Bedřich

Je krásné nedělní ráno a Eliška nás budí v 6 ráno. Rok a něco tréninku a každé ráno je to totéž. Packa s drápky šmátrá pod peřinou, případně skok z velké výšky na Ianovo pod peřinou se nadýmající bříško.
„Hej ochrapové, venku je už vidno, tak vstáváme, šup, šup...“
Ian se rozhodl pro kompromis, zapnul TV, kde od rána dávají rugby a zavrtal se hlouběji do peřin.
Já jsem si napustila plnou vanu vařící vody a jdu se namočit.
V klidu si čtu knížku, kolem mě se vznáší obláčky páry a tu koutkem oka zahlédnu za oknem pohyb. Kouknu blíž abych zjistila co, že se to tam děje a v tom jsem zahlídla obrovskou kudlanku, jak se pomaloučku šine po okně asi tak 10 cm ode mě. Asi se jí nelíbila ta pára. Každopádně nespěchá a leze jakoby se jí nikam ani nechtělo.
Volám na Iana, ať tu „věc“ odnese na zahradu. Prý mám počkat až bude poločas!?!?
Takže o zbytek mého oblíbeného nedělního koupání jsem se dělila s obrovskou, křiklavě zelenou kudlankou. Čekala jsem, že jí to každou chvilku uklouzne na oroseném skle a vrhne se po hlavě do vany, při tom samozřejmě udělá několik přemetů jako olympijský závodník.
Přirozeně, že jsem na žádný poločas nečekala, rychle jsem se ošplouchla a vyspídovala jsem z vany jako by mi hořelo za zadkem.
Mnohem, mnohem, mnohem později pak Ian kudlanku, kterou jsem pojmenovala Bedřich, sebral a odnesl jej do zahrady, se slovy: „Ty naděláš, vždyť to je ještě miminko.“
Pro jistotu jsem to „miminko“ vyfotila a pevně doufám, že mě Bedřich na staré kolena nebude chtít znovu navštívit.

Hura, nasla jsem i fotky ze Serengeti !

V rijnu nas pozval pivovar na vylet do Tanzanie. Byl to neco jako rozluckovy vylet s Tonym a Sharon, kteri od listopadu patri do Londynske skupiny.
Dva luzusni aeroplany, kazdy pro 8 osob, nas prenesli za hranice JAR jako by nic. Prvni noc jsme stravili v Arushe v hotelu zalozenem uprostred kavove plantaze. Prvne v zivote jsem videla kavovou rostlinku. Nevim co jsem cekala, ale ten nenapadny kerik me zklamal. Za zminku stoji jen to, jak ty kavove plantaze vypadaji. Mezi malymi keriky byly vysazeny obrovske, destnikum podobne, stromy. Snad kvuli stinu, nebo kvuli zadrzovani vody?? Tezko rict.
Ian se veselil s kolegy dlouho do noci a ja jsem naspala svuj osobni rekord. Rano jsme se dozvedeli, ze znacne nachmeleny Ian si pozadal o budicek ve 4 rano a ponevac nevedel, ve ktere chatce spime, nahlasil prvni cislo ktereho napadlo. Sharon a Tonik nebyli moc nadseni, kdyz je casne rano budili telefonem z recepce.
Dalsim letem jsme se dostali do Serengeti a po ceste do Singita kampu jsem poprve na vlastni oci mohla videt slavnou Serengetskou migraci.
Z niceho nic, bylo vsude spousty zvere. Kam oko dohledlo byla bud zebra, pakun nebo jine ctyrnohe zvire.
Singita hotel je bezpecne ten nejluxusnejsi hotel v jakem jsem kdy byla. Kdyby jej mela charakterizovat hvezdickama tak dostane nejmin mlecnou drahu.
Kolonialni system tu prezil v te nejcistsi podobe. Pripadala jsem ji jako clenka Masaika klubu z knizky White mischief. Luxusne vybaveny hotel a vsude pritomne sluzebnictvo, vzdy pripraveno ochotne s cimkoliv pomoci. U kazde chatycky byl bazenek, ze ktereho se pohodlne dalo koukat na zviratka, ktera se klidne pasla pod nami na upati kopecku, na kterem byl Singita postaven. Vecere se konaly u honosne pripravene tabule pod sirym nebem. K dispozici nam byly tymy maseru, kosmeticek, rangeru, kucharu atd. Dokonce meli vlastni obchudky se sperky z tanzanitu a tradicnimi masaiskymi vyrobky. Neodolali jsme a koupili jsme si par masaiskych nahrdelniku z koralku a cerno-zlatou ‘shuka’, masaisky oblek, kterou doma pouzivame jako ubrus :)
Neco jsem si nacetla v knihovne o Masaich. Je to velice zajimavy africky kmen s tradicema, ze kterych chodi mraz po zadech. Jeste dnes praktikuji obrizky zen i muzu v dospelem veku a mozna si vzpomenete na obrazky cernochu s koliky v usnich boltcich a dlouhymi krky pokrytymi krouzky. Tak to jsou masaiove.
Cetla jsem si, ze pri prvnich pokusech zavest povinnou skolni dochazku masaiu. Rozhodli se tito, ze nema cenu posilat vlastni deti a tak unesli nekolik deti sousednich Kikuju a poslali do skoly tyto. Proklate dumyslne… Masaiove jsou velmi mirumilovni a rozumi chovu dobytka. Casto jsme u cesty videli starickeho masaie, zabaleneho do perstobarevne shuka, jak lezi na boku na trave, jako by byl starorecky polobuh, a spokojene pozoruje svoje stado ovecek. Scenka jak vystrizena z biblickeho raje.
V Tanzanii se mluvi swahilsky a jedno jedine slovo, ktere jsem si zapamatovala je ‘jambo’, coz znamena ‘ahoj’.

