Alenka a svet kolem

Tak jsem se rozhodla, zde si Alcu natocim jak cvici na brisku. Ha ha.

Tohle je vysledek :)

Ale od minuleho tydne uz umi Alenka koukat na veci co se hybou, proto ji ted nesmirne zajima tenhle kolotoc :)

Alenka 6 tydnu

Opet stiham na web umistit jen par fotek nez se Alca vzbudi.

Vsimete si, ze jsme uz konecne stihla na zed prilepit ty obrazky od Sonky. Uff.

Tahle fotecka je moooooc vtipna :)

"mami nech me jeste spat.... chrrrr"

kocky

Protoze je ted u nas nejtepleji v pokojicky, obe nase kocky jsou nasackovane prave tam.

Kdyz ale prijde Ian z prace, zabere si pro sebe kreslo a Eliska skonci v koupelne pod rucnikem :)

par fotek

chybi jeste jeden par rukou

Vcera jsem se sesla s kamaradkama z Ekvadoru, ktere pred par mesici taky porodily a ty pry meli na prvni mesic pomocniky. Jedne prijela sestra a druhe mamka.

Pry pomahaly s varenim, nosenim a hlavne teda radami.

Asi jsem to podcenila, ale uz je ted uz je to celkem jedno. Nekdo zkuseny by se mi tu urcite hodil. Zvlast kdyz furt kvuli necemu plasim i kdyz to jsou jen bezne veci, ktere ostatni uz znaji a maji zmapovane.

Ted bych prave ocenila dalsi par rukou. Takove mrne co ne a ne usnout se po 4 hodinach fakt pronese.

Nastesti Janicka pro nas mela schovany tenhle bouncer a tak aspon na par minut muzu malou odlozit a osprchovat se nebo si udelat snidani.

Nedocenitelna pomoc !!!

dalsi filmovy festival

alenka

Smutno a ticho

Tak nam vsichni vcera ujeli. Snazili jsme se je nenapadne premlouvat, ale nebylo to k nicemu.

Fifa sice projevil zajem tu zustat o trochu dele, ale tatka se ohanel necim jako letenkou, ci co a tak jsme prece jen jeli na letiste v planovanych 19:30.

Puvodne meli odletet v 22:20, ale ukazalo se, ze Velickovi maji na ty odlety z JNB setsakramenstkou smulu a az do 2 do rana jsme s Ianem trnuli jestli vubec odleti.

Pry jim na letadle prezouvali pneumatiky!?

Do Dubaje dorazili az 9:30 , tedy s 5ti hodinovym spozdeni. Na cely pribeh si budem muset jeste asi pockat.

Kazdopadne vsichni jsou celi a zdravi. Dneska budou spat v hotelu a zitra rano odleti do Prahy.

Je mi lito, ze se jim zaver dovolene takhle pokazil. Snad si to v tech Emiratech uziji jak jen to pujde.

Za nas musim rict, ze se nam po nich styska. Ian si porad pochvaluje jak hodne deti maji a ze je s nima legrace. Pry jim mam vzkazat, ze se omlouva, ze na ne nemel moc casu. Ted pred narozenim prdolky se snazi nadehnat praci a vubec nic nestiha.

Doma je ted prilis ticho. Jaka skoda, ze nebydlime k sobe bliz.

Pondeli – smutny den odjezdu

Dlasi baleni a odjezd ze Sun City.

Vsichni spolupracovali na jednicku a tak jsme byli v autech, sbaleni a ready to go home uz pred 10. Neuvertelny vykon. Nebyli bychim toho schopni kdyby Kamilka a Fifa nebyli tak hodne deti.

Fifa si po ceste do auta nasel vhodnou kaluz a pri kazde ceste tam a zpatky si do i skocil. Pri poslednim skoku docela slusne ohodil i opodal stojiciho chlapika, ktery se timu jen zasmal a brumlal si neco o tom, ce kluci jsou kluci.

Ian a ja jsem odjeli do Bukubungu zeptat se na time share a Velickovic auto se vydalo smerem domu. Domu jsem se dostali jeste pred druhou hodinou.

Ian si sel lehnout, protoze na neho neco lezlo. My ostatni jsme se postupne stridali na strazi a Sonka se postupne balila a balila a balila. Zvladla to vsechno na jednicku.

Nevim jak to dela, ale zvlada to uplne bezvadne. Ian me pozdeji varoval, ze si nemam malovat vzdusne zamky, ze ne vsechny deti jsou tak hodne jako Kamysek a Fifa. I presto, ze s nim souhlasim, ze to jsou nehodnejsi deti co znam, tak vidim kolik prace s tim ma, ale nevim jestli bych to ja zvladla.

Mlha a vlacek

Rano bylo, ze bys psa nevyhnal. Mlha sedela uplne vsude. Ian a ja jsme se sli projit s Kamilkou v kocarku a prohlidli jsme si vsechny ubykace pro pripad, ze bychom si chteli v Sun City koupit time share. Nektere novejsi stavby jsou vskutku pekne, prostorne, proslunene a maji krasny vyhled.

Kdyz jsme se vratili byli uz vsichni vzhuru a po snidani. Ja jsem rychle usmazila rizky a vymyslela jsem plan dne. Vydali jsme se na pruzkum detskych atrakaci. Bylo jich tam spousta, ale nejvice ze vseho Fifu zaujal vlacek. Ptacci ani kuzlatka nemeli sanci. Za to vlackem jel celkem 3 krat a byl by pokracoval, kdybychom nezaveleli presun.

Kamilka to zalomila u mamky v nosicce a my ostatni jsme se bavili tim, jak zajimavy muze byt svet ocima dvouleteho ditete.

Okolo poledne jsme naskakali do autka a jeli jsme opet na vylet. Meli jsme mit obidek v bushi, ale hned po vyjezdu jsme si vsichni dali po nejakem tom rizku. Teda krome Kamilky, ta ho mela az na veceri.

Nekdy kolem 2 jsme zastavili na druhy obidek a prekvapive behem te hodinky co jsme tam ztravili jsme krome neodbytnych vcel, ktere se zamilovaly do Soncinych palacinek, videli neuveritelnou spoustu zviratek, co se prisla taky posilnit k nedaleke louzi.

Co se delo pak moc nevim, ponevac jsme v aute usla. Vim jen, ze pekne prazilo slunicko a ze jsme cestu tak trochu pretahli. Deti uz toho mely dost a stridave plakaly.

Po dojezdu domu jsme si dali v restauraci u bazeku kaficko a pivecko a na chatce jsme zase prichystali masove hody. Druhy den se melo jet domu, tak proc s sebou tahat jidlo domu?

Fifa a Kamilka si dali jeste koupani ve vane, ktere jsme jim spestrili tmavou chvilkou, ponevac jsme vyhodili pojistky. V cizim prostredi jsme dlouho nikdo nemohli najit zadne svetla a predpokladam, ze jsme je slusne vylekali.

Malem bych zapomela, na ranni prihodu s pipajicim autem.

To se nam prihodilo nekde po ceste domu s Pilanesburgu. At jsme byli kde koliv, daleko nebo blizko cehokoliv, auto piskalo a piskalo.

Nakonec nas zachranil Misa, ktery profoukl sensory a ty konecne po celodennim piskani prestali.