"Lasko, prodal jsem dum!"
Muj mozek zacal okamzite pracovat na bilion tisic otacek. Kde budem bydlet, kdy najdu cas na baleni nasich kramu, jak mezi temi krabicemi budu kojit apod.
Zmohla jsem se jen na "no to je prima".
A zase zpatky k tem vizim o krabicich.
"a to se mne ani nezeptas za kolik?"
krabice, krabice, hromady krabic ... "urcite jsi jej prodal za dobrou cenu"
ubehla necela minuta, ktera v prepoctu na krabice trvala nepredstavitelne dlouho, nez mi doslo, ze Ian neprodal nas dum - ten ve kterem bydlime, ale dum, ktery uz se rok snazime strelit.
hura !
Žádné komentáře:
Okomentovat