Zhruba v polovine naseho pobytu prisel Ian o telefon. A ponevac jeho vtipek s ranim budeckem jeste nevysumel, myslel si, ze mu jej nekdo za trest stipnul. Az kdyz jsme prijeli zpet do JNB, zjistili jsme, ze jeden z kolegu jej omylem strcil do kapsy sortek, ktere skoncili na dne kufru s ostatnim spinavym pradlem. Vtipnejsi byla dohra s Vodakomem, kteremu trvalo znovu zapojeni Ianova cislo celych 7 dni a to i pres to, ze SAB je VIP zakaznik s velkym V. Dalsi dukaz toho, ze servis v tehle zemi pada do hluboke propasti.
Ani ztraceny telefon nam nemohl zkasit nadherny vylet. Ian si liboval v rannich pochuzkach za zvirenou. Pry ho ani mouchy tse-tse nemohly odradit. Mimochodem, jestli si myslite, ze moucha tse-tse vypada jako moucha tak pozor, neni to pravda, vypada spis jako ovad a kouse jako das.

Tucnak kam se podivas

Kdyz jsme loni jeli s Ianem do Kapskeho mesta stravili jsme vikend blizko mestecka Hermanus.
Vzpominam si na dve veci na obrovske velryby a hromadu tucnaku.
Velryby se tam pry kazdy rok srocuji, aby vyvrhly na svet sve mlade a pak je naucily to nejpotrebnejsi pred dlouhou pouti oceanem.
No a tucnaci pry zde ziji uz od nepameti. Jestli si myslite, ze je v JARu na tucnaky moc horko, tak se kouknete jaka mi je na obrazcich pekna kosa.

Kdyz utekl Mikes

Snazim se doplnit chybejici clanky a ponevac mi pamet moc neslouzi, pomaham si probiranim fotek ulozenych na svem PC.
Uz to tak asi bude, ze Mikulas bude nejfocenejsi kote na svete. At kouknu do ktereho souboru chci, vzdycky tam najdu fotku Mikese.
Tyhle jsou z rana pote co nam utekl.
No on nam zas az tak neutekl. Ian mu zavrel na noc okno, takze kdyz se chtel vratit po nocnim lovu na svoje mistecko na polstari, tak se asi pekne divil.
Hledali jsme ho vsude a nic. Dva dny po nem nebylo ani vidu ani slechu.
Pak prisel ve 4 rano vypadal spraskane, ale stastne. Zalezl si do pelisku, ve kterem s Eliskou spali, kdyz byli jeste malicni a spal az do obeda.
I kdyz jsme radi, ze jej mame zase doma, jsme smutni, ze si z toho vyletu Mikulas dovezl nemoc, kvuli ktere hubne jako Kate Moss na kokainu.

Nudle zahradni

Jeste pred odjezdem do Cech jsme se s Ianem rozhodli vylepsit kus zahrady za nasim domem.
Je to jen takova nudle, do ktere smeruji okna z koupelen a loznic.
Taky se do ni da vejit z mistnosti, ktera driv byla bar, ale my jsme si z ni udelali karetni doupe.
Jako obycejne vsechno zaclo opatrne a nenapadne. Jeden ze stromu potreboval prorezat. Nakonec jsme jej nechali vysekat uplne a spolu s nim dalsi dva.
Teprve tehdy jsme zjistili, ze ta nudle neni zas az tak mala, aby se nedala vyuzit.
Zavolali jsme architektu Juanitu, ktera vytvorila tu prekrasnou zahradu okolo bazenu a ta mela genialni napad na malou mexickou zahradu. Proto ta modra stena, na kterou prijdou barevna zrdcadla a tequila kaktusy.
Nechali jsme postavit nekolik drevenych plosin a okoli jsme osadili kaktusy a sukulenty. Pak uz to chtelo jen nekolik svetylek a voila...



Myslim, ze jsme to opet zvladli na jednicku.
Vysledne fotky nemam, ponevac jsem se odjela do Cech se vdat :)

Fotky ze svatby

Stale jeste jsem nenasla chvilku abych neco poslala na web.
Prave ted je pro me dulezitejsi si poradne uzit tech par dni, kdy si muzu hrat s mym synovecekem Filipkem.
Uz pristi tyden budu muset odjet zpet do JAR a Sonka mi jej nechce pribalit!?
Presto chci aspon pripojit dva odkazy na fotky ze svatby.
Pro ty co na svem PC maji Flash Player a pro ty co jej nemaji, jen nekolik malo fotek.

Mikes v budce na ptaky

Uplne nejlepsi vanocni darek dostal Mikes!!!


A tady je jeste par fotek Mikulase, jak si hraje s fotakem.

Svatba

Děkujeme, že jste se rozhodli strávit s námi náš velký den.
Máme pro vás něco málo informací, které by měly usnadnit vaše plánování.

Ian & já budeme v Praze od soboty 24. 1. do pátku 30. 1., kdy se přesuneme na Moravu.
Cesty mohou být v lednu zrádné, pokud tedy plánujete dopravit se na Moravu také 30. 1., rádi vás uvítáme na neformální večeři na Zlatém Orlu okolo 19:00 hod.

Protože je konec ledna v ČR obdobím školních prázdnin, zarezervovali jsme několik pokojů v blízkém hotelu. Prosím, dejte nám co nejdříve vědět, zda, pro kolik osob a na kolik nocí budete ubytování potřebovat.

Směr cesty Praha - Ostravice hotel Zlatý Orel
387 km – 4-5 hodiny
(trasa je znázorněna v aktivní mapě, stačí kliknout na odkaz "Zvětšit mapu" pod níže uvedeným náhledem)


Zvětšit mapu

Obci Ostravice projeďte celou skoro až na samý konec. Na levé straně uvidíte dřevěnou sochu orla. Zde odbočte doleva.
Pokud se ocitnete v blízkosti přehrady Šance, zajeli jste příliš daleko a musíte se vrátit.

Parkujte prosím na dolním parkovišti a nechte se vyvézt. V den svatby bude doprava na hotel zajištěna. V ostatní dny volejte na recepci hotelu 558 682 181, odkud pro vás pošlou terénní automobil.

V místě svatby na hotelu Zlatý Orel bude v sobotu kolem poledne připraveno občerstvení, abyste se mohli na tu slávu řádně posilnit.
Okolo 14:30 by měl Ian začít bilingvní vyjednávání, a pokud uspěje, začne v 15:00 hodin samotný obřad.
Po té bude část svatebčanů požádána o pózování pro slečnu fotografku.
Večeře se začne podávat okolo 18:30 hodin. Po ní přijde řada na ty, kteří si přejí mít proslov.
Následuje zábava a veselice až do rána bílého!

Na závěr bych vás chtěla požádat o pochopení ve věci svatebních darů. Vzhledem k cetování letadlem a váhovému omezení zavazadel nebude možné si domů odvézt jakékoliv hmotné svatební dary.
Dlouho jsme přemýšleli, jak tento problém vyřešit. Napadlo nás, vybrat si v Praze obraz (nebo i několik obrazů), které bychom si následně hromadně přepravili po moři do Johannesburgu. Pokud byste nám chtěli na tento "hromadný" svatební dar přispět, je možné zaslat zvolenou částku na účet číslo:
19-3470440207/0100 (reference: „Svatební dar“, účet je veden u KB na jméno Veličková Soňa)
Děkujeme všem za pochopení.

Těšíme se na vás!
Radka & Ian

Vikend

Tak jsem si rikala, co se u nas pres den deje, ze nestiham ani nic napsat na web?
Co se napriklad delo tento vikend?
Jelikoz jsme meli minuly tyden mensi drama s kotaty, rozhodli jsme se tento vikend zustat doma a ujistit tak nase chlupace, ze stale tvorime fungujici rodinnou jednotku.
Plan se zvrtlu hned v sobotu rano, kdy jsme se v jakemsi silenem amoku rozhodli jit pesky do obchodu, zakoupit bezglutanovy chleba.
Bylo po desti a venku bylo az prilis pekne na to sedet doma. Cekali jsme se, ze za hodku budem zpet, ale osklive jsme se pletli!
Nikdy predtim jsme tuto trasu nesli a proto se nam podarilo okamzite zabloutit. Ccestu tam, ktera vede z kopce k rece, pres reku a pak do strmeho kopce jsme zdolali za hodinu a pul!!!
Koupili jsme chlebik a neco malo dalsich surovin, ktere si Ian smele nalozil v batohu na zada a hura zpet.
Tentokrat jsme presne vedeli kudy nejit a zvolili jsme nejprimejsi cestu domu. Blizilo se poledne a slunce prazilo o 106. Nas pochopitelne nenapadlo pouzit rano protiopalovaci krem, takze jsme se pekli jako jako kurata na grilu. Nepomohlo ani, ze si Ian zacal pestovat masivni puchyre za patach a maliccich u nohou.
Cesta zpet vedla kolem domku Colleen a Haydna a tak jsme se zastavili na pokec. Uprimne, chteli jsme zkontrolovat jestli se Haydn uci na pondelni zkousku. Haydn nebyl doma. Nic mene 15 minutova pauzicka a nekolik hltu zarucene ciste vody z Colleenina cistice vody za prisernych 6000 randu, nas osvezili natolik, ze zbylych par kilasku jsme stihli za 15 minut.
Rychla snidane, sprcha a supito presto do obchodu. V planu bylo zakoupit fuksie, nove kolo pro Radusku, vymenit pochroumany telefon a sehnat tenisky pro Iana.
O dve hodiny pozdeji jsme sedeli vycerpani v aute a mirili jsme domu. Za to jsme ale meli nove tenisky, hodinky co meri tep, krokomer, pilaty balon, nove papuce, nekolik tricek, nove boticky pro Iana, 9 zbrusu novych taliru a puged kytek pro Sharon. Nekdy mezi teniskami a novymi tricky jsme totiz byli pozvani ke Kralingenum na veceri.
Ian se doma vrhl na studium manualu a ja jsem se rozhodla osmazit na obed nejakou tu rybu. Nez jsme se dali dokupy byl vecer a my museli vyrazik na veceri. U Kralingenu jsme skoukli jak Nadal dostal vyprask od jakehosi frenchmana. Vsichni se tim neuveritelne trapili. Nechapu proc???
Tonik zacal behem vecera vzpominat na Prahu a podle se vytasil s odporne teplou Becherovkou. Ocenila jsem, ze ji vubec mel a dala jsme si s nim nekolik kalisku. Nevim jestli to bylo tou becherovkou nebo kremovou bombou, kterou jsme spucovala na zaver vecere, ale moje brisko se rozhodlo protestovat. Kdyz jsme po 4 navstivila zachod Ian se smiloval a odvezl me domu.
Kotata jsme nasla schoulena na prahu s koziskama nasaklyma destem. Vesele nas nasledovala do postele, kde na perine blativymi packami vytvorili pozoruhodny vzorek. Kdyz uz jsme skoro spali, prisel nas navstivit sousedovic drsnak zrzek a pod oknem vypukla druha svetova. Jednim skokem jsme zdolali vzdalenost postel - dvere a jako zkusena protiterorova jednotka jsme vyrazili zjednat poradek. Ian zacal desit protivnika hlasitym “hus, hus” a pridal k tomu jakousi kreaci s rukama a nohama, kterou by mu mohl lecktery medajliska z olympijskych her zavidet. Ja jsem se jala vabit Mikese z blizkeho krovi. Eliska nas s nezajmem sledovala ode dveri. Zbezna prohlidka Mikese nas ujistila, ze tentokrat to prezil bez nasledku a rychle opet do pelisku. Okna jsme pro jistotu tentokrat zabednili.

Nedele rano mela puvodne byt asi takto – vstat co nejpozdeji, cajicek na zahrade, precist ranni noviny, doresit pozvanky na svatbu… jenze Ian si stihl neprozretelne, a zrejme pod vlivem alkoholu, domluvit golf, takze se v 7 rano, s poradnou kocovinou, vykulil s postele a bleskurychle se zacal pripravovat. Po vcerejsim opalovani vypadal jako lobstr, coz mu pripomelo se tentokrat natrit poradnou vrstvou portislunecni ochrany. Slupl i snidani co jsem stihla nachystat a v 7:30 byl v cudu. Ja jsem se pak vrhla na prani pradla, zaplaceni nekolika faktur, pripravy seznamu emailovych adres svatebcanu a nez jsem vylezla ze sprchy byl Ian zpatky.
Stale bylo treba se vydat do zahradnictvi a zakoupit fuksie pro nase dva zavesne truhliky. V Lady Beth zahradnictvi meli snad million druhu fuksii a tak jsme si nakonec domu dovezli 10 kousku fuksii prazvlastnich tvaru a barev. Prekvapive do zavesnych truhliku jsme si koupili panasovane koprivy, cert vi proc?
Taky jsme stihli vymenit muj telefon a zastavit se u znamych okouknout jejich nove instalovane zaclony.
Domu jsme dorazili okolo 4. Venku uz se zase dalo prebyvat bez toho aby se jeden potil jako v saune a tak jsme presunuli tv na nasi novou sklapeci policku na zahrade (Soniku, tisicere diky za nalezeni obrazku) a pustili jsme si zaznam nejnudnejsi F1 teto sezony.
Ian si v mezidobi stihl zaplavat a ugrilovat vybornou veceri. No a ja jsem se pustila k psani tehle slohovky. Vikend je pryc a opet jsme toho moc nestihli.
Na zaver prece jen jedna vyborna zprava. Mikulas uz zase skotaci po byte jako by se ctvrtecni trauma vubec nekonalo.

Mikeš a včely

Přišla vedra a s nimi poptávka po stinných a chladných místech.
Tak se stalo, že si koťata a včelky zkřížili cestu v jednom stinném koutu zahrady.
Eliška chytře vzala nohy na ramena, ale Mikeš to neodhadl a skončil se dvěma pigáry.
Koukněte jak mu napuchla přední packa. Ta zadní, kde přistálo druhé žihadlo, na tom nebyla tak špatně, přesto chudáček kulhal několik hodin.