vítězná bábovka

Před nějakým časem jsme se rozhodla vyzkoušek všechny recepty na čokoládové bábovky, které mi příjdou pod ruku.

Tenhle recept je prozatimní vítěz a i kdybych později našla lepší na tuhle bábovku nejde zapomenout.

Čokoládovo-pistáciová bábovka

Bábovka:

150g hořké čokolády (min 70% obsah kakaa)
150g cukr
150g pistáciových oříšků bez skořápek, rozemletých na moučku
150g másla, změklé pokojovou teplotou
6 velkých vajíček, bílky a žloutky zvlášť
Půl citrónu

Špetka soli
23cm kulatá formička na dorty s oddělitelným okrajem s klipovou sponou
(je potřeba ji vystlat alobalem, tak aby bábovková směs nevytekla, a potřít máslem)

Poleva:

150g hořké čokolády (min 70% obsah kakaa)
150ml smetany ke šlehání
Kapku výtažku z květů pomerančovníku - nepovinné
(lze nahradit vanilkovým extraktem)*
2-4 polívkové lžíce nahrubo nasekaných pistáciových ořechů

Nepovinné: lze podávat s malinami a smetanou

Postup:

Předehrát troubu na 190C.
Rozlamte čokoládu do misky a vložte ji do cedníku do hrnce nad vřící vodu. Vyhněte se jakémukoliv míchání nebo jiné manipulaci s čokoládou.
Mezitím rozemelte ořechy a 50g cukru. Smíchejte s máslem a přidejte dalších 50g cukru. Míchejte dokud nebude směs krémovité konzistence. Přidejte postupně žloutek po žloutku, přičemž každý pořádně zpracujte, než přidáte další.
Rozpuštěnou čokoládu nechte lehce vychladit a pomalu přimíchejte do směsi.
V jiné misce potřete vnitřek citrónem a ušlehejte v ní bílky se solí. Když se začnou tvořit na povrchu špičky, přidejte opatrně 50g cukru a ušlehejte do tuhé a lesklé konzistence.

Do ušlehané směsi přidejte vařečkovou porci čokoládové směsi a lehce vmíchejte stěrkou. Zbytek čokoládové směsi vmíchejte na třikrát.

Vlijte směs do připravené formy a pečte 20min. Pak snižte teplotu na 180C a pečte dalších 20-25min dokud je bábovka plně upečená. Když je bábovka upečená, bude se odlupovat od okrajů formy.

Po vytáhnutí z trouby, položte bábovku ve formě na rošt a nechte vychladnout na 15min. Bábovka trochu klesne.

Rozpusťte čokoládu pro polevu stejným způsobem a přidejte k čokoládě smetanu a extrakt z květů pomerančovníku nebo vanilky. Jakmile se čokoláda rozpustí smíchejte vše metličkou na šlehání, dokud směs nezhoustne natolik, aby se dala vylít na bábovku.
Pro manipulaci s polevou můžete použít stěrku namočenou v oleji. Buď můžete nechat polevu jen trochu stékat po okraji nebo můžete celý okraj pokrýt.

Posypte povrch rozsekanými ořechy. V tomto případě je méně více.

Nechte vychladnout a podávejte s malinami a smetanou, do které můžete vmíchat kapku extraktu.

*Vanilkový extrakt je vhodnější než vanilková esence.

Vězněm v cizí zemi.

Možná, že naši předkové kdysi zápasili dennodenně o holý život, ale chtěla bych je vidět, jak by se vypořádali s byrokracií. Já bych řekla, že den na úřadě, zejména na tak fantasticky fungujícím jako máme v JAR, by je odrovnal.

Moje dnešní stesky platí na adresu ministerstva vnitra a jejich pasovému oddělení. Už podruhé v mém relativně krátkém pobytu tady mi znepříjemňují život. Když se nad tím tak zamýšlím, tak jen dvakrát jsem po nich něco chtěla a vždycky to bylo drama.

Můj požadavek byl, věřte mi, jednoduchý. Můj starý pas, kde mám vízum pro JAR, končil platnost v květnu. Proto jsem na začátku března požádala, aby mi to vízum přepsali do pasu nového.

Je červen a furt nic. Voláme tam obden a do minulého týdne jsme z nich nedostali rozumnou větu. Minulý týden jsem přišla o kreditní kartu a protože bez průkazu totožnosti si nemůžu vyzvednou novou, chtěla jsme po nich, aby mi ty pasy vrátili alespoň na den.

Tak jsme zjistili, že moje pasy jsou kdoví kde. Prý byly vyžádány pro vyšetřování nějakých nesrovnalostí jinou pobočkou. Vyšetřování prý stále probíhá a pasy jsou v rukou vyšetřovatelů.

No já nechci malovat čerta na zeď, ale můj starý pas už je dávno neplatný a tak mám pocit, že od 1. června jsem tady ilegálně. Mimoto mě trápí, že bez pasu nemám šanci vycestovat. I kdybych si nechala udělat přes českou ambasádu nový pas, což by trvalo 6 měsíců, tak v něm stejně nebudu mít vízum pro trvalý pobyt. To vízum, které mi trvalo dva roky, než jsem ho dostala.

No řekněte sami, jestli byste radši nešli lovit jeleny, než bojovali s byrokraty?

Sem bychom se mohli nastěhovat, bez toho abysme museli něco měnit.

Díl I.

Přesně tohle byl důvod proč jsme před třemi lety koupili náš dům. Od té doby jsme prakticky nepřestali přestavovat. Začli jsme bouráním zdí, letos jsme dokončili přestavbu zahrad a dneska jsme se vrhli na podlahy.
Jednou ráno jsme se probudili a zjistili jsme, že ty staré koberce jsou přece jen zašlé. No a ta plovoučka v zimě doopravdy studí, takže ta musí taky pryč. Ianův promakaný plán s vyplavením ložnice uspíšil celou akci a dnes, světe div se, se dostavili první dělníci. Překvapivě vykuchat podlahu netrvá dlouho. Za necelou hodinku bylo všechno naloženo na autě a dělníci i podlaha byli v čudu. Doufám, že si s sebou neodvezli i jiné memorabilie.

Já jsem si dopoledne udělala výlet do východní části JNB, abych zakoupila malířskou barvu. Jak se dalo čekat, tu naši měli jen v jednom jediném obchodě, daleko, daleko, až tam co jsou jen samé fabriky a nic víc. Trvalo mi hodinu a půl tam dojet, hodinu jsme čekala na smíchaní správného odstínu a pak další hoďku a půl zpátky. Večer se chystám malovat. Možná se mi povede i srnka, tak bacha !!!!

Indran, od National Carpet, mě přesvědčuje, že položení koberců nebude trvat více než jeden den. Mě by jen zajímalo, kdy a kdo opraví paty stěn, které teď vypadají dost ohlodaně a kdo se postará o všechny ty trčící dráty, které se schovávali za obrubami. Možná jsme puntičkář, ale nebude to bít do očí? Zvlášť když se po obrubami schovávala nástěnná malba z dob, kdy křiklavé barvy byly v módě.

Díl II.
Malování aneb manžel, vždycky vytuší, kdy je správný čas jít na pivo.

Včera večer jsem se vrhla na tu naši šíleně modrou stěnu v ložnici. Původní geniální myšlenka blankytně modré zdi se v reálu ukázala groteskní. A hlavně teda, teď když jsme sehnali tu správnou žlutou, není už třeba improvizovat s jinýma barvama.

Po té co dělníci odjeli a já strčila kuře do trouby, vrhla jsem se na úpravu zdí pro příští den. Vincent, náš šikulka přes údržbu, se přijel podívat na ty trčící dráty a pomohl mi oškrábat a nahodit ty okousané paty zdí. Ty pak bylo třeba natřít izolačním lakem a na to pak barvu.
Nejhorší byla ta modrá zeď. Kdo u nás byl tak ví, že naše zdi nejsou hladké, ale mají v sobě milion vrypů a prohlubní. Ty se samozřejmě válečkem nedají vyplnit, takže je třeba napřed štětečkem natřít prolákliny a pak to přejet válečkem, aby se schovaly tahy štětcem. Ne že bych na to přišla sama, ale Vincent mi ukázal jak na to.

První vrstva bílé barvy mi trvala nanést tak 2 hodiny. Ke konci téhle akce přijel domů Ian. Že prý nevěděl, že malujem a že si zašel po práci na jedno s chlapama z kanceláře. Měl snahu se přidat, ale po asi půlhodince to vzdal a šel se koukat na kriket.

Po večeři pustil Ian další díl Dr. House, ale usnul u toho, tak jsem se odplížila natřít první vrstvu žluté barvy. O dva díly později jsem měla celou stěnu žlutou a dokonce i všechny okraje opravených zdí. Byla skoro půlnoc, takže jsem vyzvedla z obýváku spícího Iana a koťata a hurá na kuťe.

Eliška mě ráno vzbudila okolo 5, tak jsem toho využila a nanesla jsem třetí vrstvu malby. Hurá vše je hotovo a teď jen aby ty koberce položili dobře. Je třeba pohlídat, aby správně vedli káblíky a neponičili mé pracně natřené zdi.

Díl III.
Pokládaní koberců je vážně hračka.

Kobercáři se dostavili časně ráno. Napřed vynesli z pokojů všechno na terasu, takže se modlíme, aby dneska nezačlo pršet. Následovně nás zbavili starých koberců ze dvou zbývajících ložnic. Zajímavý poznatek: podlažní lišta zůstala na svém místě. Nový koberec se prý jen nacpe pod ní. Šikovné!

V ložnici u Britt jsme museli šetrně odříznout čtverec podlažního topení, které se přestěhovalo k nám do ložnice, kde nám ráno zahřívá nožičky, když se vypotácíme z koupelny.

Napřed všude rozprostřeli šumnou oranžovou izolační pěnu a na ní přilepili stříbrné plachty podlažního topení. Na ně pak natáhli koberec. Všechno to proběhlo tak rychle, že jsem si myslela, že po obědě nebudou mít už co dělat.

