pátek 11. června 2010

Slavnostni zahajeni MS 2010

Vsechno zacalo uz vcerejsim koncertem. Nevim jestli jste se koukali, ale ja osobne si myslim, ze byl tak trosku ubohy. Krome Shakiry a Black Eyed Pies tam byly v nekterych pripadech uplne hruzostrasne vykony. Ian mi rikal, ze pry k kvuli tomu tady byl priserny poprask, ze si lidi stezovali, ze tam nebylo prizvano dostatek “africkych” umelcu a tak to nakonec dopadlo jak to dopadlo.

Necham to na kazdem at si to posoudi.

Rano jsme zjistili, ze po koncerte se stala hrozna vec a opily ridic, ktery vezl rodinu Nelsona Mandely havaroval a Mandelova 13 leta vnucka to neprezila.

Mandela mel prijit na zahajovaci zapas, ale nikdo mu nemuze vycitat, ze to odvolal.

Prvni zapas se hral v novem stadione v Sowetu.

Sonka s Misou si asi vzpomenou na nas vylet do Soweta (South Western Townships), kde jsme byli v muzeich Hectora Pitersona a Nelsona Mandely. A hlavne teda na navsteve u jakych si lidi co meli v obyvaku zlute kozene sofa.

Kazdopadne, pointa je ze to neni az tak daleko. Zhruba hodinka cesty. Jenze v den zahajeni byl vsude srumec. V Sandotu byli dva obrovske parky kde se zive vysilalo na obrazovkach a taky je zde nejvice hotelu odkud bylo treba odvezt zahranicni turisty.

Proto jsme Ian a ja odjizdeli autobusem uz v 9:00 hod, abychom to na 14:00 stihli.

Nikdo netusil jak to bude u stadionu vypdat, kam az se dostanem, odkud budem muset jit pesky, jaka bude fronta pred stadionem apod.

Inu zacatek byl krusny. Cesta ze Sandtonu byla uplne marna. Za prvni hodinu jsme se presunuli jen maly kousek. Cestou jsme ale videli zlutou zaplavu lidi, ktera se linula vsude kolem nas. My osobne jsme taky byli vymodeni:

Lidi stali sporadane v dlohych frontach na autobusy a taky na posledni listky.

Okolo 12 jsme dojeli na misto Gold Reef City, kde jsme byli nuceni zaparkovat a pouzit pristavene autobusy. Stadion byl uz jen 6km vzdalen.

Tak jsme si rychle jeste dali neco k snedku v mistnim obchodaku a hopli jsme na soccer bus.

O nejakem znaceni nemohla byt rec. Proste jsme videli hloucek autobusu, tak jsme tam sli a do jednoho jsme nasedli, ponevac v nem sedelo uz nekolik zluto-zelenych lidicek.

Pocitam, ze chudaci mexicanci si asi uzili nejistoty. Nebylo se ani koho zeptat. Ridici kolikrat ani neumeli anglicky.

Autobusek nas dovezl pred stadion, ktery vypadal vazne dobre. Lidicky proudili soporadane v radach dovnitr.

Kazdy jsme si prosti kontrolou a pak uz jen stacilo podle znaceni najit svuj vchod a chodicku do ke svym sedadlum. Vsechno slo hladce.

S potesenim jsem zjistila, ze zachodky jsou uplne vsude. Hura. Prece jen bylo docela zima a ty plastove sedacky moc nerejou.

Okolo nas sedeli vsichni ve zlutem ale i par zelenych mexicancu se jejich sombrery a azteckymi korunkami z pery.

Hned jak jsme prisli zaclo zahajovaci predstaveni. Me osbone bylo trapne se na to koukat. Bylo to horsi nez skolni predstaveni.

Prislo mi to, ze hloucek lidi byl poslan na hriste a teprve tam se domlouvali co vlastne budou delat.

Nastesti asi po hodine bylo po vsem. Bylo to kratke a trapne.

Pak hriste uklidli a mys jsme si zasli pro pivo. Kdyz pak nastoupili na hriste hraci, meli jsme konecne nejaky kulturni zazitek. Jejich trening byl zajimavy. Ti nasi dokonce jakoby tancili. Poskakovali tam v rytmu a ve fromacich.

Jaky byl fotbal vsichni vite. Atmosfera na hristi byla uzasna. Vuvuzely hucely o 106 ale kupodivu mi to vubec nevadilo. Vsichni se pokazde zvedli ze zidlicek, kdyz uz to vypadalo na gol. Kdyz nasi skorovali tak se kricelo a brecelo a tancilo!!!!

Pak nam ale dali gola mexikanci a my jsme zase zacli povzbuzovat nase aby tam supli jeste jeden. Nekolikrat to vypadalo, ze se to povede. Tech posledich 10 min bylo uzasnych. Skoda toho brevna, ale stejne jsme spokojeni s vysledkem.

Prekvapive nidko na stadione neprojevoval nejmensi znamky agrese. Mlade africanky se ke konci zapasu druzne bavili s mexikanci apod.

Po skonceni zapasu vsichni opet sporadane odchazeli. Obac se uplne cizi lidi davali do rozhovoru, obycejne na tema “tvuj kostym je fakt prima, kamo” nebo “to byl ale prima fotbal” .

Nidko se netlaci, nidko nekricel, vsude byl klid jako bysme sli z koncertu a ne z fotbalu. Venku se pak prodavali parky a jine pochutiny, ktere si kupodivu kupovalo hafo lidi. Ne jen netusici turisti. Kdyz nad tim ale uvazuju tak tam bylo vice nez 2/3 cernych a tem asi nejaka strava zakoupena z chatrci z vlniteho plechu asi nevadi.

My jsme cupitali stejne jako stovky dalsich na nastupiste autobusu do gold reef city. Byly tak nastavene ploty, ktere ohranicovali had z lidi, kteri cekali na nalozeni. Mohla nas tam byt tisice. Behem nesele hodinky se dostala rada i a nas.

Uz nevim v kolik koncil fotbal, ale domu jsme se dostali neco po 20 hod.

Celkove musim rict, ze organizace transport celkem pokulahava. Ze znaceni neni uplne idealni a casy odjezdu a prijezdu jsou tajemstvim i pro ridice. Za to ale dav divaku je sporadany, nikdo neremca a tak nejak to kupodivu funguje.

Jsam rada, ze jsme to videla a jsem rada, ze to zatim klape. Nejsem si jista co by se stalo v pripade krize. Nikde kolem totiz nebylo videt zadne organizatory, ci policii, tak nevim koho by se kdo dovolal.

Pri cele llistku (6000kc) by se ale docela dost mohlo stat, ze nekdo z obecentsva by mohl byt doktor a treba by zakrocil J

Vsimla jsem si totiz, ze divaci byli dvoji - jedni meli silene odevy z barve zlute a jini vystavovali sve Gucci doplnky vsem na odiv.

V sobotu jdem na zapas Nigerie a Argentina, tak uvidim jak tenhle zapas bude vypadat stejne.

Žádné komentáře: