To byl zase vylet! Uzasne jsem v patek zapakovala vsechno do auta a ve 12:00 jsme uz byly na ceste do Bunde, kde jsme meli vikend o operencich.
Jen na to nejdulezitejsi – pilulky, jsem bohuzel zapomela.
Vecer, kdyz jsem se od ohniste plizila do stanu, a chystala jsem se ulozit do spacaku, zjistila jsem s hruzou, ze prasky nikde nejsou.
Nejhur jsme nesla pocit, ze jsem si vubec nepamatovala, ze bych je vubec balila.
Vrhla jsem se na telefon a obvolala priblizne pulku Johannesburgu, abych nasla nekoho, kdo prijizdel az na druhy den rano.
To bylo celkem snadne, slozitejsi bylo najit nekoho, kdo by se vloupal do naseho domu.
V patek pred odjezdem jsem totiz nechala vymenit u dveri zamek, ponevac mi od pondeli chybel na mem svazku klic od hlavnich dveri.
Nikdo, ani ja nevedel kam se podel ?!
Takze je patek vecer, ja potrebuju svoje prasky a nikdo nema klice do naseho domu – parada.
Nakonec jsme prece jen nasli nekoho, kdo se k nam dokazal vloupat a privezt krabici s praskama k nekomu, kdo rano ve 4:00 vyrazel za nami stanovat.
Vse dopadlo dobre a tabletky ke mne nasli cestu .
Samozrejme, ze jsem v nedeli pri vybalovani nasla i ty prasky co jsem si zabalila, ale nepamatovala jsem si to.
Moje pamet je na tom skoro jako ta od Zafoda Biblbroxe. Nejaky “parchat” mi prepalil obvody.
Žádné komentáře:
Okomentovat