Původní geniální myšlenka blankytně modré zdi se v reálu ukázala groteskní. A hlavně teda, teď když jsme sehnali tu správnou žlutou, není už třeba improvizovat s jinýma barvama.

Po té co dělníci odjeli a já strčila kuře do trouby, vrhla jsem se na úpravu zdí pro příští den. Vincent, náš šikulka přes údržbu, se přijel podívat na ty trčící dráty a pomohl mi oškrábat a nahodit ty okousané paty zdí. Ty pak bylo třeba natřít izolačním lakem a na to pak barvu.
Nejhorší byla ta modrá zeď. Kdo u nás byl tak ví, že naše zdi nejsou hladké, ale mají v sobě milion vrypů a prohlubní. Ty se samozřejmě válečkem nedají vyplnit, takže je třeba napřed štětečkem natřít prolákliny a pak to přejet válečkem, aby se schovaly tahy štětcem. Ne že bych na to přišla sama, ale Vincent mi ukázal jak na to.

První vrstva bílé barvy mi trvala nanést tak 2 hodiny. Ke konci téhle akce přijel domů Ian. Že prý nevěděl, že malujem a že si zašel po práci na jedno s chlapama z kanceláře. Měl snahu se přidat, ale po asi půlhodince to vzdal a šel se koukat na kriket.

Po večeři pustil Ian další díl Dr. House, ale usnul u toho, tak jsem se odplížila natřít první vrstvu žluté barvy. O dva díly později jsem měla celou stěnu žlutou a dokonce i všechny okraje opravených zdí. Byla skoro půlnoc, takže jsem vyzvedla z obýváku spícího Iana a koťata a hurá na kuťe.

Eliška mě ráno vzbudila okolo 5, tak jsem toho využila a nanesla jsem třetí vrstvu malby. Hurá vše je hotovo a teď jen aby ty koberce položili dobře. Je třeba pohlídat, aby správně vedli káblíky a neponičili mé pracně natřené zdi.

Díl III.
Pokládaní koberců je vážně hračka.

Kobercáři se dostavili časně ráno. Napřed vynesli z pokojů všechno na terasu, takže se modlíme, aby dneska nezačlo pršet. Následovně nás zbavili starých koberců ze dvou zbývajících ložnic. Zajímavý poznatek: podlažní lišta zůstala na svém místě. Nový koberec se prý jen nacpe pod ní. Šikovné!

V ložnici u Britt jsme museli šetrně odříznout čtverec podlažního topení, které se přestěhovalo k nám do ložnice, kde nám ráno zahřívá nožičky, když se vypotácíme z koupelny.

Napřed všude rozprostřeli šumnou oranžovou izolační pěnu a na ní přilepili stříbrné plachty podlažního topení. Na ně pak natáhli koberec. Všechno to proběhlo tak rychle, že jsem si myslela, že po obědě nebudou mít už co dělat.

Nevěděla jsem, že napnout a ukotvit koberce trvá nekonečně dlouho, takže do večera pak pobíhali po domě s různýma udělátkama a špaťulátkama, než jsme mohli začít stěhovat naše drobnosti zpět do domu.

Zbývá jen zakoupit nové podlažní lišty namísto těch vytrhaných a nainstalovat je. Na to si ale pozvem Vincenta.

Co dodat? Stálo to za to. Ne jen, že máme krásné nové podlahy, ale taky je nám teplíčko. Hurá!!

PS: Koťata přišly na to, že po koberci se běhá daleko lépe než po kachličkách a tak pořádají každou noc závody v běhu o rychlosti světla.
Elča dokonce přišla na to jak vytáhnout z koberce tu jedinou nitku, která tam pro ní zůstala a ráno se baví tím, že se jí snaží ukousnout. Zatím marně.

“Milacku ja si dam pred veceri vanu”

… tohle Ian zahlasil a odplouzil se do loznice. V zapeti se zvalo hlasite SHITT a nekolikrat za sebou jadrne FUCK!
V koupelne bylo po kotniky vody a v loznici se ta zaplava pak rozlivala jako Okavango do Kalahari. Vysledek cirka pulhodinoveho napousteni vany.
Ian spravne usoudil, ze potrebujem strategii. Svizne jsme rozmistili vsechny rucniky co doma mame na nejvice ohrozena mista a s kybliky jsme se jali ten prival vody pacifikovat. Zada a ruce nas boli, ale koupelna uz je relativne sucha. Rucniky vsakly v loznici vetsinu vody a zbytek se, jaka radost, vcuclo do koberce. Ojedinele rybnicky jsme okamzite vyresili stejnou metodou jako povoden v koupelne a na zbytek jsme nasadili vysoce vykonostni ventilator.
Radsi jsem jeste otevrela okna, ponevac nas obrovitansky koberec ted smrdi jako mokry pes.
To byla ale dneska vecer svanda !!!!

Ianovy narozeniny

Ian slavi dneska 52 narozeniny. Gratulujeme!!!

V patek jsme mu prichystali prekvakpo oslavu. Nic netusici Ian prisel z prace domu a tam ho cekala skupinka alkoholem lehce upravenych lidicek, kteri chteli mermomoci oslavovat.
Inu co mel delat :)
Bohuzel se to vsechno udalo v podvecer a moje supr kamerka to nejak moc nezvladala.