Tak aspon mam chvilku na to doplnit blog a zacla bych tim, ze konecne sepisu neco o tom, jak se nam to mrne male narodilo.
Pravda, je to historka uz stara, ale slusi se zacit na zacatku.
Byla krasna slunecna nedele, svatek matek, a my jsme nijak nespechali se vstavanim. V noci prselo a nase zahrada vypadala v tom slunicko prekrasne.
Den pred tim jsme byli u Saundersovych, kde jsem odpoledne mela baby shower a vecer bylo grilovani. Ten den se mi ale porouchalo auto – nechtelo nastartovat - takze me na tu oslavu museli odvezt i privezt.
Mel to byt posledni vikend pred porodem, ktery byl zapikany na stredu. Ja jsem si v klidu fotila tu nasi zahradu a cekala jsem na Iana az vykuli z postele. Okolo 10 ian zahlasil, ze zajede do montecasina na generalku prezentace na utery.
Nejak se mu ale pres noc nenabil mobil, ale pry si ho vezme s sebou, aby se nabil po ceste v aute. Rozumej, o vikendu je cesta do montecasina cca 10 minutova, takze s tim nabijenim to velka slava nebyla.
Ja jsem ho vyprovodila a zamavala jsem mu, jak odjizdel branou, nasim jedinym, pojizdny autem.
Kdyz jsem se po schodech vracela do domu, prislo mi, ze jsem se asi pocurala, ponevac jsem citila na nohou vlhko. Na to me napadlo, ze by to mohla byt plodova voda. Ze by ale tak malicko?
Volala jsem Sonce (muj poradce pres veci porodu), ze jak je to teda s tou plodovou vodou. Ta si poslechla jak se veci maji a rekla. Jestli nemas pojizdne auto a Ianuv mobil je nedosupny, tak to je zichr plodova voda.
Bezchybna dedukce !!!
Tak jsem zavolala Ianove asistentce Melany, jestli by nenasla nekoho, kdo je s nim a nepredala mu vzkaz, ze jedu do nemocnice a ze by tam mel za mnou prijet. Taky jsem napsal vzkaz na dvere pro pripad, ze by ho nikdo nezastihl.
Chtela jsem nejdrive zajit k sousedce, ale pak jsem zavolala znamym od vedle a Roy souhlasil, ze me odveze.
Prokontrolovala jsme tasku, prihodila par malickosti a cekala jsme venku na odvoz. Nemenla jsem zadne bolesti, tak jsme byla klidna. Myslela jsem si, ze to urcite bude plany poplach a tak jsem nechtela vice panikarit. Uz tak mi prislo, ze jsem zbantovala dost hodne lidi kvuli trochy vody.
Ian dostal vzkaz a cekal nas pred nemocnici. Na porodnim oddeleni mi zmerili tlak a pak zavolali doktora. Ten si poslechl srdicko od Alenky a provedl jeste nejake jine vysetreni a rekl, ze bychom meli jit na sal.
Oba s Ianem jsme se zeptali, jestli jako mysli ted hned?? On, ze pry si mysli, ze nekde nejaka prasklina je a ze by nebylo moudre cekat dalsi 3 dny.
Nekdy tehdy to na me dosedlo a zacla jsem se starat o to, kde je muj doktor a jestli by nemohl prijet. Doktor, co me vysetroval se rozlobil, ze bych se mela starat o to miminko a radeji se mam jit prevlict do operacnich satu.
Tak jsem udelala, co mi rekli a zbytek jsem nechala na Ianovi a Janine, nasi porodni babce. Ti se sli taky prevlict a nachystali si fotaky a kamery.
Od doby co mi praskla voda do chvile, co jsem byla na sale ubehlo mene nez 60 minut. Protoze jsem se citila uplne normalne a nemela jsem zadne bolesti, na ktere bych se mohla soustredit, zacla jsem se trast predstavou, ze za par minut budu mama. Teprve tehdy to na mne dolehlo celou tizi.
Pak prisel jiny hodny pan doktor a rekl abych se ohla. Zcela bezbolestne mi zavedli injekci do patere. Pak uz jsem mela za ukol jen lezet. Kolem me se odehravalo spousta veci. Vsechno to bylo organizovane a klidne. Doktori nas informovali o kazdem kroku. “ted rozrizneme delohu”, “pak tady zatlacime” , “pak vam podame miminko na brisko” atd....
Vsechno slo jako po masle. Zhruba 20min pote, co nas dovezli na sal, byla Alenka na svete. Hned jak mi ji predali na brisko, jsme meli za ukol zkusit kojit. Slo ji to dobre. Vubec neplakala. Pak Iana s Alenkou poslali nekam mimo muj zorny uhel a ja jsem mohla na chvili zavrit oci. Cokoliv mi dali, me desne uspavalo. Citil jsme se provinile, ze se na tu malou zabku nemuzu soustredit a ze furt usinam. Byla moc krasna. Vsichni me pripravovali na zmodrale a vrascite mrne a Alenka byla uplne cela hladka a ruzovoucka.
Za chvilku nas uz vezli do pokoje. Alenka jela s nama, cela zachumlana do prikryvek. Hned jak jsem prijeli na pokoj tak si Alenka dala jeste trochu mlicka a pak ji daly flasticku sunaru, aby se na ten zivot posilnila.
Bylo poledne den matek a my jsme najednou byli rodina: Ian, Alenka a ja.
Žádné komentáře:
Okomentovat