středa 5. prosince 2007

Návštěvnící

Kdo to ještě neslyšel, minulý měsíc k nám přijeli Soňka s Míšou a Honzíkem.
Pořád čekám, že si na jejich webu přečtu jak se jim u nás líbilo, ale asi toho mají hodně a tak je už druhý týden jejich poslední zpráva o tom jak „mldý a nezáživný“ byl jejich odlet. Jednou o tom určitě vyjde knížka.
Vemu to zběžně, poněvač toho bylo tolik, že bych určitě zapomněla na řadu důležitých zážitků.
Myslím, že přípravy a přelet je docela vyčerpal a tak všichni ochotně souhlasili s tím se vykašlat na plánovanou obhlídku JNB a zplacatili jsme se všichni na zahradě. Míša s Honzíkem dokonce otestovali bazén i výřivku. Sobotu jsme začali docela obyčejným nákupem potravin. Soňka se nám zatím proměnila v půvabnou zrzečku. Všichni jsme si v Cape Union zakoupili apartní safari kloboučky a takto vybaveni jsme se opět přesunuli domů, kde začlo pakování. V neděli ráno jsme nacpali autko a vyrazili na 8hodinvou cestu za zvířátky. Hned za branou Hluhluwe Game reserve jsme potkali slona, pak impaly, několik zeber, nosorožce a čert ví co ještě. Pomaloučku s očima upřenýma do křoví, kde jsme hledali lvy, jsme dojeli do kempu. První noc jsme strávili ve stanu. Později připojím fotku.

Další dva dny jsme pak spali v soukromém kempu Hlatekulu, kde nám byli k dispozici kuchař a safari průvodce. Přežili jsme i první guided tour, kdy v příšerném verdu, jsme všichni uvažovali, že přeskočíme všechny krokodýly co se na břehu válí a hupnem po hlavě do řeky. Teď mě napadlo, že jeden by měl zvážit co si přeje, protože Honzíkovi a mě se přání vykoupat se v řece splnilo. Naše koupelna byla totiž přímo napojená na řeku a vana plná vody barvy kakaa není zas až tak skvělý zážitek.
Při jedné z našich procházek jsme natrefili na partičku nosorožců. Na fotkách je vidět jak blizoučko jsme k nim měli. Samozřejmně oni k nám též.

Po třech dnech jsme se přesunuli k oceánu a hned při první příležitosti jsme se šli okoupat. Ian nás strašil deštěm a tak když bylo hezky namířili jsme si to přímo na pláž. Naneštěstí se nám do cesty pořád pletly obchody se slevama a všemi oblíbená restaurace Ocean basket, takže jsme si všichni udrželi jen takové zdravé opálení. Teda až na Míšu, který se svou zdravě bílou barvou proslavil mezi místním obyvatelstvem.
Tady počítám, že ostatní dodají jak se jim tam líbilo. Já do dnes vedu válku s kempem v Cape Vidal a doufám, že nám vrátí peníze, protože ubytovaní, které nám nachystali bylo vyžilé a odpudivé.
Jelikož jsme o dobrý týden předstihly letní školní prázdniny, často jsme na pláži byli úplně sami. Dlouhatánské písčité pláže, krabíci a hlavně vlnky, vlny a mega vlny. Těch si prý nejvíce užil Honzík. Opět to nechám na nich aby vám to popsali čerstvým pohledem turisty.
Doma se nám zatím přihodilo hned několik neštěstí najednou. Ian se rozstonal. Zahradníci panikařili a dožadovali se vstupu do zahrady. A během velkých bouřek se ucpaly okapy a vyplavily nám kuchyň, obývák a přípravnu.
Nemohli jsme v tom Iana nechat a zkratili jsme výlet o jeden den. V sobotu ráno se nám ještě Honzík snažil utopit při šnorchlovaní, ale nepovedlo se mu to. Při přejezdu nás chytla pěkná bouřka a tak jsme si mohli z blizoučka prohlídnout blesky. Na závěr několik km před JNB na nás spadlo ještě i několik krup.
V neděli jsme si jeli prohlídnout lvy v říji a večer jsme šli na muzikál Lion King. Myslím, že popis Monte casina nechám taky na Sńči a Míšovi. V pondělí jsme vzali stečí obchody a nakoupili dárky. Odpoledne jsme totiž měli domluvený výlet do SOWETA. O tom vám asi taky raději poví Soňka nebo Míša. :)
Večer rychlé balení a odlet.
Všem se nám stýská, že už jste opět v ČR. Zejména koťata se vás nemůžou domňoukat. Škoda, že Míša tak dobře simuloval alergii na kočky, jinak bych oba Elišku i Mikeše v lednu přibalila do kufru.
Ostatní kdo se k nám chystají na příště přijet na podobnou túru se musí připravit na intenzivní turistiku bez času na oddech a nebo sem musí přijet na déle než jen 10 dní!

Žádné komentáře: