Nudle zahradni

Jeste pred odjezdem do Cech jsme se s Ianem rozhodli vylepsit kus zahrady za nasim domem.
Je to jen takova nudle, do ktere smeruji okna z koupelen a loznic.
Taky se do ni da vejit z mistnosti, ktera driv byla bar, ale my jsme si z ni udelali karetni doupe.
Jako obycejne vsechno zaclo opatrne a nenapadne. Jeden ze stromu potreboval prorezat. Nakonec jsme jej nechali vysekat uplne a spolu s nim dalsi dva.
Teprve tehdy jsme zjistili, ze ta nudle neni zas az tak mala, aby se nedala vyuzit.
Zavolali jsme architektu Juanitu, ktera vytvorila tu prekrasnou zahradu okolo bazenu a ta mela genialni napad na malou mexickou zahradu. Proto ta modra stena, na kterou prijdou barevna zrdcadla a tequila kaktusy.
Nechali jsme postavit nekolik drevenych plosin a okoli jsme osadili kaktusy a sukulenty. Pak uz to chtelo jen nekolik svetylek a voila...



Myslim, ze jsme to opet zvladli na jednicku.
Vysledne fotky nemam, ponevac jsem se odjela do Cech se vdat :)

Fotky ze svatby

Stale jeste jsem nenasla chvilku abych neco poslala na web.
Prave ted je pro me dulezitejsi si poradne uzit tech par dni, kdy si muzu hrat s mym synovecekem Filipkem.
Uz pristi tyden budu muset odjet zpet do JAR a Sonka mi jej nechce pribalit!?
Presto chci aspon pripojit dva odkazy na fotky ze svatby.
Pro ty co na svem PC maji Flash Player a pro ty co jej nemaji, jen nekolik malo fotek.

Mikes v budce na ptaky

Uplne nejlepsi vanocni darek dostal Mikes!!!


A tady je jeste par fotek Mikulase, jak si hraje s fotakem.

Svatba

Děkujeme, že jste se rozhodli strávit s námi náš velký den.
Máme pro vás něco málo informací, které by měly usnadnit vaše plánování.

Ian & já budeme v Praze od soboty 24. 1. do pátku 30. 1., kdy se přesuneme na Moravu.
Cesty mohou být v lednu zrádné, pokud tedy plánujete dopravit se na Moravu také 30. 1., rádi vás uvítáme na neformální večeři na Zlatém Orlu okolo 19:00 hod.

Protože je konec ledna v ČR obdobím školních prázdnin, zarezervovali jsme několik pokojů v blízkém hotelu. Prosím, dejte nám co nejdříve vědět, zda, pro kolik osob a na kolik nocí budete ubytování potřebovat.

Směr cesty Praha - Ostravice hotel Zlatý Orel
387 km – 4-5 hodiny
(trasa je znázorněna v aktivní mapě, stačí kliknout na odkaz "Zvětšit mapu" pod níže uvedeným náhledem)


Zvětšit mapu

Obci Ostravice projeďte celou skoro až na samý konec. Na levé straně uvidíte dřevěnou sochu orla. Zde odbočte doleva.
Pokud se ocitnete v blízkosti přehrady Šance, zajeli jste příliš daleko a musíte se vrátit.

Parkujte prosím na dolním parkovišti a nechte se vyvézt. V den svatby bude doprava na hotel zajištěna. V ostatní dny volejte na recepci hotelu 558 682 181, odkud pro vás pošlou terénní automobil.

V místě svatby na hotelu Zlatý Orel bude v sobotu kolem poledne připraveno občerstvení, abyste se mohli na tu slávu řádně posilnit.
Okolo 14:30 by měl Ian začít bilingvní vyjednávání, a pokud uspěje, začne v 15:00 hodin samotný obřad.
Po té bude část svatebčanů požádána o pózování pro slečnu fotografku.
Večeře se začne podávat okolo 18:30 hodin. Po ní přijde řada na ty, kteří si přejí mít proslov.
Následuje zábava a veselice až do rána bílého!

