Ian slavi dneska 52 narozeniny. Gratulujeme!!!
V patek jsme mu prichystali prekvakpo oslavu. Nic netusici Ian prisel z prace domu a tam ho cekala skupinka alkoholem lehce upravenych lidicek, kteri chteli mermomoci oslavovat.
Inu co mel delat :)
Bohuzel se to vsechno udalo v podvecer a moje supr kamerka to nejak moc nezvladala.
neděle 5. dubna 2009
Vanoce 2008
Jak jsem uz psala mamce. Ian je prave na golfu a ja jsem vstala brzo s nim, abych se vrhla na bakalarku. Jeste vcera vecer jsem mela hlavu plnou napadu, ale ted - vubec nic. Tak jsem zapla TV a uklizim si v pocitaci. Zda se, ze mi pracuje nejak pomalu.
Nasla jsem tyhle fotky za vanoc. Nevim proc mam nafocenou prvni polovinu dne pak dlouho nic a nekolik fotek vecer?! Ted kdyz o tom premyslim, tak si vzpominam, ze mi selhala mycka nadobi a protoze jsme pozvali asi 20 lidi na obed, urcite to bude proto, ze jsem stravila zbytek dne u drezu.
Kazdopadne si vsimnete moji bezva vyzdoby!!! Vzpominam si, jak jsem si delala srandu z lidi co si porizuji umele stromecky se zasnezenyma vetvickama a koukejte kam jsem se po 3 letech dopracovala. Mam v kuchyni umele snehove vlocky! A jak jim to na tom slunicku slusi :)
Nasla jsem tyhle fotky za vanoc. Nevim proc mam nafocenou prvni polovinu dne pak dlouho nic a nekolik fotek vecer?! Ted kdyz o tom premyslim, tak si vzpominam, ze mi selhala mycka nadobi a protoze jsme pozvali asi 20 lidi na obed, urcite to bude proto, ze jsem stravila zbytek dne u drezu.
Kazdopadne si vsimnete moji bezva vyzdoby!!! Vzpominam si, jak jsem si delala srandu z lidi co si porizuji umele stromecky se zasnezenyma vetvickama a koukejte kam jsem se po 3 letech dopracovala. Mam v kuchyni umele snehove vlocky! A jak jim to na tom slunicku slusi :)
úterý 31. března 2009
Blbinky...
Mela bych psat bakalarku, ale jak uz to tak byva delam blbinky a kde co mozne, jen abych si od ni odpocala.
Proto jsem vam vyfotila tohle...
Proto jsem vam vyfotila tohle...
neděle 22. března 2009
Jo, jo snížek...
Se mi zdá že všichni kromě mě věděli, že mi bude tady v Africe chybět. Soňka mi myslím dokonce i říkala, že nechápe jak se může do Afriky stěhovat někdo, kdo si i v létě pouští popelku. A měla pravdu. Popelku si sice pouštím i tady, ale už to tolik nezabírá. Komu by se nestýskalo, když je doma teď tak krásně!
I ty mrňata vypadají v zimním oblečení úplně k sežrání....
Nic naplat, jdu si navléct palčáky a beranici a pustím si Anděla na horách!
I ty mrňata vypadají v zimním oblečení úplně k sežrání....
Nic naplat, jdu si navléct palčáky a beranici a pustím si Anděla na horách!
Poker
Poker je super! Poker je bomba!Ne, ze bychom to nejak zvlast umeli, spis naopak Ian i ja jsme prohrali vsechno, i kalhoty. Presto nas minuly pokerovy vecirek byl nejlepsi jaky jsme kdy poradali !!!S nasi novou flip hrackou jsme natocili tento zaznam.
Trosicku delsi zaznam, se vsemi forky, najdete tady.
pátek 20. března 2009
Březen za kamna vlezem...
Hej, tady začíná podzim. Ale takový africký.
Ráno ještě bylo horko, že z nás pot jen tekl. Pak se zatáhlo a za necelou čtvrt hodinku přišlo toto....
Ráno ještě bylo horko, že z nás pot jen tekl. Pak se zatáhlo a za necelou čtvrt hodinku přišlo toto....
Ani ne hodinu se na nebi čerti ženili a teď je zase blankytně a bez mráčků. Holt Afrika je Afrika...
pondělí 16. března 2009
Bedřich
Je krásné nedělní ráno a Eliška nás budí v 6 ráno. Rok a něco tréninku a každé ráno je to totéž. Packa s drápky šmátrá pod peřinou, případně skok z velké výšky na Ianovo pod peřinou se nadýmající bříško.„Hej ochrapové, venku je už vidno, tak vstáváme, šup, šup...“
Ian se rozhodl pro kompromis, zapnul TV, kde od rána dávají rugby a zavrtal se hlouběji do peřin.
