Blbinky...

Mela bych psat bakalarku, ale jak uz to tak byva delam blbinky a kde co mozne, jen abych si od ni odpocala.
Proto jsem vam vyfotila tohle...

Jo, jo snížek...

Se mi zdá že všichni kromě mě věděli, že mi bude tady v Africe chybět. Soňka mi myslím dokonce i říkala, že nechápe jak se může do Afriky stěhovat někdo, kdo si i v létě pouští popelku. A měla pravdu. Popelku si sice pouštím i tady, ale už to tolik nezabírá. Komu by se nestýskalo, když je doma teď tak krásně!



I ty mrňata vypadají v zimním oblečení úplně k sežrání....



Nic naplat, jdu si navléct palčáky a beranici a pustím si Anděla na horách!

Poker

Poker je super! Poker je bomba!Ne, ze bychom to nejak zvlast umeli, spis naopak Ian i ja jsme prohrali vsechno, i kalhoty. Presto nas minuly pokerovy vecirek byl nejlepsi jaky jsme kdy poradali !!!S nasi novou flip hrackou jsme natocili tento zaznam.

Trosicku delsi zaznam, se vsemi forky, najdete tady.

Březen za kamna vlezem...

Hej, tady začíná podzim. Ale takový africký.
Ráno ještě bylo horko, že z nás pot jen tekl. Pak se zatáhlo a za necelou čtvrt hodinku přišlo toto....

Ani ne hodinu se na nebi čerti ženili a teď je zase blankytně a bez mráčků. Holt Afrika je Afrika...

Bedřich

Je krásné nedělní ráno a Eliška nás budí v 6 ráno. Rok a něco tréninku a každé ráno je to totéž. Packa s drápky šmátrá pod peřinou, případně skok z velké výšky na Ianovo pod peřinou se nadýmající bříško.
„Hej ochrapové, venku je už vidno, tak vstáváme, šup, šup...“
Ian se rozhodl pro kompromis, zapnul TV, kde od rána dávají rugby a zavrtal se hlouběji do peřin.
Já jsem si napustila plnou vanu vařící vody a jdu se namočit.
V klidu si čtu knížku, kolem mě se vznáší obláčky páry a tu koutkem oka zahlédnu za oknem pohyb. Kouknu blíž abych zjistila co, že se to tam děje a v tom jsem zahlídla obrovskou kudlanku, jak se pomaloučku šine po okně asi tak 10 cm ode mě. Asi se jí nelíbila ta pára. Každopádně nespěchá a leze jakoby se jí nikam ani nechtělo.
Volám na Iana, ať tu „věc“ odnese na zahradu. Prý mám počkat až bude poločas!?!?
Takže o zbytek mého oblíbeného nedělního koupání jsem se dělila s obrovskou, křiklavě zelenou kudlankou. Čekala jsem, že jí to každou chvilku uklouzne na oroseném skle a vrhne se po hlavě do vany, při tom samozřejmě udělá několik přemetů jako olympijský závodník.
Přirozeně, že jsem na žádný poločas nečekala, rychle jsem se ošplouchla a vyspídovala jsem z vany jako by mi hořelo za zadkem.
Mnohem, mnohem, mnohem později pak Ian kudlanku, kterou jsem pojmenovala Bedřich, sebral a odnesl jej do zahrady, se slovy: „Ty naděláš, vždyť to je ještě miminko.“
Pro jistotu jsem to „miminko“ vyfotila a pevně doufám, že mě Bedřich na staré kolena nebude chtít znovu navštívit.