Tolik jsme se tesila, az se zase podivam do Cech, ze jsem i kdyz jsem byla v 11 tydnu, tak jsme nasedla do letadla a frrrr pres more, pres hory domu.
Do Prahy jsem doletela pomackana, zpocena, unavena, ale stastna. Byl krasny podzimni den. Slunicko svitilo a vscehny ty krasne zbarevene listy stromu a ja jsem se po ceste do Nehvizd kochala pohledem na podzimni Prahu.
Zapomela jsme rict, ze poprve ten den jsem se rozneznila, kdyz jsme prelitali pres zasnezene Alpy. Mela jsem sedatko u okna a vyhled jsem mela millionovy.
Cela rodinka Velickovych, rozrostla o Janku, v jednom kole, jak se balila na vylet na Moravu. Unavena jsem po sprse usla na gauci a vzbudili me az kdyz bylo treba vyrazit.
Skolacky jsem podcenila pocasi a vybehla jsem so studeneho auta jen tak. Streplo me ale tolik, ze jsem jsem az k dalnici klepala zubama.
Ve Frydlante bylo krasne. U mamky jsme si udelali vanocni pohodu a prolenosili jsme celou sobotu.
Bohuzel pondeli prislo prilis rychle a ja jsme se musela vrhnout do pracovniho viru. Az po patku kdy jsem se vratila v Polska jsem si mohla oddechnout a zacit si vice uzivat Nehvizdovskeho domova.
V sobotu jsme se byla podivat na Fifovo plavanicko a potom jsme byli pozvani k sousedum na veprove koleno.
Pozdeji vecer se pak Makulovym, kteri si s nami na kolenu pochutnavali, narodila Teuska. Prislo to nahle a ve 4 hodiny rano uz byla na svete. Kluci to dneska urcite radne oslavi.
Pozitri uz budu muset opet odletet do JNB. Moc se mi tam nechce. Nejradeji bych tu zustala aspon do vanoc.
Žádné komentáře:
Okomentovat