Já jsem si napustila plnou vanu vařící vody a jdu se namočit.
V klidu si čtu knížku, kolem mě se vznáší obláčky páry a tu koutkem oka zahlédnu za oknem pohyb. Kouknu blíž abych zjistila co, že se to tam děje a v tom jsem zahlídla obrovskou kudlanku, jak se pomaloučku šine po okně asi tak 10 cm ode mě. Asi se jí nelíbila ta pára. Každopádně nespěchá a leze jakoby se jí nikam ani nechtělo.
Volám na Iana, ať tu „věc“ odnese na zahradu. Prý mám počkat až bude poločas!?!?
Takže o zbytek mého oblíbeného nedělního koupání jsem se dělila s obrovskou, křiklavě zelenou kudlankou. Čekala jsem, že jí to každou chvilku uklouzne na oroseném skle a vrhne se po hlavě do vany, při tom samozřejmě udělá několik přemetů jako olympijský závodník.
Přirozeně, že jsem na žádný poločas nečekala, rychle jsem se ošplouchla a vyspídovala jsem z vany jako by mi hořelo za zadkem.
Mnohem, mnohem, mnohem později pak Ian kudlanku, kterou jsem pojmenovala Bedřich, sebral a odnesl jej do zahrady, se slovy: „Ty naděláš, vždyť to je ještě miminko.“
Pro jistotu jsem to „miminko“ vyfotila a pevně doufám, že mě Bedřich na staré kolena nebude chtít znovu navštívit.
úterý 24. února 2009
Hura, nasla jsem i fotky ze Serengeti !
V rijnu nas pozval pivovar na vylet do Tanzanie. Byl to neco jako rozluckovy vylet s Tonym a Sharon, kteri od listopadu patri do Londynske skupiny.
Dva luzusni aeroplany, kazdy pro 8 osob, nas prenesli za hranice JAR jako by nic. Prvni noc jsme stravili v Arushe v hotelu zalozenem uprostred kavove plantaze. Prvne v zivote jsem videla kavovou rostlinku. Nevim co jsem cekala, ale ten nenapadny kerik me zklamal. Za zminku stoji jen to, jak ty kavove plantaze vypadaji. Mezi malymi keriky byly vysazeny obrovske, destnikum podobne, stromy. Snad kvuli stinu, nebo kvuli zadrzovani vody?? Tezko rict.
Ian se veselil s kolegy dlouho do noci a ja jsem naspala svuj osobni rekord. Rano jsme se dozvedeli, ze znacne nachmeleny Ian si pozadal o budicek ve 4 rano a ponevac nevedel, ve ktere chatce spime, nahlasil prvni cislo ktereho napadlo. Sharon a Tonik nebyli moc nadseni, kdyz je casne rano budili telefonem z recepce.
Dalsim letem jsme se dostali do Serengeti a po ceste do Singita kampu jsem poprve na vlastni oci mohla videt slavnou Serengetskou migraci.
Z niceho nic, bylo vsude spousty zvere. Kam oko dohledlo byla bud zebra, pakun nebo jine ctyrnohe zvire.
Singita hotel je bezpecne ten nejluxusnejsi hotel v jakem jsem kdy byla. Kdyby jej mela charakterizovat hvezdickama tak dostane nejmin mlecnou drahu.
Kolonialni system tu prezil v te nejcistsi podobe. Pripadala jsem ji jako clenka Masaika klubu z knizky White mischief. Luxusne vybaveny hotel a vsude pritomne sluzebnictvo, vzdy pripraveno ochotne s cimkoliv pomoci. U kazde chatycky byl bazenek, ze ktereho se pohodlne dalo koukat na zviratka, ktera se klidne pasla pod nami na upati kopecku, na kterem byl Singita postaven. Vecere se konaly u honosne pripravene tabule pod sirym nebem. K dispozici nam byly tymy maseru, kosmeticek, rangeru, kucharu atd. Dokonce meli vlastni obchudky se sperky z tanzanitu a tradicnimi masaiskymi vyrobky. Neodolali jsme a koupili jsme si par masaiskych nahrdelniku z koralku a cerno-zlatou ‘shuka’, masaisky oblek, kterou doma pouzivame jako ubrus :)
Neco jsem si nacetla v knihovne o Masaich. Je to velice zajimavy africky kmen s tradicema, ze kterych chodi mraz po zadech. Jeste dnes praktikuji obrizky zen i muzu v dospelem veku a mozna si vzpomenete na obrazky cernochu s koliky v usnich boltcich a dlouhymi krky pokrytymi krouzky. Tak to jsou masaiove.