Na závěr bych vás chtěla požádat o pochopení ve věci svatebních darů. Vzhledem k cetování letadlem a váhovému omezení zavazadel nebude možné si domů odvézt jakékoliv hmotné svatební dary.
Dlouho jsme přemýšleli, jak tento problém vyřešit. Napadlo nás, vybrat si v Praze obraz (nebo i několik obrazů), které bychom si následně hromadně přepravili po moři do Johannesburgu. Pokud byste nám chtěli na tento "hromadný" svatební dar přispět, je možné zaslat zvolenou částku na účet číslo:
19-3470440207/0100 (reference: „Svatební dar“, účet je veden u KB na jméno Veličková Soňa)
Děkujeme všem za pochopení.

Těšíme se na vás!
Radka & Ian

Vikend

Tak jsem si rikala, co se u nas pres den deje, ze nestiham ani nic napsat na web?
Co se napriklad delo tento vikend?
Jelikoz jsme meli minuly tyden mensi drama s kotaty, rozhodli jsme se tento vikend zustat doma a ujistit tak nase chlupace, ze stale tvorime fungujici rodinnou jednotku.
Plan se zvrtlu hned v sobotu rano, kdy jsme se v jakemsi silenem amoku rozhodli jit pesky do obchodu, zakoupit bezglutanovy chleba.
Bylo po desti a venku bylo az prilis pekne na to sedet doma. Cekali jsme se, ze za hodku budem zpet, ale osklive jsme se pletli!
Nikdy predtim jsme tuto trasu nesli a proto se nam podarilo okamzite zabloutit. Ccestu tam, ktera vede z kopce k rece, pres reku a pak do strmeho kopce jsme zdolali za hodinu a pul!!!
Koupili jsme chlebik a neco malo dalsich surovin, ktere si Ian smele nalozil v batohu na zada a hura zpet.
Tentokrat jsme presne vedeli kudy nejit a zvolili jsme nejprimejsi cestu domu. Blizilo se poledne a slunce prazilo o 106. Nas pochopitelne nenapadlo pouzit rano protiopalovaci krem, takze jsme se pekli jako jako kurata na grilu. Nepomohlo ani, ze si Ian zacal pestovat masivni puchyre za patach a maliccich u nohou.
Cesta zpet vedla kolem domku Colleen a Haydna a tak jsme se zastavili na pokec. Uprimne, chteli jsme zkontrolovat jestli se Haydn uci na pondelni zkousku. Haydn nebyl doma. Nic mene 15 minutova pauzicka a nekolik hltu zarucene ciste vody z Colleenina cistice vody za prisernych 6000 randu, nas osvezili natolik, ze zbylych par kilasku jsme stihli za 15 minut.
Rychla snidane, sprcha a supito presto do obchodu. V planu bylo zakoupit fuksie, nove kolo pro Radusku, vymenit pochroumany telefon a sehnat tenisky pro Iana.
O dve hodiny pozdeji jsme sedeli vycerpani v aute a mirili jsme domu. Za to jsme ale meli nove tenisky, hodinky co meri tep, krokomer, pilaty balon, nove papuce, nekolik tricek, nove boticky pro Iana, 9 zbrusu novych taliru a puged kytek pro Sharon. Nekdy mezi teniskami a novymi tricky jsme totiz byli pozvani ke Kralingenum na veceri.
Ian se doma vrhl na studium manualu a ja jsem se rozhodla osmazit na obed nejakou tu rybu. Nez jsme se dali dokupy byl vecer a my museli vyrazik na veceri. U Kralingenu jsme skoukli jak Nadal dostal vyprask od jakehosi frenchmana. Vsichni se tim neuveritelne trapili. Nechapu proc???
Tonik zacal behem vecera vzpominat na Prahu a podle se vytasil s odporne teplou Becherovkou. Ocenila jsem, ze ji vubec mel a dala jsme si s nim nekolik kalisku. Nevim jestli to bylo tou becherovkou nebo kremovou bombou, kterou jsme spucovala na zaver vecere, ale moje brisko se rozhodlo protestovat. Kdyz jsme po 4 navstivila zachod Ian se smiloval a odvezl me domu.
Kotata jsme nasla schoulena na prahu s koziskama nasaklyma destem. Vesele nas nasledovala do postele, kde na perine blativymi packami vytvorili pozoruhodny vzorek. Kdyz uz jsme skoro spali, prisel nas navstivit sousedovic drsnak zrzek a pod oknem vypukla druha svetova. Jednim skokem jsme zdolali vzdalenost postel - dvere a jako zkusena protiterorova jednotka jsme vyrazili zjednat poradek. Ian zacal desit protivnika hlasitym “hus, hus” a pridal k tomu jakousi kreaci s rukama a nohama, kterou by mu mohl lecktery medajliska z olympijskych her zavidet. Ja jsem se jala vabit Mikese z blizkeho krovi. Eliska nas s nezajmem sledovala ode dveri. Zbezna prohlidka Mikese nas ujistila, ze tentokrat to prezil bez nasledku a rychle opet do pelisku. Okna jsme pro jistotu tentokrat zabednili.

Nedele rano mela puvodne byt asi takto – vstat co nejpozdeji, cajicek na zahrade, precist ranni noviny, doresit pozvanky na svatbu… jenze Ian si stihl neprozretelne, a zrejme pod vlivem alkoholu, domluvit golf, takze se v 7 rano, s poradnou kocovinou, vykulil s postele a bleskurychle se zacal pripravovat. Po vcerejsim opalovani vypadal jako lobstr, coz mu pripomelo se tentokrat natrit poradnou vrstvou portislunecni ochrany. Slupl i snidani co jsem stihla nachystat a v 7:30 byl v cudu. Ja jsem se pak vrhla na prani pradla, zaplaceni nekolika faktur, pripravy seznamu emailovych adres svatebcanu a nez jsem vylezla ze sprchy byl Ian zpatky.
Stale bylo treba se vydat do zahradnictvi a zakoupit fuksie pro nase dva zavesne truhliky. V Lady Beth zahradnictvi meli snad million druhu fuksii a tak jsme si nakonec domu dovezli 10 kousku fuksii prazvlastnich tvaru a barev. Prekvapive do zavesnych truhliku jsme si koupili panasovane koprivy, cert vi proc?
Taky jsme stihli vymenit muj telefon a zastavit se u znamych okouknout jejich nove instalovane zaclony.
Domu jsme dorazili okolo 4. Venku uz se zase dalo prebyvat bez toho aby se jeden potil jako v saune a tak jsme presunuli tv na nasi novou sklapeci policku na zahrade (Soniku, tisicere diky za nalezeni obrazku) a pustili jsme si zaznam nejnudnejsi F1 teto sezony.
Ian si v mezidobi stihl zaplavat a ugrilovat vybornou veceri. No a ja jsem se pustila k psani tehle slohovky. Vikend je pryc a opet jsme toho moc nestihli.
Na zaver prece jen jedna vyborna zprava. Mikulas uz zase skotaci po byte jako by se ctvrtecni trauma vubec nekonalo.

Mikeš a včely

Přišla vedra a s nimi poptávka po stinných a chladných místech.
Tak se stalo, že si koťata a včelky zkřížili cestu v jednom stinném koutu zahrady.
Eliška chytře vzala nohy na ramena, ale Mikeš to neodhadl a skončil se dvěma pigáry.
Koukněte jak mu napuchla přední packa. Ta zadní, kde přistálo druhé žihadlo, na tom nebyla tak špatně, přesto chudáček kulhal několik hodin.

Zahrada bez šíleného stromu

Trvalo mi to nekonečně dlouho, ale nakonec jsem přece jen dostala zelenou a mohla jsem nechat porazit náš šílený strom.
Někdo s neuvěřitelným smyslem pro humor, vysadil uprostřed malinkaté zahrádky velikánský strom, který ať je léto nebo zima shazuje listy o 106.
V létě k tomu návdavkem přihodí lepkavé, žluté květy, které přes noc žuhnou na zem jako hutná sněhová nadílka.
"Naštěstí" se tomuto vyjímečně praktickému stromu nelíbilo v naší nové zahradě a začal chřadnout.
Tak jsme se usnesli, že bude líp když jej necháme odejít do stromečkového nebe.

No řekněte, jestli ta zahrada nevypadá líp?

Pratchettovská kočka

Právě jsem dočetla útlou knížečku pana Pratchetta na téma koček.
Nejen, že jsem se náramě pobavila, ale konečně jsem pochopila jak to ty naše koťata vlastně myslí?!

například toto vysvětluje hodně....

„Opravdové kočky neloví kvůli žrádlu, ale proto, že vás mají opravdu rády. Proto si uvědomují, že jste do vybavení svého domu bůhvíproč zapomněl začlenit jisté drobnosti, které mu teprve dodají ten pravý punc domova, a snaží se ze všech sil toto vaše opomenutí napravit. Rejsci s ukousnutou hlavou jsou velmi populární, a pokud chcete něco opravdu avantgardního, není nic lepšího než hromádky miniaturních vnitřností. K docílení co nevětšího estetického účinku je nutné tyto předměty ponechat někde, kde je nikdo pár dní nenajde, a dát jim tak možnost se plně rozvinout a vytvořit si vlastní osobnost.“

Terry Pratchett: Nefalšovaná Kočka Str. 63

a co dodat k tomuhle postřehu?

„Zdá se, že poslední člověk na Zemi jednou vyhlédne ze svého protiatomového bunkru a uvidí před sebou kočku, jak trpělivě čeká, až se otevře lednička.“

Terry Pratchett: Nefalšovaná Kočka Str. 133


Prostě Terry kočky moc dobře zná....

Kalahari

Ian pozval v červnu svůj tým s partnery na výlet do Kalaharské pouště.
Odlítali jsme malým letadýlkem pro 20 pasažérů z letiště O.R. Thambo a o hodinku později jsme přistávali na kraťoulinkém a po čertech úzkém přistávacím pruhu kdesi uprostřed pouště.
Kolem dokola se v bezmračném počasí vlnila kalharská tráva jako zlaté moře.
Hned po přistání jsme všichni odklusali do chýše s toaletami, které si pomalu ale jistě zabrali snovači. Jejich hromadné hnízdo pokrývalo celý strop a vypadalo to, že se z nedostatku místa dali do výstavby i druhého podlaží.
Široko daleko nebylo živé duše a tak jsme poslušně naskákali do terénního vozu a nechali se odvézt do neznáma.
Po cestě jsme okoukli několik stád antilop, ale hlavně jsme zjistili, že ačkoliv svítí sluníčko, za jízdy to pořádně pofukuje a jednomu velmi rychle umrzne špička nosu pokud ji nezabalí do šály.

Tswalu lodge je luxusní safari hotel na prahu menšího kopečku na jižní straně Kalaharské pouště. Dozvěděli jsme se, že před námi tam byli ubytovaní Will Smith s rodinkou. Jaká škoda, že jsme nevyrazili o pár dní dříve.
Ian a já jsme vyfasovali chatičku na samém okraji, což si Ian nesmírně pochvaloval. Měl za to, že takhle bude blíže lvům a jiné divé zvěři tam venku.
Na Tswalu panovala přímo koloniální úslužnost. Všichni kolem nás běhali a dolívali nám sklenky, jen co jsme dopili. Na co jsme si vzpomněli, to nám donesli.
Všechno to jídlo a pití nás zmohlo, že po pár dnech jsme se nemohli ani hnout.



Kromě přejídání a výjezdů za divokou florou a faunou, jsme se nechali opečovávat týmem maséru a kosmetiček. Pozor ale, taky jsme si vyšlápli na kopec za Tswalu a někteří se dokonce učili lukostřelbě!
Jednou večer nás zabalili do několika dek a vleže na opalovacích lehátkách jsme absolvovali lekci hvězdopravectví.

Hlavně ale pro nás měli připravené koníky, na nichž jsme se mohli prohánět krajinou o 106. Tedy jen někteří. Můj koník se zkusil dát do cvalu jen jednou a málem přišel o svého jezdce. (Né, že by mu to nějak úžasně vadilo: )



Samozřejmě, že jsme si odvezli několik fotografických trofejí.
Zrovna minulý týden jsem dočetla knížku White Mischief, kde se děj odehrává mezi prvními anglickými kolonisty v Nairobi, hlavním městě Keni. Jeden se hodně dozví o chování těchto vesměs anglických aristokratů a jejich neoprávněně nabubřelém a samolibém jednání v předválečné Keni. Jedna hraběnka se tam například chlubí kolik slonů zastřelila. Nevím z jaké dálky je střílela, ale slon je tak veliký a tak důvěřivý, že jejich „lov“ je asi tak složitý, jako střelba do stáda krav.
Chci tím říct, že jsem ráda, že se dnes změnilo nejen chování „bílých“ k domorodcům, ale i způsob jakým sbírají dnes své safari „úlovky“.



Ian měl pro nás připravené nejedno „malé” překvapení. Jednou ráno nás místo na výlet zavezli na planinu, kde právě nafukovali dva horkovzdušné balóny. Do každého koše se vlezlo 8 lidí, takže jsme poslušně hupli do nejbližšího koše a hurá ke hvězdám.
Teprve seshora je pořádně vidět, že Kalahari je poušť. Navátý písek, dnes zarostlý trávou a menšími keříky, se krásně vlní.

Už jste někdy přistávali v balónu? Nejprve si „řidič“ vyhlédne relativně prázdné místo k přistání. Pak zavelí: Všichni na podlahu! a posádka se nejen stulí na podlahu koše, ale taky musí popadnout připravená bezpečnostní lana. Pak nezbývá než se modlit, protože malinkými okýnky ve výpletu koše je vidět jak se země přibližuje a PŘIBLIŽUJE A ... Když koš poprvé narazí na zem tak to s ním škubne a vymrští jej to opět do vzduchu. To se opakuje ještě několikrát a nakonec se svalí na stranu a je vláčen dokud balónu nedojde dech. Napadlo mě, že by vtipné, kdyby nám v cestě stál nějaký ten keřík nebo i strom.



Po přistání nám rozdali skleničky se šampaňským a posléze nás odvezli na místo, kde pro nás měli nachystanou festovní safari snídani uprostřed pouště. Dokonce nám přivezli i záchůdek!!

Domu jsme přijeli tak akorát na začátek mužského finále ve Wimbledonu. Zasedli jsme k TV a jak už to u nás v JNB chodí, vypnuli nám elektrický proud. Naštěstí v Londýně pršelo a utkání se protáhlo do pozdních večerních hodin, kdy nám proud opět šel.
Federerova prohra byla jedinou nepříjemnou vzpomínkou na krásný prodloužený víkend v africké poušti.

Koťata

Dneska je krásné zimní odpoledne a já se na zahradě snažím nalapat co nejvíce sluníčka. Chvilku jsem zvažovala co „nenáročného“ bych při takovém lelkování mohla ještě „zvládnout“ a napadlo mě, že bych si mohla uklidit v PC.
No nebudu to protahovat, našla jsem tyhle nedávné fotky našich chlupáčů.

Komentář je k tomu jen pokud si to pustíte přes http://radiiik.rajce.idnes.cz/Kotata_zima_2008/

Na těch prvních fotečkách se naparuje Eliška a poslední tři obrázky ukazují jak si Mikuláš umí najít teplé místečko na spaní. Hlavně nenápadně.....