Včera jsme vstávali poměrně brzy. Ian vyrazil do fitka a já jsem se učila 4 pravdy Buddhismu.
V devět jsme rychle vyrazili k holiči a během těch 20 min, co Ianovi šmikali vlásky jsem hopla do Manga, zkontrolovat letní zboží. Je pravda, že se zašitým břichem a modřinama kolem dokola nevypadá nic zas až tak úžasně, takže jsme odešla s prázdnou.
Následoval rychlý přesun do konferenčního centra, kde probíhala výstava DECOREXu. Tam jsme měli sjednanou schůzku s paní malířkou Ann Gadd, která nám předala pro Soňku a Míšu obrázky oveček. Jsou pěkně zabalené do bublinek, takže ani nevím jestli jsou to ty správné. Rozbalíme je až v Praze.
Odtud s malou zastávkou v řeznictví, jsme zajeli zkontrolovat novou zahradu k Mikovi a Marianne. Ti slaví příští týden 21 narozeniny jejich druhorozeného syna a proto postavili na zahradě velkou dřevěnou terasu, aby se jim tam všichni hosté vešli.
V 1 jsme měli sjednaný oběd s Richardem a Fran, se kterými jsme si vyměnili zkušenosti z kliniky pro umělé oplodnění. Od minulého měsíce jsou také „členy“ a musím říct, že je příjemné poslechnout si jak jiní mají také problémy množení.
Po výborném obídku, který v mém případě skončil na WC hned asi po 30 min, díky stále trvajícím pooperačním „radostem“, jsme si říkali, že si dáme hodinového šlofíka.
Přišel ale Haydn, že se s Yvony pohádali a chtěl si s Ian o tom pokecat. Během další hodiny se u nás sešlo dalších 5 Haydnových kámošů a 3 Ianovi známí, aby se všichni koukli na zápas rugby SA proti Australii.
Já jsem se i během tohoto, na hlasivky náročného, utkání pomaloučku učila osmidílnou Budhovu cestu k ukončení strastí a čekala jsem až všichni zase odejdou.
Bohužel Ian začal v poločase grilovat, takže se jejich návštěva protáhla až do 10 do večera.
Když už jsme všem dali sbohem a Haydn odcestoval v mém autě (jeho je opět v servisu), pozhasínali jsme a spokojeně jsme poprvé za celý večer sešli do ložnice, která byla celá pod vodou??!!!!!!!!
Ani jeden z nás si nepamatuje, že by pustil kohoutek ve vaně, každopádně byl ve vaně hozený ručník, který sloužil jako zátka a všechna voda vytekla přímo na náš nový koberec.
Dalších několik hodin jsme vysávali vodu z koberců naším super novým vysavačem. Zaplať pan Bůh, že jsme ho před nedávnem koupili, protože doopravdy nevím, jak jinak bychom tu vodu z koberce dostali.
Nakonec nás zmohla zdánlivá nekonečnost tohoto počínání a pozdní hodina.
Zapli jsme ventilátor a otevřeli jsme všechny okna a šli jsme spát.
Teď ráno je koberec ještě stále mokrý, ale Ian se musí dospat a já už se zase učím. Tentokrát rozdíly mezi Hínajánovým a Mahájánovým typem Buddhismu.
To ale byla rušná sobota, co?