Cetla jsem si, ze pri prvnich pokusech zavest povinnou skolni dochazku masaiu. Rozhodli se tito, ze nema cenu posilat vlastni deti a tak unesli nekolik deti sousednich Kikuju a poslali do skoly tyto. Proklate dumyslne… Masaiove jsou velmi mirumilovni a rozumi chovu dobytka. Casto jsme u cesty videli starickeho masaie, zabaleneho do perstobarevne shuka, jak lezi na boku na trave, jako by byl starorecky polobuh, a spokojene pozoruje svoje stado ovecek. Scenka jak vystrizena z biblickeho raje.
V Tanzanii se mluvi swahilsky a jedno jedine slovo, ktere jsem si zapamatovala je ‘jambo’, coz znamena ‘ahoj’.
Zhruba v polovine naseho pobytu prisel Ian o telefon. A ponevac jeho vtipek s ranim budeckem jeste nevysumel, myslel si, ze mu jej nekdo za trest stipnul. Az kdyz jsme prijeli zpet do JNB, zjistili jsme, ze jeden z kolegu jej omylem strcil do kapsy sortek, ktere skoncili na dne kufru s ostatnim spinavym pradlem. Vtipnejsi byla dohra s Vodakomem, kteremu trvalo znovu zapojeni Ianova cislo celych 7 dni a to i pres to, ze SAB je VIP zakaznik s velkym V. Dalsi dukaz toho, ze servis v tehle zemi pada do hluboke propasti.
Ani ztraceny telefon nam nemohl zkasit nadherny vylet. Ian si liboval v rannich pochuzkach za zvirenou. Pry ho ani mouchy tse-tse nemohly odradit. Mimochodem, jestli si myslite, ze moucha tse-tse vypada jako moucha tak pozor, neni to pravda, vypada spis jako ovad a kouse jako das.
Dva luzusni aeroplany, kazdy pro 8 osob, nas prenesli za hranice JAR jako by nic. Prvni noc jsme stravili v Arushe v hotelu zalozenem uprostred kavove plantaze. Prvne v zivote jsem videla kavovou rostlinku. Nevim co jsem cekala, ale ten nenapadny kerik me zklamal. Za zminku stoji jen to, jak ty kavove plantaze vypadaji. Mezi malymi keriky byly vysazeny obrovske, destnikum podobne, stromy. Snad kvuli stinu, nebo kvuli zadrzovani vody?? Tezko rict.
Ian se veselil s kolegy dlouho do noci a ja jsem naspala svuj osobni rekord. Rano jsme se dozvedeli, ze znacne nachmeleny Ian si pozadal o budicek ve 4 rano a ponevac nevedel, ve ktere chatce spime, nahlasil prvni cislo ktereho napadlo. Sharon a Tonik nebyli moc nadseni, kdyz je casne rano budili telefonem z recepce.
Dalsim letem jsme se dostali do Serengeti a po ceste do Singita kampu jsem poprve na vlastni oci mohla videt slavnou Serengetskou migraci.
Z niceho nic, bylo vsude spousty zvere. Kam oko dohledlo byla bud zebra, pakun nebo jine ctyrnohe zvire.
Singita hotel je bezpecne ten nejluxusnejsi hotel v jakem jsem kdy byla. Kdyby jej mela charakterizovat hvezdickama tak dostane nejmin mlecnou drahu.
Kolonialni system tu prezil v te nejcistsi podobe. Pripadala jsem ji jako clenka Masaika klubu z knizky White mischief. Luxusne vybaveny hotel a vsude pritomne sluzebnictvo, vzdy pripraveno ochotne s cimkoliv pomoci. U kazde chatycky byl bazenek, ze ktereho se pohodlne dalo koukat na zviratka, ktera se klidne pasla pod nami na upati kopecku, na kterem byl Singita postaven. Vecere se konaly u honosne pripravene tabule pod sirym nebem. K dispozici nam byly tymy maseru, kosmeticek, rangeru, kucharu atd. Dokonce meli vlastni obchudky se sperky z tanzanitu a tradicnimi masaiskymi vyrobky. Neodolali jsme a koupili jsme si par masaiskych nahrdelniku z koralku a cerno-zlatou ‘shuka’, masaisky oblek, kterou doma pouzivame jako ubrus :)
Neco jsem si nacetla v knihovne o Masaich. Je to velice zajimavy africky kmen s tradicema, ze kterych chodi mraz po zadech. Jeste dnes praktikuji obrizky zen i muzu v dospelem veku a mozna si vzpomenete na obrazky cernochu s koliky v usnich boltcich a dlouhymi krky pokrytymi krouzky. Tak to jsou masaiove.
