Odlet na dovolenou

Par dni pred odjezdem to bylo doma jako v blazinci. Ian se snazil dohnat resty v praci a ja jsem se musela postarat o dum, kocky a vsechno ostatni.

Baleni pripadlo te nejmene zodpovedne osobe a to jsme byla ja. Tasku jsem mela v loznici uz nekolik tydnu predem a kdyz me neco napadlo, tak jsme to do ni rychle spechala dat. Moje pamet je schopna udrzet myslenku tak sotva par sekund. Co se nedalo spalit hned jsem si psala na seznam, ktery jsem nosila po kapsach.

Dale bylo treba zaridit spoustu dalsich neprijemnosti, ktere me drzeli ve stavu “specham a nestiham” minimalne celych 14 dni pred odjezdem.

Tak jednak jsme vyhodili naseho zahradnika. Tak nejak se mu nechtelo chodit do prace ci co a mel neustale nejake nepresvedcive vymluvy, ze jsme ho museli nechat jit. Mluvim sice v mnoznem cisle, ale vesmes jsem to musela obstarat ja. Pak bylo treba najit nekoho jineho, zaridit vhodny termin a zaucit ho.

Pak bylo treba objednat kolibku a odvolat agentury na pani na hlidani, ponevac Rosie si bere od dubna materkou dovolenou.

Do toho vsechno nase tehotna Rosie onemocnela, Britt vycestovala do skoly a elektrikari zacli praci na alarmu. To vsechno vypada na prvni pohled jednoduse, ale v africe to tak nikdy neni. Alarm se opravoval az doslova do naseho odletu. Spojeno s tim bylo nekolikadenni trauma a handrkovani. Rosie nakonec zehlila obleceni tak, ze ho hnedle strkala do kufru a do toho prisel Vincent nam instaovat stropni feny, ponevac kdyby se do pokoju nehodily, musel abych je pred odletem jeste hodne rychle vratit.

Nastesti se mi povedlo vsechno zaridit vcas, zaplatit chlidani domu, sepsat seznamy pro zahradnika, maid i hlidace. Nakoupit zasoby jidla pro kocky, uklizecich prostredku i jidla pro ostatni a sbalit nas do tri kufru.

Prece jen 14 dni bez prani je dlouha doba a taky ploutve a jine potapeci serepeticky vazi peknych par kilo.

Stahla jsem na pocitac nekolik filmu a knizek a hura pro Iana do prace. Me auto bylo objednano do servisu, aby mu odstranili tu bombastickou skvrnu na kapote, kterou mi obstaral Haydn tim, ze zaparkoval auto pod borovici. Smula na kapotu kapala cely tyden a prozrala se lakem az na kov.

Kdyz jsem se blizila k pivovaru, doslo mi, ze nevim, kde je dopis pro aerolinky, ktery mi napsal pan doktor. Nez se Ian doplizil ze sve kancelare prohledala jsem uplne vsechno, ale nikde jsem ho nenasla. Rozhodli jsme se pro nej domu nevracet a risknout to.

Cesta metrem na letiske byla prijemna. Vzajemne jsme se poplacavali po ramenou, jak jsme to krasne stihli. Ja jsem ukazovala Ianovi obrazky pokojiku s novym fenem a tak dal...

Na letisti nas odbavili bez problem, dali nam dve pekne mistecka "pro tehotne" a hura na bezpecnostni odbaveni. Uz se blizime k masine co se diva skrz kufry a Ian se zeptal “where is your laptop, love?”. Me se zamozrejme udelalo mdlo, ponevac naposledy jsem videla svuj notebook na sedadle v aute, ktere podle me prave mirilo nekam do servisu. Hlavou mi vyrily myslenky o tom, co vsechno bylo v te tasce je a bez ceho se budem muset na dovci obejit. Jako spravna tehulka jsem se rozbrecela.

Ian se nenechal zaskocit a telefonoval okamzite do prace. Pry kdyz nekdo vezme ten z auta ten zatrapeny pocitac a skoci na metro, tak je na letisti za 30min. On ze by pak prosel vsechny pasove kontroly jak pri priletu, vyzvedl pocitac a oped se nechal odbavit a sesli bychom se u brany A14.

Bylo mi sice trapne, ze kvuli me musi tolik lidi podstupovat takove potize, ale kdyby to vyslo, tak bych nemuzela celou dovolenou byt otravena kvuli zapomenutemu pocitaci. Ian vyrazil a ja jsem si sla koupit neco k jidlu, abych se uklidnila. Prece jen jsem vstavala v 5 a v podstate jsem pro same baleni nemela cas si neceho zobnout.

K brane jsem se sourala provinilym krokem a zastavila jsme se jen abych si zakoupila nekolik tubecek mentosek pro pripad nahle hladove krize. Ian i s pocitacem me doseli jeste pred branou.

Let do Dubaje byl prijemny. Ian zkoukl asi 4 filmy, coz je na neho rekord a ja jsem si cetla a stridave spala. V Dubaii jsme pristali o pulnoci jejich casu a cekali jsme, ze letiste bude pusto prazdne. Prekvapive to tam bzucelo jako ve vcelim ule a jeden se musel prodirat davy aby se nekam dostal. Ian se rozhodl, ze cas cekani na pripoj vyplnime nakupem kamery. Hodinu a neco pozdeji, vyzbrojeni novym Canonem IXUS 300, jsme se se dostavili k nasi brane a placli jsme sebou na lehatka.

Pozdeji nas nalozili na let do Male, hlavni mesto Malych Divu a ten jsme oba prospali. Vzbudili nas az rano pred pristanim.

V Male jsme si vystali frontu jakou svet nevidel, v mistnosti naprosto nevetrane a vlhke horkem a potem castecne od more a castecne od nevonavych pasazeru z naseho letu. Vsichni jsme se tam rozkosne potili asi hodinu, nez nas vsechny odbavili a predali nam nase kufry.

Nemohla jsem si nevsimnout, ze se ve fronte docela casto stebetalo cestinou a slovenstinou a nebyla jsme zrovna hrda na to, jak si mi cesko-slovensti bratsi a sestry bezostysne stezovali na uplne vsechno.

Za branou letiste nas cekala pani z cestovky, aby nam odlehcila od nasich zavazadel a zavedla nas do klimatizovane cekarny hydroplanu. Tak jsme si pochutnali na sandvicich a hlavne jsme se osprchovali. Asi hodinu na to jsme uz zase sedeli v letadle. Tentokrat malickem asi jako dodavka a s bombasticky hlasitymi vrtulemi. Cele se to houpalo na vlnkach blankytne modreho more a nebyt rozparanych sedadel a trosku zreziveleho vybaveni, vubec bych se nebala.

Vznesli jsme se za mohutneho rachotu a vodni sprcha zavalila nase nastupiste – nebo spis vodni vor, ktery se houpal na vode, uchycen kotvou pevne k morskemu dni.

Cestou jsme fotili morske atoly a ja jsem si pochvalovala jak to more vypada krasne a mirumilovne. Pristalijsme uprostred niceho. Vsude bylo more a nase kufry a my jsme se ocitli na dalsim malem voru cca 5 na 5 m. Priplula k nam lodicka, nalozila nas i nase kufry a us jsme si to skakave pres vlnky sinuli k ostrovu. Prekvapive s nami na lodicce bylo 5 slovaku, vysnorenych ve znackovem odevu od YSL a DG, kteri se rozcilovali, ze pri cekani na voru jejich lacosta boticky a YSL kabely byly obsploucle slanou vodou. Uprime, to bych asi byla naprdla taky, ale nedalo se s tim celkem nice delat.

Hula hula tanecnice a domorodi bubenici nas cekali na ostrove a po uvodni sklenicce cehosi s paraplickem nas zavedli po pokoje. Predali nam hafo informaci o tom co se bude dal dit a co kde najdem a nechali nas odpadnout na vonavne ustlane postele. Ian i ja jsem spali jak spacci skoro dve hodiny, nez jsme se byli schopni se zlidstit a dopravit na obed.

Obidkovali jsme na pisecne plazi u vln more. Romantika jeste vetsi nez jakou nam slibovali na reklamnich plakatech. Jedine co mi tak trochu kalilo radost, byla skupinka ostravaku, kteri sedeli u stolu vedle nas a neustale nad necim hudrovali. Snad neco okolo brambor ci co ???

Snazila jsme se je neposlouchat a tesila jsem se na prohlidku ostrova. Bohuzel jsme ale nemeli cepice ani opalovaci krem, tak jsme to neriskovali a sli jsme zpatky na pokoj vybalit. Ja jsem pak zase usla a Ian nam sel obstarat snorchlovaci vybaveni. Kdyz se vratil rikal, ze videl jednoho z tech slovaku, co s name byli na lodi, spaleneho od slunicka do ruda. Kroutil hlavou a rikal, jestli mu to stoji za to si takhle pokazit tyden v tomto raji.

Prosli jsme si ostrov a zapichli to v baru u bazenu na jednom konci ostrova. Trochu jsme si zaplavali a ja jsem si pochvalila vyber plavek, ktery mi pred odjezdem nedal nekolik noci spat. (prece jen vyber pro tehulky je mimoradne skromny)

Po nekolika pivech a skoro doctene knizky jsme se presunuli na veceri. Byl italsky bufet, takze nase odhodlani se na noc neprecpavat bylo to tam. Zacli jsme salatem pravda, ale kdyz doslo na hlavni jidlo a clovek se nemohl rozhodnout, bylo treba si nalozit vsechno to chutne vypadajici jidlo a otestovat to na taliri .

Zhurba v 9 hodin, jsem uz jen tak tak drzela vicka otevrena, ale odhodlane jsem se vypravila s Ianem na molo, kde se melo konat krmeni rejnoku. Rejnoci velici jako satelitni talire se nam hemzili pod nohama a to jeste ani neprisli s jidlem. Nadsene krouzili dokola kolem a vycuhovali nad hladinu pro nejake to sousto. Po tehle estrade jsem byla schopna s sebou jen prastit do pelechu a usnout spankem spravedlivych.

Takovy byl nas odlet na dovolenou.

den na prd

tak mam zase jeden z tech africkych dni, kdy bych se vsim nejradsi prastila.

1. akce postylka / matrace uz me fakt nebavi. tak jednak tu je vyber, ze by jeden brecel. uz jsem se smirila s tim, ze budeme mit bilou, nejnudnejsi postylku pod sluncem, ponevac budme uprimni, nic jineho tu holt nedelaji. pravda muzem si koupit dubovou zrudu z vyrezavanymi "nebesy", ale nechci do konce zivota platit psychiatrum, za trauma ktere pohled na takovou anglickou monstrositu zpusobi nasi dceri.

kdyz uz jsem skoro rozhodnuta si jit jednu z tech nemocnicne bilych postylek koupit, zjistim, ze k nim maji jen nejake lacine, molitanove matrace ?!

ok. rikam si. podivam se po zdravotne mene zavadnych matracich jinde. volam, serfuju po netu, ptam se kde to jde a nic. vsude prodavaji jen ty same shity.

tak nic, rosirim hledani a resim jak dopravit nejakou kvalitnejsi matraci z cech, ci od jinud.

ceske firmy maji krasny vyber a i na ebay jsme nasla to co hledam. potesena timto objevem, si domluvim s ianem, ze jednu takovou vybornou matraci doveze ze sluzebky v breznu z UK.

ma radost nezna koncu a svedomi, ze jsem udelala pro zdravy spanek a hlavne dobrou pater naseho miminka vsechno,me hreje u srdce.

neco mi ale vrta hlavou a pro jistotu volam do obchodu si zjistit, jaka ze to podle nich je ta "standardni" velikost matrace?

tak zjistim, ze ti kreteni kretensti tady maji uplne jine "standardni" velikosti nez cely svet a ze jsem zase v prdeli, u tech lacinych, molitanovych bestii.

2. akce kouplny. kdy ze jsme to skoncili s prestavbou? loni v dubnu? od te doby nam koupelna pro hosty vesele pachne, nebo v ni tece sprcha, nebo a to je ted nove, nam cas od casu vybubla zachod.

jen tak z cista jasna se rozhodne, ze dneska je prima den na to si vybublat. uz tu byli 4 x a furt neni nic opraveno.

3. akce strecha. jo jo - jak jednoduchy to byl zamer. vymenit okeni tabulky a polozit par nepromokavych vrstev. vsichni vime, jak to dopadlo, a kolik kbeliku jsme museli vynosit.

ted pro zmenu nam uz od vanoc nefunguje alarm, ponevac nam, hodni panove delnici, poskodili pri praci na strese kabely.

uz tu byli 7 x ze 3 ruznych firem, jen aby se utvrdili v tom kolik budou uctovat za opravu.

pokazde mi poslou seznam, na kterem neco chybi.

to jim mam sakra stat za zadkem a rikat, jeste tohle nefunguje a tohle taky ne. byla jsem dokonce tak zoufala, ze jsem jim tu nechala pokazde podrobny vycet pristroju, o kterych vim, ze nefunguji a presto jsem do dneska nedostala kvotaci, ktera by byla uplna? je toto normalni?

4. akce mycka nadobi. tak nam tekla mycka.

pravda, poslednich par dni byla tak trochu mrzuta a obcas se zasekavala pred odsavanim vody.

bylo treba ji vzdycky pohladit, vypnout a znovu zapnout, aby se cyklus dovrsil. s tim se dalo koneckoncu zit, ale kdyz zacla tect, tak jsem na ni musela zavolat pana opravare.

rosie byla doma a kdyz opravari mycku vytahli (rozumej ze skrine, kde bydli), rekli - jejda pani, vase privodova trubka je nejaka ztyrela ci co, ona se zlomila.

kazdeho, i rosie, v te chvili napadlo, ze to mozna teklo ze stare trubky a ne z mycky. pry je dokonce prosila, jestli by treba nebylo dobre tu trubku vymenit a zkusit jestli to potece. ne ne, rekli ji delnici. my to odvezeme do dilny.

tento vylet nas stal 720 R a hadejte co, nic na ni v dilne nenasli.

doufam, ze si to tam nase mycka s kamaradkama uzila.

dnes ji privezli zapojili a co byste cekali - nefunguje. ted nedokonci cyklus i kdybyste se na hlavu staveli.

kdo si se mnou chce vymenit misto? ja pujdu delat klidne do sroubkarny, jen abych se uz nemusela potykat s takovou ukrutnou pitomosti.

ach jo, afrika....

White rivers

Ve ctvrtek bylo volno a tak jsme si s Ianem vzali v patek dovolenou a vyrazili do Kruger parku.

Nasi znami maji chaticku ve White rivers, coz je podobny resort jako je Sabie Rivers. Je tu golfovy park, bazeny, restaurace a hlavne je tu ticho a klid.

Do Hazyview (odkud jsme vyrazeli do parku) je to asi 30km krasnou cestou mezi lesy a okolo prehrady. Misa s mamkou si tu cestu asi pamatuji. Jednou jsme se po ni vraceli v desti a dost neprimerenou rychlosti, ponevac jsme spechali vysvobodili Sonicku, ktera cely den chlidala Fifu.

Odjizdeli jsme z mokreho JNB, kde prselo skoro cely tyden. Nase strecha stale tekla, ale protoze byl statni svatek, tak krome vylivani kbeliku se nedalo nedelat vubec nic.

Nechali jsme doma Britt s instrukcemi na patek pro delniky a micky, ktere vypadali, ze jim to ani nevadi, ze je po 4 dny nechavame napospas Britt, nejnezodpovednejsimu cloveku z nasi domacnosti. Chudacci asi nevi, ze je dost mozne ze prave zahajuji hladovku a 4 dny budou bez jidla a bez vody. (coz se pozdeji potvrdilo)

Celou cestu jsme jeli v obrovskem slejvaku. Kazdy kdo zazil bourku v africe, vi ze to neni zadny med a takova 5 hodinova cesta, plna nervoznich okamziku, jednoho pekne unavi. Ian si po prijezdu dal veceri a pivo a okamzite usnul spankem spravedlivych.

V patek rano jsme hrali golf. Bylo priserne horko uz od 6 rano a pres poledne jsme se vsichni pekli jako husy na pekaci. Prirozene po obede se nikdo nezmohl na nic vic, nez na lelkovani okolo bazenu.

Sobota byla o moc lepsi. Rano, kam oko dohledlo, se nas krajinou vznasel opar rani mlhy, kterou se slunicku podarilo vysusit az okolo 11 hodiny. My jsme zatim odehrali dalsi partii golfu a v poledne jsme si v klidu dali na terase pivecko a obidek. A protoze jsme nebyli tolik utrmaceni, nasedli jsme do aut a jeli do parku.

Meli jsme stesti a videli jsme toho skutecne hodne. Nejcennejsim zazitkem byl pohled na rodinku ground hornbilu, jak basti jednoho smolarskeho operence.

Dnes je nedele rano a vsichni jeste dospavaji po vcerejsi narocne veceri. Pocitam, ze se vypilo spousty piva, ale to ja nemuzu vedet, ponevac Krisulka chodi spat kazdy den okolo 10 a tak i ja vesmes vsechno prospim.

V nedeli lehce mrholilo, ale protoze veranda byla zastresena, tak jsem si rano podsedela venku a vzpominala jsem na letni prazdniny u babicky na chate. Mivali jsme tam podobne pocasi.

Chlapi se rano pustili do uklidu rybnicku. Snazili se z tama vymytit lekniny, ale vzdali to asi po hodine uporne prace. Pak zbyvalo jen zapakovat a vyrazit domu.

Cestou jsme opet chytili bourku, nejvice okolo Pretorie, skoro se to nedalo projet. Presevsechno jsme ale dojeli domu v poradku J

Maledivy

Ian nam koupil k vanocum dovolenou na Maledivy. Docela jsme se prohli, ponevac se nas ucet ztencil o 120 000 randu, ale 2 tydnu v morskem raji, by nam melo obema udelat dobre.

Je to zrejme naposledy co si takhle vyrazime ve dvou, proto se Ian asi tolik rozsoupl.

Kdyz se koukam, na ty fotecky tak se nemuzu dockat.

Prvni tyden budeme v plazove vile v rezortu Lily beach http://www.exclusivetours.cz/Maledivy/Lily-Beach odkud nas vodnim letadylkem prenesou na ostruvek Mirihi, kde budeme dalsich 7 dnu lebedit v morske chaticce na drevenych kulech, tak jak to je na vsech reklamnich letacich na Maledivy ukazovano. http://www.agoda.cz/asia/maldives/maldives/mirihi_island_resort.html.

Ostrov Mirihi http://www.mirihi.com/ a vice obrazku z ostrova http://www.mirihi.com/photos.html

Uz premyslim, kde sezenu plavecky pro chodici “plazove balony” jako budu v te dobe ja. Pocitala jsem to a Krisulce bude 27 tydnu. :)

Ani ve snu by me nenapadlo, ze se podivam na takove misto.

Feeling incredibly lucky!

16 tyden

Tak koukam, ze jsem zapomela na web dat nasi nahravku od doktora z 16 tydne.

Ubehany vikend

Tak jsme zase jednou meli uspechany vikend.

Clive a Corrine se chystali domu a jak uz to tak byva ke konci to byl uprk mezi obchody a rychle nakupovani poslednich darku a kravinek do domacnosti.

Inu je pravda, ze prave uplne zrenovovali dum a jejich stare ornamenty a obrazy je treba obmenit. Takze si domu vezli koroptve, zirafy a jine africke prkotinky.

My jsme si taky koupili nove hodiny do kuchyne a rucniky do koupelen z bambusu :)

Mezi varenim, smazenim a uklizenim jsme se potykali se stresari, kteri se snazili i o vikendu dokoncit strechu, dest ne dest. A ze prselo festovne.

Kocicky se schovavali pod gaucem skoro cely vikend. Holt maji z bourek strach.

Aby toho nebylo malo, tak me v nedeli popadlo boleni briska a nakonec jsem to zapichla na par hodin na zachode s knizkou. Aspon jsem se procetla rokem 1944 v knizce Laskave bohyne. Uz mi chybi jen par stranek do konce. Uf uf.

Vyborna zprava na konec. Britt se chysta letos odjet na koleje drive nez obvykle a odjizdi uz za 3 tydny.

Sikovny manzel

Tak si tak rikam, ze musim verejne pochvalit Iana.

Vcera jsme nasli u Mikese klistaka.

Mel ho chudacek mezi vousky na tlamicce.

Chvilku jsem premyslela jestli ho vzit k veterinari, bo sama jsem se ho vytahnout neodvazovala. Nehlede na to, ze Mikulda by mi to urcite neusnadnil.

Zavolala jsme Ianovi, abych zjistila jestli on si na to troufa a ze pry jo.

Vecer jsem Mikiho zalehla a Ian bez jakyhkoliv cavyku jednim jistym trhem klistaka vytahl. Tak je pravda, ze Mikimu vyskubl taky nekolik chloupku, ale to je mala vec :)

Kdyz jsem videla jak sikovne mu to jde, tak jsem ho poprosila jestli by mi vyndal stehy. Dneska jsem totiz mela jet k pani doktor, ale ponevac to je u ni vzdycky nekonecne cekani, tak jsme se to hodlala risknout.

Koneckoncu byl Ian medikem v obcanske valce v ZIM a sesival tam kdo vi jake rany.

Trosicku to stipalo, ale mnohem min, nez od Esther, sestricky nasi pani doktor :) Jsem bez stehu a usetrila jsem tak 2 hodiny casu.

Ian je sikulka!

Kdo by to cekal ???

Tak jo. Minuly prispevek jsme zakoncila ...hlavne, ze nam na hlavu netece...

Je jak ja jsem se pletla.

Vcera po pate se delnici vyparili a s nima i dobre pocasi.

Nebe se zatahlo a prisla festovni letni bourka.

To me potesilo, rikala jsme si aspon se proveri jak vodotesne ty nove okna jsou.

JOJ co jsem si to prala??

Z toho noveho okna sprsilo uplne vsudyma a to jeste stare okno, ktere jeste nemelo nove tabulky, bylo, jak rika Vinettou, jako usta stare zeny :)

Voda tekla proudem uplne z kazde spary.

Kbeliky jsme vynaseli co hodinu.

Abych to uvedla na pravou miru. Ti kreteni kretensti totiz odstranili silikon ze spar, aby meli pristi den mene prace. Inu to chapu. Proc to ale necim neprikryli mi uz jasne neni.

To cekali, ze treba nahodou vecer nebude prset???? Sakra jsme v JNB a i male dite vi, ze v lete prsi kazdy den ?!

Co dodat - jsou to fakt mamlasove.

Nova strecha

(nase puvoni stresni okna uz toho skutecne mely dost)

Blizi se konec roku a kazdy dobry remeslnik vi, ze se vyplati nabidnout slevu a nejaky ten zakaznik se jiste necha jeste zlomit.

U nas to nebylo tak tou slevou, ale diky uzasnemu pachu, ktery jen prohnila strecha muze vydavat.

V pondeli rano, kdyz se svagrova sprchovala ji najednou prekvapilo par chlapiku, co smejdi po strese a kradou stresni okna ?!

I me prekvapilo s jakou rychlosti v pondeli naklusali. Ian a ja jsme byli jeste na ceste ze Sun City a u nas doma uz se pilne pracovalo na odstranovani starych okennich tabulek.

V utery prselo, takze se na cas nedelalo, ale dneska uz jim chybi jen posledni velke okno v kuchyni a je hotovo.

Taky stresari jedou bleskurychlym tempem a pry uz v patek bude po vsem. Samozrejme pokud pocasi bude prat.

Prirozene se vyskytlo par problem, ale jak se zda tak zatim vsechny velice rychle resitelne.

Napriklad kdyz odkryli vrstvu pod kterou se ukryval boiler, tak zjistili, ze je cely prorezively a ze z nej poradne tece. Nastesti nase domaci pojisteni je na tohle machr a behem par hodin dorazil pan instalater a boiler mame zbrusu novy. Do vecera bude snad taky plny horke vody.

Vetsi zazitek mam z predavky penez. Slevu jsme samozrejme neodmitli a ponevac panove chteli penize na ruku, tak jsem sla do banky vyzvednou zalohu R 70 000 (175 000 Kc). Z banky jsem vychazela jako lupic, co se ohlizi doprava doleva a upenlive pod pazi macka svuj balik penez. Prekvapive nejvetsi bankovka co tu mame je R200, ale pani mi to dala ve 100vkach. Asi abych mela vetsi a viditelnejsi balik.

Prece jen jsem slysela prilis mnoho historek o tom, jak hodna pani bankovni dala tip nekomu venku, ze si jakasi beloska odnasi prez parkoviste vetsi sumu penez a ze by ji bylo dobre bacit necim tupym po hlave. Nastesti jsem se doplizila do auta v jednom kuse a penize uz jsou v dobrych rukou.

I kdyz ted uvazuju jestli jsem se na to nemela vyprdnout. Stve me, ze ja se tu kvuli slevam muzu pretrhnout (doslova nasazuju krk : ) a Ianovy deti nejsou schopni si ani zkontrolovat jestli si v tasce odnasi sve kamery, kindle a notebooky. Prijde mi, ze ja setrim na to, aby oni mohli vyhazovat.

Vem to das. Hlavne, ze je co jist a pit a netece nam na hlavu J

(nova okna a bordylek po remeslnicich)

Summer of love

Vcera vecer jsme byli na takove “akci”.
Par nadsencu, co umi zpivat se dalo dohromady a maji predstaveni, ktere se jmenuje “leto lasky”, kde se hrajou pisnicky z 60 let – beattles, mammas & pappas, jannis jopplin apod.
Divaci maji velke stoly po 12 zidlich, kde si rozlozi svoje prinesene “zradylko” a jak se tak v rytmu “all the leaves were brawn and the sky was blue” pohupuji a zpivaji, zvladnou obcas zbouchnout i nejake to kureci stehynko. Mnoho a mnoho piva je noseno na stul, takze vsichni jsou veseli a spokojeni .
My jsme taky broukali a tleskali a o 106 jsme se pri tom ladovali.
Myslim, ze to je prijemny zpusob jak poveceret jinak.
Iana jsem si domu dovezla okolo 11:00, ten zpivajic z okna “bridge under troubled water” od garfunkela daval vsem v okoli vedet, ze se vyborne bavil.
Me trosicku vadila nepohodlna zidle, coz je cim dal tim vetsi a vetsi problem, ale vseobecne musim rict, ze se nam obema (Krissy i me) predstaveni libilo :)