Nevěděla jsem, že napnout a ukotvit koberce trvá nekonečně dlouho, takže do večera pak pobíhali po domě s různýma udělátkama a špaťulátkama, než jsme mohli začít stěhovat naše drobnosti zpět do domu.

Zbývá jen zakoupit nové podlažní lišty namísto těch vytrhaných a nainstalovat je. Na to si ale pozvem Vincenta.

Co dodat? Stálo to za to. Ne jen, že máme krásné nové podlahy, ale taky je nám teplíčko. Hurá!!

PS: Koťata přišly na to, že po koberci se běhá daleko lépe než po kachličkách a tak pořádají každou noc závody v běhu o rychlosti světla.
Elča dokonce přišla na to jak vytáhnout z koberce tu jedinou nitku, která tam pro ní zůstala a ráno se baví tím, že se jí snaží ukousnout. Zatím marně.

“Milacku ja si dam pred veceri vanu”

… tohle Ian zahlasil a odplouzil se do loznice. V zapeti se zvalo hlasite SHITT a nekolikrat za sebou jadrne FUCK!
V koupelne bylo po kotniky vody a v loznici se ta zaplava pak rozlivala jako Okavango do Kalahari. Vysledek cirka pulhodinoveho napousteni vany.
Ian spravne usoudil, ze potrebujem strategii. Svizne jsme rozmistili vsechny rucniky co doma mame na nejvice ohrozena mista a s kybliky jsme se jali ten prival vody pacifikovat. Zada a ruce nas boli, ale koupelna uz je relativne sucha. Rucniky vsakly v loznici vetsinu vody a zbytek se, jaka radost, vcuclo do koberce. Ojedinele rybnicky jsme okamzite vyresili stejnou metodou jako povoden v koupelne a na zbytek jsme nasadili vysoce vykonostni ventilator.
Radsi jsem jeste otevrela okna, ponevac nas obrovitansky koberec ted smrdi jako mokry pes.
To byla ale dneska vecer svanda !!!!

Ianovy narozeniny

Ian slavi dneska 52 narozeniny. Gratulujeme!!!

V patek jsme mu prichystali prekvakpo oslavu. Nic netusici Ian prisel z prace domu a tam ho cekala skupinka alkoholem lehce upravenych lidicek, kteri chteli mermomoci oslavovat.
Inu co mel delat :)
Bohuzel se to vsechno udalo v podvecer a moje supr kamerka to nejak moc nezvladala.

Vanoce 2008

Jak jsem uz psala mamce. Ian je prave na golfu a ja jsem vstala brzo s nim, abych se vrhla na bakalarku. Jeste vcera vecer jsem mela hlavu plnou napadu, ale ted - vubec nic. Tak jsem zapla TV a uklizim si v pocitaci. Zda se, ze mi pracuje nejak pomalu.

Nasla jsem tyhle fotky za vanoc. Nevim proc mam nafocenou prvni polovinu dne pak dlouho nic a nekolik fotek vecer?! Ted kdyz o tom premyslim, tak si vzpominam, ze mi selhala mycka nadobi a protoze jsme pozvali asi 20 lidi na obed, urcite to bude proto, ze jsem stravila zbytek dne u drezu.

Kazdopadne si vsimnete moji bezva vyzdoby!!! Vzpominam si, jak jsem si delala srandu z lidi co si porizuji umele stromecky se zasnezenyma vetvickama a koukejte kam jsem se po 3 letech dopracovala. Mam v kuchyni umele snehove vlocky! A jak jim to na tom slunicku slusi :)

Blbinky...

Mela bych psat bakalarku, ale jak uz to tak byva delam blbinky a kde co mozne, jen abych si od ni odpocala.
Proto jsem vam vyfotila tohle...

Jo, jo snížek...

Se mi zdá že všichni kromě mě věděli, že mi bude tady v Africe chybět. Soňka mi myslím dokonce i říkala, že nechápe jak se může do Afriky stěhovat někdo, kdo si i v létě pouští popelku. A měla pravdu. Popelku si sice pouštím i tady, ale už to tolik nezabírá. Komu by se nestýskalo, když je doma teď tak krásně!



I ty mrňata vypadají v zimním oblečení úplně k sežrání....



Nic naplat, jdu si navléct palčáky a beranici a pustím si Anděla na horách!

Poker

Poker je super! Poker je bomba!Ne, ze bychom to nejak zvlast umeli, spis naopak Ian i ja jsme prohrali vsechno, i kalhoty. Presto nas minuly pokerovy vecirek byl nejlepsi jaky jsme kdy poradali !!!S nasi novou flip hrackou jsme natocili tento zaznam.

Trosicku delsi zaznam, se vsemi forky, najdete tady.

Březen za kamna vlezem...

Hej, tady začíná podzim. Ale takový africký.
Ráno ještě bylo horko, že z nás pot jen tekl. Pak se zatáhlo a za necelou čtvrt hodinku přišlo toto....

Ani ne hodinu se na nebi čerti ženili a teď je zase blankytně a bez mráčků. Holt Afrika je Afrika...