Cetla jsem si, ze pri prvnich pokusech zavest povinnou skolni dochazku masaiu. Rozhodli se tito, ze nema cenu posilat vlastni deti a tak unesli nekolik deti sousednich Kikuju a poslali do skoly tyto. Proklate dumyslne… Masaiove jsou velmi mirumilovni a rozumi chovu dobytka. Casto jsme u cesty videli starickeho masaie, zabaleneho do perstobarevne shuka, jak lezi na boku na trave, jako by byl starorecky polobuh, a spokojene pozoruje svoje stado ovecek. Scenka jak vystrizena z biblickeho raje.
V Tanzanii se mluvi swahilsky a jedno jedine slovo, ktere jsem si zapamatovala je ‘jambo’, coz znamena ‘ahoj’.
Zhruba v polovine naseho pobytu prisel Ian o telefon. A ponevac jeho vtipek s ranim budeckem jeste nevysumel, myslel si, ze mu jej nekdo za trest stipnul. Az kdyz jsme prijeli zpet do JNB, zjistili jsme, ze jeden z kolegu jej omylem strcil do kapsy sortek, ktere skoncili na dne kufru s ostatnim spinavym pradlem. Vtipnejsi byla dohra s Vodakomem, kteremu trvalo znovu zapojeni Ianova cislo celych 7 dni a to i pres to, ze SAB je VIP zakaznik s velkym V. Dalsi dukaz toho, ze servis v tehle zemi pada do hluboke propasti.
Ani ztraceny telefon nam nemohl zkasit nadherny vylet. Ian si liboval v rannich pochuzkach za zvirenou. Pry ho ani mouchy tse-tse nemohly odradit. Mimochodem, jestli si myslite, ze moucha tse-tse vypada jako moucha tak pozor, neni to pravda, vypada spis jako ovad a kouse jako das.
Tucnak kam se podivas
Kdyz jsme loni jeli s Ianem do Kapskeho mesta stravili jsme vikend blizko mestecka Hermanus.
Vzpominam si na dve veci na obrovske velryby a hromadu tucnaku.
Velryby se tam pry kazdy rok srocuji, aby vyvrhly na svet sve mlade a pak je naucily to nejpotrebnejsi pred dlouhou pouti oceanem.
No a tucnaci pry zde ziji uz od nepameti. Jestli si myslite, ze je v JARu na tucnaky moc horko, tak se kouknete jaka mi je na obrazcich pekna kosa.
Vzpominam si na dve veci na obrovske velryby a hromadu tucnaku.
Velryby se tam pry kazdy rok srocuji, aby vyvrhly na svet sve mlade a pak je naucily to nejpotrebnejsi pred dlouhou pouti oceanem.
No a tucnaci pry zde ziji uz od nepameti. Jestli si myslite, ze je v JARu na tucnaky moc horko, tak se kouknete jaka mi je na obrazcich pekna kosa.
Kdyz utekl Mikes
Snazim se doplnit chybejici clanky a ponevac mi pamet moc neslouzi, pomaham si probiranim fotek ulozenych na svem PC.
Uz to tak asi bude, ze Mikulas bude nejfocenejsi kote na svete. At kouknu do ktereho souboru chci, vzdycky tam najdu fotku Mikese.
Tyhle jsou z rana pote co nam utekl.
No on nam zas az tak neutekl. Ian mu zavrel na noc okno, takze kdyz se chtel vratit po nocnim lovu na svoje mistecko na polstari, tak se asi pekne divil.
Hledali jsme ho vsude a nic. Dva dny po nem nebylo ani vidu ani slechu.
Pak prisel ve 4 rano vypadal spraskane, ale stastne. Zalezl si do pelisku, ve kterem s Eliskou spali, kdyz byli jeste malicni a spal az do obeda.
I kdyz jsme radi, ze jej mame zase doma, jsme smutni, ze si z toho vyletu Mikulas dovezl nemoc, kvuli ktere hubne jako Kate Moss na kokainu.
Uz to tak asi bude, ze Mikulas bude nejfocenejsi kote na svete. At kouknu do ktereho souboru chci, vzdycky tam najdu fotku Mikese.
Tyhle jsou z rana pote co nam utekl.
No on nam zas az tak neutekl. Ian mu zavrel na noc okno, takze kdyz se chtel vratit po nocnim lovu na svoje mistecko na polstari, tak se asi pekne divil.
Hledali jsme ho vsude a nic. Dva dny po nem nebylo ani vidu ani slechu.
Pak prisel ve 4 rano vypadal spraskane, ale stastne. Zalezl si do pelisku, ve kterem s Eliskou spali, kdyz byli jeste malicni a spal az do obeda.
I kdyz jsme radi, ze jej mame zase doma, jsme smutni, ze si z toho vyletu Mikulas dovezl nemoc, kvuli ktere hubne jako Kate Moss na kokainu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)